Mars a Uran klepou na dveře
Za minutku dům rozezní hodiny. Vskutku, půl noc. Chce se mi moc spát.
Jakpak dnes? Jak? Výborně. Temné stíny se scházejí na sobotu. Jak se podívám lépe, nic nevidím. Vím-li o nich, zalezou. Nevíš-li – jsi v ohrožení. Dívej se.
Večer jsem se rozloučila s naší malou modrou kočinelkou v nákrčním trychtýři . Odpočívala na gauči.
Ráno jdu domem. Dávám pozor, abych na ni někde nešlápla. Hele, ona se vyvaluje u Petrouška na gauči v jeho pracovně.
Jdeme do dne. Připíjím na nový dnešní horkou vodičkou. Zdvihám ruce nahoru ke korunce smrku v protější zahradě. Zdá se mi, jako by prořídl. Dívám se na náš smrk. Hustý. Doufejme, že krasavec naproti má dost vody. A nebo se mi něco zdá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-07-rano
Využívám toho, že Mourek ještě čeká pod vrbou, než se proberu. Sundávám Žofince trychtýř za ušima. Nechávám ji svobodně se najíst. Napít. Jsem jak ostříž. Nedovolím si čučet do mobilu. Furt ve střehu. Aby jí nenapadlo si mýt rozpárané bříško.
Mourek už čeká nastoupen u francouzského okna ze zahrady.
- Pojď na snídani!
Kočky najedené. Nasazuji Žofii límec.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-07-kdyz-se-vedle-vas-nastehuji-kobylky
Slyším obrovský hluk od sousedů. Otevírám okno v koupelně. Okřikuji je:
- Mohl byste si tu hudbu ztišit?
Drzoun, co nalepuje okolo domu asfaltový pás, se ani neotočí:
- Musíte to vydržet. Běžte si do jiné části domu.
Šmejd.
- Proč já bych chodila? Já tu bydlím. Tady byl odjakživa klid!
Ještě něco vykřikuje. Zavírám okno. Mamka - pardon, budu citovat - vždycky říkávala: Bordel jak u cikánů. - Já blbaňa jsem jim dovolila, šmejdům, aby ušetřili, vykopat přípojku elektřiny u našeho plotu. Podkopali náš smrk. Pak mladý panovačný soused smrku ořezal nehorázně větve. Takhle svět odplácí. Ten mladý suverén se rozcapuje nejen na svém pozemku, ale zabírá i ulici. Nebude se mu tu s námi dobře bydlet. Drzí. Před domem pět aut. Nevejdou se. klidně si postaví před náš dům. Napadá mě, co by tomu řekli, kdyby…
Jdu vykouřit dům. Hledám správnou hudbu, vibraci. Nesu kouřící bílou šalvěj. Ze všech rohů vystřeluji nepřátelské entity. Šup, opouštějí rohy. Dělám energetickou ochranu. Hotovo. Vedle mají asi taky hotovo. Hluk utichl. To mají u mě schované. Jedno zlo plodí druhé. Těším se, až budou chtít mít na zahradě dýchánek. Odpolední siestu…
Taky budu řvát. Třeba:
- Peťůůůš? Škoda, že už nesousedíme s našimi původními sousedy, víííď? Tihle – to jsou takové kobylky.
Ach, kde je klid, zeleň, soukromí, ticho a sousedská ohleduplnost! Kde je právo? Kde je dodržování konů?! Ozveš se, hned si ta hádavá. Mám chuť zařvat – lidi, jděte!
Zvonek. Kde zas mám klíče! Můj pošťák nečeká. Pokládá přede dveře můj počítač. Ví, že si ho hned vezmu. Volám díky, ale už neslyší. Spěchá k dalšímu zákazníkovi. Je na něj spoleh. A vždycky dohoda. Pokaždé.
Rozdělávám počítač. Lenovo. PROZÁKAZNICKÉ!! Opravili mi vadu, která nebyla záruční. Nefungovala numerická klávesnice. Dovolili si, jestli smějí uvést počítač do továrního nastavení. Budiž. Píšu jim poděkování. Velký dík. Lenovo není Alza. Alza není prozákaznická. Jsou stroje. Jsou roboti. Řídí se jen předpisy, články, paragrafy. Doporučuji LENOVO. Tam jsou lidé. Tam je domluva. Tam je snaha zákazníkovi vyjít vstříc. Příště jdu zas do Lenova.
Zařizuji, telefonuji. Jsem ostrá jako nůž. Ireno, zklidni. – Nezklidním. Zatím mám sílu vydobýt si svoje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-07-z-pracovny
Miluji výhled do zahrady ze své pracovny. Štěstí, že nevidím sousedovic kůlnu. Vidím na krmítka. Lázeň pro duši.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-07-male-radosti
Nestíhám kosmetiku. Ve dvě už mám ležet u Tamary. Ne. Stavím se v trafice. Mám tam nějaký balíček z Temu. První čínské blbovinky pro radost. Na zkoušku. Největší potěšení mi udělala malá světelná koule s měnícími se barvami. Krásný doplněk té velké, kterou jsem minulý týden koupila u Rossmanna. Má jen tří odstíny.
U Tamary – tam je klid, ráj. Tamara – Boží človíček. Její klid se přenáší na mě. Usměvavá. Miluji její nekvalitní češtinu. Mám ráda měkoučkou ruštinu. Její ruce se mě dotýkají. Usínám na lusknutí prstu. Vysílena z dopoledne.
Dnes je to právě rok, co jsem byla u Eriky. Až večer mi Petroušek povídal:
– Zrzka tu celý den není.
Ó, že my jsme ji zamkli v chaloupce? Všetečku. Suverénně jsme šli do zahradního domečku. Nebyla. Ještě den před tím jsem jí vyndávala klíště. Ještě včera se pusinkovala s Mourkem. Malá dvou a půlletá kočička. Komu kde vadila? Kdo jí ublížil? Kde skončila? Jakou smrtí sešla? Stalo se to ve dne. Kdo ví?
Před šestnáctou parkuji doma. Rychle honem tryskem svačinku Petrouškovi. Už zvoní pán. Za tři týdny dal asi tři kila dolů. Mladá tvář. Padesátiletý. Má dvě firmy. Strojírenskou a obchodní. Dopoledne jsme si volali. Teprve spěchal jak ta liška k Táboru. Už je tu.
Mám radost z jeho výsledků. Ale obrovskou. Prý byl před týdnem v hospodě s kamarády. Dal si jeden a půl piva.
- Jasně. Nejsi asketa. Když to nepřeháníš, vidíš, že ti narostla svalovina, odpálils´ docela radikálně tuky. To tak nebývá. První dva tři měsíce klesá i svalovina. Tělo stávkuje.
- Podívej, jak na mě visí košile.
- Jo, budeš měnit konfekční velikost.
Jede ještě daleko domů. Chce stihnout koncert svého syna.
- Máme pět dětí. ¨
- Hurá! Tak to moc děkujeme. To jsi posílil český národ a Slovany.
- My je dobře zajistíme. Manželka je z pěti, já ze tří.
Cítím husí kůži. Raduji se. Tetelím se. Kdo má pět dětí! To bývalo. Cože? Jsem trapná? No, každý je nějaký. Mám radost z velké rodiny. Včera tu byli manželé s třemi dětmi. Křehounká krásná paní špitla, že ten sedmnáctiletý nejstarší si nerozumím s tátou. No a co. To přijde. To je jen cvičení. Tři děti! :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-07-vecer
Tvůrce pěti dětí odjíždí. Jdu se věnovat kočkám. Zas sundávám límec. Žofinka na něj útočí. Šťastná. Pokořen. Na dlažbě. No jo. Jenže když ho zas navléknu, pláče. Naříká. To je zrada. Vysvětlují jí, že ještě hodně dnů. Ještě asi jedenáct. Jsme objednaní na ráno na tahání stehů. Ale až za dva víkendy.
- Žofinko, zvládneme to. Jeden víkend před námi. To uteče. Budu ti k ruce a nápomocna.
Chci zvládat překážky, ústrky, nespravedlnosti. Až v sobotu a v neděli nás čeká válečná kvadratura Marse a Urana. Vnímáte ji už v tomto týdnu? Já ano.
Ještě nakoukněte na bizarní satanskou tapisérii. Byla vystavená na summitu Světového ekonomického fóra v Davosu . Odkazy jsou zakázány na FB; odebírají je. Máte je na Telegramu ve skupině TV Šalingrad. Hledala jsem na satanském obraze jména firem. Bohužel – vedle Rolex, Tesco, KFC, Ford, Adidas a množství dalších korporací jsem našla i Ikeu. Zvětšete, hledejte, luštěte…
Dobrou noc!