MDŽ - jak zajímavý přerod. Ženství narůstá...

Plán dne: Ležet, válet se, nic nedělat. Neumím to. Vylezu z postele; už se do ní nikdy nevrátím. Asociuje mi to vzpomínku na jednu Jindřišku. Vždy, když vstala, naklepala postel... Loni v srpnu měla rozestláno. Jestli si dobře pamatuji. Asi se ještě chtěla vrátit. Našli ji bez života. Čas od času si "náhodou" - náhodou? - připomenu na obrázku její milou, řekla bych mírumilovnou, tvář. Šla jsem si postel ustlat až někdy před polednem.

Pustila jsem si Cesty k sobě. Áda Inneman - Léčení planety Země.

https://www.cestyksobe.cz/ada-inneman-leceni-planety-zeme/29121

Vzdělaný vědec. Opravdu vědec. Taky alternativec :-) Poslouchám ho na Cestách k sobě myslím pravidelně.  Připomenul mi, jak je důležité vládnout sama sobě. Celou svou praxi jsem ovládala druhé. Až asi deset? patnáct? let se snažím dávat druhým svobodu v jejich konání. Někdy u toho hezky škobrtám. Důležité je, že zpytuji své kroky a napravuji své případné chyby. Kolikrát se mýlím, přehodnocuji názory.

Jest mnoho těch, kteří chtějí vládnout druhým. Ale sobě nikdo. 

Jen marnými věcmi se lidé zabývají; majetek je starost. Hodnosti a tituly prázdným dýmem, rozkoši sladkým jedem. Komenský.

Před rokem 2012 nás mocní strašili koncem světa. Jj, strach - k ovládání stáda. Mayský cyklus skončil a vracíme se k původní harmonii planety Země s Vesmírem. Lidi otevírají oči víc a víc. Už nejsou tak manipulovatelní, jako před třiceti, sto lety. (Ženy byl nahnány do boje za volební právo... Manipulovány k soběstačnosti - nahnány do továren od rodinného krbu...)   Áda mluví o platónském třináctitisícovém roku. Skončila noc, přichází východ Slunce; změnil polaritu z jangové /mužské na jinovou /ženskou; bude vládnout po 13 000 let - platónský rok; ženská evoluční energie se projevuje láskou a milosrdenstvím. Jde to ztuha, ale už se to dere.

Následoval další Áda s Alžbětkou Šorfovou. Cesta ke dlouhověkosti - ajurvéda. Základní typologie člověka a nalezení vnitřní rovnováhy. Poslech zastavuji. Vracím. Opakuji. 

U poslechu čtu u Helenky Heclové o MDŽ. Ubezpečuji se, že vnímám tenhle zprofanovaný svátek zcela jinak. Jako oslavu ženství. A nejsem sama. Včera jsem si ho vyciťovala. Debatujeme, komenty se prodlužují, vzniká dlouhé vlákno. 
Vedle běží ještě jedna diskuse. "Byl na pokraji rozvodu a úplného rozbití vztahu, ale jednoduchá otázka vše změnila: Jak ti můžu udělat den krásnějším?". To by mě asi štvalo, denně se ptát nebo naopak odpovídat. Americké. Přihlouplé. Píšu: My se máme letos v létě třicet let krásně, láskyplně, unikátně. Včera jsem mamince připomínala naše první setkání. Ona u toho byla. Jenže má Alzheimera. Řehtala se. Denně ho objímám a on mě. Jen tak. Jdeme okolo sebe. Dotkneme se. Ne sexuálně. Jen láskyplně. Dennodenně mu říkám: Petroušku, já jsem tak šťastná, že tě mám. Nebo: Peťuš, mijuju tě. Někdy: Miluju tě. Tak moc jsem ho nechtěla, odmítala. Naprosto odlišní. Já vlaju v oblacích, kultura, literatura, divadlo, meditace... On práce na zahradě, fotbal, sport, florbal, jeho životní vášeň ping pong - stále ho aktivně hraje. Jsem ráda, když jde na tréning, když jede na zápas, připravím mu sportovní výživu. Ráda osamotím. To jsem si teď vymyslela - jsem ráda sama. ale těším se z jeho příchodu. Vždy přichází s písničkou. Stále si zpívá. A já padám smíchy. Protože zpívá šugr bejby láv a kosové si štěstím pletou noty. Je o kousek menší, je o rok a půl mladší (nepřekonatelná překážka na začátku) a je SŠ, já VŠ. Je to úplně fuk. Jsou to jen společenské konvence. Myslím, že vztah víc dělá žena. Ale musí tam být souhra obou. Ne, že jeden se furt bude snažit. Ne, ne, ne. 4.7. to bude třicet let. Jsem s ním nesmírně vesmírně šťastná. A cítím to v hrudníku - plandá a plápolá mi tam srdce láskou. Je moje opora, záštita, můj kritik, moje láska. Takže nikdy se neptám Jak mohu udělat tvůj den krásnější. My ho máme stále.

Zas se vracím do vlákna MDŽ. Dočítám se, jak v Lidlu dávali růžičky; jedna paní v myčce dostala lízátko; jiná paní píše, jak den slavili na vesnici; katering - každý donesl, co měl a každá žena dostala kytičku. Jak to měla paní Helena Heclová? Já jsem nedostala z Lidlu nic, protože jsem pracovala až do večera a jsem polomrtvá, ale od manžela růžičku, ale tu dostávám pořád, ke všemu, k čemu se dá dostat kytka :-)
Velice zajímavé a hezké čtení. Ono to souvisí s pořadem Ády Innemana. Ano, ženství se probouzí. Helena Heclová: Třeba se vztah mužů k ženám mění, a chtějí potěšit? Já bych tento konzum podporovala, jen kdyby se to nepěstovalo banditským způsobem v zemích třetího světa, neničila se tamní ekonomika, zdroje spodních vod a životní prostředí tímto...
Helena Heclová: Zatím si ale nedovedu upřímné spontánní, protože se to mediálně nijak nepodporuje, jako Valentýn, obnovení tohoto svátku, nijak vysvětlit... Že by nějaká reakční doba? Lidé se začínají probouzet a vztahovat se k něčemu, co pochopili, že bylo dobré? Mám toho k tomu ještě víc...
Trošku se rozvířila diskuze o původu svátku. Lidka Mala: Za MDŽ mohou švadleny z N.Y., které se stávkou domáhaly volebního práva. Hodně připomínali MDŽ i Spolkoví sousedi, ženy připomínaly, že jejich důchod není a nebude na přežití, což je dobře, protože hodně věcí náš systém má od Němců.
Irena Hrobská: Začínala masáž od elit. Sufražetky, natáhnout ženy do kalhot, aby netvořily ženskou energii v sukních, vyhnat ženy od krbu do továren, dát jim soběstačnost... Vůbec nestojím o volební právo. Vůbec. K čemu jsou volby? Kdyby něco mohly změnit, už dávno by je zakázali...

Vkládám svůj omyl o neslavení svátku Dne žen: A mně můj Petroušek kytky nosil až do svatby sedmnáct let vždy čtvrtého v měsíci!!! a k svátku, Vánocům, Velikonocům, k narozeninám; vagony kytek. Pak si mě vzal; od té doby mi nosí jen k svátku, narozeninám, 4.7: k výročí, v adventu, teď mi koupil orchidej k Valentýnu, kterého nedržíme, ale vždy mu něco vsunu pod polštář, ač ten svátek nemám ráda - pod vlivem meinstreamové masáže a asi z dob po revoluci. Ke Dni matek... Kytek dostávám, ale už ne navíc 12x do roka :-) k výročí seznámení. Kdysi jsem mu řekla, že MDŽ nebudu držet. On to ctí. Budu mu muset, ale až třeba v létě nebo tak, říci, že jsem změnila názor .-) Připravím ho na za rok. :-) Nemrzí mě to :-)

Ráno jsem fotila slunce. Kytky. Najednou se zatáhlo. Petroušek se tu objevil. Volal náš soused z domečku po mamince - jeho bratr. Vichr utrhl stříšku z vlnitého plastu nad vchodem. Jede do domečku. Hoši to opraví.
Vkládám na FB další svůj koment:
Helo, to je synchronicita. To je k neuvěření. Tak já chtěla nějak vhodně Petrouškovi sdělit můj obrat k připomínání Dne žen... Letos jsem odkoupila od své sestry náš rodný dům; asi to čtete na mém blogu. V lednu jsme zrekonstruovali, v únoru nechali vymalovat, teď domeček čeká na vhodné a vděčné nájemníky. S domečkem sousedí dům manželova bratra. Volal prý ráno, že vichr utrhnul stříšku nad vchodem. Prve se tu Peroušek stavil na svačinu; stříšku s bratrem opravují. 

- Petroušku, ráno slunce... 

Dopověděl: 

- Během mžiku vichr, déšť... Ještě že ten Zdeněk zavolal, že se to urvalo.

Moc se nestýkáme. Dřív jsme k nim chodili často. Ale bratři se mají rádi. Petroušek nepředpokládal, že si občas napíšeme. Po letošním masopustu - dávala jsem sem fotky - mi poslal své, takové krásné, umělecké. Napsala jsem mu: 

- Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Irena. 

Pak ještě poslal z dalšího masopustu ve městě, hudebka. Vše. myslím, že letos máme do adventu vyčerpanou komunikaci. Rok si nepíšeme. Předevčírem mi napsal: 

- Ireno, přeji Ti k zítřejšímu svátku.... 

Zas jsem potěšeně zareagovala. (Večer to zpodrobním na blogu :-) Ještě jde o jméno...) Prve říkám, jak mi Zdeněk popřál k MDŽ. 

- Ale ty ho nedržíš. 

- No, Petroušku, právě jsem teď v diskusi napsala, že v náporu genderové masáže jsem si včera procítila svátek žen jako svátek a oslavu ženství. 

- Jé, to jsem nevěděl. Tak to Ti musím koupit kytku. 

- Chápete to? Musím se smát...

K té poznámce jméno: V rodině mi říkají Renko. Asi v první druhé třídě jsem zjistila, že jsem Irena. Od té doby vyžaduji toto oslovení. To je moje vibrace. Irena, Irenka. Majka hlavatá mi píše Ireničko - maminka mi říkala Reničko. Jen od mamky jsem to snášela. Nikdy mě nikdo jiný takhle neoslovil. Manželka manželova bratra :-) mi v dětství také říkala Renko. Bydleli jsme u nich v podnájmu. Tedy i bratr mého muže mě tak oslovuje od mých asi osmnácti let. V mailu mi poprvé napsal: Ireno! No, věci se mění.

Tak mě chatování vcuclo, že jsem zapomněla na Tobogan. Neva. Akorát končí. Copak nám připravila ČT Z metropole?

No jo, zase omezování družení, pohodového sobotního nakupování. Pražská náplavka. Město to nyní omezí. Bodejť by ne. Vždyť se tu zpívá, hraje, tančí. Lidé tu nasávají dobrou energii, uvolní se tu. V reportáži je vidět hlava na hlavě. Mraky lidí. Nějaká paní říká, jak se jí líbí atmosféra, dá si k tomu svařáček. Prodávají se tu květiny, sýry... No trhy, no. Zakázat! Žádné takové - jednou týdně byste chtěli trhy? Nic. Město si nyní vytvořilo nová pravidla a podle nich bude povolovat akce. Kurátor pražských náplavek Trade Centre Praha (že by nějaká neziskovka?) vysvětluje záměr:

- Co preferujeme jsou akce, které nemají ten komerční rozměr tak zásadní a limitovat akce, které mají velký dopad kvůli hluku. A hned hezky ukážou mladíčka - mluvčího Magistrátu hl. m. Phy: 

- My jsme dostávali v minulosti řadu stížností kvůli hlasitosti produkcí. 

No a zakladatel - píšou Bajkazyl - nevím, co to je, asi organizátor lidového hemžení - argumentuje, co lidí tu našlo obživu, kvůli desítkám rezidentů tu stály desítky tisíc zaměstnanců a umělců a kreativních lidí. Ukážou vylidněné nábřeží:

- A takhle to bude na náplavce vypadat každou neděli. Tzv. tichý den. :-( Zároveň budou hudební produkce zakázány i v pondělí a v úterý po dvacáté hodině. Zároveň velké akce nad pět tisíc lidí město povolí jen jednou měsíčně. A ukazují vylidněnou mrtvou náplavku. 

A tak se to chce. NWO!! (V Pze vládne pirát. Jeho šéf se loni v létě nechal v Barceloně vyfotit před iluminátskými symboly. To není náhoda!!! To mluví za vše...)

Pračka mě volá pípáním. Barevné. Vždy přidávám maximum máchání. Praní naopak zkracuji. Dnes barevné. Dávám agresivní ariel. Ten špínu vyžere hned po namočení. Jinak peru v ekologických prostředcích. Ariel jaksi už asi dva tři roky "dopírám"... Ne a ne ho"vyprat" do dna. Vybírám pračku. Prádlo házím do octové lázně ve vaně. Poctivě máchám. Voda pění. Ždímat. Utíkám s prádlem před obědem ven. To už vichr duje. Ve vaně se mezitím usadily dvě místečka nějakého hnusu. Rothschild nebo kdo řekl: 

- Budou jíst, pít, dýchat a nosit jedy. 

Má pravdu.  Ano, plná vana špíny po opakovaných mácháních v bubnu pračky. A když lidé vyperou povlečení, nevymáchají, jedy pak do nich vstupují celou noc.  

Jeden postřeh. Máchám maminčinu modrou osušku. Mé dětství. Celý život se do ní utírala. Asi začala řídnout. Ještě ji rozstříhala, obroubila. Dnes máchám poslední... Mně v tomto roce běží 64. rok. Osuška už tu byla... V koupelně se stavím na obroubenou froté látku z mých šatů. Těm je asi čtyřicet... Obojí na obrázku. Kolik vyprání dnes vydrží triko, svetr, ručník?

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/219411058230010/

U té náplavky mi přišel na mysl rozhovor s jednou Luckou. Hovořily jsme o tom, jak v jejich vesnici se mají lidé rádi, scházejí se. Stařičký hostinský nabídnul hospodu. Je příliš starý na srandičky s EET. Nikdo se k tomu nemá. Jasně. Práce agenta Bureše. Hlavně ať se lidi nedruží. Lucka se loni v létě vdávala na louce. Napadlo ji, že si udělají ples v létě. Na louce. Chyba lávky. To by tak hrálo! Aby si lidé udělali lidové mecheche jen tak, bez ohlášení. A hotovo! Ani známost s paní starostkou jim nepomohla. To by se vám, holenkové, líbilo, co?! To se posílá výš ke schválení... Nic. Žádná veselice. Truchlit budete!

Den jsem jakoby prolelkovala, ale na druhou stranu... Bylo to objevné, osvěžující. Dáchla jsem si. Mnoho myšlenek jsem si v hlavě porovnala. Potěšila jsem se zprávičkami od žen - o kytkách, o mužích, o dárcích... Dík za ten den!

Dobrou noc!!