Matrix pracuje
Neděle. Koukám, dle FB z předchozích let, začínají kvést třešně. Letos už mají malé plůdky. Ne moc, ale mají. Letos kvetly zlaté deště už někdy v březnu. Všechno se zbláznilo. Právě stojíme na hlavě. Politiky někdo vhodil do mixéru. Na vteřinu ho spustil. S rozmixovanými mozky předvádějí své divadlo národu.
Výchova sportovců v Čechách. Mihlo se mi okolo očí. Takhle se vedou mladí ke sportu? Dril ve škole zakázán – jak se chceš naučit násobilku nebo vyjmenovaná slova… Mladým sportovcům nadávají. Cvičit v horečkách, v indispozici.
Prohnanost v politice. Lidovci – hnůj. Co si dovolil Bělobrádek a Jurečka! Poslední se bavil po střelbě. Radoval se na večírku. Mámám umíraly děti. Zvrhlost strany černoprdelníků.
Kde je péče o zdraví a blaho národa! Socialistické vládě šlo o to, aby národ byl zdravý. Proč mám nutkavý pocit, že nyní jde všem politikům jen o koryta. Na národ kašlou. Zuby, zdraví, imunita – jen pouťové vyvolávání…
Veřejné stravování volá po vyšší vyváženosti. Maximum cukru - obezita. Dochucování – těžké nemoci.
Herdek! Do tohohle světa mám vstát?
Deset.
- Tady už jsou vzhůru! Dobré ráno!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-tady-nekdo-lovil
Sázím hrnce a květináče. Zahradní domeček máme rozkopaný. Nevím, kde mám střepy na dna nádob. Kamarádka mi dala mezi jiným dárky k svátku bazalku. Vsazuji ji na kraj do skleníku. Předpokládám, že mrazy už splnily účel. Pomrzlo lidem, co se dalo. Rybízy, jahody, meruňky, vinná réva. V hlavě mám matrix. Zoufej ze světa. Zouvám boty. Nasávám zemskou pránu. Běhám po zahradě bosa. Sázím. Snídala jsem pozdě. Vůbec bych nemusela obědvat. Vařím. Rychle. Nechce se mi už do scvrklých brambor. Nasadím je. Nemám hnůj. Ježiš, zas připomínat – nemám hnůj! Dojeď! Vytahuji hranolky. Krůtí prsa. Jablečný kompot z posledních jablíček. Díky zrenovovanému skládku v zahradním domečku vydržela letos do teď. To v maminčině sklepě jsme vyhazovali shniláky už někde od ledna. Za to jsem vděčná. Odbíhám dovnitř; ven. Sázím. Vařím. Zabalit dárek Petrovi. Pojedeme gratulovat k narozeninám. Dnes mi hodně vadí špičaté větičky obou Petrů. Dnes je nechci slyšet. Např. – no jo, to bych udělal špatně. Nebo… Dnes mně to hodně vadí. Vtipné bonmoty mě dnes dávají rány do solar plexu. Jdeme obědvat.
- Podívej, tady je pták. To asi Žofka.
Krásná mrtvolka ptáka. Ne – ohavná mrtvolka krásného opeřence. Proč by Žofka? I Mourek je masožravec. Oba hraví. Ani nevím, jak jsme obědvali venku. Takové narychlo. Odflinknuté. Jdu ještě zakopat dva malé sukulentíky k plotu. Zas v hlavě matrix. Zakrýt plot zelení. Budou ti čumět do bazénu. Něco na mě sedí. Nějaká entita. Napovídá mi samé stížnosti na svět. Jasně, na lidi. Neumějí se chovat ke zvířatům. K přírodě. - Ale umějí. Naše kočky mají dostatek, lásku, péči… Jestlipak napadají tyhle nářky i ostatní lidi? Nebo to dnes chytlo jen mě?
Vidím mamku na FB. Bere mě zlost i na to, že mi systém sebral roky s mamkou. Mohla jsem ji objímat, pusinkovat, hrát si s ní a rozvíjet. Ne. Nesměla jsem. Jen skypovat. Nebo se dej zabodat. Snažím se nemyslet. Zbavit se vtíravých myšlenek. Blízká osoba mi tehdy řekla:
- Zemřeš, když se nedáš očkovat.
Buch ho. Bumerang. Myslím i na ni.
U práce poslouchám dr. Waksmundovou, dělám z ní pořád Waksmundskou – o tom, jak nesmírně škodí očkování.
https://www.facebook.com/vlasta.madlo.75/videos/231456042894542
https://www.svobodny-vysilac.cz/2017-05-26-povinne.../
Vkládám odkaz se vzkazem: Toto vysílal Svobodný vysílač už v květnu 2017. Pamatuji přesně na ing. Mariana Filla.
Proč si to pamatuji? Jela jsem tehdy po cyklostezce za maminkou. U loděnice u velkého pařezu jsem si natrhala květ černého bezu. Mamince jsem ho spařila na čerstvý čajík. Šest let a nesu si vzpomínku v hlavě.
Doktorka logicky říká, že když nemoc odchází, začneme slavnostně očkovat. Ale to už je zbytečné. Ona si vybrala svou daň. Miminko se na svět rodí absolutně dokonalé. Má vše od maminky. My mu vpravíme do krevního oběhu pět nebo šest nemocí. Proč? Pro prachy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-28-gratulovali-jsme
Jedeme do hor. Na dortík. Gratulovat Lindině Petrovi. Taky dnes píchá slovy a větami. Cítím po každé vtipné větě ránu do solaru.
Povídáme. Hodujeme. Gratulujeme. Oba Petrové jsou hodní. Pracovití. Huba jim jede jak šlejfírna. Hlavně pod lípu. Sedět. Nabíjet se. Slunce jak v igelitu.
- Koníku, je čas. Pojedeme. Kočky čekají.
Dostáváme jitrničky, flákotu hovězího od výrobce. Jedeme.
Cestou domů usínám. Probírám se právě v okamžiku, kdy na obzoru vidím horu hor. Sněžku.
https://www.youtube.com/watch?v=7weV5fn_Osc
Doporučuji poslechnout si o tom, proč jsou na Sibiři lesy ne starší dvou set let.
https://www.youtube.com/watch?v=Qev3PiOIdGo
O pokročilých technologiích a ukončení společnosti, která byla duchovně na výši. Nedávno!! Ne před tisíci lety. Před dvěma sty.
https://www.youtube.com/watch?v=viH2KPLxxGw
Toto jsem si pouštěla do sluchátek na běžkách
https://www.youtube.com/watch?v=rAxo-UxtZn0
Jaderná válka a obři mezi námi.
Než to nastudujete, jdu si lehnout. Ale poctivě sledujte. Studujte. Mrkněte na server Slovanská košile. Sami se vzdělávejte. Načítejte. Pozorujte. Porovnávejte. A nevěřte systému. A buďte šťastní!
A to je vše.
Dobrou noc!