Maminka a tatínek; naši

Dnes jsem sjela po toboganu dne, ani nevím jak. Frnk a jsem u cíle. Krásně se pracuje tak, když si nepřenastavíte hodiny. Vy, co dojíždíte, pracujete, chodíte do škol, vy si to dovolit nemůžete. Tam se drží štábní kultura - zaveleli, hodinky dopředu a tečka. Já jsem dnes šla pěšky s hodinkami o hodinu dýl a večer jela do divadla na čas, ale zas o hodinu dýl. :-) A všechno jsem překrásně zvládla.

Jak jsem dnes všechno mohla stihnout? Sama se divím. Podnikat, natřít zahradní nábytek, doběhnout do banky, vyřídit různé důležité hovory, večer klusat do divadla. Do skvělého divadla! Ne - na skvělé představení!

Nálož dne začíná moc hezky. Vlažím nábytek na léto olejem - lazurou. Zrzka i Mourek - sehraná dvojka. Zrzečka předvedla moc hezké divadlo - chytila si běláska. Natočila jsem její koncert. Baletka si ho ulovila, uletěl, vydala se za ním... Jako v životě...

Čas vůbec nevnímám. Vůbec. V domě jsou hodiny s velikou precizností přenastaveny o hodinu dřív. Pro mě to nemá cenu. Na troubě přecvakuji hodinku. Ale náramkové hodinky jistí včerejší čas. A v autě taky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-28_Pracuji%2C_kocky_mi_pomahaji%2C_Zrzka_si_ulovila_motylka/

Hotovo. Během práce odskakuji k podnikání. Jaro přišlo s vervou. Hezké staré slovanské slovo. Verva. Rvaní se dostalo dovnitř.

Poledne. Volá Petroušek. Ale zrovna mám obsazeno. Volám zpět.

- Chtěla bys jitrničky?

- Chtěla.

- Domácí?

- Jo.

- Tak já přivezu. Jdu na melouch, mám slíbené domácí.

Volám vyšetřovatelce ohledně maminčina smrtelného úrazu. Paní už u policie nepracuje. V loňském diáři jsem našla telefon na vedoucího. Ochotný sympatický pán.

- Volám z důvodu smrti maminky v Domově důchodců v Černožicích, jestli vzpomínáte. Nařídili jste po zdravotní pitvě ještě soudní pitvu.

Jasně. Ví. Hledá spis.

- Vyšetřování je ukončeno. Bylo zahájeno trestní řízení proti konkrétní osobě, která má na svědomí úraz vaší maminky s následkem smrti.

Velmi smutné je, že ředitel nechal - měl to tak nastaveno - jít do koupelny pracovnici. Proč tam nebyly dvě? Zeptejte se ředitele! On z toho vyklouzne bez trestu. Si myslí. Já si myslím, že má být především potrestán on. Je tu nějaký novinář? Může vytvořit sérii článků?! Copak ten člověk nebude vyhozen? Kolikrát jsem na něj podala trestní oznámení! Vždycky vyklouzl jak had. Porušoval pravidla. Mamince se rozkutálely všechny věci! Měla pak hodně cizích. Z jejích krásných nezbylo nic. Zamykal východy z DD - porušoval požární pravidla. A NIC SE MU NESTANE. Je tu někdo, kdo mi pomůže?! Jeho přítelíčkování, vychloubání, jak pracoval na kraji, do prčic KDE JE SPRAVEDLNOST!! Zavázali jí oči. :-(

Volám Ivě. Informuji ji. 

- Ivo, mohla jsem za ní ještě jezdit. 

- No, je to tak!

- Ivo, mamka už neví, co se děje.

- Ví.

- Neví.

- Vidí to.

Brečím. Loučíme se. Mamka to ví? Její duše je daleko. Jak to je?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-289_Prochazka_mestem%2C_vecer_do_divadla/

Vypravuji se do banky. Půjdu pěšky. Vycházím původní brankou. Tou, kterou chodil tatínek, maminka i jejich malé capartky. Hned u branky v suché tvrdé neokopané hlíně kvetou dva sytě modré hyacinty, keříček narcisků. Z mlatu se už vytáhly listy maminčiných původních obyčejných bílých omamně vonících narcisků s oranžovým prstýnkem uprostřed květu. Poupata jsou ještě schovaná. Ohýbám se. Fotím. Šlapkám svižnou chůzí. Za rohem u sousedů kvete překrásně magnolie. Tahle má květy víc růžové. Je to tak klasická.

Na cestu jsem se vypravovala od oběda. Nevím, kolik je, ale ne původních hodinkách bych odhadla asi tak půl páté. Šlapkám naším městem. Moc lidí se tu nevyskytuje. Sbíhám kopec. Proti mně pán. Přitáhl mé oči. Přes zuby procedil:

- Ahj.

Doslova ahj. To bylo AHOJ. Otáčím se:

- Ahoj! Kdopak jsi?

- G.

- Jé, já si tě spletla s Fandou.

- Ten bydlí kousek od vás.

Vyzvídám kde bydlí on.

- Moje žena u tebe byla zeptat se na rod Stejskalů.

- Jo, máš pravdu. Tak to byla tvá žena! A já ji poslala za Ivou.

- My máme rodokmen do 16. století.

- Aha, aha, Stejskalovi. Od těch mamka koupila náš domeček.

- Oni měli tam na rohu zahradu.

- Pravda, pravda. Aha. Ta patřila k domečku. To jsem nevěděla. Postavili si tam dům Hrobští. Bratr od mého muže.

Ta jména tet jsem slyšela asi před měsícem. Na hřbitově. Jak jsem se lekla u hrobu a na mou repliku tfuj, to jsem se lekla, zazněla odpověď:

- Mě se nemusíte bát. Já jsem váš vzdálený bratranec. Vy jste...

Říkám to Vláďovi. Že mám asi měsíc vzdáleného bratrance, který jde do rodu jeho ženy. Ne, že by byl měsíc vzdálený. Ale mám ho asi měsíc. Jmenoval tety Bartošová, Šimková, Stejskalová, Holečková, babička Konečná - maminka mého tatínka...

Vytáčím nového osmdesátiletého bratrance. Povídáme si ve třech. Vyptává se na Jirku Stejskala - to byl Vláďův tchán. Umřel před deseti lety. A jeho táta byl v Hamburku. Nebo už děda? Pak se vrátili. Měli v Josefově truhlářství. Zapadá to hezky. Dílek po dílku. Jen ten rod z tatínkovy strany chci vidět na papíře. Udělám si obrázek. Super. Skládá se mi mozaika. Co mi Vesmír chtěl sdělit? Proč jsem zrovna dnes potkala spolužáka ze školky a školy? Proč jsem se opozdila tak, abych se s ním střetla? A proč mi začal vyprávět o rodu své ženy? A proč jsem před měsícem poznala nového neznámého bratrance? Nevíš? Abys už nechodila jen za maminkou a laskavě vzala na vědomí i tatínka. - Ode dneška si budu kontrolovat myšlenky. Jdu za našimi. Ne jdu za maminkou. Tati, mami, mám smluvenou schůzku. Je čas kouknout se do rodokmenu. Jupíí! Raduji se.

Na hnusném moderním labském mostě se nakláním, jestli uvidím tu šeredu myš. A uviděla. Něco dole ve vodě ohlodávala. Šereda. Ten most - hrál v Něžných vlnách. A druhý den se zřítil. Jiný most s krásnými pilíři, taky labský, ale pod pevností, je zapráskán v korytě kládami, nepořádkem. Jenže na Povodí Labe neměli klimatické podmínky. Sucho jak na Sahaře, ale Povodí Labe nemá vhodné klimatické podmínky. Chce se mi zařvat turecké hospodářství! Ale raději nic řvát nebudu. Ono se to ve výjimečném stavu moc nehodí. Já vůbec nevím, co je pravda. Co není. Vidím krutá videa. Ubití mladé ženy. Střílení do dětí. Asi to někdo natočil jako to video s tím letícím davem - to bylo asi do filmu. Lidi tam utíkají, křičí... Fakt se v tom nevyznám. Když mi rajče bloklo účet kvůli hákovému kříži, zmátli mě. Přece podporujeme Ukrajinu!

Papírnictví - zavřeno. Prodavačka asi odešla dřív. Za deset minut pět. Květinka zavřeno. Aha. Už vím. Když bude pět, znamená to, že bude šest. Takhle to je!

Jdu po hlučné tepně. Telefonuji. Fotím. Petroušek. Připojuji ho do holportu.

- Víš, že máš jít do divadla!

- Vím, vím. Děkuju.

Chtěla jsem vyklusat kopec. Pro jistotu odbočuji okolo trati a mířím nejkratší cestou k domovu.

- Lindo, tady je překrásný malý pejsek. Ten je krásný. Á, pětiprocentní průnik plotem.

To vždycky říkal vnuk Lukáš. Jak pes prostrčil čenich plotem - už měl pět procent venku. Už, už si ho chci pohladit. Ten psí trapák vycenil zuby a spustil strašnou kanonádu štěkotu. Kdyby mohl, proskočil by plotem a sežral by mě. No jo, vždyť on má na plotě napsáno dobrman! Aha. Chápu. U dalšího domu u trati sedí na schodech velký pejsek. Taky krásný. Ani necekne. Správný hlídač. Dělá hodného, ačkoli - kdyby někdo vstoupil, možná by už neodešel.

Doma rychle líčím svůj zážitek s očima navrch hlavy. Hned se uzemňuji. Jitrnice! Péťa mi ukazuje ve dvou dózách vyskládané zabíjačkové jitrnice. To nemá chybu. Půl si ukrajuji s chlebíčkem a okurkou.

- Peťuš, jdu do divadla.

- No a co!

- Musím si pečlivě vyčistit zuby, abych na někoho nedýchala vůni jitrnice.

Jedu. Divadlo plné. Lidi zas začali chodit. Vrátili se.

- Irernko, tys´ tu před týdnem nebyla.

- No, zapomněla jsem. Ale zas jsem měla zážitek nad městem u pracháren.

Vyprávím příhodu...

- A jak ty ses dozvěděla, že máš přijít dnes?

- Jdu si takhle od holiče. Zastavím se u plakátu. A lezou mi oči z důlků. Protože tam stálo 28.3. Přitom všude je napsáno 26.3. Tak jsem zavolala ředitelce. Prý to je na internetu. A co když nemám internet. Nebo neumím. 

- To jsem jí dnes napsala - že není mou povinností lovit po internetu změny programu. Přece vždycky posílali SMS. Napsala, že ti, co si koupili vstupenku, to na ní měli. Jenže já jsem si koupila permici.

- No, vede to špatně.

- Hlavně nezvládá svou manažerskou práci. Má si to ošetřit. Já jsem tu byla v sobotu. Zbytečně.

Začíná Slepice na zádech. Nádherná Tatiana - dnes už Dyková. Vojta Dyk hraje staršího hráče na čelo. Kam se poděl ten klučina? Oba hrají kouzelně. Vidím tam lásku. Radost. Skotačení. Dulavova režie mi připomíná režii Penizonu pro svobodné pány. Hledám - aha, to nebyla Menzelova, to byla Krejčíkova režie.

Oblíbená komedie měla v Činoherním klubu Praha premiéru 19. června 1965. Pro televizní účely ji filmový režisér a autor divadelní úpravy Jiří Krejčík zpracoval v témže roce, televizní premiéru měla 26. prosince. Hlavní ženskou roli Anděly hrála Jiřina Jirásková, mladého pana Mulligana Josef Abrhám, jeho spolubydlícího pak v divadelním provedení ztvárnil a do své emigrace v roce 1967 hrál Vladimír Pucholt, ta televizní byla svěřena Jiřímu Menzelovi, tehdy ještě začínajícímu filmovému režisérovi. Jiří Krejčík pak stejnou hru zpracoval pro film, který je dodnes populární. Roli Anděly si v něm zahrála s temperamentem sobě vlastním Iva Janžurová, role spolubydlícího byla svěřena Jiřímu Hrzánovi. Zainteresovaný divák a milovník této komedie si může srovnat herecké pojetí role pokleslé dívky Anděly dvou skvělých českých hereček, z nichž jedna ji ztvárnila s živočišným a uvolněným komediálním talentem a druhá s neméně mistrnou kresbou chladnokrevně kalkulující "potvory". Sluší se ještě připomenout menší roli majitelky penzionu, v níž se po letech odmlky zaskvěla komediální prvorepubliková herečka Věra Ferbasová.

Dodejme, že v Činoherním klubu byla ještě inscenace obnovena v roce 1975 a do roku 1991 měla 559 repríz.

Proč mi to připomnělo? Fyzicky hodně náročné hraní. Skvěle sehraní manželé. Pastva. Krása. Morbidní téma. Smrt manžela. Místy jsem byla jen tichým pozorovatelem. Ani nevím, jestli komedii nazvat třeskutou. Vtipné dialogy, to ano. Hlavním tématem stále zůstávala smrt. Nebolely ruce ani hlava. Výkony vynikající. Spokojenost. Krásná tečka za dnem. Hodinky v autě i na ruce jsem zatím nechala na starém originálním čase. Je čas na změnu. :-) Stále je čas na změnu!!!  Dost času pootočit ručičkami. Ale blíží se to.

Bylo to tu moc krásné!

Dobrou noc!