Měl by být slavnostní. Nebyl. V šedých volebních kulisách... 

Důchodce má všechny dny volné. Kdysi jsem mamince při začínajících výpadcích paměti radila, aby si brala TV program. Podle něj aby si odškrtávala dny. Zaplaťbůh si ještě pamatuji dny. A nejvíc ráda - no, ano - mám páteček. Dnes už sobotěnka.

Je tu jen Kitty. Lísá se. Dovolím si ji pohladit. Neohnala se.

- Kitty, využijeme toho, že jsi sama. Budeš snídat nerušeně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-14_Snidane/

Dnes Kitty a Zrzka nocovaly venku. Jen pan Mour spal v teple. Ten si těch studených hladových nocí užil už asi dost. Když jsem ho se zrzatým koťátkem v náručí vyháněla plížícího se pod okny na přikrčených nohou ze zahrady. Slastně se rozvalí do koše, na koberec, poodejde na teplou dlažbu k hlídaným miskám. Stejně se mu někdy povede ukořistit cizí porci. Pokud Mourek ráno snídá sám, nemám to ráda. Zrzka přiběhne později, Mour si myslí - aha, svačinka. Jdu si dát další porci. Ale to pr! Hlídám. On si lehne opodál. Předstírá tvrdý spánek. Já předstírám hlídání nedojedených mističek. Proč předstírám? Totiž občas, jak tak sedím nad miskami, probírám FB, pod rukama slyším mlaskot. Bohužel rezatice nechá svou porci a moráč využije vteřiny, než si všimnu záměny koček.

Už je tu Mourek - druhý strávník.

- Moure, dobrou chuť! Vracím se do peřin!

Á! Nevracím. Zrzka čeká na snídani na parapetu dveří. Třetího dokrmit. Všechny kočky nasycené. Ještě zakládám maso na polévku. Sama sobě mixuji koktejl. Vracím se, že si něco zkouknu na ntb. Hned spím. Mám tolik oken otevřených. Něco odkoukám. Něco zavřu. Jenže něco nového rozkoukám, něco - jako že později... Nekonečná snaha zmenšit počet otevřených.

Před polednem Petroušek. Dělá mi účetnictví. Něco spolu jdeme tvořit. Hotovo. Jdu vařit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-14_Obeeed/

Pro Peťulku chystám ráda. Přinesl mi od nájemníka krásný pórek. Přenádherný. S bohatými kořeny. To se mu povedlo. Neumím vypěstovat květák, zelí, myslím, že ani ne kedluben, červenou řepu, pórek... Jsem takové zahradnické embryo. Ale aspoň neříkám - já jsem zahradníkův syn. Já jsem vyrostl v zahradě. - Na to se vždycky ohrazuji, když nějaké takové chvástání vypadne z Petrouškových úst. Totiž nad jejich zahradou vede viadukt.

- Jo, tys´ tu zahradu viděl z toho viaduktu, ještě ke všemu z vlaku. Kdyby to bylo aspoň z osobáku. Jenže tys´ na kolejích seděl v rychlíku, víš?

Když nás mamka učila sázet brambory, to už je přes třicet let, radila hnůj pod ně. Péťa zahradník na hnůj kašle. A vysmívá se mi, když sázíme třeba strom:

- No, nezapomeň tam ještě přisypat hnůj. On spálí kořeny.

- Nespálí, protože granule jsou fermentované! A ty můžeš nasypat přímo na kořeny. Jenže já to nedělám. I s granulemi zacházím jako s doopravdickým hnojem. Prosýpám půdou.

Mám velkou spotřebu hnoje. Střídám kravský, slepičí, koňský. Napadá mě - bude ještě hnůj? Když se teda snižuje uhlíková stopa... Asi před dvěma třemi lety mi klient donesl krásný sušený hnůj. Vždycky jsem sáhla rukavicí do pytle, nasypala do jamky... Hnůj je poklad. Hnůj je základ. Hnůj zaručuje úspěch. Hnůj zušlechťuje zeminu. 

Já jsem dnes měla v jednu na stole oběd. Divil se Petroušek. Divila jsem se sama sobě i já. Domluvila jsem si s vnučkou vycházku nahoru nad město. K prachárnám. K nebi. Petroušek, že se přidá. Nakonec se přidal i Honzík.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-14_Vyslapli_jsme_si/

Vycházíme. Ve dvě už pomalu letadla zastínila sluníčko. Ještě jsme si ho zbytek užili. Pak už obloha šedla. Nemyslet na to. Četla jsem, že Německo od 1.1. přestává chemtrailsovat. Nemělo to prý ten účinek. A je to drahé. Zajímalo by mě, jaký účinek měli na mysli.

Zvláštní. Nerozumím sama sobě. Nestresuji se pozdními příchody. Vůbec. Petroušek se divil, že jsme vyťápli ve dvě dle dohody. Prý jsem se zasnažila. Co je zvláštní, při cestách na hory - v devět se začíná lyžovat - za pět devět chci stát u turniketů. U lyžování má nedochvilnost nefunguje. Jinak - pohoda, klídek a tabáček. Nemám čas ztrácet ho čekáním na zahájení. Rozumíte mi? Asi ne. Někdy se někam chystám celý den. A pak se tam vypravím až další. To je výhoda důchodců. Máte celé dny pro sebe a své činnosti. 

Jsem tak ráda, že mohu vnučince povyprávět něco z dějepisu. Prachárny nad městem tři. Jen jedna naplněna prachem. Všechny tři hlídané vojenskou stráží. V pevnosti menší prachárničky. Celkem šest. Rakousko-uherská armáda bílé kabáty. Viditelné na dálku. Dobrý terč pro nepřítele. Jejich pušky předovky. K plnění hlavně se museli postavit. Jejich způsob boje - postup v řadě; první řada padla. Nastupuje další řada. Žrádlo pro kanony. Kanónenfutr. To nyní naše vrchnost chystá pro naše muže. Prušáci modré uniformy. Pušky zadovky plnili v leže. Nebyli lehkým cílem. Forma boje - už se uměli krýt za nerovnosti krajiny. Křoví, stromy... Fridrich Veliký byl držgrešle, bohatý. Nelitoval výdajů na výcvik. Jeho vojáci museli střílet, střílet, střílet, aby uměli. Naši - rakousko-uherští? Jako v pohádkách - vztyk - k zemi. Donekonečna. To nebyl vojenský výcvik. Dril. Snad posilovali kondici. Taky ponížení - hlavně, když ryli hubou v blátě a kaprál si na nich léčil své komplexy.

Okolo rybníčka úzkou stezičkou. Jsme tu. Kopec pod nebem. Vnučinka vybíhá, je z ní malá postavička kdesi nahoře. hezká fotka. Fučí. Kryju si zuby. Nepříjemné.

- Tam je pole. Bláto.

- Peťuš, obejdeme ho.

- A jdeme zpátky?

- Jdeme k dálnici.

Tiše přijímá cíl. Asi myslel, že vykonáme půlhodinovou rozcvičku...

- Hele, Míla se psem.

- Jak to, že už je tu? Vždyť teď byl ještě doma.

- Přijel autem pod viadukt. Povídal to. Vyběhne nahoru.

Nápad projít se dostalo víc lidí. To je dobře. Skvělé. Nejhezčí rozpadající se prachárna. Odsud kousíček k dálnici. 17.12.2021 nově otevřená. Krajina naprosto předělaná. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-14_Blbneme/

Tak jdeme. Vracíme se. Kudy? Stejnou cestou. Pak odbočíme a scházíme delší trasou. Cesty plné kaluží. Chybí na nich led. Dnes své vedu. Nekufruji. Spolehlivě přicházíme k můstku z pražců. Přecházíme. Loučíme se u paneláku, kde jsme bydleli. Pět. Šero. Zrzečka válí sudy. Protahuje se jak gymnastka. Na chvilenku se ukládám; od devatenácti jdu na poslední divadlo sezony. Přeložené z podzimu. Kaktusový květ. Zrovna jsme slavili čtyřicítku Herbalife v Brně. O představení jsem měla přijít. Na benzínce mi cinkla tehdy SMS, že představení se překládá. A to na dnešek.

- Zatopím.

- Nezatápěj, je to teplo; až přijedeš z divadla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-14_Dekovacka_Kaktusovy_kvet/

S přestávkou pomalu tři hodiny smíchu, řehotu, zábavy, vtipných replik, humorných situací. Smích léčí. Pořád jsem se smála. Jen občas vážná chvilenka k zamyšlení. 

Běžím k autu. Parkuji už dávno jinde. Dřív jsem stávala u divadla. Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž! 

https://fb.watch/i34YA7zjvI/

Dnes u divadla před vchodem čtyři auta do cesty. No a co. Nestojí tam to moje. Tedy bez pokut.

- Peťuš, byl to odvaz. Moc pěkné. Vaculík, ta slovenská Betka, jak hrála ve Vyprávěj, Želenská, Štolpa, Andrlová, Nečas... 

- Už to mají. Babiš a jenerál.

Čichám, čichám podvod. To mají hodně výkonné počítače, co? Asi HP. Vylezl z toho Stb versus Stb. Cesta v kruhu. Hloupí se těší, jak pojedou na frontu. Slovan proti Slovanovi. Povedlo se.

Jdu zatopit. Poslouchám z FB. Pročítám, jak nás včera vláda chtěla podvést. Bez schválení Parlamentem rozhodovat jen ona sama. Jak se tomu říká? Když organizace mají své ID. Jsou korporacemi. Když lidi nemají práva a svobody? Ano. Fascio... Svazky...

Čti! Převzato:

"Fialova vláda v den prezidentských voleb spustila ve sněmovně snahu o přijetí zmocňovacího zákona, který by ji opravňoval vysílat do ciziny české vojáky bez souhlasu parlamentu na dobu 60 dnů, přičemž parlament by už jenom legalizoval toto vyslání ex-post ve chvíli, kdy vojska stejně již nepůjde stáhnout zpět, protože budou rozmístěna v rámci aliančních kontingentů s ukrajinskou a polskou armádou anebo s NATO!

• Klara Urbanova

(úryvek z textu T. Nielsena ) : (kapitola Závěr),,......Přenesení pravomocí z orgánů, jejichž členové jsou přímo voleni (Parlament ČR), na vládu je obecně krokem, který směřuje k omezení demokratických hodnot. Je-li takové přenesení nezbytné pro ochranu jiných demokratických hodnot a neexistuje-li jiné, k právům šetrnější, řešení, pak může být přijatelné. Ani jedna podmínka ale splněna není.

Projde-li tedy tato novela, bude to jen další krok (po schválení novely pandemického zákona a zavedení cenzury) od demokracie k totalitě. Další krok k bezprecedentnímu posílení pravomocí moci výkonné na úkor moci zákonodárné bez možnosti její účinné kontroly a k popření principu rovnováhy mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. A to navíc krok v tak zásadní oblasti, jakou je ústavně nastavená procedura související s válkou a ozbrojenými silami České republiky...

Odbily dvě hodiny. Dostala jsem knížku o lucidním snění. Jdu si zas kousek přečíst, jak na to. Jen jednou se mi to povedlo. To už je tak deset let? Stála jsem nad údolím. Řekla jsem si: Rozsviť! Všechny kopce se osvítily sluncem. - Tak bych si přála osvítit lidem mozky. Mysl. 

Touhle dobou jsme dávno brázdili každý víkend bílé stráně hor. Plesová sezona v plném proudu. Staří organizátoři odešli. Mladým se nechce. Ples významný sjednocující akt v obci. Družení, náprava sousedských  sporů. Navazování přátelství. Nic. Šedo. Prší. Teplo. Volební víkend. Měl by to být svátek. Dospěli jsme na konec kruhu. :-) No fakt. Konec kruhu. Už zas se k moci přidrali agent Pávek a agent Stb Bureš. Tak co chceš? Ještě není konec? Aha. Vláda si potajmu zřizuje právíčko tahat sem cizí armády - kdy jsme se zbavili navždycky té ruské? To bylo slávy! A to nám tu nic nebrala... Právíčko posílat naše kontingenty jako žrádlo kanonům. Kanónenfutr. Dost. Neskuhrej. Hledej! Co jsi zažila hezkého? Výšlap s blízkými do přírody. A večer jiskřivé dobře herecky obsazené divadelní představení. Poslední poleno do ohně. Jít snít!

Dobrou noc!