Měli jste taky energeticky náročný den? Nebo se mi zdálo?

Bylo to hezké.Bylo to těžké. Bylo to náročné. Divný den s amplitudami energie.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-10_Vstavame/

Vstáváme. Kočička čeká v koupelně na teplé dlažbě. Tak to bylo dřív. Aplikuji penicilínek. Kontroluji hovínko. Snad to bude OK. Má tvrdé cecíky. Ať se jí rozejde mlíčko. Má to těžké. Chodí. Očichává. Tudy se drápali její mrňousové. Mňauká. Hledá koťata? Nebo ji něco bolí? Dělám ji pomyšlení. Kašle na bonbony. Na tyčinku. Zvíře moje. Otevírám do zahrady. Mourek nás zdraví. Stále při chuti. Dnes ji začal otravovat. Ubránila se. Péťa se zlobí. Chce pro kočku klid. Mour je rušivý element. Chce ho odvézt do útulku.

- Peťuš, to mu nemůžeme udělat. To by byla zrada. 

- Můžeme. Podívej se, jak ničí fasádu.

- No, ale to by brečel. Já ho nabídnu. Je krásný. Hodný. Drží se doma. Chodí za mnou jak pejsek. Netoulá se. Někdo na něj čeká. 

Nabízím. Ježíš, to je reakcí. Kdyby mi raději pomohli. Určitě jsou nějací staří manželé, kterým by kocourek udělal radost. Přála bych si pro něj klidný domov. Aby věděl, kde bude nocovat. Aby měl svoje územíčko. Hlavně aby měl kde trávit mrazy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-10_Doma/

Kočinela leze do vrby. Brusí si drápky. Prohání se zahradou. Vybíjí energii smutku. Slovo kočinela - maminčino. Někdy mi řekla - ty můj koníčku. Ale někdy, to ještě byla doma, už dlouho jsem to neslyšla, mě oslovila:

- Kočinelo!

Tak, jako už nikdy neuslyším, že dokud je na horách sníh, už mi nikdy nikdo neřekne kočinelo. Nikdy. Když jsem se uvolila, že přijdu na parcelu nebo k ní domů pomoci jí se žebříkem, vždycky jsme pod ním zapomněla nohu. Zařvala jsem bolestí.

- Nemáš tam, ty koni, tu nohu dávat!

Ona nesla tíhu žebříku. Já jen vyvažovala, aby nespadl. Ona vybírala vidlici větve, kam ho položila. 

Řehtaly jsme se tomu. Mamka mi pak těch třicet čtyřicet let říkala koníčku. :-) A při manipulaci s dlouhým dřevěným ručně vyráběným těžkým žebříkem jsem byla kůň. Péťa mi tak říká. Podle mamky. Koníčku! Jenže on neví, proč. Mamka věděla. I já. Ta moje nešikovnost. Jenže na stará kolena se zdokonaluji. Roste mi úroda. Nestačím zírat. Narostly mi okurky, papriky, rajčátka. Jen nevím, jestli jsou papriky zelené, už jako hotové. Nebo jestli ještě zčervenají. Že by zežloutly?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-10_Na_stezce/

Pojedu do Smiřic. Paní homeopatka míchá čaje. Dovezu ji meduňku. Chyběla jí. Jedu tam pro bylinky v tubě. Volám, aby mi neujela. To jsem já. Chtěla jsem jet do jedenácti. Ne. Takhle to bylo s mamkou. Od rána jsem se chystala. Večer jsem tam vjela jak na koni na poslední chvíli.

Už vím, co mě zdrželo. Z Lidlu mi poslali omluvný dopis. Prý to dají do pořádku. Hlavně ať se u nich cítím při nakupování příjemně. No, na jak dlouho! Píšu na Pepco. Mám dokonalý vzor; Radka si dala práci. Vypracovala to skvěle. Odmazávám její text, vkládám svůj. V textu jsou jmenovány nejen zákony - viz včera- ale i citace z nich.

Spojuji se s hotelem, kam máme jet. Mají docela zvláštní požadavky. Možná, že přijedeme domů... Uvidíme.

Jdu omrknout zahradu. Mám! To mě baví. Hra na šipkovanou. Poklad v podobě narostlé okurky. Příští rok nakládačky nezasadím. Nikdy jich nevyroste tolik, abych jich měla dostatek do sklenic. Salátovky. Balím batůžek. Před cestou piju bylinný koncentrát. Zahřeje mi tělo. Šestadvacet čínských bylina a hlavně bylin jihoamerických indiánů. Zkrátí dobu zahřátí z dvaceti na deset minut. Pak už tělo odpaluje tuky. Do té doby bere cukr z krve a člověk jde do hladu.

Dopis pro soudruhy z Polska do schránky a frr! Najíždím na stezku. U čističky mají zabranou louku. Navezený hrubozrnný štěrk. Oploceno. Auta. Proč?! To jim nestačilo jejich parkoviště? Takhle ničit přírodu! Jo, ještě stále tu vegetují ničitelé. Cože? Že vybudovali parkoviště? No jo, ale na úkor přírody. Takhle ne. Takhle skončíme jako živočišný druh. My se vymlátíme sami. Hledám očima krávy. Jsou tam. U lesíka. Šlapu jak dráha. Ale seskakuji vyfotit koně. A druhá zastávka - kačky. Kláda ve vodě. Vypadají jak baletky na kladině. Už Smiřice? To jsem rychlá! Odevzdávám bylinky. Dostávám útěchu. A dárečky. Posilujeme se vzájemně. Klušu dolů ke kolu. Nabírám směr domů. Prohlížím si smiřický zámek. Tam kdysi pracoval na ředitelství bývalý tchán. Před zámkem pomník. Z krve se zrodila, prací bude zachována. Asi padlým v první válce. Text na pomníku nečitelný. Slova mě zasáhla. Na FB jsou už někteří bulíci, kteří si neváží práce budovatelů. Ti už vymírají. Ničitelé, bořitelé se smějí slovu budovatel. Před třiceti lety nastoupila generace ničitelů. Vše zbourali, zničili, zlikvidovali, zplanýrovali, srovnali se zemí. Jen ty paneláky nechali. Dozrál už čas na budování? Nezdá se. Neumějí postavit ani kvalitní silnici. Dálnici. Ničitelé dozráli do věku střední generace. Kdy už se z nich stanou budovatelé, Vesmíre? Dožiju se?

Nějak mi zas klimbla hlava...

wwwwwwwwwweeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeewwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmůůůůůůůůůůwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Zaspala jsem myšlenku. Ujela mi hlava po klávesnici. :-) Nebo ruce? Jak já to vždycky vytvořím!

Jedu zpátky. Kochám se. Kochy, kochy. Doma.                           

Zrzečka v klidu pospává u dveří v zahradě. Jdu zalít rajčata. V plánu mám přetáhnout fotky do počítače. V oci mě to moc zdržuje. Ne. Na krátko usínám na houpačce. Mourek ke mně vyskočil. Že by tušil? Že slyšel o našich úmyslech? Moure, Moure. Neboj se. 

Haló, nechce tu někdo krásného přátelského kocoura? Netoulá se. Milý. Hodný. Jen nám stále leze po Zrzce. To by ji utrápil jak pedofilové adoptované dítě. Díky, piráti!

- Peťuš, nemáme mlíčko.

- Vždyť jsem přivezl čtyři litry. Povídalas, že je to moc.

- Nemáme.

- Ale já jsem si chtěl dát pivo. Máme schůzi.

- Pojedu. Peťuš, to neva.

Málem jsem to na houpačce zaspala.

Kravín. Lidi v něm. Pohoda. Radost z práce. Tady se maká. Tady se dře. I ručně. Matěj - jednou při Noci s Andersenem spinkal v kočárku. V půlnoci jsme s dětmi potichoučku plnili úkoly po vesnici. Mates spal jak andílek. Jeho starší brácha David - ó, ten už ve škole miloval práci na statku. Matýsek - něco ve fialovém. Jde mi nabrat mlíčko. Šikovný. Příjemný, sdílný. Ale spíš introvert. Přichází jejich táta.

- Už mám nalito. Ještě si jdu vyfotit krávy. Jak to tady s nimi? Jak spí? Vstoje?

- Ne. Usnou v leže.

- A ráno v čtyři bučí?

- Ne. tady se zhasne. Vidíte? Mají tady na páse. Leží, tráví v bachoru. Probudí se, až když my ráno přijdeme.

Pro mě novina. Pamatuji si z kriticko-realistických románů, jak krávy bučely ráno se svítáním.

V autě vzdávám hold těmhle lidem. Uvědomjí si to lidé? Tihle nás živí!! Okolo mě projel Mates s kolečkem sena kravám na konci v ohradě. Objevila jsem telátko. Samotné.

- Nebojte. Jen teď tam stojí, aby neotravovalo mámu u krmení. Pak ho k ní pustíme.

Hotovo. Ještě vybíhá Matesův táta s dotazem, proč Japonci píší Tokyo. A my Tokio. Jak to má vysvětlit dětem. :-) 

Jazykovědné okénko. Jedu. Kochám se zase. Pokolikáté dnes? Každý den si máme nalézt chvíli štěstí pro sebe.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/201-08-10_Nalozit%2C_uvarit%2C_zkontrolovat_jezka/

Zapomněla jsem na meruňky. Krásné. Nehnijí. Pár jich naložím. Z kila uvařím džem. Zapínám svůj kouzelný zázračný hrnec. Zabliká. Display zhasne. Začne žhavit.

- Peťuš, mám rozbitý hrnec.

- To se dá spravit.

To se asi nedá. Tam je počítač. Tak. Džemík přesouvám do hrnce na plotnu. Ještě jsem chtěla utvořit majolku. A upéct housky. Někdy příště. To jsem zvědavá, jak to dopadne.

Jdu spát.

Dobrou noc!