Martinské trhy, energie ženy

Vstávám na mé poměry brzy. Otevírám okno do zahrady. Sychravo. Vlezlo. Zima. Ptáci hodují na rautových stolech. Snažím se nahlédnout do krmítkového altánku. Zdá se, že ořechy, které jsem jim nasypala do slunečnice, jsou pryč. Dnes se snesly ze smrků, ze střech nebo odkud i dvě hrdličky. Nemám to srdce je vyhnat. Musí z něčeho žít. Jsou to taky živé bytosti. Jen v letu vrkají. V trávě pro mě z dětství na hřbitově u plačící maminky na hrobě odporné vrkú vrkú nevydávají.

Ješiš, poslední větu bych podvlnovala červeně. Nepřehledné souvětí. Absolutně špatně vystavěné. Jak bych to naformulovala jinak? Lépe.

Jen v letu vrkají. V trávě se chovají tiše. Vrkání holubů nesnáším od dětství. Maminka plakávala na tatínkově hrobě. Do toho znělo vrkú vrkú. Nebo cukrú cuk, cukrú cuk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-15-ranov-zahrade

Ano, to by šlo. Srozumitelné. Vždycky jsem učila, ať se pisatel nezamotává do dlouhých nepřehledných souvětí. Nachytá chyby v interpunkci. Krátké věty jsou účinnější. Text přehlednější. Rychleji se čte i chápe.

Dnes přijede můj fyzioterapeut. Na devátou je objednána Linda. Naučí ji cviky a pocvičí s ní záda. Já přijdu na řadu v deset. Do té doby chci stihnout vše hlučné. Kamna, koktejl. Taky nechat kočkám energetický klid na snídani.

- Jé, mami, ty už seš vzhůru? Vezu ti tašku šunek a mléko. Kráva bude v prosinci rodit.

- Aha. Tak to nebude dávat mlíčko. Odvezlas´  Milku do Dvora na Fleur trhy?

- Ne, až odpoledne ji tam odvezu.

Milka chová krávu. Linda koupila v horách dům, kde se Milka narodila, bydlel tam její bratr. Když byl malý, tatínek ho omylem v seně píchl hráběmi. Přežil, ale neoženil se. Milčin manžel Zdenda, skoro osmdesátník, jel na hon. Milka by tak ráda do Dvora na trhy. Nechce nikoho obtěžovat. Linda ji chtěla vzít z hor cestou k nám. Od nás by se pro ni stavila. Asi změna plánu. Už jsme nevolaly. Zítra se zeptám. Pojedeme do Kuksu.

Zvonek.

- Mami, já neumím otevřít.

Bzučím. Odcházím do koupelny.

Linda ho vítá. Seznámení. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-15-jablickovy

Odcházím dozdobit dort do chaloupky. Zapomněla jsem si vzít něco teplého. Hlavně, že mám šlehač. Zahradní domeček promrzlý. Šlehám šlehču, mascarpone. Vrším na korpus s jablíčky vrstvu čepice. Nesu dort do domu. Nechci tam oplendovat. Sama mám ráda na cvičení a masáž klid. Teď mě napadá, že jsem si mohla v chaloupce pustit elektrická kamínka. Jsem já to ňachla. Babiččino zvukomalebné slovo pro popletu, nešiku. Ňachla" onomatopoieum. Taky expresivum. Expresiva jako třeba fuj, au, hop, ty bláho! Ňachla taky slovo hovorové. Celý odstaveček je prošpikován těmito slovy.

Jdu na řadu. Loučím se s Lindou. 

- Trápí vás něco?

- Ne, ne. 

 Protahuje mi tělo. Začíná prsty, nártem, lýtko… Ohýbá mi nárt co nejdál. Pak je nádech. V nádechu jde nárt ještě blíž k holení kosti. Kyčle. 

- O kolik jste ohnul nohy v kyčelním kloubu?

- O hodně. Aspoň o pět cm. To je dost. 

- To potřebuji. Na lyžování. Mít procvičené nohy.

- Těšíte se? Jezdíte na Černou horu?

- Od léta se těším. Občas jsem se na lehátku zapomněla v myšlenkách na bílé pláni.

- Máte skipas?

- Už ho mám asi čtyři roky. Do té doby jsme nejdřív pár let lyžovali v Deštném. Pak asi třicet let v Peci. A teď v Jánkách. A na konci sezony jsem skoro každý den jezdila nad Svobodu pod Jánky na Duncan.

Jede po nerovových drahách. Přetlačujeme se. Prý se tím cvičí střed těla. Přetlačování se jen naznačuje.

- A co kdybych vás přetlačila.

- To ne.

- A když se chytím rukou? Hlavně mě neshoďte z lehátka.

Zkoušíme to. Pomáhám si rukou. Ano, dopadlo by to špatně. :-) Se mnou. 

Hotovo. Nabízím dort. Rohlíčky s ořechovou náplní.

Co si dá? Kofiortý? :-)  "Coffee or tea".

Ani jedno. Vodu.

Chystáme se na Svatomartinské trhy. Průvod už nestihneme.

- Peťuš, jdeme pěšky nebo autem?

- Pojedeme autem.

- Peťuš, já jsem tak šťastná, že už jsem se zbavila téhle kraxny.

- Vždyť je to hezké autíčko. Poslouchej, jak přede. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-15-svatomartinske-trhy

Mám smíšené pocity. Neumím to v sobě srovnat. Nikde nikdo. Kde jsou lidi? Kolik tisíc nás tu žije? A tady nikdo? Nemají náladu? Nemají Peníze? Nevědí o trzích? Nepotřebují nic koupit na výzdobu domu? Nechtějí podpořit trhovce? Na náměstí hodně stánků. Docela i hezké zboží. Miluji kýče. Jedna paní prodává dřevěné zboží. I s osvětlením. Líbí se mi. 

- Mohla bych to dát do záhonu?

- Dřevo je ošetřeno, ale kvůli tomu osvětlení…

- Jé, tyhle vypínače mám z Temu. Včera říkali, že od ledna to budou clít. Tak to nám zdraží vaše výrobky.

Jdu dál. Kupuji lunární mýdlo. Mohu a nemusím věřit, že je vyrobeno v září za lunárního zatmění. Beru kostku. Sto šedesát korun. Njn. Práce. Stánkovné. Materiál. Doprava… Od ledne ještě clo z Číny.

Tady vystavené orgonitové pyramidky. Ani se neptám, kdo je vyráběl. Poznávám je. Mám takové z Číny. 

Támhle jsou kovářští učňové. Žáci střední průmyslové školy. Stánek s ptáčky. Beru dva.

- Vezměte si šest, dostanete slevu.

- Když máte velké dírky. A já do trámu skoby nechci zatloukat. Zafouká vítr a ptáčci se mi rozbijou.

- Ale kdybyste přišla na dílnu, zadala mi zakázku, já bych vám vyrobila s menší dírkou.

- Přijdu.

- Příští týden máme praxi.

- Jsem tam.

- Ptejte se po Natce.

Holčina se mi líbí. Má obchodního ducha. To já ráda.

- Péťo, tady je málo lidí.

- No, řekl bych, že tu není nikdo.

Ale v tomhle případě se město snažilo. Zorganizovali hezkou akci. Program. Nikde nikdo. Za stovku si koupíš skleničku a dvě ochutnávky z mnoha vín. U nalévání byly zamračené. Řekla bych přímo nasr. Nebo jsem jim protivná. Možná moc svítím. Takoví lidé jsou neoblíbení. Bojí se jich. Nasadí si masku...

- Lidi jsou zalezlí doma.

Potkáváme sousedy. S Fandou se známe od mateřské školy. Souzníme. Fotíme se. Loučíme se. :-) Smějeme se. :-) 

Med za 260,-Kč? To se pozbláznili?

Jsme na odchodu. Otáčím se ještě do náměstí. Vidím spolužačku s manželem ve stánku s medem. S ním jsem chodila do hudebky. S ní do třídy na gymplu.

- Péťo, pojď jim udělat kšeftík.

- My vám jdeme udělat kšeft.

- My už máme prodáno hodně.

Paní kosmetička u stánku ho opravuje.

- Vy máte říci, že jste rádi…

- No jsme.

Mají dobrý med, to je jisté. A slušnou cenu. 180,- Kč.

Říkám o medu z farmy.

- To je velkovýroba, víš?

- No, právě. Vy jste malovýroba.

Dostávám do skleničky domácí medovinku. Dobrou.

Tak už jdeme k autu. Ještě se fotím na mostě. Na imitaci mostu. Dostal cenu. Zrovna na něj někdo našlapuje. Pod nohami se mi houpe konstrukce. Zvedl se mi žaludek. Pryč odsud. Tady býval pevný most našich předků. Uměli řemeslo. Dokonce pak vedle mostu ještě přidělali lávky pro pěší. Tudy se jezdilo do náměstí auty. Tahle oceněná houpající se atrapa mostu by spadla do vody i s autem.

Do trouby krokety, hranolky. Na pánev cibulku, okořeněná krůtí prsa, pórek. Jablíčkový kompot. Okurky včera snědeny. Z léta. Z naší úrody. Konečně.

Odpočíváme. Chci si zkouknout pořad o energiích s Rudou Vávrou. Okamžitě přemožena jídlem, vínem, zážitky a medovinou zhasínám.

Večer. Zatápím. Žehlím. Cítím radost v srdci. Na FB vidím Denisku. Na závodech. S pejskem. Zvítězil. Sluší jí to. V obličeji zdá se čtu radost. Pejsek její přítel. Průvodce. Krasavec bílý.

Poslouchám na Zprávách z galaxie hodinové povídání. Velice převelice dobře Andreu chápu. Má velkou pravdu.

Byla v Anglii. Postaráno o ni. Všechno měla. Hezký hotel, kvalitní pokoj. Dobrá společnost. Vyhřívání, klimatizace. Čistota. Vůně. Skvělý program. Žádný stres. Milí lidé na stejné vlně. Měla čas na přemýšlení. Proč je rozbitá společnost? Proč se ženy cítí osamoceně? Proč jsou osamělé z toxického vztahu? Proč jsou ve svých energiích samy? Rozdíl mezi anglosaskou DNA a slovanskou. Ta jejich je víc upravená za poslední čtyři roky. Odpojeni. Marnost. Zapomněli jsme, jak funguje základní stvořitelská matrice. Jak fungují vztahy mezi mužem a ženou. Je hrdinství, když si žena sama postaví dům, sama si vydělává, je sama, sama, sama? Západní svět má ženu soběstačnou, vzdělanou, vydělává peníze, je rovná mužům, má mačetu na prosekávání cesty životem. Zvrácenost! Žena vůbec není biologicky a energeticky uzpůsobena tomu, aby toto utvářela ve světě. Chybí jí společnost mužů!! Západní společnost je daleko odtržena od slovanských kořenů. Tam je žena základním prvkem v rodině. Muž k ní vzhlíží a stará se o ni. Pro západní lidi je tenhle koncept zvráceně nepřijatelný. Ale z biologického hlediska je nutný. Protože muži si ani neuvědomují, jak se ženy v mužské společnosti cítí. Jak jsou zranitelné. Bylo sem parazitárním působením nainstalován místo matriarchátu patriarchát. Tvořil se svět jen pro muže. Ženy z toho byly vynechány z důvodu, že zjemňují společnost. Vidí pod povrch věcí. Muž není napojen na planetu. On se napojuje na planetu skrze intuici ženy. Pak dochází k duchovnímu osvícení. Ženy se v mužském světě cítí ohroženy.

Obalení ženy mužskou energií ji chrání na ulici; pomáhá jí, když je v úzkých, když si s něčím neví rady, když potřebuje poradit. Nemusí tam muž být fyzicky, stačí, když jí energeticky drží pole třeba na telefonu. Tohle mnoho žen odmítá, nejdou do své ženské energie, aby přijaly pomoc. Jsou to ty statečné bojovnice, které se životem prosekají samy, nedají mužům prostor, aby je mohli mužskou energií obalit. Z žen jsou pak Xeny. 

Muž na ulici pozná, která žena je obalena ochrannou mužsoku energií. Vycítí to. 

Prý když dělali experiment, vzali z vězení nejhorší pedofilní predátory. Vyvezli je někde do nejvyššího patra obchodního centra. Vyberte si tady dítě, které by bylo pro vás nejsnadnější obětí. Všichni sexuální predátoři si vybrali to stejné dítě. Zkoumali, čím to je. Zjistili, že dané dítě pocházelo z neutěšené rodiny. Nebylo svým otce chráněno natolik, že by kolem něj byl energetický ochranný obal. Stejně tak pokud žena nemá dostatečnou vrstvu obalu energetické ochrany muže, tatínka, je v nebezpečí. Důležité pro každou ženu je cítit bezpečí. Žena může pracovat v ženském módu, když jí nejde o kejhák, o přežití. Západní společnost z ženy udělala Xenu, Ninju, bojovníka, který se prosekává životem v neustálém ohrožení života.

Jsem ráda, že mám ochranu mužské energie svého milovaného a drahého manžela, Petrouška. Proto zažívám své štěstí, svou životní sílu, svou ženskou energii. Děkuji za jeho pečovatelskou ochranu. Ptá se, jestli jsem dobře dojela, hlídá mi naplnění nádrže, tankuje, myje mi auto a já mu na oplátku vytvářím teplo domova. Starám se o něj s největší láskou. Vnímám a přijímám s vděčností jeho pečující energii.

Kdysi jsem přišla do obchodu, kde prodávala vážená paní. Nedávno odešla na věčnost. Dozvěděla se, že se mnou žije Petroušek. 

- Ó, to vy už budete vážená žena.

Nebo tak nějak mi chlístla tuhle pravdu do očí. Jakmile máš za sebou svého muže, jeho mužskou energii, jsi v bezpečí ve společnosti. 

V ženském těle jsou nadosmrti buňky jejího dítěte, i potraceného. Žena má v sobě buňky svého plodu. Navždycky.

Vyprávění jsem převelice dobře rozuměla.

A teď už můžu jít spát.

Dobrou noc!