Mějme svět krásný - všechno neseme ve své mysli
Mám ohlédnuto. Půlnoc. Pod videem s mp3 jsem si přečetla perfektní koment:
Ivan SlebodníkTáto adamova pekárka je teda fakt kusisko podareného produktu rajskej záhrady,za ňu nájsť náhrady je fakticky niečo nemožné,až nadpozemské ....videl som počas životnej púte niekoľko dutých vŕb,no táto vaša česká LTD je dozaisto neprekonateľná....je to akiste kus, obyčejná primitivní hus!!!!
Výstižné, co?
Otevírám oči. Devět. Vstávej! Máš dnes od desíti. Nakrmit mimina. Vybrat kočkolit. Sobě snídani – dnes maracuju s yuzu. Krásně na konci na jazyku citronový ocásek. Totiž yuzu je takový jako citronek, má v sobě hodně jadýrek. Spíš peciček. Něco jako granátové jablko. Stvořitelova fantazie nemá konce. Maracuja s yuzu - skvělá kombinace. Moc chutná příchuť.
Žofka má ráda skočit do umývadla. uvelebí se v mokru. Občas si ochutná kapku. Když si čistím zuby, odsunu ji. Voda teče jen čůrkem. Stéká jí po ouškách. Nevadí jí to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-04-rano
Moje pracovna přes prázdniny siřela. Osiření se zářijovými dny končí. Dnes šel vnuk do první třídy. Večer jsem si nařizovala budíka. Krásně bych to stihla. No, nic. S oběma vnučkami jsem byla.
Podnikání jsem proložila likvidací okurek ve skleníku. Zavání to tam plísní. Ostříhala jsem rajčatům listy. Moc hustý prales. Učím se. Úroda byla víc než štědrá. Moje sazeničky okurek mi chodí nějaká příšera ohlodávat. A moje rudbekie neodkvetly. Nějaký slimáčí pardál mi je ožral.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-04-poledne
Poledne. Po obědě. Všude cpu rajčata. Ta prasklá. Včerejší brambůrky, sýr, cibulka, rajčata. Vínečko. Siesta na sluníčku. Poslouchám Wilsonovu 10. Mám roční předplatné. Natáčejí ve čtvrtek. Většinou v pátek si Wilsonku poslechnu. Dnes až dnes.
Dohadují se, kdo bude předsedou jejich strany. Xaver argumentuje, že on je na zlaté minci. Pan Holec se ptá, jestli je Xaver v oběhu.
- Jaký si dáme, pane Holče, název jako strana?
- Ježiši, hlavně, aby nám tam nevstupovali lidi.
- No ne, tam nikoho nepustíme!
- Pojedem Okiho styl. Tam nikoho nevpustíme.
- No, to ne. Vstoupíme tam my dva a hned to sebou zavřeme.
- A co naše paní produkční? Tu bychom mohli vzít.
- No, necháme ji jako čekatelku.
- No, ale kdyby se někdo chtěl přihlásit, tak by mohl, ne?
- Hlásit se mohou.
- No, mohli bychom to udělat tak – nikoho nepřijmem, že mohou být jako čekatelé. Ale poplatky mohou platit. Poplatky bude platit každý.
- No to dáme jako podmínku čekatelství.
- A budeme se jmenovat Přístav pravdy. PP:
- No, aby to nebylo matoucí. PP jsou iniciály jednoho člověka…
- Petr Pavel.
- No aby si nás nepletli.
- Abychom eliminovali matoucí jevy. Tak jak myslíte?
- Takže PP ne. Tak jak myslíte?
- Najmeme si dobrý markeťáky.
- Ty musíme platit, ne?
- To vyberem od čekatelů, ne?
- Ale to je škoda. Když už to vybereme.
- Taky bych si zažádal o menší dotaci.
- Já bych hlavně navrhl nějaký program. Tak já bych navrhoval první bod programu ženy v Barmě.
- Já bych se inspiroval tou barmskou neziskovkou. Budeme stejně hodnotový jako Petr Fila. Já bych to jel přes kopírák.
- A jak jim pomůžeme, těm ženám v Barmě?
- No nijak, ale budeme na ně vybírat prachy.
- No takový my nejsme, néé:
- Proč?
- Tak jim aspoň napíšeme k Vánocům?
- Nebo, abychom tam letěli za cizí, ne?
- No tak když na to bude krupica, tak poletíme.
- No ty ženy v Barmě ale vůbec nebudou vědět, vocode.
- Podle mě tam pan premiér mluví česky.
- Ale pan premiér tam tam v životě nebyl!
- On tam nikdy nebyl?
- Pan premiér si udělal výlet do KB. Už přišly prachy?
Chechtají se. Xaver končí moudrem.
- Dnes jsem si odnesl z vysoké politiky poselství: Ve vysoké politice je možné všechno. Je tam značka kámen cihla.
- Xavere, co to je? Tomu nerozumím.
- No, čeká nás nový hvězdný pár. Stěžejní jméno je Jaňulka…
- Budou nějaké uniklé hovory?
- Já nesmím ani naznačovat.
Ti dva, nemají chybu. Kdo ví, o jaký nový hvězdný pár jde. Věci se dějí. Popíjím víno, hřeju se na slunci. Dělám zákaznický servis… Myslím, na našeho prvňáčka. Nemám ani obrázek. Určitě to zvládl s ostatními babičkami a s rodiči. Asi tři týdny se mi na chodbě povalují sešity, štětce… Bude se hodit. Kolegyňčin Dominiček už jde do školky. Tak třeba uvidíme.
Venku příjemno. Pracuji pod třešní. Užívám si mírové nebe nad hlavou. Uvědomuji si šlendrián v naší podvodné korporaci. Včera jsem na FB zahlédla video s magnátem Soukupem. Vyprávěl, jak k němu vtrhlo komando. Dnes jsem něco zaslechla, jak mu seberou tohle a tamto. O Agátu i o dítě přišel. To jsou věci, to jsou věci! Dušoval se, že drogy on ne. On třeba ne, ale ty banánové krabice – kam byly určeny? Do Brna? Abych nemyslela na blboviny, které se mě vůbec netýkají, pozoruji kočky. Láskyplně se omývají, dovádějí. Žofinka lítá do vrby. Nebezpečně se prodírá křehounkými větvemi. Suverénně sjíždí dolů. Našla si další horolezecký keř. Zlatý déšť. Naprosto nevhodný. Mourek ji cvičí pro lov. Soustředím se na krásný zbytek léta. Jo, objednala jsem se k zubaři. Na to trhání.
- Sestři, jsem si myslela, že zub trháte zadarmo, maximálně za dvě stovky. Ale platila jsem v únoru skoro čtyři tisíce.
- Moment, já to najdu. Je to podle náročnosti. Měla jste tam dvě anestezie… Ano, 3750.
Tečou mi slzy. Přicházím od února o druhou stoličku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-04-odpoledni-siesticka
Večer. Kompletuji na zítra lidi do Maratonu štíhlosti. Dvě analýzky vysvětluji. V půl osmé mám na starosti webinář o vnější výživě. Základ je ale výživa vnitřní. Zlepší se vlasy, nehty, klouby, psychika, konzistence těla, teda jako že vyživíme svaly, zbytní, lépe spalují, odteče přebytečný tuk. Lidi se dostanou do kvalitnějšího života. Do kondice. Začnou se hýbat. Vymění šatník. Začnou o sebe pečovat. Péče o pokožku by měla být automatická. Obličej je první dojem – kam přijdeme. O pleť se starám poctivě každý jeden den.
Ve dvacet do druhého webináře. V půl deváté porada. Nakrmit kočeny.
Ó, další legenda odešla. Hanka ze Starců na chmelu. Neznala jsem její jméno. Ivana Pavlová. Pamatuji si, že ji před mnoha lety poranila před premiérou kulisa v divadle. Tak moc se mi ten pár kdysi líbil. Mladý Vladimír Pucholt. Pediatr. Mám ho ráda. A scénář napsal rodák z Náchoda. Vratislav Blažek. Ze stejného města jako Josef Škvorecký. To krásné město Kostelec... Pamatuji si z literatury, že Blažek zemřel v roce 1973 v Mnichově. Rodák z Jaroměře Josef Šíma v roce 1971 v Paříži. Hugo Haas srpen 1968 Vídeň. A ve stejném roce taky v srpnu Mac Frič v Pze. Jé, brainstorming... Napadá mě další a další řetězení...
A je čas.
Dobrou noc!