Marmeládový tu už byl. Tak ještě jeden

Neděle. Někdo mě budí.

- Mamko, tak já už jedu.

Jsem zmatená. Otevírám oči. Jo, říkala, že pojede brzy. Za Kittynou. Když odjíždí, většinou bývá pondělí.

Spím dál. Vteřinku. Přece ji musím jít vyprovodit. Vylézám.

- Mamko, na telefonu máš fotky, jak chtěly kočičky ven.

- Kde je Péťa? Slyším ho. Proč se vrací?

- Proč by se nevracel? Je neděle.

Jo, pomalu se mi rozsvěcí. Neděle! Huráá! Tak to je jiná. Ještě si půjdu lehnout. Jak řekla, tak udělala. (Tuhle formulku užívá BN v pohádkách. Všimli jste si?)

Pouštím si TV Šlingrad ze včera. Už mi hlava padala. Spím. Umím spát vždy, všude, kdykoli. Telefon. Milá osoba, máme ji moc rádi, ale už je vyčleněna z okruhu našich blízkých... Ty rozchody!!! :-(

- Seš doma?

- Sem. Ale Péťa jel na hřbitov.

- Tak já se během dvaceti minut stavím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-25_Dostala_jsem_necekane_krasne_darky_-/

Hm. Ještě že mi zbyl na talířku kousek té výborné dortové buchty od včera. To bych se měla asi namalovat. Slyším auto. Koťata jsou v limbu, utíkám odemknout. Zvonek jsem v pátek dala na plné pecky. Ať se chlupáči nevzbudí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-25_Zahrada/

Jdeme do zahrady. Obcházíme má rajčata. Od něj jsem se tak hodně naučila. Linda a on mi dali základy. Stejně nachází výhon, který jsem měla zaštípnout. 

- Vidíš, ten měl přijít pryč. Potřebuje přivázat. 

- Ale má rajčata.

- Ale jen hlavní výhon má mít. Budeš jich mít míň.

Ale chválí mě. Nesmírně hodný empatický šikovný člověk. Skvělá duše. Připraven pomoci druhému. Ukazuji mu to svoje zahradničení - tady brambor, vedle cukety... Nesměje se mi. Mám horký čaj v termosce. On kávu nepije. Čepuji do hrnečku a přisýpám náš thermojetics. Jednatřicet bylin z nejčistších dobře kontrolovaných oblastí Číny a jihoamerických indiánů. Pomáhá rozpouštět tuky v cévách, podpovrchové i vnitřní. Obsahuje zelenou guaranu a nepražený kofein. Životabudič. - Gratuluje mi. Přinesl mi překrásné osobní dárky. To jsem nečekala.

- Mohla bych tě zvát na naše oslavy?

- Nedělej si s tím hlavu.

Chápu to, že mohla. A budu. Takové lidi nechci ztrácet. Potřebuji je mít okolo sebe.

Ráno pršelo; utírala jsem vodu z ubrusu. Během dne sluníčko. Ale dnes to na bazén nebylo. Jak fouklo, zdálo se, že od hor. :-) Už brzy se setkám se Sněžkou. :-) 

Dnes další výroční neděle. Už se v nich ztrácím. Myslím dva měsíce a týden. Mami, máš to krásné. Škoda jen, že už nemohu slyšet tvou pochvalu. Iva si sbalila urnu svého muže, ani nevím kdy. Neřekla mi to. Zamrzelo. Byla jsem zticha. Teď mi hrobku stále vnucuje. No jo. Jenže to má jeden maličkatý háčíček. Kdo v ní odpočívá? Myslím, že ostatky tatínkových rodičů; lebek tam bylo na můj vkus hodně, mimo toho generála. Pak tatínek a teď maminka. Kluci Hrobští mají malinkatý hrobeček s urnami svých rodičů. Všichni tři se svorně o výzdobu starají. Teda - řekla bych neobjektivně, že Péťa nejvíc. Každý víkend jede na hrob s kytkou. Myšlenky, zpátky!

Trávím den pod slunečníkem. V plánu jsem měl vystříhat si zajímavé články poslední rok ze Zpravodaje. Zvládla jsem jen jeden. Leden 2020. Zajímavé čtení. Taky je tam astro předpověď. Nikdo netušil, co na nás mají připraveno. Asi před dvěma lety jsem někde zaznamenala, že - kdo to byl? - asi baron Rothschild - predikoval takovou krizi, jakou u svět ještě nezažil. Pousmála jsem se tehdy. A jak to asi chtějí dokázat? Ta v roce 2009 - to byl čajík. Kdo v té době pracoval, mohl si klidně postavit dům. To jsme měli my. Dva platy. Hypotéka. Buch, buch, dům se zrodil. Hypotéku jsem doplatila o osm a půl let dřív. Kdybych tušila, jaká úskalí čekají na lidstvo, jestlipak bych se nebála?! Totiž ještě teď bychom měli do mých jednasedmdesáti platit...

Dnes nepíšu s klimbající hlavou a sypajícími se písmenky od stisknuté klávesy. Dnes nemusím odmazávat. Jsem na houpajdě. Voní mi pod nos floxy. Kytky našich babiček. Ještě srdíčka prý bývala v každé zahrádce. Ale ta nemám. Floxy tu zbyly po mamince. Jasně růžové. Jedny, takové fosforeskující, ty jsem si koupila. Tmavší než ty mamčiny. Do fialova. Mám dvoje. A rostou. Nejsem tak úplně zahradník k ničemu. Ony asi vědí, že jsem trouba, tak se snaží za mě. Maminčina yucca už odkvétá. Zrodili se malí štiplaví komárci. Šmejdi. Rovnám si fotky na rajče. Mluvím na dálku s Lindou. Deniska se mi takhle nehlásí. Už rok jsem na indexu. Ale já jsem nic neprovedla. Obě holky jsou moje.

Linda včera otrhala zbytek černého rybízu.

- Prosím tě, já vytahuji stroj jednou za rok. Je to pro mě zapeklitá věc. Vytáhnout ty správné krabičky s díly. Dát Petrouškovi obrázky k sestavení. On si narazí brýle, smontuje. Namelu. Kdo to pak má mýt, ta jadýrka... Dnes abych lisovala znovu!

- Nebylo to zralé.

- O to líp by to želírovalo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-25_Marmelada_z_boruvek_a_za_studena_z_cerneho_rybizu/

Tak si ještě uvařím borůvkovou. Z půl kila. No jo, jenže by mi zbyl půl pytlík gelfixu. Ne. Z kila. Uvařeno raz dva tři. Najednou za mnou dovnitř do domu naskákaly naše čtyři malé korálky. Předevčírem ani jeden neuměl překonat kluzkou překážku parapetu. Dnes vplula malá stvoření za mnou suverénně. Víčka lupají. Jdeme ven. Muzlám je. Jsou všichni, i ten nejméně hezký, roztomilí. Dnes měli druhou lekci s názvem MASO. Podle Petrouška - mašo. Když marně hledá na talíři v hromadách zeleniny mašo. Máš tam sýr. Mašo nehledej. Dva z nich rezatý a s kraví srstí jsou jak posedlí. Jsou schopni dát máme mezi oči droboučkou pacičkou a porvat se o soustečko. Chundeláček a Ke hvězdám jsou k masu zatím imunní. Na rozdíl od Zrzečky. Ta maso preferuje. Nebudu kupovat kapsičky. Přinesu něco od řezníka. :-) Ta moje učenka od řezníka, ta se bude divit, že jsem přiklusala pro deset deka masa. :-)

Večer. Jdu vypařit skleničky. Vypnout míchání. Nalít marmeládu za studena do sklenic. Kočičky leží pod stolem. Myslím, že až zítra pojedu na borůvky, že je nechám zcela bez starostí venku. Bude-li pršet, máma je odvleče pod střechu. Jo, dnes mi můj gratulant smutně povídal, že jeho kočička už nikdy koťata nepřivede. Jak to? Rodila pravidelně. Při posledním porodu nechala koťata. Hledal ji. Druhý den intenzivněji hledal. Nenašel. Něco se stalo jednodenní tvorečci umřeli. A kočičku našel po týdnu ve sklepě pod kusem nábytku. Odešla si zemřít. Zemřela při porodu. Nebo od porodu. Tak to jsme měli, Zrzinko, štěstí.

Dobrou noc! :-)