Mezinárodní. Ženský. Sváteční.
Večer. Píšu naposledy na svém novém ntb. Asi zítra pojede na výlet. Kamerka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-08_Rano_bilo/
Ráno. Bílo. Kdyby mě zahrada takhle překvapila na Štědrý den! Prožívám sníh v adventu. Malé dítě ve mně. Zakázali lyžování. Ještě bych možná do poloviny dubna jezdila do Jánek. Kdybych jela pozdě z domů, tak do Buků. Určitě by se mi poštěstilo být na manšestru první. Lidi by totiž sníh nebral. Brala by je zahrada. Tak by se mi poštěstilo být jednou za sezonu na vleku první. :-) Tenhle ledový svět, tahle představa bíla - zmizela. Ladím mysl na zahradu. Na kypření, hnojení, okopávání, sázení. Najednou bílo v zahradě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-08_Zrzka_loudi_zcela_nenapadne/
Péťa je doma. Odpočívá. Stařík kurýruje chřipku. Tužebník a další byliny v čajích. Spánek. Prolévám mu tělo. Nahřívám mu čelo a zátylek. Něžné zacházení. Nakřapaný chlap - protivný chlap. Ani do korýtka se tomu nedalo podsypat. Jedlo to jen málo a lehkou stravu. Bylo to nevrlé. No, spíš protivné. Dnes mě poslechl. Nevyjel za svými rejdy. Ne, to slovo není pozitivní. Nevyjel za svými pojížďkami. Díky láskyplné péči se vyležel. Poslechl. Spal. Dodržoval vodorovnou polohu. Chlap s rýmou - nechtěné nepříjmené stvoření. Chlapice zázračná bylina. Člověka pochlapí.
- Dáme si ty lívance a tu česnekačku?
Horlivě přitakám. Jasně, že dáme. Tužebník přírodní antibiotikum; česnek přírodní antiparazitikum i antibiotikum.
Uháním koupit sypanou chlapici. Mám sice svou z léta od Labe. Trhám ji vždycky na cyklostezce mezi Josefovem a Černožicemi. Kolikrát se při trhání zdravě popálím. Holýma nohama se snažím opatrně našlapovat až k řece. Batůžek si nechávám kousek na břehu, kdybych žuchla do vody, abych neutopila mobil. Ale už mi dochází.
V lékárně nikdo není. Pohoda. Rychle pár fotek lékárenského dvora. Chci si ofotit pletivo na stromě proti kocourům. Zmizelo. Proč? Mám asi čtyři minuty do skypu s maminkou. Na rohu do naší ulice rychle vyskakuji. Ve stínku se drží na cestě snížek. Po obědě odtaje. Fotím důvěrně známý prudký kopec do polí. Co radosti letos nadělal dětem, pejskům i rodičům. Kolik se jich tu dobrovolně válelo ve sněhu. Drandilo po ledovaté dlouhatánské klouzajdě. Ještě nedávno to bylo. Vybavuje se mi holčička ze školy Křišťálek. Ona, pekáč a pes. Mohla jsem na ní oči nechat. Neokázalá láska. Člověk a zvíře. Uměla dobře komunikovat. Bydlí od nás za rohem v sousedství. Luka, luka, ve vás to bylo skvělé! Spěcháš. Rychle naskočit a domů! Hledám ovladač na vrata. Šup. Zajet do dvora. Potichoučku. Péťa spí. Zrzka ho celý den kopíruje. Co se děje? Proč nejde ven? Pokouším se jí asi dvakrát vyšoupnout. Ne. Vrací se. Potřetí ji postrčím do zahrady francouzským oknem. Dveřmi se vcukuletu snaží dostat zpátky do tepla.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-08_S_maminkou/
Odhazuji oblečení. Utíkám k počítači. Přijímám skyp. Chjo. Ta kamera! Zkoušíme to znovu na tbl. Než se vše naladí, ztrácím čas. Gratuluji mamince. Mamka má ještě ze včera upravené vlasy od malé Irenky. Určitě jí je hezky natužila a lákla. Drží formu.
- Mamko, opři se trošku. Mami, vidíš mě?
- No jeden ksicht tam vidím.
Řehtám se. Přemýšlím, který ksicht z nás dvou tam má. .-)J I maminka se rozesmála. Zajíkám se. Nadechuji se. Snažím se přestat. Nejde to. Tak ještě jednou. Ne. Představuji si ten jeden ksicht.
- Mamko, měla bys tam mít dva ksichty.
- No, měla.
- Mami, počkej!
Něco mačkám. Chci pořídit snímek rozesmáté maminky. Všechno si ukládám.
- Tak mami, kolik tam vidíš ksichtů teď?
Dnes má ten noční dlouhatánský vlak zpožďo. Je 0.19. Ale o to déle zní zvuk kol na železném mostě.
Mamince připomínám její poslední návštěvu u nás. Napadá mě, že bychom si mohly připomenout další krátkou pohádku. Hrnečku, vař! Zas si všímáme starého stylu. Erbenův je jiný než Němcové. Každý ze sběratelů pohádky zapisoval jinak. Erben doslovně. Němcová si je přizpůsobovala. U Erbena je znát víc dřevní jazyk.
Přeji k mezinárodnímu dni žen. A dobrou chuť.
Chystám dva talíře. Na pánvi na sucho osmahnu zbytek starého chleba. V hrnci vařím na kostičky nakrájenou bramboru. Na každý talíř dávám kousek másla. Tak to dělala maminka. Kousek šunky. Kostičky eidamu. Lžičku zeleninové slané pasty. Zalévám vodou z brambor. Vsypávám kostičky. Hodně česneku. Moc! Ať červi opustí střeva úprkem prk. :-) tule přepychovou Mňamku sjem se naučila až as ipřed dvaceti lety. Jeli jsme hladoví z hor. Stavili jsme se v penzionu na oběd. Stále vidím úhledné stjeně veliké kostky šunky, sýra, chleba. Já doplňuji brambůrkou. To je zas inspirace ze školní jídelny. My doma jsme měli chudou variantu. Mamka utřela česnek se solí. kousek másla. Magi, chleba. Hotovo.
- Peťuš, jak Ti to chutná?
- Je to výborné.
- A syté, viď?
Dnes poprvé dobře jí.
- Peťuš, lívance nechám na odpoledne.
Souhlasí. Polévka byla jako hlavní jídlo. Odjíždí pro naftu. Peču lívance. Tvořím si kvásek z kvasnic. Do těsta používám vykvašený kvásek, náš Herbalife protein drink mix a pohankovou mouku. Rychle utřít tvaroh Tonka. No, dnes se panu farmáři teda nepovedl. Hrudkovatý. Přidávám c. k., vanilku, rýžový sirup. Šlehám šlehačku. Dnes se sprasíme.
Linda nás během dne kontroluje.
- Péťovi je už dobře?
- Jj. Už jel natankovat.
V dnešní době si na nachlazení musí dát člověk pozor. Totiž oni tomu říkají jinak. Někteří by už panikařili a mastili si nechat vrazit nanočástice do těla. My to máme odlišně. Po staru. U nás je normální chřipka. Nepoddáváme se výmyslům. Dál! Dál od bílých plášťů! Jedna odchovankyně Mengela nám stačila k vypěstování naprosté nedůvěry. Povedlo se jí to.
Překopírovávám ntb. Musím ho připravit k expedici. Jsem závislá. Je mým dennodenním průvodcem. Beru si svůj starý. Přišel vhod. Rozlámala jsem mu základovou desku. Rok ležel u Péti. Chtěla jsem ho naučit... Přivedla jsem ho zas k životu. Budu teď víc psát s překlepy. Jeho klávesnici moje prsty už odvykly.
To byl hezký den. Asi smutný pro Janu Peterkovou. Včera ji zadržení zahlédli v dobrém rozmaru bez roušek s policisty v otevřených dveřích kanceláře. Zadržená a nemusela mít dekl? Tolik se rok snažila burcovat lidi. Mnoho z nich ji nesnášelo za její jekot. Zlobila jsem se. Taky nemám ráda její ječák. Ale hodnotit člověka podle hlasu... A aspoň zdvihla zadek. Najednou taková zpráva.
Svátek žen tichý, klidný, kytičkovaný. Uvědomila jsem si svou sílu. Žena má umět tvořit ženskou energii. Slovanky ji tvořily pod dlouhým sarafánem. Navlékly jsme se do legín, kalhot, šortek, kraťasů... Přišly jsme o svou sílu. Naučme se ji stahovat z nekonečného vesmírného skladu. Tam jí je pro všechny. Jakmile žena nemá svou sílu, bere ji od muže, táhne ji z dětí; v rodině je nesoulad. Nemoc. Ať muži zůstane jeho síla! A žena ať si umí vyčarovat svou. Ženskou energii. Ženy, nejsme mužatky! Nejsme od přírody mohutnější. Jsme křehká jemná rafinovaná stvoření. Chovejme se tak! (Jo, aby zas nedošlo k nedorozumění. Ano, muži jsou od přírody křehčí, ale tak to nemyslím.)
Dobrou noc!