Mašinérie

Ráno. Připíjím na nový den. To ještě netuším, jak mě rozseká. Mít tak mačetu… Ježiš, tohle ani nevyslovuj. To by se ti mohlo vymstít. Miluji svět, miluji lidi. Mírumilovná milovnice. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-14-bez-cylindru

Kočika za mnou přišla od ložnice. Hladila jsem ji za ušisky. Když jsem se probrala, ležela na dece. 

- Jedeš! 

Slyším chodbou její nedávání.

K snídani jí sundávám límec. Ať se nají, napije, podrbe, umyje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-14-dopoledne

Žofinka se už zas kontaktuje s Mourkem. Začíná dovádět. Už ať jsou stehy za námi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-14b-cemerice

Jdeme na minutku na zahradu. Se mnou se nebojí. Ale jen se něco šustne na chodníku, frrr do domu.

V půl jedné otvírá VZP. Jedu. Do třinácti to stihnu jako nic.

Pod palbou korporací. Platíš jak divý. Za co? Za pojištění, za nemovitost – proč?, za právníka – stejně ti nepomůže, za, za, za.

Chtěla jsem z těch milionů, které státnímu vymahači za život pošlu do chřtánu dostat něco zpět. To už nejsou  středověké církevní kritizované desátky, pozor!! To jsou opakované a násobené poplatky a poplatky z poplatků. Chci ani ne promile. Jen zrnko máku. Je to tak měsíc, co jsem zjistila, že se mohu dostat na dva tisíce korun od VZP.  Podmínečně. Pozor! Dovlečou tě, tam kam chtějí. Zase jsem se nechala nachytat. Za dva tisíce korun. Fuj, hanba, Ireno!

Podmínka – necháš si zkontrolovat varlata, prsa, děložní čípek. Prsa – dost nebezpečné. To jsem vyloučila. Varlata – no, v dnešní době je možné všechno. Ale jak jsem se koukala, tak jsem se koukala, nenašla jsem je u sebe. Zbyla třetí možnost. Nechala jsem se objednat. Měsíc si počkala. V týdnu jsem se ubezpečila, že gynekoložka vložila jako zdravotní úkon vše do mého portfolia. K doktorům nechodím. V září vyříznutí flíčku na kůži. V říjnu kontrola očí. Jediný úkon za rok. Letos kontrola jizvy. A teď prevence. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-14-uniforma

Vystála jsem si frontu na chodníku před VZP.

- Prosím vás, řekli mi, že když… Dostanu 2000 Kč.

- Ano. A máte aplikaci?

- Ne. Prý mi s tím pomůžete.

Mladá paní za sklem ochotná. Tam jsou vždycky velice milé slečny a paní. Všechna čest. Umějí, znají, poradí, vyjdou vstříc. Hodné.

- Potřebuji váš OP.

Tý vorle, jak bych mohla státu vrátit tohle nic s falzifikovanými státními zvířaty. To nejde. 

- Ano, mám.

Vkládá do počítače mail, telefon, OP... To aby o mně všechno věěěěděli. 

- Vytisknu vám dokument, abyste to doma uměla dokončit. Nebo chcete aplikaci do telefonu? Pomohu vám s ní. 

- Ne, ne. Už tam mám aplikací… Nechci.

- Tak tady napíšete doma na počítači tuhle adresu. Objeví se políčko klíč. Zadáte tenhle klíč. Pak ověříte mail. Vložíte kód. Pak totéž na mobil. Zase kód. A už jste tam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-14-kupodivu-prisla-do-holportu-s-klientem

Hezky paní děkuji. A už klušu. Na třináctou klient. Přijíždím tak tak. Ještě stíhám otevřít ten pojišťovnický klumpr. Jde to jako po másle. Jen zase otrok musí do mailu. Vložit. Pak kód na mobil. A zas. Co Ti tam asi kdo může ukrást. To jsou ofuky. Ok. Ještě rychle hledám, kde si co vyplním. To není jen tak. Musíš okopírovat účtenky…

Napoprvé jsem tam. Uvidíme, co napodruhé. O tom se přesvědčím o půlnoci zkouškou, jestli tam umím vstoupit. Čtu:

Požádat o příspěvek z fondu prevence.

- Odvykání kouření

- Diabetes

- Zdravé stárnutí

- Onkologické onemocnění

- Péče o duševní zdraví

- Maminka

- Pro dárce

- Očkování pro dospělé

- Dentální hygiena

- Rehabilitační aktivity

Kterýpak si vybrat? Zdravé stárnutí. Cože? Tisíc? Ne, to není on.

Rehabilitační aktivity. To je ono. 2000. Pod tím červeným písmem: Nedostupné. Jo tak já to nestihla. Ona mi Linda povídala – mami, neotálej, nebo to zruší. Tak to brzy. Volám na jejich linku. To miluji. Nejprve hlášky zmáčkni, chceš opakovat. Nic? Na shledanou! A znovu. Nejvíc mě dohání k zlosti takové ty hlásky – jak vám mohu pomoci. To je jak když mi dají červený hadr před oči. Ptám se, co je to za podvod - nedostupné!

- To je podmínečný příspěvek.

- Ano, podmínku jsem splnila na začátku týdne.

- Tak to si musíte tři měsíce počkat.

- Cože? Povídali, že prý jsme byli na Měsíci. No, nebyli. Jasně. Ale proč bych tři měsíce čekala?

- Až se to propíše.

- Propisuje se přes kopírák. To vy už nevíte, co to je. A propíše se to IHNED.

- Ale musíte tři měsíce počkat.

- Až zhebnu?

- Ne, až se to propíše.

Metoda ohrané desky.

- Nebo až dojdou peníze?

- Je to podmínečné.

- Tak jděte do…

Tohle je státní mašinérie. Nevyhledávám to. Když tě banka donutí dát jim novou debilní kartičku s nápisem občanský průkaz; starý vědí že prošel. Klidně by na něm mohlo stát průkaz otroka, a pak ti do mailu zaševelí:

- Vaší žádosti bylo vyhověno.

Odpovím.

- O nic jsem nežádala. Žádali jste vy.

- Žádala jste o změnu údajů.

- Nežádala. Žádali jste vy.

Jo. Dupou po lidech. Hlavně aby si uvědomili, že jsou otroci. Že jim nic tady nepatří. Lusknutím prstu ti ublíží. A dělají to lidé!! Spíš nelidé. Chce se mi blejt, velebnosti. Mají nad tebou moc. Jsi červ. Nejsi nikdo. A když vystuduješ tu správnou školu, rozhoduješ o životech lidí, ničíš jim je a zadel si vozíš v nejlepších fárech právě za peníze těch blbečků, kteří je pohůnkům mocných posílají.

Na třináctou klient. Od něj mám zemědělské informace.

- Víš, proč se u nás zlevňují potraviny?

- U nás se zlevňují potraviny? Nevšimla jsem si.

- U nás se vyrobí deset milionů litrů mléka.

- Jo. A z jednoho vykoupeného litru vyrobí šestnáct litů 1,5% krabicové vody – mléka.

- Vykupovali ho za jedenáct. Teď za 9,50 Kč.

- Aha, okrádají zemědělce. Chtějí je přivést na buben. Aby neměli na naftu, elektřinu. Plánují hladomor. Stát shání miliony na munici, okrádá zemědělce. Dvě mouchy jednou ranou. Okrade je a zlikviduje. Ty, kteří se starají, aby lidi měli co jíst. Pryč s nimi. Nejsou potřeba k hladomoru. 

- Mouka se vykupovala za 600,- a teď za 420,- Kč. Krmné obilí ještě za míň.

- Co je krmné?

- Nemá tolik lepku.

- Jé! To ať dají lidem! A minstr zemědělství je flanďák. Nerozumí svému oboru ani zbla.

- On od toho má přece manažery.

- Ne. Omyl! On má řídit manažery. Ne být v číchsi rukou a nerozumět.

Odpoledne přijíždí pěkná sedmdesátnice. Bude platit třicet tisíc za zuby. Aha. OK. 

Ještě mladá krásná štíhlá maminka od Šimůnka.

- Kde ho máš?

- Na tréninku. Chtěl jet se mnou.

Předevčírem se omluvili. Byli na školičce nanečisto. Prý tam zůstal stát osamocený. Poprvé. Když si pro něj maminka přišla, zářil. Počítali, zpívali… 

- A chválili ho! On už ty samohlásky a souhlásky umí. Paní učitelka jedné mamince říkala:

- Tak zlé a vzteklé dítě jsem ještě neviděla. Kopal do děti, napadal je, vztekal se, byl agresivní, nepřátelský a tu hodinu a půl nám tady kazil. Pro příště tu bude, ale ne, aby nám mlátil děti. 

- A opravdu – já jsem viděla, jak tloukl ručičkami. Šimůnek už se těší na příště.

- No, a žádný odklad, viď? Tak vidíš. A už vám přidali tu práci?

- Ještě ne. Od dubna.

- To zvládneš. Nic jiného ti nezbude. A starosti jsou pryč.

Devatenáct. Rychle na nákup. Maso pro kočky. Okukuji keře. Jestli mám koupit do domečku novým lidem maliny – když je ta míca, jak zničila mamčiny obrovské rybízy – vystříhala…

Ještě do Penny – kočkolit ve slevě. A třtinový cukr. U pokladny se ptám:

- Do kolika máte?

- Za minutu končíme.

- Ježiši, omluvte mě! To vás zdržuji.

- Ne, máte ještě minutu. Půjdu vám otevřít.

- Ještě jednou se omlouvám.

- Nic se neděje. Dobrou noc!

Dvacet hodin teprve přijíždím domů.

Půlnoc. Jdu se podívat, na ty možnosti VZP. Jak se chceš do svého účtu dostat?

- Přes mail a heslo.

- Certifikát

- Identita občana.

Nakukuji, co je to zas za znásilňování. Jo takhle. Robotizace, automatizace, čipizace. No jo. Zadávám mail. Heslo, které jsem si před pár hodinami zvolila. Ne, buď špatný email nebo heslo. Dobrá. Zapomenuté heslo. Jdu se podívat do mailu. Do prčic. Už chci jít spát. OK. Zdržují se novým klíčem, heslem, kódem, jděte už do háje! Zadávám nové heslo. Příliš slabé. Příliš krátké. Pokud není dlouhé dvaadvacet znaků, musíš použít alespoň jedno…

Rozdupu počítač. Kde je můj klid! Kde je moje meditační rozpoložení. A to jsem ještě k večeru zjistila jinou a větší kulišárnu.

Končím. Spát. Pořádně se vyspat. Zítra začíná nový boj. Chci říci nový krásný den!

Žofince před před poslední den v lampovém stínítku na hlavě. Už se nám to krátí. Myslím, že lumpačí i s límcem. Začíná si zvykat.

Dobrou noc!