Měsíc úspěšně zakončen, splněn plán, oslava jara u ohně

Konec měsíce. Finišuji. Plním kvalifikaci. Hodně mi o ni jde. Klienti mi pomohli. Moc děkuji. Na desátou paní na přeměření. Chjo, po první dávce očkování. Velmi nebezpečné. Píchli ji večer, hned šla odtamtud na noční. Obchází mě hrůza, děs. Co jí to napadlo? Proč? Vždyť nemusela. Zničila si imunitu. Prý jí už na ničem nezáleží. Ještě by chtěla cestovat. Jo, a čtyři sta pilotů ČSA dostalo padáka jako proč? Nemohu si vzpamatovat. To už je třetí, která se nenechala zlomit. Co zlomit! Ona prý nechce dostat chřipku. Jenže už ji měla! Respirátor musí mít. V práci špejle do nosu musí absolvovat. Nechápu. Nerozumím. A ani nechci. Každý si drží život ve svých rukou. Mám tu paní moc ráda. Soucítím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-30_Pokusitelka_mi_donesla_dobroty_-_Chlebiky_jsem_upekla/

- Tady jsem ti přinesla...

Na stůl položila moldavské bonbony.

- To jsou ruské!

- Ale z Moldávie.

- Já je mám všechny za jedno.

- Já taky. 

- Ty pokušitelko. Dívej, včera jsem nedojedla naši svačinku. Vybrala jsem si mandlovou. Vidíš? Sytá. Soustečko jsem nechala. Jen 140 kcal celá, 10 g proteinu!

Odchází; už zvoní skyp. Jedenáct.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-30_S_maminkou_a_kockami/

- Mami, ahoj. Ty vypadáš jako chlap. Co to máš za účes!?

- Teď jí paní pečovatelka dala vlasy za uši.

- No, vypadá strašně.

Už mlčím. Jde mi hlavou, že ji mám v dobrých rukou, ale kdybych za ní směla, hlavu bych jí zkrátka umyla, nafénovala a dbala bych o její hezký vzhled. No jo. Jednan pečovatelka na osm bezmocných trochu moc. O vzhled nikomu nejde, že jo? Umaštěné upocené vlasy. Na sobě má orvaný horní díl z kostýmu, který není její. Nahrávám fotky - co všechno už nemá. Ztraceno? Zničeno? Ukradeno? Nevráceno z prádelny? Komu se hodilo?!  Nevím. Na jedné z fotek je vidět plné poličky ve skříni. To byl ještě starý pokoj. Lampička na stolečku. Halenku, kterou má na sobě - šílím!! Orvaná, s vytahanými očky. Vytahuji fotky, kde je její elegantní kostýmek totožný s tím hadrem, co má na sobě. Jenže mamčin byl neorvaný, světlejší, krásný, udržovaný. Na to my dáváme pozor. Nikde nezatrhnout! Brečet? Doowenbleet. A pak ta, co se tváří, jako anděl, ale lže, řekne, že jsem si tu hezoučkou květovanou, vzala domů. Ty vorle! Nezabili byste ji? Mám já zapotřebí tahat mamčinu halenku domů? A co bych s tou plachtou asi dělala? Byla tak hezoučká, heboučká, kvítkovaná; dala jsem jí mamince pod stromeček. Slušela jí. Vydržela jen do února! Ano. Vyprala jsem ji. A vrátila. Jenže to byl děsný problém. Nechtěla jsem, aby ji zničili. Tak se ztratila.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-30_Maminciny_ztracene_halenky%2C_svetry/

Ukazuji mamince kytky, zlatý déšť, vrbu z proutku od mé paní řídící, kočky... Zrzka zlobí Mourka. Hraje si s jeho ocáskem. Mourek jí ťahnul. Poodešel se rozvalovat kousek dál. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-30_Kocky/

Intenzivně pracuji, pracuji, dokončuji měsíc. Tisknu faktury. Odesílám EET. Počítám body. Někdo zvoní. Utíkám s lavorem vymáchaného prádla v octové vodě ven na slunce.

- Lukášku!

- Babi, já jsem ti teprve přišel poblahopřát. Víš, já nemám rád nějaké SMS.

- A já jsem ti tu schovala koledu. Máš rád Herbalife tyčinky?

- Mám.

Přihazuji mu do pytlíčku tyčky Herbalife. Vypráví mi, jak si koupil objektiv v cizině asi za devět tisíc, tři tisíce porto. Nerozumím tomu.

- Babi, ale teď už ho neseženeš pod dvanáct tisíc. Tak jsem na tom vydělal.

Šikovný. Vyrostl v chlapáka. Tvoří reklamy.

- Babi, zítra jedu na Pančavský vodopád. 

- Pančava... To je u Labské?

- No, z Vrbatovy boudy...

- Lukášku, vezmi si pořádné boty. Je tam ještě hodně sněhu.

- Babi, tyhle. Ty jsou kožené.

Bude fotit. To asi použije do nějaké reklamy...

Dvě hodiny, tři čtyři. Už je tu Linda s Kitty. Vyděšenou. Smutnou. Zas přijela do cizího revíru, kde vládne ta zrzatá raketa. Zrzka přátelská. Kocour kamarádský. Kitty vystrašená.

Hotovo. Ještě upéct dvě nohy štrúdle. Hotovo. Měla bych sázet rajčata. Tři dny jsem nevyužila slunce. Energii zahrady. Tak aspoň zalít. Upéct chleba. Petroušek přivezl mléko. Svařit ho.

- Lindo, nablýskej sklo na stůl. Je opřené už asi tři týdny o třešeň.

Stůl máme. Ubrus. Domácí buřtíky bez dusičnanů máme. Přišli jedni z našich mladých. Oheň už hoří. Obdivují Moura. Snacha nahmatává pod bradou zas jedno klíště. Běžím pro ajatin, ubrousek, pinzetu. Jsme na něj dvě. Jak se ho dotkne tinktura, cukne. Ale operace zdárně dokončena. Klíště můžeme slavnostně upálit v ubrousku.

Stmívá se. Začíná ledově fučet od hor. Termoska s horkým čajem. Malá chce brambůrky do popela. Linda topí, přikládá kmeny vánočních stromečků. Radujeme se. Vzpomněla jsem si na brambory v popelu.

- Hele, tam jsou někde brambory.

- Jo? To už asi nejsou.

- Péťa je zakládal ze strany od lavičky. Peťůš!

Vyhazuje dva uhle. Ani slupka se nepustí. Černá jak bota. No jo, už to neumíme. Když jsme pálili ohníčky jako malí, brambůrky jsme zasunuli do horkého popela. Klacíky jsme je vykutáleli do trávy. Pálily v ruce. Sůl odsypaná doma ze slánky do útržku z novin. :-)

- Kde je kocour?

- Šel domů.

- Už odešel? Kam?

- Proběhl Zámečníkovou zahradou a běžel doprava támhle tím směrem

- Tak tam někde asi bydlí.

- Jsem mu nakrájel domácího buřta od Uhlířů. To do něj padalo jak do odpadkáče.

- Dejte mi pár kousků buřtíka. Podívejte, jak Kitty sedí za oknem a smutně šmíruje.

Nesu ji kousky špekáčku. Hltá. Sbližuji se s ní. Bonbony si odpoledne vzala. Ale pohladit ani náhodou. Syčela. Vracím se k ohýnku.

- Ani mi ruku neukousla. Koukejte, mám ji celou. Nechala se pohladit.

Linda nese v náručí svou Kitty ven ke stolu. Bude jí deset. Bojí se tu kocoura, Zrzky. Micinku znala. Mámu. Ale teď? Nevychází z domů. Nenechá se udržet. Skáče do trávy. Točí hlavou tak, že mám strach, aby si ji neukroutila. Kde bychom ji v trávě hledali? :-) Tu hlavu. 

Zrzka si celý den hraje s Mourem. Je rozdováděná. Žene z legrace Kitty zahradou. Ta před tím malým torpédem metoší pryč. 

- Zrzko! Kitty, neboj se!

Krutý žert. Linda ji jde hledat dopředu.

Volám na ni:

- Tak ji odsuň síť. Ať vběhne do domu.

- Ne, ona chce jít předním vchodem.

- Jo vona chce jít hlavním vchodem.

Bodejť, tam se s nikým nepotká. Zrzka už si zas skáče v trávě, hraje si s ní.

- Tak jak jsem jel domů s mlíkem; u Otty se válelo v trávě dvě stě lidí. Podávali jim to ze schodů. To by se ani do hospody nevešli! Policajti nikde. :-) Radovali se, Objímali se. Žádný roušky, rachot, řev. Přesně, jak to ty k... nahoře nechtěj. Ty tam budou do půlnoci. Žádnej zákaz vycházení není. Dokud bude Otta točit, tak tam budou. :-) 

To je radostná zpráva. Morák je tu! On se vrátil!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-30_K_ohynku_se_vratil_i_Mourek/

- Asi nás slyšel přes zahrady. Přišel na druhou večeři.

Sedíme si; stojíme si; povídáme si; dobíráme se; nahříváme se u ohýnku. Je nám chladno. Tolik jsme si toho řekli. Jako by byl mír. Vítr se změnil na ledák. Sklízíme. První jarní posezení. Od sousedů slyším sousedčin charakteristický smích. Skvělé! Slyšet smát se sousedy. Nikdo neotravuje. Klid. Pohoda. Jdou domů. I my jdeme do domu. 

- Tys měla dobrý nápad.

- Že jsem to udělala dobře?

Totiž stihla jsem odběhnout a zatopit. Domem se rozlilo teplo. Příjemné.

Kočky na sebe syčí. Zrzka obžírá Kittyninu misku. Kitty si vlezla do krabice. Zrzka si skáče do křesla. Kitty jsme posadili na koš u kamen. Mizí spát do jedné z pracoven. Noční klid.

Dobrou noc!