Micicindo, budeme vzpomínat. Nezapomenu

Budím se brzy. Hodinu před budíkem. Co je za den? Micka tu není. Je víkend? Otevírám okno. Volám ze zvyku čičiči...  Zmar. Jen listy padají. A ptáci. Létají jak motýli za letního dne. Jdu si mixnout snídani. V klidu omýt obličej. Poslouchám na Svobodném vysílači Alianci národních sil. Mám ráda PhDr. Vítovou. DS na ně kydá. Jednou je agentka. Nejméně trojitá. Dnes alternativa, ALTERNATIVA ji očerňuje jak spolupracovnici StB. Věřím ji. To jsme my Češi. Nesvorní. Vracím se do teplého sarkofágu. Poslouchám. Usínám. Budík. Super. Za chvilenku budu hovořit s maminkou. Jestlipak si na mě připravili prohlášení. Já, V... odmítám... A že ne? Ono se neví, jak proti těmhle obtížným odpůrcům. Narušují systém. 

- Ahoj mami!

A opravdu. Nemá papír.

- Já jsem ho předala šéfům..

- Jo, konzultujte třeba s ministrem lhářem. Nemáte šanci. Poprosila jsem, aby to měla před sebou k podpisu, abyste si to mohli založit na zdravotní karty.

- Zatím se věnujte mamince...

No, to jsem měla právě v úmyslu. Vysvětlit jí, co je na její ochranu. Systém mi nedá příležitost. V létě mě nechali sestry sprostě čekat tři čtvrti hodiny s vnučkou v autě ve vedru na asfaltu. Maminka zkrátka nepodepsala. Prý nerozumí. Jasně. Tak jsem si to vydumala jinak. A to zas si myslí, že mi něco budou schvalovat. NEBUDOU! Je tu Listina základních práv a svobod. Zákon č. 1 Ústava České republiky. Nařízení vlády není zákon!! Doporučení. Nebo spíš PROSBA K NÁRODU!

Ještě odpoledne volám paní vedoucí, ať to neprotahují, že ač provincie, platí stále zákon č. 1 a LZPS.

- A tam to je napsáno?

- Ano, tam to je napsáno. 

A zaplaťbůh! Na tiskové konferenci dalšího lžiministra zdravotnictví  zaznělo z úst jeho kolegyně, že se v DD množí případy odmítání klienty, respektive jejich příbuznými! To jsme ale drzí! Skandální!  Vyzvala, aby se nebáli. Prý je to jen trošku nepříjemné. Jasně. Prý fejkńjůs a konspirace... To víš že jo! Milá dámo, naší vládě už věří snad jen dement. Lžou, kradou, kážou vodu, pijí víno. A porušují zákon a doporučení! Tedy vyzvat, aby se nechali čipovat, ha, ha, ha, to je jako když krokodýlovi řeknete - nekousej mě. Staříčci a jejich děti nejsou za zelena utrženi.

Na FB se mi sešlo zpráviček, jak testy nejsou povinné, ač je vláda nařídila v DD. Ha, ha.

Tady - z FB např.

Podle LZPS čl.3 (3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Článek 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Vyžadovat Informovaný souhlas, poučení o rizicích...a potom se může svobodně rozhodnout, zda podstoupí takové riziko, nebo ne. Každý je zodpovědný za své zdraví. Ústava čl.2 (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. A jak víme, Vláda jedná protiústavně, čísla jsou vycucaná z prstu...asi jako v Rohatci...

Dnes s maminkou procházím hřbitovem. Ukazuji ji, jak jsem umyla pomník. Provázím ji pevnostním hřbitovem... Ukazuji místo našeho původního hrobu. Přitaká. Ano, tam to bylo. Hrob paní Slezákové zarostlý břečťanem, zpustlý. Náhrobní deska rozbitá. Maminčina dávná přítelkyně odešla v březnu 75. Hulila prý od mlada. Chraplavý hlas. Dožila se požehnaného věku. Měla jsem babku ráda. Mamka ji zvala na obědy. Byla naší rodinnou přítelkyní. Mamince občas radila z karet.

- A takovýhle hrob budu mít já.

- Nebudeš, teď jsem ti ukazovala, jak jsem ho umyla.

Peču chleba. Sázím ho do trouby. Dobré energie záruka chutného chlebíčka.

Vyzvídám, jak pekli doma chleba. Jsem překvapena. Chlebíček vozil pekař s kobylkou. A jmenoval se Rychetský.

- Mami, tak to ty už jsi z moderní doby!

- Ano, jsem.

Dopo mám ještě povinnosti. Nejprve ale volám do NN - Nejlepší nábytek. V pátek jsme si s Petrouškem sedli, poskládali sedačku... Mmm, bude vymazlená. S růžemi. Starý vzor. Mám to připraveno. Slečna už ví, kdo volá. I ona je vzorně připravená. Není to mladá neinteligentní vygumovaná ňouma. Skvělá spolupráce.

- Beru si nový papír. Budu si to tam zapisovat.

- I já si beru nový papír.

Ukazuji ji, co jsme si vybrali. Ubezpečujeme se, že jde o pravý roh. Učí mě hledat kódy. Látka lancaster není látka, ale sedačka. Růže se jmenují Rose beige. Naučila mě hledat v tabulkách typy, kódy, ceny prvků. Vybíráme nožičky. Dub u soustruhovaných nejde. Ušetříme za příplatek. Bereme buk, masiv, bílá antik. Područka by měla korespondovat s křeslem.

- Myslím varianta dvě nebo čtyři.

- Čtyři je víc podobná.

Souhlasím. Holčina má obchodního ducha.

Záhlavníky, taburet, říkají mu podnožka, křeslo, látky, nožičky vše má číslo typu, kódu a cenu.

- Tak máme asi všechno.

- A já vám k tomu dám osm procent slevy.

Skvělé. A to mají dopravu i výnos zdarma. Jiné fy si připočítají čerta i s rohama. Ještě se ptá, jestli jsme rodinný dům, věžák; jak široké dveře, okna máme. Ubezpečuji ji, že to dáme. 

Loučím se. Chválím a děkuji; za chvíli jdu pro fakturu do mailu. Kontroluji. Potvrzuji. Na kraji února je tu Ježíšek. :-) To už tu bude nová číča.

Pracuji.

Volá Linda. Paní učitelka poslala mail dětem ve čtvrté třídě s úkoly na angličtinu. Deset stránek, všechno jim to vypracovala , přeložila. Do konce měsíce ať to pošlou; musí být psáno rukou;  dostanou jedničku. A tak je docílen konečný rozvrat českého kvalitního školství. tohle musí dát i největší hlupák. 

Co se otočím, je tma. Sedí na mě smutek. Nechce se mě pustit. 

- Peťuš, nic nechybí, ale je to strašné. Ráno jsem vůbec nevěděla, co je za den. Pojď hrabat listí.

- Je to namoklé. Budeme hrabat, pojedeme na kole. Dnes ne.

Stěhuji se k němu do pracovny. Potřebuji živou duši. Ne mobil, skyp, počítač. Ne. Chci živáčka. Brečím po Míce.

- Peťuš, mám chuť na kakao a chleba s máslem a medem.

- A já taky.

Jdeme do kuchyně. Stolujeme spolu. Povídáme si. Pookřála jsem. Být tu sama, zmrcnu se.

V půl šesté pro klienty lékařský trénink. Minule makroživiny. Dnes mikroživny ve stravě. Připojuji se na poslední chvíli. Nemám čas a vcelku ani zájem kontrolovat připojení svých klientů. Fakt, nemám zájem. Zadarmo nabízet školení s lékařem, ne. Dávat a ještě prosit - to je moc. Vždy se vitamíny a minerály vykládají ve spojitosti kde je najdeme v potravě. Doktor koncipuje - vitamíny a minerály v orgánech. Takhle jsem to ještě neslyšela. Fotím obrazovky, píšu, kouří se mi od tužky. Mírně přetáhl. Skvělé.

Micka už je ve světle. Jen si zaměstnávám mysl, kam se poděla. Vidím pořád její prdelku, jak nadskočila a frr do zahrady. Pouštím si video. Honí se zahradou... Prohlížím fotky. 

- Mami, našla sis už nějaké kočky?

- Našla, v naší lokalitě. Ale nevím. Ještě počkám.

- Mami, nečekej, hledej. Koukej!

Sází mi tam poloperské a jiné krasavice.

- Ta černá je krásná.

- Má obličej jako Micka.

- Jo, jako naštvaná Micka. S nadhledem. Ale neuvidím ji za oknem, až bude bušit.

- A co tahle?

- To je šereda. Počkej, naše Micinka byla taky taková ušatá šereda. Divej.

Sdílím obrazovku. Micinka jako rozkošné koťátko. Zvídavé. Ušaté.

Linda umně poptává, jestli jsou to kočičky. Praha západ, Praha východ, Nějaké Ovčáry...

Většinou zdarma nebo za pět set korun - odčervené, očkované. Smějeme se formulaci inzerátu.

Kočička Nelli - 2 měs./narodila se 20.8.2020/ hlidá nový domov. Nelli je mazlivá, chytrá a pohyblivá, umí jist z misky, od 20 dnů chodi na wc. Maminka je himalajská kočička.

- Čoveče, umí chodit. To je super. A je pohyblivá. No, to byla Micka taky.

- To je jako kdyby jiná chodila o berlích.

- Nebo jezdila v kolečkovém křesle. Ale já jsem chtěla kopii Micinky.

- Ne, mami, budete mít jinou. Taky hezkou. Tak já poptám tu Nellinku.

Dohodnuto.

Ukazuji kočky Petrouškovi. Bručí. Cítím, že zatím nechce. Jde spát. Vylézá.

- Peťuš, pojď se mrknout; podívej, tahle vypadá jak netopýr, ale tady? Je krásná. A viděli bychom ji ve tmě.

Ještě píšu Lindě, aby kontaktovala i Meduňku.

Smutný den. Vzpomínkový. Kde je Micicinda. Kdo ji sebral? Byla zdravá. Nic! Všechno jednou končí. Nic netrvá věčně, ani láska k jedný slečně. Uvidíme. A když se vrátí, budou tu obě.

Dobrou noc!

Držme se!