Maminka na očích všude
Sedím na terase pod světlem. Chovám Mourka. Má v oku mastičku. Večerní muzlání. Umí přiběhnout. Umí se otočit na focení. Umí se lísat. Rozumí. Zrzečka baletka se tu předvádí. Pod nmi se kupodivu potichu připlížil ježek. Vždycky nadělá hluku. Pouštím Mourka na zem. Ježek se vylekal. Utekl. Přitom kočky se ho bojí. Jdu dovnitř.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-22_Vecer_s_cicami_a_jezeckem/
- Prosím tě, vypralas´ mi ty montérky? Nebo jsou v pračce?
Zdvihám se.
- Jsou v pračce. Jdu je vymáchnout v octové vodě.
Petroušek pokračuje. Řehtám se. Vypadá jak malý klučíček, kterému zapomněli dát hračku.
- Jo prosím tě, tys´mně včera nedala nic do krabičky ke svačině.
Vyprskla jsem.
- Tak jsem si tam dal buchtu.
- No vidíš, jak jsi šikovný!
- Ono tam totiž bylo h...
- No, bylo. Víš co bych ti dala? Buchtu. Metýnku máš rád.
- Já jsem si ráno v půl šesté říkal, jestli tě mám vzbudit nebo seřezat.
Můj milovaný Petroušek. Jeho humor.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-22_Maminka/
Housky jsem upekla až dnes. :-) Jdu do technické. V pátek jsem vyndala z velkého černého pytle pruhovanou osušku a ve stejném vzoru ručníky. Hodila jsem je na dlažbu, že se je pokusím znovu vyprat. Jeden v barvě osušky, další modrý a hnědý. Elegantní soupravu jsem mamce koupila asi před čtyřmi lety k Vánocům. Ale po poradě s Ivou jsem jí je dala k užívání, až když se po ročním pobytu během rekonstrukce DD, vrátili do Černožic. Iva na ně vyšila jméno. Pojistka, aby se neztratily. Stejně nám škodič ublížil. Neztratily se. Však jde škodit jinak, že jo? Měli v koupelně nalepeno: NEPRAT. POZOR, RUČNÍKY PERU JÁ. Apod. Přesto mi škodič, přesnější řečeno kjava nebeská, zničila jeden ručník. Hodila ho k vyprání dolů do dryjáků v prádelně; ztratil barvu. Někdy ji ztratí i osazenstvo DD. Odrbávají se. Svědí je kůže. Mají alergie. Nikoho to neštve. Hygiena nadevše. Nejlépe, vymáchat lidi ve vaně s kyselinou. Nejlepší dezinfekce. - Nejprve sáhli na ručník. Následně mi zničili osušku. Je flekatá od nějakých hnědých hnusot. Vybledlá. Barva sežraná. Asi tři roky se mi dařilo vše ohlídat. Víc a víc cítím, že jsem zanevřela na instituci DD v čele s obrovským duševním mrzákem. Trápili tam mě i mamku.
Napadá mě, že je zkusím ještě znovu vyprat. Jsou totiž vyprané. Připravené v pytli, v němž mi je dali po začátku pandemického podvodu, zpátky do Černožic. Sešlo z toho 16.5. Hlava nekontrolovatelně řetězí:
No jo, v ten den, jak malovali ty kolíčky, to jsem tam byla nahoře naposledy. Začátek března 2020. Kde by mě napadlo, že se tam už nikdy nepodívám. Pak rok utrpení. Nemohla jsem mamku navštěvovat. Ústrky ze strany ředitelského dobytka. Maminčiny věci bez kontroly mizely. Zrovna tuhle jsem přišla na chybící nicotnost, kterou mi nevrátili. Takhle mě to napadá, když si vzpomenu. Očima jakoby prohlížím maminčin šuplík, stoleček, skříň. Jo, dala jsem tam dvě role popsaného toaleťáku. Ať slouží! Na tom regálu, který mi dovezli na dvůr, bylo mraky cizího oblečení. Nakradeného někomu nebo z pozůstalosti po někom. Z FN vrátili naprosto, ale naprosto všechno.
Ždímu. Oči mně sklouzly na pytlíček. Vím, je v něm cedulka ŠAŠEK - psaná maminčinou rukou. Poznám mamčino tiskací. Zvláštní. Urovnané. Měla urovnáno i v duši. Ta cedulka se ale vztahuje k šaškovi, který je uložen už v jiné krabici na půdě. V pytlíčku s ceduličkou šašek je zajíc s mrkvičkou. Odlepila se mu. Přiletovala jsem ji od Velikonoc teprve minulý týden. Maňana. Mamka mě chodila podporovat na školní výstavy. Vždycky si něco koupila. I zajíček je z naší výstavy... Víc jak deset, dvanáct let... Teď mě napadá, že mi dali obrázek, prý na památku. Prý citový. A mě teprve teď došlo. Taky ho koupila u nás ve škole. Asi jsem jí ho dala do DD. Mami, jsem ňachla. Mamko, měla jsem pro tebe dělat víc. Pozdě bycha honit. Ale snažila jsem se. Ještě jsem tě sem chtěla přivézt. Cestou od holiče... No nic. Tak zajíčka a pytlík lipového květu konečně vynesu na půdu. Na prostírání mám pár minihromádek. Pár květů třezalky. Pár doufám heřmánku - ze dne tornáda. Jela jsem ke studánce do Smržova tvořit mandalu. Květy jsem utrhla na kraji pole. Pak je tam hromádka majoránky. Pár kvítků petrklíče. Už bude podzim. Ireno, ukliď to. Jenže jak, když je to jen pár kvítků. Jak to rozsortovat. Do sáčínků?
Věším vyprané věci. Sedám k počítači. Mysl mě odnesla k mamce. Ireno, do reality!
Zpátky do rána. Dnes jsem vstala už v sedm. Obstarat sebe. Kočky. Mourek vždycky čeká na zápraží. Trpělivě. Ví, že přijdu. Otevírám domovní dveře. Do chodby vtrhla Zrzečka. Péťa si stěžoval, že ho ve čtyři vzbudila. Chtěla ven.
- A proč jsi ji pouštěl?
- Mňaukala.
- Tak se otočím a spím, ne?
- To neumím.
Výhoda nás sov. Spíme. Skřivani vylezou a jdou pustit kočku. A pak už neusnou.
Sbalit se. Jedu. Jedu do HK. Druhý den školení. Jak si to
člověk lajnuje. A pak - změna. Nespím tam. A jsem ráda. Nějak mě to nemrzí.
Učíme se FB, Instagram. Nejde mi rozpojit účet od FB bez Herbalife příspěvků.
Nechci mít svůj politický profil propojený s Instagramem. Ne a ne a nejde
mi to. Kolegové radí. Nic. Odpoledne. Končíme. Loni jsem s Karlem a Radkou
jela z Atlantisu. Jel jak stroj. Měla jsem jet večer na Theatrum Kuks.
Poslední představení. Začátek odložili o hodinu. Věřili byste? A já to
stihla!! Letos teatrum začíná příští
týden. Těším se. A měla bych si koupit vstupenku na Rodokruh do Sejfů. Tam na
té padesátce v Mladých Bucích, co tam na padesáti metrech rejžují. I my jsme přispěli na rozvoj obce. Tam
odbočím. Si myslím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-22_Skoleni_Herbalife_Nutrition/
V hotelu říkám od včera slečně recepční, že Nejvyšší správní soud zrušil povinnost nosit roušky - už asi 38x. Teprve dnes si ji sundala. Asi aby ode mě měla pokoj. Respirátor měla zevnitř upatlaný rtěnkami. Prý se jí kazí pleť.
- Vidíte, jak vám to sluší.
- Ale mně to nevadí.
Ty vorle, tak proč si sundala tlamolep?
- Já to stejně budu nosit, kde je to třeba.
Nerozumím. Co to plácá? Jak, kde je to třeba? Nikde to není třeba. Podle paragrafu 328 tr. řádu se ten, kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, soudu nebo jinému orgánu státní moci vystavuje potrestání odnětím svobody až na dva roky. Zkrátka si přisvojuje pravomoc úřadu. Tečka. Mám pochybnosti o zdravém rozumu lidí, kterým ten bílý filtr na kávu přirostl jak dekl na ksicht.
Nahoře v restauraci jdu okolo stolů. Dvě pracovnice mají před sebou obrovskou mísu pepře. Rukama - holýma rukama bez rukavic :-) 😅🤣😂 pěchují do pepřenek pepř. Druhá sůl do slánek. Tak to mi nejde do hlavy. Všichni tu chtějí testy, respirátory, dezinfekci. Blbnou. Hrajou hru světového preditkora a najednou poplivanýma rukama udusávají pepř v malém prostoru pepřenky. Rozumíte?! Já ne. Má poznámečka - vysmýkla jsem se. Ze všeho jsem vyklouzla větou:
- Tuto hru nehraju. Toho se neúčastním!
Cestou ze školení se stavuji v JYSKu. Chci koupit ještě dvě malé mističky s oranžovými puntíčky. Liju do nich mlíčko, dávám masíčko Zrzečce. V uších poslouchám četbu o břích Čapcích z knihy Marie Šulcové Brána věčnosti. Jdu suverénně prodejnou. Mají to tu zcela změněné. Slyším něco jako rouška. Nebo roušku. Vyndavám sluchátko z jednoho ucha. Otáčím se.
- Prosím?
Mluví něco o roušce.
- Vy se vystavujete odnětí svobody na dva roky. Vy nevíte,
že to nejvyšší ble ble ble. Zavolejte klidně policii. Mám to tam vyřešeno. A na
KHS taky!!
- V pořádku.
On se vzdal! Starý prodavač. Kde je bojovnost muže?
Procházím prostor. Mističky nalézám až na konci. Kupuji zlevněné svíčky. Výhodné. :-) A kahánky sto za osmdesát.
U pokladny se starému muži omlouvám. Co když jsem ho zranila? Jeho mužství. Žena ho porazila.
- Promiňte, že jsem na vás tak vyjela. Ale... Ble, ble.
- Já už jsem to o tom zákonu slyšel.
- Vy byste to hlavně měl sundat z nosu.
Ošívá se. Bojí se. Správný ovčánek ve strachu. Takové vesmírní vetřelci potřebují. Vystrašené. Aby mohli sosat z jejich strachu. Není mi ho líto. Jen s ním soucítím. Starý zraněný muž. Jak se asi chová doma. Má úctu ke své ženě? Nebo si svou porážku na ní dnes vylije. Nebo si postěžuje? Potřebují nás mít v rozvratu. Poslouchala jsem dnes zajímavé povídání mladého muže. Velmi zajímavé. Škoda, že ti bez FB si to neposlechnou. Jo. Hodili nám sem v 80. letech porno. Rozvrat, zkáza rodiny. To potřebují. Teď to vrcholí. Občanská válka ve Francii. To chtějí. A my jim lezeme do jejich smyčky. Proto jsem se pánovi omluvila...
Hledala jsem ohledně předklánění hlavy a ničení šišinky. Mewing se tomu říká.
https://www.youtube.com/watch?v=DIvA4-tz0Nw
Dávám k videu rámeček: Lidi, mohli byste se na půl hodinky zastavit, ono je to dost potichu, sednout, lehnout a poslechnout si toho hocha? Velmi moudře logicky hovoří, shrnuje, co známe, ale dal to na jednu hromádku. Jsem z něj nadšená. Asi před pěti šesti lety jsem byla v Pze na dr. Loydovi - autor knihy Léčebné kódy. Od té doby si říkám, že si vyzkouším sklenice s rýží a mou energií - slovo položené do hmoty. No, mrkněte. Třeba sdílejte. Důležité.
https://www.facebook.com/jaroslav.marek.1/videos/166424175598429
Jsme vlnění. Myšlenky nejsou v hlavě. Vlníme.
https://www.facebook.com/maria.dobrovicova.10/videos/217053756927264
Hledala jsem na YT dr. Bruce Liptona. Tohle je taky zajímavé.
https://www.youtube.com/watch?v=DPqTt2sMYNY
Tady si člověk vybere - dr. Bruce Lipton
https://www.youtube.com/results?search_query=bruce+lipton
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-22_Housticky/
Poslouchám u práce pel mel informací. Peču housky. Zajímavé. Těsto krásné i bez mého zázračného hrnce. Hm. Můj hnětač přišel ke cti.
Tak jdu připravit Petrouškovi krabičku, aby mě nezmlátil. Ráno o půl šesté. :-)
Je čas!
Dobrou noc!
P. S.
Noch einmal
Nebo
https://nastub.cz/w/mWS8PaKd5ax6eHdyymXZSs
P. S. 2 - Njn, a to si mohu třepit pusu o nebezpečí a dávat sem profesora Turánka a je to marný, je to marný, je to marný. Padají do komatu, třesou se, jsou ochrnutí, jsou magnety na klíče, umírají. Tak proč chtěli do prčic cestovat? To nemohli počkat rok dva? Copak jsou v koncentráku? Žijou. Mají co jíst. Máme tu hory, jezera, kempy, zajímavosti, muzea, hotely... Nádherné památky, krajinu...
Libor Matějčik...
Nedávno jsem zveřejnil příběh mého kamaráda Martina Sedláčka z Ústí nad Labem., který skončil po 2 dávce ochrnutý na půl těla. Mozková mrtvice. 52 let. Už je doma, ale dnes mi napsal:
Nepracuju protože mi to zdravotní stav díky očkování neumožňuje. Tím pádem nemám peníze. Pokud nezaplatím nájem, nemám kde bydlet. Úřady se k tomu staví jako bych byl podvodník, a snažil jsem se stát okrást ,přitom vyplácí horentní částky lidem kteří si pro ně jezdí v Mercedesech ověšený zlatem. Prodávám kytaru abych měl co jíst, což byl od ledna můj jediný koníček. A tenhle stát kterému jsem platil daně mě teď odkopne jako hadr a ještě mi poručí nosit na ksichtě nesmysl ? Proč kurva? Začínám se stydět, že jsem se tu narodil.
KDYBY JSTE NĚKDO VĚDĚL, JESTLI EXISTUJE NĚJAKÁ KOMUNITA, NADACE, INICIATIVA, KDE POMÁHAJÍ LIDEM S TÍMTO OSUDEM, DEJTE VĚDĚT. DĚKUJU.
Ve zdraví, láske, klidu a pohodě
Dobrou noc!