Medvědín, Vrbatova, Labská, pramen Labe

Sedm. Mixuji koktejly. Za hodinku půjdeme na snídani. Tak aby nám slehlo. Naše nutričně vyvážená strava stojí pár korun - zhruba 59 korun porce a má v sobě vše srovnáno tak, aby to tělu co nejvíc prospělo. Říkáme tomu nutričně vyvážená strava. V člověku je pár hodin. Běžnou stravu můžeš tak v  hodinovém rozestupu. 

Připravit batůžek. Pití, obědové tyčinky, svačinkové tyčinky, ovoce. Do jedné a druhé lahve aloe s vodou, do třetí hydrataci. Dnes budou tropy. Užijeme si nahoře na hřebenech.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-22_Pred_snidani_a_snidane/

Snídaně. Opulentní nabídka. Beru kousek rybičky, sousto. Malý kelímek jogurtu. Sušenou švestku, sušenou meruňku, lžičku slunečnice. Plátek jednoho placatého sýra, plátek druhého. Volské oko. Miluji žloutek. V hotelích buličí oko jak vyšité. Neprasklé. Nevytečené. :-) Výjimečně jsem si dala na mističku oříškovou směs s brusinkami, rozinkami... Zbytek oříšků nesu na pokoj. Sklenici vody na SKIN booster. Sklenici vody na Microbiotic max. Hrneček čaje na náš bylinný koncentrát... Vitamín pro ženy, ampuli rybího tuku... Posilňujeme se na dnešní výkon na terase. Zaléváme tělo tekutinou. Léto budiž pochváleno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-22_Medvedin,_Vrbatova,_Labska,_pramen_Labe,_Medvedin,_Spindl/

Pro batůžek, karta hotelového hosta, vyrážíme k lanovce na Medvědín. Sbíháme kopec a ještě jeden. Pár lidí už čeká na odjezd lanovky. Jede !Nasedat! Na Medvědíně se na kolotoči zdržíme až cestou zpátky. Kráčíme k Vrbatově boudě. Cesta vede stále lesem, občas po hatích. Před Vrbatkou vystupujeme na asfaltku. Očima hledám Ještěd. V dálce v oparu se třpytí nějaké světlo. Může to být Liberec nebo Jablonec. Ale Ještěd si s námi dnes hrál na schovku. Černá hora a Sněžka na nás vykukují z různých stran. Stačí projet očima obzor. Vpravo Vysoké kolo. Červená vysoká stavba. Na Vrbatově boudě se občerstvujeme. Kdysi nás chodilo osm, deset. Dnes jsme ve třech hotelích. Dvě stě padesát kvalifikovaných, a jdeme jen ve čtyřech.

Co deset minut sem najíždí autobus plný lidí. Nelíbí se mi to. Tady nemá autobus co dělat. Asi rejžuňk - jak říká Péťa. Proč nejedou lanovkou a nejdou ty tři a půl kiláčku pěšmo? Asi hrají roli finance. My máme lanovku zdarma. Ale v Peci karta hotelového hosta opravňovala jen ke slevě. A jen někde. Nahoru dolů okolo pěti set korun. 

Fučí.

- Nemám bundičku, vestu.

- To překonáme. Jdeme.

Miluji výzvy. Nakonec sluníčko všem spálilo kůži. Jsme jak spařená prasátka. Ale teď nad Pančavským vodopádem na vyhlídkách obdivujeme průrvu dole pod nohama. V jezírku jehož vody přepadají dolů jsem si loni máčela své zapálené palce. Dnes mám boty na nohou. Máchají se tam děti i dospělí. A pak že se to nesmí. KRNAP... :-)

Obranný bunkr - řopík - našich předků máme dávno za sebou. Už od Medvědína vidíme skoro cíl naší výpravy - Labskou boudu. Nebudeme se tu zastavovat a vyběhneme kilometr k prameni Labe. Tam jsme teprve u cíle. Jo, kilometr! Ale s velkým převýšením. Kardio cvičení. Jsme tu. Pramen symbolizuje voda ve skruži - je to pramen? V sedmdesátých letech vyrobil akademický sochař Jiří Škopek z Jaře mozaiky osmnácti měst, který Labe protéká. Jeden erb chyběl. Jaroměře. Měl nějaké nevyřízené účty s městem... Dnes už je mozaika Jaře v řadě měst, která Labe protkává.

Občerstvujeme se. Obědová tyčinka. K tomu patří vínečko. Hodně zapíjíme moky z lahví v batůžku. Hydratujeme. Fotíme. Pozorujeme. Prohlížíme orientační tabuli s horami. Zdviháme se. Sbíháme k Labské. Tady všichni pivo, já vínečko. A klušeme zpátky na Vrbatovku a na Medvědín. Další občerstvení. To se musí, aby byl člověk "čerstvý".

- Marti, pojď se mnou na houpací kolotoč.

Jdeme na takové velké kružítko. Celý rok se těším. Chvíle je tu. Děti nás pouštějí. Na chviličku. Dnes se tu nevyvalujeme na polštářích. Nebagrujeme v pískovišti lžící bagru písek. Dopít. Lanovka se spouští. Řehtáme se, vzpomínáme, jak se tu Lenka před čtyřmi lety vymázla na koloběžce. Lanovkář vyběhl a volal:

- To jsem ještě neviděl, aby se někdo vymlel hned na startu.

Pán slouží. Máváme. Opětuje. Odjíždíme.

Rychle do bazénu, do vířivky. Saunu nestihnu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-22_Odpocivame/

Dnes vynechávám asi hodinové školení. Nemám potřebu se někam hnát. Užíváme vody. Masáže.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-22_Protiatomovy_kryt_pod_hotelem/

- Chtělas´ ještě do protiatomového krytu.

- Zapomněla jsem.

Scházíme do podzemí. Tady v roce 89 dobudovali pro pražské papaláše protiatomový kryt. Místní netušili, co se to tu buduje. Tolik zeminy... Mocní měli vše důmyslně vymyšleno. I to, kdyby nějaká helikoptéra přiletěla pozdě, co a kudy, kam. Výroba proudu dvěma stroji pro celý hotel. Jeden generátor už nemá součástky. Druhý v případě nouze zajišťuje chod poloviny hotelu. Mám tu stísněný pocit. V jedněch dveřích zazní varovný signál. Rozléhá se celým bunkrem. Prohlížíme zdravotní oddělení, lůžkovou část, spojovací zázemí... V části bunkru dnes hrajeme bowling. Je tu lezecká stěna. Co tu ale zbylo, je kinosál s měkkými plyšovými křesly pro asi sto dvacet lidí. Fční dodnes. Pryč odtud.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-22_Vecere_a_vecerni_party_na_terase/

Chystáme se na večeři. Normální den v hotelu Horizont ve Špindlerově Mlýně. Čeká nás párty. Přátelské rozhovory. Lence připomínám fotkami její karambol před čtyřmi lety... Klid, pohoda, dobrá nálada, živá hudba...

Přišel za mnou jeden, co se spolu stále kočkujeme. Váží si mé práce. Asi i mé přímočarosti. Něco mi poradil. Hned si to na pokoji zkouším. Funguje to. Skvělé.

Lidi, my máme za dnešek a včerejšek asi čtyřicet pět kiláčků v nohách. Už jsem si vypila i nápoj Niteworks Nositele Nobelovy ceny dr. Lou Ignarra. Na cévy a hluboký spánek. On při jeho vývoji a hledání molekuly mládí NO objevil viagru. Nemám dnes sílu k poetice. Klíží se mi víčka. Jdu spát. 

Dobrou noc!