Marmeládový

Buď jsem stará a zpomalila jsem krok. Nebo toho mám tolik na papírku, že nestíhám. Dnes jsem odškrtala hodně bodů. Včera jsem vyčistila jedno okno. Okna. Vždycky je čistím v červenci. Na kraji prázdnin. Ty už jsou v letu, už jede druhý týden. Čas nabírá na rychlosti. Dnes jsem si říkala, že dám další kousek. Ale ne. Nestihla jsem. Maňana. 

Včera jsme otrhali rybíz. Petroušek mi sestavil z mnoha součástí lis. To je vždycky porod. Namleto je hned. Ale pak rozložit, umýt, vysušit. A to nejtěžší – roztřídit do krabic. Dnes mě čeká práce u stroje. :-)

Teprve asi dvě sezony stříhám rybíz a přihnojuji. Dějí se zázraky. Roste ho víc a větší plody. Když je na sluníčku, joj, to jsou koule! Pod třešní se mu moc nedaří. Když tatínek s maminkou založili zahradu, taťka si nakreslil plán stromů. Čtyřicet vzorně vypsaných názvů starých sort. Třešně tu nebyly. Zasadily jsme je s maminkou asi před čtyřiceti lety. Možná před víc. Do té doby východní plot lemovala řada rybízů a angreštů. Pak přišlo americké podělané padlí. Všechno, co přišlo z Ameriky, mě dřív okouzlovalo, dnes irituje. Keře jsme vykopali. Zkusili ještě zasadit, ale padlé podlé padlí si vždycky našlo obsypaný keř k zčernání plodů těsně před dozráním. Až asi před osmi lety jsem u Hrabíků koupila angrešt se zelenými plody, který odolává. A loni jsem dostala krásný červený od Lindy. Roste tam za pergolou u velkého zeleného kamaráda. Červený má menší plody. Dnes jsem chutnala. Výborné. Slaďoučké. Chodím ho chválit. A děkovat. Dva angrešty zahajují řadu; ta pokračuje pod třešněmi rybízovými keři. Asi dva tři pod třešní živoří. Dřív sem dosáhlo odpolední slunce. Dnes slunci v cestě stojí sousedova stodola. Nechci si připomínat, jak nás podfoukli. Prý přízemní domeček; kdyby si mohli vystřelit do oblak něco jako babylonskou věž, věřím, že by to dali. Až do nebe. Nebo ještě výš.

Třídím rybíz. Velké koule do misky. Menší odvažuji na marmeládu. Oddaluji spuštění robota.

Poledne. Petroušek volá. Víc a víc si uvědomuji, jak významně zasáhl do mého života.

- Peťuš? Víš co? My jsme zapomněli, ale úplně na naše seznámení.

- Ajo. No to je pravda. Jak se to mohlo stát!

- Asi jsme měli tolik práce…

- No, nebylo to kulaté. Kolik to je let? Třicet sedm? Třicet šest.

Mám nevýslovnou chuť na špecle z Lidlu. Taková dobrota! A tu si dnes uvařím. Pokládám bryndzou. Navrch ještě připálenou cibuku. Miluji.  Okurkový salát s cibulkou, česnekem, rajčátkem a smetanou. Nebe v hubě.

Čtu SMS – ztracené volání.

Volám ohledně termínu na instalaci zařízení na fotovoltaiku.

- Paní Hrobská, jsem ráda, že vás zase slyším.

- Já taky! A v SMS jsem četla, že jste z Domažlic?

Přitaká. Tenaur Jičín a najednou telefon z Domažlic. Prý mě pan servisman pozdravuje. Omlouvají se, že včera nepřijel. OK. Konec července. On jezdí od Krkonoš. A vše vyřizují z Domažlic. Hm.

Volám Knápkovým z Blížejova u Domažlic. Loni jsme jim naposílalivýznamnou částku peněz mimo Donio na opravu domu po proběhnutí kanálů jejich domem. Za týden znovu. Obec nic. Ani klapky na kanály!!!

- Paní Hrobská, tak zahradu máme uklizenou.

Tam loni splašky...

- A to ráda slyším. Nepotřebujete nic? A co jahody? Loni jste říkala, že je vyhodíte. Přemluvila jsem vás, ať to neděláte. Poslechla jste?

- Koupila jsem stáleplodící.

Hovoříme chvilku. Chystám se duševně na rybíz. :-)

Petroušek je tu. Chystá se sekat trávu. Chvíli sedíme. Využíváme, že zrovna svítí slunce. Dnes to není jisté. Prší, fučí, svítí. Varuji Mourka a všechny elementály, aby se schovali. Ať se neleknou sekačky

- Peťuš, chceš kafe?

- Nechci, až pak. Chvilku seď.

- Petroušku, jdu sbalit balík s pomerančovou a citronovou kůrou. Mám bezvadného hlavního účetního ve výkupu. Má krásné letní jméno. Mazlivé. Nádherné. Pan Pivnička. A jak je hodný! Abych neutrácela za poštovné kosmickou částku, dojde pro balík do balíkovny a mě to bude stát sedmdesát pět korun. To jde, ne?

Sypu c. k. na dno krabice. Je jí hodně. Pomerančovou vkládám v jiné krabici. Zaplatit. Vytisknout štítek. Jedu.

Peťuš, víš, na co jsem přišla? Nemusím jezdit na poštu až na náměstí. Když mi chodí zásilky balíkovnou u Vietnamce, tak tam mohu odnést balík. Zkusím to. V mailu mám kód na zahradní lampu. Možná je to jen sledovací. Uvidíme. Možná ji přivezu.

Jedu se mrknout do Kauflandu. Cestou odevzdávám balík.  

- A kde číslo?

- Tady, vidíte?

Přejela čtečkou, dala mi potvrzení. Zajímavé, to mi na poště nikdy v životě nedali. Nikdy. Odevzdala jsem vždycky bez potvrzení. Lampa tu ještě není. Jedu dál. Kaufland. Kočinám maso, kuřecí krky. Kytky. Penny. Jen jdu očumovat. Nakonec si kupuji překrásný smaltovaný litrový hrnek s hubičkou s motivem pasáčka hus. Dětství. Vevnitř má hrnek namalovanou odměrku. Ten se mi líbí! A džbán na letní stůl s víčkem.

Poslouchám do uší o bylinkách. O léčivé síle muchomůrek, náprstníku a konvalinek. Bylinkářka dělá z muchomůrek tinkturu na bolest. Digitalis nepoužívá a konvalinku taky ne. Jsou to opravdu jedovaté rostliny. Říká, že náprstník může zachránit někomu život při infarktu. Jenže najdi tu situaci, a zachraň někomu život. Ještě tě bude žalovat.

Doma. Jdu omrknout skleník. Vyvazuji každý den nějaké vrávorající rostliny. Okurek tu mám hodně. Beru jen ty nej nej. Velké ještě nechávám viset. Jdu ochutnat angrešt. Zalít kbelíky s rajčaty a okurky. Zahrado, děkuji. Ze štaflí se snažím už v šeru dostat na poslední višně.

Tak – jdeme do toho. Už se na nic nevymluvím. Nejprve pomelu černý rybíz. Vzácnost. Prodávají ho za prasečí ceny. Nevidí si do úst.

AI

Cena černého rybízu se liší v závislosti na formě prodeje (sazenice, plody), odrůdě a prodejci. Sazenice černého rybízu se obvykle pohybují v cenách od 129 Kč do 349 Kč za kus. Plody, jako například mražený černý rybíz, jsou k dostání za ceny kolem 126 Kč za 500g balení

Odvažuji kilo hmoty. Vylisovaná jádra dám do mrazáku. To bude dobrý čaj! Druhou várku rubínově rudého kila namleté hmoty zpracuji až zítra do skleniček.

Můj ntb má prasklou desku č. dvě. Kolikrát už byla prasklá! Kolik mě to stálo! Z fy píše pán, že je k dispozici jen slovinská a německá. Jedna blbá, druhá německá. To nemyslí vážně! Volám svému mágovi.

- Já bych si vybral anglickou.

- Ne. Zas by tam byly lepky. Tak oni hned po záruce přestanou vyrábět? Prý česká klávesnice nedostupná.

Za chvíli na mailu vidím dva odkazy. Volám.

- Ta levná nemá numerické klávesy. A ta drahá je setsakramentsky drahá.

Mezi vařením marmelády ještě kupuji klávesnici. Doufám, že bude k mému počítači…

Z červeného vařím klasicky marmeládu. Nádherná. Krásná barva granátového jablka. Skleničky už dávno nevypařuji horkou vodou. Pěkně si je napařím v troubě.

Chci si doposlechnout o Shakespearových postavách. Ale dnes na pana Calábka nemám náladu.

Poslouchám četbu Žítkovské bohyně. Překrásné čtení. Renata na TV Šalingrad každý pátek věnuje hodinku četbě téhle dokumentační krásy.

ČETBA Z KNIHY KATEŘINY TUČKOVÉ

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci.

Krásně jsem u poslechu zvládla namlet, uvařit z červeného rybízku, připravit hmotu z černého za studena.

Jsem uondaná jak kotě. Čím to je? Oni už nestřídají horko a teplo po dnech. Jakýpakcopak! Po hodinkách už druhý nebo třetí den střídají teplo, zimu, slunce, déšť vítr.

Venku zas lije. Divné léto. Divná doba. Žiju ve své bublině. V naší zahradě. Raduji se z nového ostrůvku, z nové koupelny, z koček, z úrody, z toho, že Petroušek posekal trávu na deset centimetrů, aby nevyschla…

Pro dnešek dvě slova:

Dobrou noc!