Maminka, paní Oli, paní Brzková a Mourek se může nastěhovat

Zestárla jsem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Znak_stari/1516732615

Jak jsem na to přišla? Zkušeností od maminky. Kolikrát jsem se zlobila, když jí sousto upadlo na čistou halenku. Ňach, ťup, ťap, cach - skákalo hezky po celé hrudi do klína, někdy až na zem.

- Mami, podívej se, jak zas vypadáš.

Nebo

- Mamko, to nemůžeš jíst opatrně?

Nebo

- Mami, to je hrůza, ty jíš jak čuňda.

Její odpověď mě vždycky, pokaždé odzbrojila. Jak byla pohotová. Chytrá. A ve své nemoci inteligentní. Tam vevnitř. Tam ji měla. Tam jsem si chodila pro její moudra. Pro radu. Pro posilu. Po mých výtkách jsem uslyšela:

- Už jsem stará.

Vždycky jsem jí na to odpovídala, ať se nevymlouvá. Ale měla pravdu. Koupila jsem v JYSKu malé froté utěrečky. Vozila jsem je s sebou v košíku. Měla jsem jich naskládáno třeba pět. Někdy jsme popatlaly dvě, někdy jednu. Kdo by řekl, že v tak kůzlečím věku, jako jsem oproti mým známým z DD, budu po sobě bryndat  s urputnou pravidelností. Kdy to tak nastalo? Bylo to tak náhle... Po odchodu maminky? Dřív? I kalhoty mám někdy potečkované. Když jsem chodívala mezi starušky, to bylo v krásných časech kávové společnosti, řekla jsem, že jsem stará. Paní Oli, dej jí pánbu věčnou slávu! nebo nějaká jiná paní? mi opáčila, že jsem ještě mladice. Dodala jsem - jo, oproti vám kůzle.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Maminka_a_pribehy/

Paní Oli. Ach, jak ona krásně mamce záviděla moje pusinkování. Oli vyrůstala u nás v pevnosti. Její tatínek byl pevnostním zahradníkem, ale ne tím Šobrem. Jak se po něm jmenuje kopec Šóbrák. Jak na hřbitově vždycky fotím ten pomník se lvem a nápisy, jak mladí oficíři doplatili životy, když se jim splašili v Šóbráku koně. Kamaraden jim zaplatili tu kamennou krásu. Tatínek paní Oli mohl být zahradníkem jistě už v nové republice. Ona ráda vzpomínala. Na park. I já. To bylo místo našich bunkrů, našich her na princezny a prince, prolézání šeříkovým křovím, houpáním na houpačkách, hraní ve velkém altánu, nedaleko v malém altánku, hry s míčem v nefčním bazénu... V bývalém kulečníku bylo složené seno. Tam jsme potajmu a potichu, aby pan Duben neslyšel, skákali z trámu do sena. To bylo žůžo. Voňavý tělocvik. Jen potichu, aby jejich Brok na dlouhém drátě - kolečko na laně lítalo po celé délce zahradního domku - nezaštěkal. Paní Oli byla pravděpodobně mladá jako maminka. Možná se potkávaly někde na koncertech, zábavách. V jejich době asi ještě přežíval park z dob rakousko-uherské slávy. Taneční parket už je dnes v troskách. Ale za nás měl ještě dřevěné rozpadající se zábradlí. Oli si mě přesunula do svých dob. A vždycky věděla, že se známe z pevnosti. Musela jsem se smát. Jak mě mohla v mém věku šoupnout desítky let zpátky. No mohla. Oli byla elegantní dáma. Prý se vdala do Smiřic a prodávala v oděvech. Kolik příběhů jsem vyslechla. Mamka žárlila, že se bavím s jinými lidmi. Pořád si mě přisvojovala. Mamko, možná, kdybych to mohla žít znovu, asi bych odolala své touze poslouchat životní příběhy lidí, kteří nakonec přistáli v čekárně na smrt. Tak ráda jsem poslouchala střípky životních osudů. 

Vypadlo mi jméno, ale mám ho na fotce. Nebudu teď vstávat z křesla. Ta paní vyprávěla - já to tak ráda poslouchala. A vždycky jsem ji zkoušela, jestli si nevymýšlí. Ne, nevymýšlela. Tak ona vyprávěla, jak někde z Kuklen, to je čtvrť v HK... Tam měla mamčina nevlastní maminka, říkaly jsme jí této, krásnou vilku. Mamince dala briliantový platinový prsten. Jablko sourozeneckého sváru. No, kdo ho obdržel asi? Já. Za vysokoškolská studia. A komu jsem ho asi dala? No, Lindě. Za vysokoškolská studia. Stejně se nedá nosit. Hází blesky. Musí být uložen v bezpečnostním trezoru. V dnešní loupežnické době... Fůru tisíc v briliantovém náhrdelníčku si může dovolit dát na krk na zlaté slavíky jen nějaká zpěévačka nebo úmělkyně nebo Jandova manželka. Jo, to jsem ležela na gauči a nevěřícně hleděla do mobilu. Smetánka vstupovala a u vchodu ji zpovídala nesmírně nevychovaná, až zlá, suverénní redaktorka z Blesku. Její kolega - o něco mírnější, ale taky vlezlost a familiérnost sama. Sledování jsem přerušila. Nemohla jsem civět na takovou plytkou ubohost. Zpět k paní - jak ona se jmenovala?! Nedalo mi to. Jdu do fotek. To bylo ještě ve starém DD. Před ročním pobytem v hradeckém betonovém neosobním Grandparku. Pečovatelky hodné, neměly tolik práce. Vysedávaly ve své kanceláři. Lidi si sami došli, obstarali se. To se nedá vůbec s dneškem srovnat. Lítají jak hadr na holi. Nemají čas si doběhnout pomalu ani na záchod. Organizovali - a organizují - mnoho, mnoho posezení, akcí, aktivit. Všechna čest! Ten mužík s harmoničkou! Co on zná národních písniček. Před dvěma lety BROLN. Pejsci pro lidi. Bál kloboukový, županový... Sláva, vidím mamku v klobouku a vedle ní paní Oli!

Mami, tady házíš balonem. A tady sedíš vedle paní Brzkové. Její pan manžel, řidič autobusu, mě měl na starosti, když jsi mě posadila na nádraží do autobusu. Věděla jsem, kde mám vystoupit - u babičky u hospody. Měla jsem bílou čepici s velkou napletenou bambulí. Ne jako jsou ty dnešní. Byla jiná. Byla jsem asi ještě školková. Chytil mě za bambuli:

- Tak pojedeme spolu!

Paní Brzková se hned po převratu chopila podnikatelských aktivit. Ve svém domě na příjezdové cestě od Krkonoš v původním pokoji otevřela super cukrárnu. Šikovná. Obdiv. S mamkou se sešly v DD. Trpěla, že za ní nechodí mladí. Jenže chodili. Vždycky jsem jí konejšila, že jsem dceru viděla dva dny zpátky. A že má práci s obchodem. A že zas přijde. Bylo na všech lidech vidět zklidnění, všem jsem říkala, o jejich dětech. Znala jsem jejich příběhy. Paní Kuncové:

- Paní Kuncová, seďte, seďte! Vy zas vyhlížíte syny, viďte!

- Já mám hodné a vychované!
- Máte, máte. Vládíka a Milánka, já vím. Jezdí za vámi. Snacha vám nabarvila krásně vlasy!

No, tak zpátky k paní Izákové. Vyprávěla, jak z Kuklen na kole svážela z okolí vejce, mléko, máslo.

- A jak jste to, prosím vás, dělala v létě? Vždyť se vám to muselo roztéct!

- To jsem naskočila na kolo už ve tři ráno, než začalo sluníčko pálit. Jak začalo vedro, už jsem byla doma.

Prohlížím fotky. Vidím starou klubovnu. Tam mívali miloučké kavárničky. Libuška rozdala dortíky. Lída uvařila kafíčko. Pustily jim Matušku... Povídání, hádanky, písničky. Tam jsme s mamkou někdy zašly jen my dvě. Uvařila jsem jí čaj. Bylo tam zázemí. Konev na vodu. Dřez. Nádobí... Pak nějaký mamlas klubovnu zrušil. Pokoj s příslušenstvím. Po přestavbě jsem nestačila zírat. Všichni jsme byli rozpačití. Po návratu z Grand Parku už to bylo jen horší a horší. A ještě o něco horší. Vytrácel se duch bývalé ředitelky. Její koráb ještě plul, ale motory už začaly loď natáčet jiným směrem. Domácké prostředí a zacházení se změnilo. Stroj. Systém. Peníze. 

Konec. Zvonec.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Obklopena_krasou/

Jo - ještě jedna novosť. Psala jsem Péťovi fakturku.

- Kde je kocour?

- Čeká přede dveřmi.

- Peťuš, a chceš dvě kopie, viď? A Peťuš, uložím ti to pod názvem... A Peťuš, co kdybychom pozvali Moura do tepla?

- To nevím. Myslíš? Tak ho přiveď.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Mourek_nasel_domov/

- Moure! Mourku, pojď ke mně!

Vcupital do chodby. Když jsem ho zvala z druhé strany domu na terasu, vždycky se spletl a chtěl vběhnout do obýváku. Vždycky jsem ho okřikla, aby hodil brzdu. Dnes měl cestu volnou. To ho zmátlo. 

Včera si to vyzkoušel. Paša. Sám. Vyžral Zrzce vše. Sám se obsloužil. Uvelebil se na koberci v blízkosti misek. Dnes jsem je pozakrývala. Protože včera ho chtěla klientka pochovat. Neuzvedla ho. Ona prostě nezdvihla našeho mamlase. Je tak těžký. Děláme to špatně. Každý mu v té dietě trošku pomůžeme. Podstrčíme. A on se pasí jak prasík. Bože, dej, aby to na jaře vyběhal!

- Mourečku, dostals´ večeři. Už nic. Ale máš privilegium. Budeš ležet tady u kamen v koši.

To bylo oblíbené místo Micicindy a při svých návštěvách u nás tam lehává Kitty.

Moureček čuměl, jak když spadnul z višně. Rozvalila jsem ho na záda. Nevydržel. Vyskočil. Metošil na terasu. Očenichal své prázdné nádobí. A že chce ven. No, tak o co tolik usiloval, to ho překvapilo. Bude si zvykat. Hlavně, že už jsme překonali období:

- Zavírej ty dveře!

- Nepouštěj ho sem!

- Jak to, že sem zas vběhnul!

- Ten nenažranec vybílil Zrzce misky!

A další invektivy na jeho vpády.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Motta/

Mamko, vzpomínám. Každý den tě vidím. Dnes a včera v tvém úsilí chodit. Jak ses snažila! To bylo moc těžké, viď? Jsem tě chtěla rozchodit. Marné úsilí! Nakonec ti byl vozík osudný. Mami, bylo to s tebou báječné! V bezpečí. Děkuji! Včera, když jsem se k smrti vylekala, běžela bych za tebou; sjela bych ze stezky, šup, už bych byla u tebe a ty bys mě uklidnila, pohladila. Řekla bys:

- Neblbni, neboj se! To přejde!!

P. S. Dík za přání, Blani!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-24_Zrzi%2C_koukej%2C_Blani_pise/

Dobrou noc!

P. S. Včera a dnes jsem si poslechla sedm hodin jednání občanů na magistrátu Třinec. Páne - to byla arogance nicek. Hloupých, arogantních zabedněných nicek. Jak chutná moc! A jak se jim čas krátí!! (NE)MOCNÍ MOCNÍ!

https://www.facebook.com/101121541604286/videos/352051216724643

A tady druhý díl z dneška!

https://www.facebook.com/101121541604286/videos/4312123955552722/

A toto se může stát KAŽDÉMU Z NÁS! Pokud se nebudete umět bránit zákonem, převálcují vás!

Učte se základní zákony!