Mami, už chápu

Klimbla jsem. Půlnoc. Tak rychle do postele. V rámci volných dnů nevím, který jsem právě prožila. Vypadá to na něco víkendového, ale ono se pracovalo. Byl hezký. Klidný. Mírový. Veselý. Uchechtaný. Poučný.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-005-02-rano

Ráno na prahu kuchyně leží dva tygři. Trpělivě čekají, až vstanu. Mám pro ně nakrájenou misku masa. Tluču krůtí krk. Nechala jsem ho rozmrazit. Už to neudělám. Je na jejich tlamičky moc veliký. Sekám na malinkaté kousky. Kuřecí krky se lépe drtí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-02-uz-se-to-macerujev

Teď já. Nejprve zapínám kopřivový balzám. A vypínám. Nedodržela bych výrobní proces. Ještě čtyři hodiny je třeba nechat kopřivy macerovat. Až večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-02-zelene

Jdu si poprosit smrk o pár výhonků. Ty nejsou do pusy tak dobré jako mladá bršlice. Ale zdravé, to určitě budou. Připadám si jak přežvýkavec.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-02-pampelisky

Už měsíc se cpu pampeliškovým kořenem, mixuji pampelišku, prokládám kopřivovými vršky, při pletí si vybírám mladé lístečky bršlice a teď ještě výhonky smrku. Moje tělo hýká blahem. Chceš nechceš tyhle zelené dobroty prospívají játrům, kůži, celkové vibraci těla. Do toho naprosto miluji chůzi bosýma nohama. Vycházím v kroksech, okamžitě z nich vyskakuji na trávu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-02-jahody

Jdu doobrátit jahodový záhon. Jahody mohou být na jednom místě asi dva tři roky. My je máme na jednom místě víc jak třicet let. Zarůstají. Každý rok je poctivě okopu, vypleju, vytahám pýr, pampelišky, popenec… To poslední taky dobrá bylinka. Pohnojím. Už mi zbývá rytí jen asi na dva dny. Vyrývám už kvetoucí rostlinky. Vsazuji s balem hlíny. Maminka radila: 

- Jak kvetou jahody, už do nich nechoď. 

Dělám to naprosto špatně. Nestihla jsem. Políčko mi ale kvete. To jo. Ryju pampelišky. Jejich kořeny usuším, namelu na menší kousky, v zimě se budou hodit. Ano, vím, síla kořenů je až na podzim. Teď na jaře spíš listy, květy; jenže na podzim už po pampeliškách na záhonu nebude stopa. Děkuji jim, že mi zušlechťují kvalitu půdy. Ony totiž rostou na chudé zemině. Táhnou kořeny minerály nahoru. I když odumřou, půda zůstává obohacena. Tak jako kopřiva. Ta zas obsahuje dusičnany. A stěhuje se. Neroste na jednom místě. Před dvaceti nebo tak lety jsem se inspirovala v pořadu Po lopatě. Radili vysadit kopřivu pod plot. Což jsem učinila. Maminka to komentovala:

- Blázni byli, kordy měli. Kdo to jak živ viděl, aby si někdo do zahrady sázel kopřivu.

- Mami, jen pod plot.

Ne, kopřiva neroste, kde chcete vy. Ona si najde stanoviště sama. Kopřivu nemáš sbírat ráno. Máš počkat, až do poledne, aby klesly dusičnany do kořene. Naopak pampelišku máš sbírat ráno. Kopřiva je poklad. Doopravdy. Ale sbírá se jen do 15.5. Pak už léčebné látky ubývají. Pár informaci z netu:

Má mocné léčebné i očistné účinky. Výrazně čistí krev. Málokdo ale ví, že kopřiva by se měla oproti ostatním bylinkám sbírat ideálně při ubývajícím měsíci. Kopřiva totiž obsahuje dusičnany. Těch má kopřiva nejméně:

• při ubývajícím měsíci
• až po poledni
• do 21. května
• v nejmladších, nejmenších rostlinkách
• na místech, kde neroste kopřiv mnoho na jednom místě

Do poloviny května má v sobě kopřiva také nejvíce účinných látek.

Působí protirakovinně, pomáhá při ateroskleróze, je účinným antirevmatikem, upravuje metabolismus, upravuje krevní tlak, snižuje hladinu cukru v krvi - vhodná je pro cukrovkáře, působí na kardiovaskulární systém, zlepšuje funkci jater a žlučníku - pomáhá detoxikačně se na podporu růstu vlasů a proti jejich vypadávání.

Co čistí kopřiva?

Kopřiva čistí krev, podporuje funkci jater i močových cest. je tak ideální bylinkou na jarní očistu. Obsahuje antioxidanty, které zpomalují stárnutí a působí preventivně proti infarktu. Nejčastěji se užívá ve formě čaje, což je také ten nejjednodušší způsob.

A já kopřivu piju mixovanou. 

Petroušek se tu otočil. Přinesl balíček jater pro kočky.

- Kdes´  to sehnal?

- V Kauflandu.

- Hm. Nemám štěstí. Když tam jdu já, už nejsou.

Jak jsem dřív vůbec neměla v lásce naši zahradu, pořád se tu pracovalo, ve stáří ji miluji. Opečovávám, obhospodařuji, šperkuji a děkuji jí. Maminka mi říkala, že něco pochopím zítra, za měsíc, za deset let a něco, až tady nebude. Mami, já už tě chápu. Už rozumím, když jsi tu obcházela se svým slamáčkem na hlavě, obhlížela jsi květiny, stromy. Splavená v šatové plátěné zástěře. Všechny ti je ukradli v ČERNOŽICÍCH v DD. Mami, vidím tě tady. Jak sedíš u své stlučené lavičky a stolečku. Mamko, všechno jsme změnili, obnovili, předělali. Mami, jen na minutu – kdybys to mohla vidět a říct, co si myslíš.

Ráda se tu pachtím. Ráda ryju. Kopu. Hnojím. Sázím. Zavlažuji.

Poledne. Volá Petroušek. Ano, LP přiveze nášlapy. Asi o víkendu – to bude kdy? – přijde udělat pod zahradní stůl podklad. Pod ořech se už nikdy nevrátíme. Za plotem ruší soukromí vetřelci. Kde je zahrada obehnaná zelení! Nikdo sem neviděl. Sousedé, pokud jsem chtěla něco nabídnout jejich pejskovi Filipovi, loni skonal, nebo dobrotu na talířek, zavolala jsem. Jana přišla k plotu. Nerušili jsme se. Houpačka pod ořechem. Jídelní stůl. Lavička. Všechno jsme přestěhovali na druhou stranu zahrady do stísněných podmínek.

LP přeměřuje s Peťulkou plochu.

- Tady překáží tohle.

- Tohle je vrba.

- Tak to přesadíme.

- Ne. V žádném případě. Nasadila jsem si tam čerstvě cibule narcisů, kvetou tu lesní jahody, iris… Ne.

Druhý útočí proti třešni:

- A támhle překáží větev třešně. Uříznout.

Vaří se ve mně krev. Včera jsem zdvihla větev ořechu, aby nezasahovala nad stůl u chaloupky.

- Tak se ta větev takhle, tááákhle zdvihne.

Oba zůstali štajf.

- Aha. No, to jo. To by šlo.

Skladají materiál. Jen co LP odjel, Petroušek jde větev zdvihnout dlouhou latí.

- Peťuš, ještě o kousek. Tam u ořechu jsi měl špalík. Já jsem včera větev zdvihla kousek dál a výš. 

Je tu se špalíkem. Vida. Větev se nemusí řezat.

Měla bych jet k Ivě. Na čarodějnice jsem pro ni chtěla dojet. Prý chtěla, ale my jedeme autobusem, to nevím, co myslela, nebo že jedou autem… Nevím, proč ji nevzali. Tak prý sleduje kvalitní program v TV. Jo, kvalitní umrtvovalo. Měla bych ji jet trošku pocvičit, povzbudit, podpořit.

K večeru jedu už jen na nákup. Poslední balíček krůtích prsou. Ve slevě. Copak jim asi je.  Chtěla jsem pórek. Výrazně levný. Aha! Nizozemí. Tak nic. Kupuji rostliny okurek a rajčat. Až doma zjišťuji, že jsem omylem vzala cuketu. Nevadí. Sice je to přivandrovalka, ale nechám si ji.

Rostliny ukládám do skleníku. Chystají prý přívalové deště a zimu. I moje ibišky ze zimní zahrady jsou ve skleníku. A jak se jim to líbí. Kvetou jak o závod.

Jdu upéct chlebíček. Koupila jsem zavináče. A ty jsou dobré s chlebem. U pultu mě obsluhovala slečna.

- Vy jste studentka?

- Ano.

- A co studujete?

Velice špatnou češtinou, ale opravdu špatnou, mi vysvětluje, že se učila v oboru kuchař číšník. A musela do prvního ročníku. To dá rozum. Nechápu, proč to zdůrazňovala.

- Tam jsem učila český jazyk a literaturu. Moji kuchaříčci číšníci skvěle ovládali mateřský jazyk, tedy češtinu!! To kuchař číšník potřebuje. Aby správně napsal jídelní lístek.

- No, a pak mě žékli v druhém, že musím zpátky do prvního.

- Aha. No, v cizí zemi je třeba ovládat jejich jazyk. To dá rozum. Jak jste se mohla učit bez znalosti.

- Já jen koukala. Pak mě vrátili znovu do prvního a zavolala si mě paní učitelka čeština. Žékla, že jsem lenivá.

Naši emigranti museli v cizině nejprve projít jazykovou přípravou. Pokud chtěli vystudovat, bylo zapotřebí, aby si osvojili jejich jazyk. Herec Pucholt vystudoval pediatrii. Ale určitě ji v Kanadě nestudoval v češtině.

Chlebíček se povedl. Dvě ráno. Žofie už zaťukala. Dostala večeři. Tu první s Mourkem nechala. Teď si omyla kožíšek z noční výpravy. Složila se vedle mě.

Zítra dokončím balzám z vršků kopřiv. Už se těším. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-02-vecer-v-zahrade

Taky dokončím záhon na brambory. Změny v myšlení jsou život. Jen se nechápu, proč jsem tuhle zahradu, kde stojí náš dům, za žádnou cenu nechtěla. Od mala se sem snášely saze z Tiby, Milety, ZAZ, ze všech továrních komínů. Nebyla tu voda. Pořád ušmudlané ručičky. Česání jablek. Hrabání listí. Nekonečné pálení na hromadě. Ořešákové ne a ne hořet.  Kouř přes oblečení až do morku kostí. Zima. Maminky jsem se ptala:

- Maminko, a kdy už sem nebudu s tebou muset?

- Zítra už pojedu sama. Počkáš na mě doma.

Ano, bylo očesáno, uhrabáno. Maminka sem na kole jezdila obrývat stromy. Jak moc se tu dřela! Zrýt čtyřicet stromů, dvacet keřů. Jak dlouho jí to trvalo? Kolik jich stihla každý den? Teprve v Hovorech ze ZEMĚ o stromech jsem se před pár dny dozvěděla, že okolo stromů nemá růst tráva. Konkurence v potřebě živin pro strom. Dřív se okolo kmene stromů udělal hezký talíř z hlíny. Voda stékala ke kořenům. Na podzim se rylo na rýč, na hroudu. Na jaře byly hroudy rozstříleny mrazem. Půda se okopala, vybral plevel… Mami, už tu pracuji s láskou, ráda, s vervou, s chutí a se vzpomínkou na tebe.

Myčku vyndám až ráno. Maňana.

Dobrou noc!