Masopust, masopust, kobližky a masa kus

18.02.2023

Jemine, domine, masopust pomine,

jemine, domine, masopust pryč!

Masopust přestane, růženec nastane,

jemine domine, masopust pryč!

Budík. Chjo. Tak! Slyším odbíjet devět. Mám hodinu na přemístění na masopust. Kočeny dnes jen dvě. Hostka a Mourek. Ta rezatá někde poletuje. Špikuji krůtí stehna špekem, česnekem, cibulí. Čas letí. Holka, běž! V deset osm už klušu. Průvod masek už se hnul. Najdu ho na náměstí. Mám ráda lidské rojení. Masky. Medvěd - klasika. Na divokole. Minulé léto na Brutal Assaultu jsem se na jednom divokole také svezla. Masopust. Divoká hlavní vedoucí postava. Pentle za ním jen vlají. Udržuje dobrou náladu. Vede průvod. Těhotná jeptiška. Selky. Řezník. Bába. Vodnice. Rozkošná. Pusu špulí do široka, skřehotá jako žába. Hezky hraje. Letos lidská řeka teče jinými ulicemi než v předešlých letech. Zdá se, že masek a dobré nálady narostlo. Loni nikdo netušil, že co nevidět přijde velký léčitel. Lidi se dusili v nasazených tlamokrytech. Jasně, řemeslníci si loni ani neštrejchli. Proč by si taky měli vydělat, že jo? To tak, holoto, udržovat tradici a ještě k tomu výdělky? Ne, ne. Fotím. Promícháni diváci i masky. Cíl - Umělecká kolonie Bastion IV. Nádherně opravný areál. Překrásně. Vystavěné zdi novými cihlami. Jitrnicový strom. Tradice. Za chvíli očesán. Postava Masopusta zve na loutkové divadlo. Nabízejí se koláče, šnapsy. Přijímám nabídku domácí višňovice. Moc dobrá. Dřív jsem taková ostrá pití nepila.

Volám.

- Peťuš, prosím tě, dojeď domů vypnout troubu. Asi za hodinu dopeče krůtí stehna. Jsem v Bastionu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-18_Masopust_v_Josefove/

Ještě chvíli sleduji lidské hemžení v Umělecké kolonii. Vracím se do bastionu s tržištěm. Vstupné sto korun. Stánků s rukodělnými výrobky mraky. Každý si vybere. Ráda bych každému přispěla. Ale svět nezachráním. Objevuji domácí čokoládu tak dobrou, jako je Jordis. Fotím. Natáčím s pánem video. Ještě asi před šesti lety zedník. Dnes ve Staré Pace vaří tuhle dobrotu. Kupuji kakaové boby. Má je vcelku. Mám ráda do horkého mléka drcené. Ty jeho vypadají jako mandle. Ale v puse se drolí na nekonečně dobrou hmotu. Šufánek teplé čokolády 70,-, k naplnění malého kelímku možné dolít dva. Tedy 140,- Kč. Jejich čokolády všechny moc dobré, Kousky se rozpouštějí jako Jordis.  Třeba někdo na FB bude mít zájem. Objevuji krásné textilní mašle. ije je snacha jedné skvělé učitelky. Radostné, milé, usměvavé, přímé. Odešla ještě před kovidem. Nepočkala na své dva krásné vnuky. Vlastně jednoho ještě dva měsíce zažila. Umírala prý asi čtyři měsíce v komatu. Léčili, uléčili. Někdy si na ni vzpomenu. Jezdívala na kole do školy okolo nás. Vždycky s úsměvem.  Jdu k dalším stolům. Lampy, dřevěné výrobky, kožené tašky na pásek, cibule, obrázky, pralinky, koření, dečky, hrnčíři...

- Dobrý den!

Jé, to je můj mýdlař. S manželkou vyrábějí i deodoranty do podpaždí bez chemie. Školník. Vždycky se chvíli bavíme o "našich" tématech. Dnes mu říkám o článku na Křesadle. Ráno ho hodinu předčítal Vlasta Mádlo na FB. Kdo máte FB, možno najít jméno Vlasta Mádlo, poslechnout si u vaření. 

https://kresadlo.com/vira-2/

Kalhotky model rok 1900. Nádhera. Jemně vyšívané dečky. 

- Vy nám to budete fotit? Abyste to okopírovala?

- V žádném případě. Neumím vzít jehlu do ruky. Tohle jen tiše obdivuji. Víte, já jsem naprogramovaná, abych studovala, studovala, na nic nesahala. 

Pán v klobouku se hezky směje. Paní, která šije na konci stolu, se usmívá. Kolik šikovných hlav a rukou jsme tu měli. To se nechce. Jenže převálcovat, to se jen tak nedá. Bohužel, víc je tu starších prodejců. Vycházím na dvůr. Jemný déšť nabral na intenzitě. 

- Máte krásné hrnečky. Ale já už nemám místo.

- Já mám pocit, že jste si u nás už něco koupila. O Vánocích.

- Jo?

Prohlížím. Napadlo mě. Ano.

- Tenhle hrneček se sítkem a pokličkou. Jenže na Vánoce jsem ho darovala bez louhovátka a pokličky. Poznávám vaši práci.  Zapomněla jsem sítko a pokličku v dárkové skříni. Ale to neva. Využívám ve své konvi.

Tak to je paní dobrá. Pamatuje si mě v tom kvantu lidí. Co se mi včera přihodilo! Volá paní, že manžel vyhrál na plese poukaz. A ona čokoládový dort. Vesmír to správně rozdělil. Ona je štíhlá, jemu roste bříško. Moc se mu ke mně nechce. Povídáme, vyzvídám jeho rozměry. Ptá se:

- Jak že se jmenujete?

- Irena Hrobská.

- Já jsem měla jednu učitelku, ta se jmenovala taky Irena. Vy máte hodně podobný hlas.

- Aha. A nejmenovala se ta Irena Prokopová?

- Jó. Jmenovala.

- No, tak to jsem pořád já.

To bylo setkání. Řekla mi své jméno.

- Já si pamatuji. Vy jste byla třída nástaveb. Nesmírně inteligentní, pilné. Jednou jste dostaly napsat charakteristiku kohokoli ve třídě tak, abychom ho poznali. Někdo z vás četl. Slyším o smyslu pro humor. Zarazily mě vějířky vrásek u očí od smíchu. Napadlo mě: To je o mně. Trošku jsem znejistěla. To je moje charakteristika. A byla. Krásná. Mám sešity s vašimi slohy schované. 

To bylo setkání po dvaceti letech. Můj hlas. :-)

Ještě si za každou cenu vyběhnu na šance. Blátová symfonie. Kousek po položených hadrech, kousek po zednických dlážkách. Nahoře po síti v blátě. Lije. Tady u nacucaných mraků kouzelný rozhled. Poprvé tu asi před šesti lety. Mamčin vojenský útvar tzv. hadrářů -  výstrojní sklad - na dosah. Kousek do dolíku - místa našich školních tělocviků na prvním stupni. Fotím nádvoří se stánky dole pode mnou. Z komínových průduchů se dýmí z ohnišť tam u obchodníčků dole. 

Běžím v dešti domů. Budou dvě. Rychle na páru brambory. Přinesla jsem dvě jitrnice. Paní v dešti na velké pánvi opékala brambory. Jitrnice už praskaly. Koupila jsem. Abych jí uvolnila. Než jsem obešla areál, vychladly... Házím je na pánev.

- Ahoj, kde seš?

- Teď jsem přišla.

- Maličko se opozdím.

- To se mi hodí.

Za chvíli je tu. K obědu zelí, brambor, jitrnice.

Honzík nás přišel potěšit. Radujeme se. Povídáme. Ukazuji mu fotky a videa z Krkonoš. 

- To jste měli krásné počasí!

Večer. Kluci chtějí na florbal. Narychlo chystám večeři. Jedou. Vytírám jehličí. Luxuji. Zatápím. Domov. Dnes už žehlit ne. Pohoda.

Film Karel. Karel Gott. Svírá se mi stále srdce. Mám na krajíčku. Proč dávají ten film dnes? Není výročí. Nemají jinou vycpávku programu?

V ten den, kdy v noci Karel odešel, mi Linda ráno asi ve čtvrt na devět volala. Lebedila jsem si v posteli. Uprostřed hovoru:

- Mami, umřel Karel Gott. 

- Ne!

- Počkej, kouknu, ještě to nikde není.

Štěstí, že jsem ležela na polštáři; dostala jsem takovou petardu, polštář mě zachytil. Pak jsem čtrnáct dnů nemohla mluvit. Jen jsem brečela a brečela. Bezdůvodně. Neměla jsem doma žádný plakát, desku, nebyla jsem nikdy na jeho koncertě. V den pohřbu jsem si zalezla do postele a pozorně sledovala obřad. Druhý den jsem si vzala ntb do zahrady pod třešeň.

- Mami, co tu děláš?

- Dívám se na pohřeb znovu, ale tentokrát na pohledy do lidí, do publika, do tváří před katedrálou.

Koukám na Karla. Zas mám sevřené hrdlo, slzy v očích, dojímám se. Hela Heclová mi řekla, že jsem oplakávala nějakou osobu mužského pohlaví. Napadlo mě, že jsem jako tříletá neplakala pro tatínka. Nemám s ním nit. Sestra ano. Té odešel, když jí bylo dvanáct. Já mám nitku na maminku. Možná zlatá nitka dětství se tady projevuje. Písničky dětství. Rozhovory. Krásně nastříhané, poskládané. Jdi za štěstím. Sedí na chalupě sám. U nohou jeho zlatý retriver. Ruka ho hladí. Zamyšlen. Z dálky se ozývají do tiché scény zvuky ze studia. Jak těžký byl konec jeho plodného života. Jak to napsat - proklientského - profanouškovského. Láskyplný člověk. No. Tak jsem si to odbrečela. Kde se tu vzal takový velikán s božským jménem? Prý stále září na naší zemí. Bodejť ne. Vždyť nás nabádal jít za štěstím. Nikdy se nevzdávat. Národe, to je výzva! Žádné hroucení. NWO je instalován. To znamená, že se rozprskne jak sněhová koule.

https://kresadlo.com/vira-2/

Kdo nevěří, škodí sám sobě. Koukám, vypadl internet. No tak to hezky šupky do pelíška. A ráno! Přes data - rámeček: Nejde internet. Počteníčko ráno. 

Dobrou noc!