Měla jsem štěstí na lidi
Ránko. Nechávám otevřené dveře do ložnice. Beru si telefon. Něco si poslouchám k usnutí. Žofka i Mourek mají ložnici zakázanou. To jen Micinka, naše milovaná chundelačka, si nás ochočila. Vybrala si jednu poličku a tam spala. Pořád jsem musela uklízet její angorské chlupy. Navíc kdykoli si vzpomněla, několikrát za noc ven, vzbudila nás tlučením do okna. Pak dovnitř – to bylo tlapkobití. A ven a dovnitř a tohle my už nechceme zažít. Tady je v noci klid. Ráno Žofka vyskočí na okno, to toleruji. Spí a pozoruje mě, jak spím já. Dnes jsem nerozhrnula své protisluníčkové závěsy. Jen jsem jí podržela látku, aby podskočila na televizi do zahrady. Tam to na krmítcích žilo. Ze spánku mě probrala rána. Tak dlouho si hrála s kabílkem světelného drátku, až spadly baterie, krabička se rozsypala na mnoho dílků a baterie se vykutálely. Lekla jsem se.
- A vypal! Drzoune. Mohlas´ ´tady být se mnou. Plav!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-13-rano
Ještě na hodinku usínám, ale to už není ten sladký spánek. To je jen krátká imitace. Vylézám. Slunce. Připíjím na den horkou vodičkou s citronem. Zdvihám ruce s hrnečkem s horkou tekutinou.
- Na nový den! Na zdraví! I tobě smrku!
Smrk vnímá. Já vnímám, že vnímá. My o sobě víme. Je překrásný. Majestátný. Dokonalé dílo přírody. Ve své koruně hostí mnoho obyvatel. Naše smrky – ty vysázela maminka – taky skrývají mnoho hnízd. Dívám se, jestli už nenasazují na světlinké výhonky. Ne, ne. Ještě v rukou třímá vládu paní Zima. Té se nemá odporovat. Víme, známe. Dědeček Mrazíček má berlu Mrazilku. Ona ji vlastní taky. Sice už kvetou tavolíny, sněženky, bledulky, čemeřice má nasazeno množství poupátek, ale pokud Zima bude chtít, zamává mocně nad hlavou, záhony zasype bílou ledovou krásou a poupata i květy pod sněhem v teplíčku budou ještě chvíli spát; čekat na jaro. A jaro já ještě nechci. Přeju si užívat zimu. V sobotu jsem viděla do hor. Ó, ještě se tam vypravím. Hřmotí letadla. To já tak nemám ráda. Sluníčko se zase ztratí ve stříbrné šedi.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-13-dopoledne
Rychle vymetám kamna. Čistím okýnko. Hlavou se mi mihla známá. S ní velké bezkabelové spojení. Během dopoledne ještě dvakrát. Co to znamená? Teď asi devět deset dnů nic. Černo. A dnes mi třikrát prošla hlavou. Dojídám oběd. Uvařila jsem si horký jablečný kompotek. Vynikající. Už druhý rok ho nesladím. Přesto je slaďoučký. Volám:
- Ahoj, dlouho jsi na mě nemyslela. Dnes ses mně třikrát prošla hlavou.
- Ano. Až dnes. Nemyslela jsem na nikoho. Byla jsem na vyšetření střev. Hned mi volali, že mám okamžitě přijít. Tak jsem šla. Operovali mi tlusté střevo. Zjistili, že je to prorostlé do tenkého. V ten den druhá operace. V noci mi explodoval dvanácterník. To byla bolest! Myslela jsem, že to nepřežiju. Zvracela jsem krev. Druhý den mě operovali, když zjistili, co se mi stalo.
- Aha, už chápu. V hlavě tma, až dnes ses ozvala. Víš co? Já mám horký kompot. Tak ti ho dovezu.
- To bych byla ráda. To si dám. Ten smím.
Jedu na poštu s pomerančovou a citronovou kůrou. Dalo mi docela práci najít mého výkupce, kterému jsem posílala kůry i loni. Nakonec mě napadlo jít do mailu. Zadávat slůvka – byliny, výkup… Nakonec se mi povedlo dostat se na pána. Vzpomněl si na mě.
- Já jsem se snažila pro vás sbírat sedmikrásky. Máme jich plnou zahradu. Ale ne, mám jich pár.
- Mám nejvyšší výkupní cenu.
- Vím, 700 korun za kilo.
Domlouváme, kterou vybrat balikovnu. Volám Petrouškovi.
- Peťuš, čísílka se mi na váze kmitají. Půjdu koupit jinou. Mají růžovou. V Lidlu
- Ne, běž do třetí zásuvky ke mně. Najdeš tam pytlíček. Jaké má ta baterie číslo?
Hedám. Beru lupu. To vůbec nevím, že tyhle knoflíky mají čísla.
- Nemáš tam takovou.
Jedu s balíkem na poštu. Co to má za význam? Vytisknu si místo nich štítek. Dovezu to na poštu. Řeknou OK. Co to je? Použiju svou tiskárnu, svůj toner, svou čtvrtku!
Cestou se stavuji u nemocné s kompotem. Má radost. Není ani moc hubená, na to, že devět dnů nesměla jíst. Nechala se třikrát…
- Já jsem devět dnů jen spala, na nic nemyslela. Proto jak jsi říkala, že jsi tam měla temno. A dnes jsem si vzpomněla, že jsme si smlouvaly vínko. Měla jsem takovou chuť.
- No, to jsme měly udělat!!
- A když jsi zavolala, já jsem se docela lekla. Jen jsem na tebe pomyslela.
Vypráví, jak syn havaroval na kole. Osmkrát zlomenou pánev.
- Udělej si energetickou ochranu. Zahal dům do zlaté. Vymysli si jakoukoli metodu, jen ochraň dům, rod, lidi. Ať jste chráněni před energetickými útoky.
Vrtá mi hlavou, co umím. Jak jsem k tomu přišla. Umíme víc. Daleko víc. Jen se přesvědčujeme, jak jsme vnímaví.
Stavuji se v Lidlu. Chci robotický vysavač. Hledám. Znovu objíždím. Kupuji si hezké modré šaty. S kapucou – ta mi moc nesedí. Takových mikin už mám… Mají líbivou světle modrou. Objíždím znovu regály. Kroužím prodejnou. Napadlo mě podívat se do letáku. Ireno, to mají v e-shopu. Bóže, jak člověk musí být ostražitý.
Jak drahé kytky tu mají! Lidl vždy příhodné ceny. Radím mužům – nechejte jim je tam. To raději zajděte do květinářství. Ať se s nimi Lidl a Kaufland zadáví. Nemravové. Platy nezdvihnou s inflací. Pak mladí ječí, že důchody jsou vyšší než plat. Chaos! Ať důchodcům nepřidávají. Jo? Ze zákona se valorizuje. Platy by mocní měli taky valorizovat. No jo, no. Otroci běží jak hodinky i bez zvýšení platů.
Během dne volají zájemci o domeček. Všem odpovídám, že už máme nové z doporučení. Taky asi tři čtyři realitky. Jak vlci. Nikdo je nepožádal. Jen by si lehce vydělaly. Ne. Ne. A dům nechci, opravdu prodat. Nedávala jsem ho dokupy pro někoho cizího.
Na sedmnáctou má přijet s poukazem jednadvacetiletý hoch. Chystám Petrouškovi odpolední svačinu. Na ráno do krabičky další. Už v půl páté hoch volá, že někde musel něco objet, že se o pět minut opozdí.
Ireno, ber si příklad serioznosti. Ne ty tvoje pozdní příchody. Zkrátka teleportovat se fakt neumíš.
Kluk je tu. Takové hubené kuře. Mám pro něj připravenu analýzu stavby těla. Má to všechno ukázkové. Hoch sportuje, je ve sboru dobrovolných hasičů. Všechna čest. Studuje hasičskou fakultu. Mohl si vybrat bakalářské studium na Vysoké báňské v Ostravě. Myslím záchranář. To je čtyřleté. Magisterské je pak o rok kratší. Prý více zaměřeno na kancelář. Ale on chce do terénu pomáhat lidem. Kluk nic nechce. Dávám mu stránky. Je přemýšlivý. Líbí se mi. Ke studiu si vydělává rozvozem pro fu Datart. Svůj poukaz mi dává sněhobílý, nepomačkaný.
- Víte co, já vám tam změním datum, a někomu ho dejte.
- Jé, tak já ho dám do naší tomboly.
- Cože? Vy máte ples?
- No, hasičský.
- Kdy? Tak to já vám na zítra připravím. Tenhle darujte jako dárek. Máte všechno jak mládě ideální. Hlavně viscerální tuky jednička. To tu skoro nikdo nemá. Jen kondici máte pět – standard. A to mám já o dvě generace starší taky. Představovala bych si u vás štíhlý svalnatý osmička.
Hoch je radostný z výsledků. I já jsem radostná z jeho radosti. :-) Když jsem ho měřila na přístroji, nešlo mu do hlavy, jak se zjistil jeho skvělý metabolický věk, metabolická voda…
Moc hezké setkání.
Odjíždí. Má to ještě docela daleko. Musí z něj mít doma radost. Zmínila jsem se o té popravené holčině tady z Velichovek. Ano, věděl o ní. Ano, byla u SDH. Ta mohla pomáhat zachraňovat lidi. Krásná holčička.
Jdu za Péťou.
- Peťuš, to byl šikovný kluk. Činorodý. Přemýšlivý. Bude hasičem. Poklona až k zemi.
Nechce se mi jít hledat do šanonu, co mají společného záchranáři, hasiči, všechny profese, které mají něco společného s lidskými životy. Příležitostně se podívám. Zrovna tak jako profese zedníka, stavitele, inženýra projektanta… atd.
- Co máme Péťovi koupit k narozeninám a k svátku?
Vtipkuji:
- Kupte mu pobyt v Peci v lyžařské sezoně.
To by totiž bylo mé přání.
- No, to bychom se mu zavděčili. Tak co mu máme koupit?
- Tak mu kupte… Peťuš, co bys potřeboval na sport?
- No tak třeba sportovní trenky.
Poslouchám hovor, vytírám jehličí z chodby, volám:
- Ale ne trenky! Takové ty se slípečkami.
No, jedny mám takové ochozené, tak mně kupte sportovní trenky se sleepy. Nějak emko, nebo elko, to poznáš.
Lindin Petr je vorvaň vanový. Každý večer se naloží do vody. Relaxuje. Chvilku hovoříme. Můj Petroušek:
- Jo, prosím tě, a ať si ty trenky vorvaň nezkouší, jo? On by mi je protrhl jak ty šusťáky…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-13-zofinka-si-dovoluje-mourek-ji-venku-hlida
Poslouchám Šalingrad. Koukám, jak zdravotníci celého světa místo zachraňování plných nemocnic měli čas na secvičení tanečků na Jeruzalému.
Občas mrknu na komenty. Renatu bolí zub. Pouští dokument, který jsme dříve, před omámením americkou propagandou, považovali právě za socialistickou propagandu. Pozdě jsme zjistili – a to i ti, do kterých bych to neřekla – viz naše sobotní setkání se sousedy – že jsme byli obelháni. Viz:
https://www.facebook.com/100000375291867/posts/7291642574191513/
Ano, pravda – Američani začali s vyvražďováním na svém území, pak se vypravili do světa. Nikdy neválčili u sebe.
Jiří Mirka Syslíci Praha (g)
skoro vyhladili indiány a pak už jeli dál světem
Jiří Mirka Syslíci Praha (g)
na svém začali indiánama a pak už jeli do světa
Jan (Montréal) (g)
Syslici Praha ve dvou amerikach bylo dle odhadu 300 000 000 milionu indianu a zbylo jen tri procente
No, to je vše, přátelé. Zvláštní den plný hezkých lidských setkání. Ani jsem je všechny nevypsala. Děkuji za vše.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-03-tady-se-spi
Tady už se začalo spát.
Dobrou noc!
P. S. 1 Fialova pračka
P. S. 2
Zuzi Czech
Rusky VES- MÍR ( česky CELÝ - SVĚT nebo také VšehoMír) DLE DŽINISMU
Kromě samotného vrcholu ves-míru, který je sídlem osvobozených bytostí, je vesmír rozdělen na tři části.
Náš Celý Svět obklopují tři atmosféry: hustá voda, hustý vítr a tenký vítr. Poté je obklopen nekonečně velkým nesvětem, který je zcela prázdný.
Celý Svět je plný živých bytostí. Ve všech třech částech existují velmi malé živé bytosti zvané nigoda. Nigoda jsou dvojího druhu: nitya-nigoda a Itara-nigoda. Nitya-nigoda jsou ti, kteří se reinkarnují jako stejné bytosti po celou věčnost, a Itara-nigoda - ti se znovu narodí jako jiné bytosti.
V našich světech jsou zvířata a rostliny všude, lidské bytosti jsou ale omezeny na 2 kontinenty ve středu celého světa. Živé bytosti jsou rozděleny do čtrnácti tříd: jemné bytosti s jedním smyslem, hrubé bytosti s jedním smyslem, bytosti se dvěma smysly, bytosti se třemi smysly, bytosti se čtyřmi smysly, bytosti s pěti smysly a žádnou myslí a bytosti s pěti smysly a myslí. Tyto mohou být nedostatečně vyvinuté nebo rozvinuté, celkem 14. Lidské bytosti mohou získat jakoukoli formu existence a jsou to jediné bytosti, které mohou dosáhnout spásy.
Náš hmotný svět se skládá z mnoha kontinentálních ostrovů obklopených oceány. Lidské bytosti žijí jen okolo středu našeho celého světa (ves-míru).
Hora Meru (také Sumeru) je ve středu světa obklopená našim lidským ostrovem Jambūdvīpou ve formě kruhu o průměru 100 000 yojanů (asi 1 280 000 km). Kolem hory Meru se točí dvě sady slunce, měsíce a hvězd; zatímco jedna sada funguje, druhá sada spočívá za horou Meru.
Náš centrální ostrov Jambudvíp je rozdělen na 7 zón. Tři zóny jsou také známé jako Karma zóny, protože je zde umožněno praktikování askeze a je možné zde dosáhnout osvobození. Další čtyři zóny jsou "bezkarmické", protože lidé žijí bezhříšným životem plným potěšení a žádné náboženství nebo osvobození zde není možné. Lidské bytosti těchto zón se modlí a přejí si narodit se v našich 3 karmických zónách.
Další prstencové ostrovy směrem od středu Jambudvípu ještě nejsou okrajem vesmíru, ale už jsou mimo dosah lidí. Lidé mohou sídlit pouze na Jambudvipu, ostrově Dhatatikhanda a vnitřní polovině ostrova Pushkara.
Dle džinismu bohové nejsou ani stvořitelé ani pánové vesmíru. I bohové podléhají obecným zákonům i zákonu karmy, právě tak jako lidé