Maraton - zvládla :-) i s Kuksem

Když nemůžeš, přidej! Přesvědčila jsem se o tom dnes.

Bude půlnoc. Promítnu-li si krátce den - skvělý, nabíjející, dobrodružný, vítězný... Jediné, co se mi nepovedlo, nestihla jsem zajet za maminkou. Fakt nejsem tryskáč. Vynahradím.

Dnes jsem spala s Věrkou v našem luxusním apartmá Romantika na brněnské přehradě v luxusním hotelu Atlantis. Přišla jsem spát trošku dýl. A taky jsem trošku dýl vstala. Poslala jsem Věrku napřed. Nemám ráda, když na někoho čekám. V klidu jsem posbírala věci po apartmá. Zlidštila se a snesla se o patro níž do jídelny. Užila jsme si snídani. Miluji stolovat v hotelu. Nabírám jogurt, ovoce, šunku, sýry... Dnes jsem si vzala skleničku s něčím kalorickým. To doma nedělám. Tak jednou... Snad mi nenaroste břicho. Kolegyňka tu dobrotu taky chtěla. Poslední. Už jsem nepátrala, jestli doplnili...  Šlehajda, nějaký krémík, piškot, jahoda... Po snídani hupity šupity do bazénu. Nejsem samožer, ale obdivuji se, že jsem tam včera žuchla s kolegy se smrákáním; a dnes se sluníčkem, i tak ranní teplota nedosáhla na třicet stupňů. Osvěžující. Skvělé! Uzemňující. Nabíjející. Koupala jsem se já a čistící žába. Pak ji přišel technik vypojit, odvézt. Zůstala jsem v azurovém bazénu sama. Kdy se to člověku poštěstí! Včera jsem poprosila dvě maminky, jestli si mohu na lehátku nechat počítač. Pak jsme se daly do řeči. Místní z Rozdrojovic. Mají tu prý bazény. Na přehradu co by kamenem dohodil. Ale rády chodí do Atlantisu. Zrekonstruovaný. Tam, kde jsme se školívali, kasíno. Proti hotelu nový kongresový sál. A stavějí a dostavují. Ptala jsem se, kolik po nich chtěli vstupného. Ještě že jsem měla brýle, jinak by mi vypadly oči z důlků. Pět set korun. Ceny lidové...

V deset začínáme. Zabalená do osušky klušu kolem recepce. Ve všech hotelích my členové Herbalife Nutrition běháme po schodech. Je fuk, do kterého patra. Tentokráte to bylo lahodné druhé. Ale v centru Brna v Marriott courtyard - mimochodem, řetězec patří Sorošovi - jsem klusala do nejvyššího... Když jsem namatlaná, proprietky v kufru, napadne mě, že jsem nesmyla chlór. Pod sprchu. Znovu do osušky, naolejovat. Vzala jsem si s sebou vzácný švestkový olej. Švestky z něj opravdu voní. Minuty běží. Ustrojit. Sbalit. Odhlásit se. Kufr do úschovny. Člen Milionářského týmu mě potkává na schodech. Nahoře už slyším zvát do sálu Tinu Turner. Znělka po celém světě. Vždy, všude, na každém školení, v každé zemi, kde jsem se školila, na Extravaganze - všude nás z ochozů zve do sálu Tina Turner. You're Simply the Best. Jsi prostě nejlepší.

https://www.youtube.com/watch?v=nTBFy4rc6Lw

Honza si jen poklepal na hodinky - Tyjóó!
No jo, nemám ráda čekání. Využila jsem čas. Mám VIP sezení s pohoštěním. Koukám, kde mi kdo drží místo. Děkuji. Dělám si legraci z Martiny - manželky mého sponzora: 

- Jsi ráda, že vedle mě můžeš sedět?

Pochopila vtip. :-) 

Školení z maloobchodu, marketing... Poslední část - člen Prezidentského týmu. Petr Ševela. Charismatický. Pilný. Srdečný. Racionální. Mám ho moc ráda. Za devět let jsem se na něj nikdy nenaštvala. Kdykoli potřebuji, pomůže. Dnes mě obzvlášť potěšil.

- Procestoval jsem celý svět! Celou Zeměkouli. Ale věřte, že jen u nás je to krásné. Máme tu čisto. Naše země je nejnádhernější!

Když postoupil v marketingovém plánu na pozici prezidenta, fa mu zaplatila let do LA. Bydleli v hotelu, v němž točili Pretty Woman. Často vyprávěl, jak nejvyšší šéf Michael Johnson u nich u stolu seděl a všem vyprávěl jejich příběh... Pak si vložili zlatou tabulku do stěny... Ráda ten příběh znovu a znovu poslouchám. Pro mě pohádka. Dnes ho nevyprávěl. Poprvé jsem od něj slyšela vlastenecký projev. Mihl se mi hlavou ten špinavý chodník slávy. Stany v Pedowoodu. Bezdomovci na chodnících na hlavní třídě v světovém centru na výrobu snů... Zdechlina psa před budovou CNN...

Plánovaný konec na patnáctou. Jedu s kolegou a jeho ženou. Karel a Radka. Mají po školení ještě plánovací poradu GET. Může trvat půl hodiny nebo hodinu. Karel ví, že bych chtěla být před šestou v Hradci Králové. Mám vyhledané vlaky tak, abych stihla v devatenáct hodin závěrečné představení festivalu Theatrum Kuks. Sedíme pod břízami. Povídáme. Je nás víc, kteří čekají na odvoz. Paĺo z Blavy má smluvený odvoz od Jysku v Brně na šestnáct dvacet od Bla bla car.

- Co to je?

- Blablacar. To neznáte?

- Jak jsi to říkal?

Hledám v mobilu. Už chápu. Jsou tam i recenze na jednotlivé řidiče. To je dobré Dnes se nestopuje. Dnes se domluví sdílená jízda na blablacaru. 

Manželé z Phy sestupují po schodech.

- Konec?

- Ne, my jsme se omluvili, že fakt už musíme do Phy.

Počítám, vyjedeme-li ve čtyři, bude to s odřenýma ušima. Čtu si v mobilu. Vybíjím si ho. Myslela jsem, že vydrží.

Konečně. Už se sypou po schodech. Než se Karel převlékne z obleku do trika a bermud, než nalodíme bagáž... Čtyři hodiny. Jede jak dráha. Jenže před námi stále a stále kolony... Jedné se zbavíme, do další vjedeme. Sleduji na mobilu, kudy jedeme.

- Lipůvka - nebydlí tu Lenka? Tam byl takový starý zájezdní hostinec... Vždycky z veletrhů jsme se tam s autobusem zastavovali...

- To je ono, támhle nahoře bydlí Lenka.

- Počkej, zavolám jí, ať otevře... Nebere. Aha, jede na Slovensko k Andrejce.

To je ta, jak má dva krásné klučíčky. Mají mě jako smiešnu tetu. 

- Máme krásnou krajinu. To měl dnes Petr pravdu.

- No jo, ale jezdí tu pitomci.

Karel se vyzná. Bojím se. Nic neříkám. V nějakém městě na stopce zaklel, že je to v... Stáli jsme v levém pruhu. Přesunul se do pravého. Byl volný. Kousek jel, otočil se. Na křižovatce se semafory:

- Vidíš, byli bychom teprve čtvrtí.

Volá Petroušek.

- Jedeš vlakem nebo s Karlem?

- Peťuš, já to asi nestihnu. Vlak mi jede po osmnácté hodině.

- Já ti přijedu zas naproti do Hradce.

- Tak já ti zavolám, až budeme půl hodiny od Hradce.

Dohodnuto. Mám už jen šestnáct procent.

- Karle, nezapomeň mě upozornit. Jen už se mi asi vybije telefon.

- Znáš aspoň jeho číslo?

- Neznám. 

Nabíječku mám v kufru. Jejich do mé zdířky nepasuje. Nezastavujeme na jídlo, na benzínce, do HK prý přijede na sucho a o dvě koruny na litru dráž. Žene to kvůli mému divadlu.

To už svištíme Svitavy, Litomyšl... Ve Vysokém Mýtě se naštval. Opustil přímý směr. Bliknul doleva. Jedeme přes mnoho vleček, stopek. Radka hlásí na každé stopce:

- Můžeš.

- Můžeš.

- Můžeš.

- Jeď!

Bojím se hezky. Vyjíždíme daleko za Mýtem. Ušetřil minuty.

- Zavolej Péťovi. Za dvacet minut jsme v HK. 

Zkrátím to. Dojeli jsme před půl sedmou. Karel Péťu z legrace div nepřejel. Vyhlížel nás na smluveném místě. Ale z druhé strany. Předali mě v pořádku. V kabelce mám stále program Theatrum Kuks. 

- Peťuš, mě se vybije už mobil.

- Volej z mého.

Z auta volám slečně ohledně lístků. Obsazeno. Volá zpět. Vysvětluji, že jedu z Brna, ještě jsem v autě, ale do Kuksu přijedu na doraz. 

Vím, že začátky jsou nekorektní - začne se klidně o půl hoďky dýl. To mi vyhovuje. Počkali by na mě se začátkem. 

- Ne, ne, šlo po FB, dnes představení Láska ke třem pomerančům není v devatenáct. Začínáme až v půl osmé.  Hraje se Zelený ptáček.

- Jé, ten se měl hrát na zahájení. Kvůli zranění ho hrajete dnes. Tak to se moc těším. Ale nestihnu si koupit lístek přes počítač.

- Řeknete-li mi jméno, schovám vám ho.

Vesmírný panéééé! Děkuji!!!

Doma si stíhám namazat svůj chlebík s rajčaty. Převléknout. Jedu. Parkuji v Kuksu u šapitó. Vcházím dovnitř.

- My ještě dohráváme hru, která nám zmokla v bylinkové zahradě.

Sedím, chechtám se - asi je to láska ke třem pomerančům. Zelený ptáček bude asi jako pokračování... Slyším:

- Nos na stůl!!!

Oba herci fláknou hlavou na desku stolu.

Trošku mi z té divoké jízdy trvá... Lidi se řehtají.

- Jídlo!

Pochopila jsem. Nos na stůl - dvojsmysl. :-)

- Mám tu někde lístek?

Se mnou jste nevolala, ale vím o vás. Teď trošku přestavíme stan. Začneme tak v osm.

Volám Kájovi, jak to Vesmír zařídil.

- To jsem nemusel tak spěchat.

- Vždyť jsem ti říkala, že to není důležité! Ať nespěcháš. Ale děkuji!!

Jel jak o závod. Hladový. Jeho dcera jela z šachového turnaje.

- Kde jste?

- V Chrudimi.

- Tak to přijedete o půlhodinky před námi.

Přijeli půl hodinky po rodičích. :-) Karel dohnal, předehnal. Jdu na chvíli zapojit mobil na nabíječku v autě. Nahnala jsem tři procenta. Hromadí se lidi. Jdu si koupit lístek. 

Představení - nádherně bláznivé, fantaskní, vtipné. Co herci předvádějí za škumprnádle na pódiu i pod ním. Fyzicky velmi velmi náročné. V jevišti odsouvají díru. zas zatáhnou. Fantazie. V taškách. Vedle mě seděla mladá paní. Bez roušky. Pamatovala si mě z loňska. Z druhé strany seděl mladý učitel Montessori. S pejskem. Bez roušky. :-)  Pejsek nádherný, prý má rány po blechách. Ty vorle, blechy psí na člověka nejdou - to jsem viděla minulý týden. :-) Bafan si mě vybral. Líbila jsem se mu. Přišel se mi složit k nohám. 

Jedu domů. Pod Františkem - pod Arankou - posílám SMS:

- Dobrou noc!

Kdyby mě holka měla uloženou, nemusela by pátrat, kdo jí přeje dobrou noc! :-) 

To byl maraton. A já ho zvládla. Díky Vesmírnému pánovi. Díky, Vesmírný pane! A takhle se zhmotňuje. :-) Pustila jsem lpění. Jak pustíte lpění, věci se začnou dít! Sny se stanou realitou. Plány se zhmotňují. 

Dobou noc!