Mijanek má výročí

Netušila jsem, že se mi lov stane vášní. Myslivectví mi jde proti srsti. Prý pečují o les. Ale taky s sebou nosí zbraň.

https://www.youtube.com/watch?v=lO9Ws635Qpc

Teď poslouchám o životě v indiánské komunitě. O nocování venku v džungli na zemi. O přechodových rituálech. A co myslivec? Prošel přechodovým rituálem? Bacha, kdo ví, kam mířím? Zadržuji smích. Já např. jsem si oblíbila lov, kdy jdu bez zbraně jen proti zvířeti. S rukama v rukavicích. 😂🤣😂 Ano, mám radost, když vyhmátnu ty slizké jelimany. Obhlížím ráno. Ale to už jsou zalezlí. Chodím večer, když už je skoro tma. A pak jdu v půlnoci. Uáá! O půlnoci si ti šmejdi vytlápnou na večírek, na dýzu, do baru. Kdyby se jim dala fosforeskující tečka na hřbet, vypadala by naše zahrada jak město v dopravní špičce.  Petroušek jde kouřit. Klušu ven. 

- Peťuš, prosím tě, podej mi pivo.

- Celej nadšenej.

- Běž pro pivo, ať mám co nabídnout.

Nese plechovku. To už mám v kelímku hezkých pár lancochů.

- Peťuš? Víš, kde jsem jich našla hodně?

Nečekám na odpověď, neb ho to nezajímá. Už se vidí v posteli. Na kondici kytek mu nesejde.

- Na libečku! Tam jich bylo! Dokonce lezli i po rostlině. Fuj!

Jdu k jahodám. Jsou zarostlé. Tam mám taky úspěch. Lezou po vrchu trávy. Přesouvají se jak na visuté dráze. Mají tam půl vydlabaného melounu připraveno. Liju pivo. Kelímek jsem si nechala vpředu u domu. Tak se na to mrkneme, jestli umějí plavat. Povídám si s nimi. 

- Tak pojď! Ty taky! Fuj, zastrč radary. Jdeme do piva. To se ti bude na chvilku líbit. Nádherná smrt utopením v pivě. 

Svítím si baterkou. Ani se nehnou. Jen zhebnou.

Jak jsem si koupila nevěstin závoj dvakrát, kdybych ho umořila, tak jsem ve svitu baterky jistila, že jeden je růžový a druhý kvete klasicky bíle. Oba jemné, krásné. Mamko, tys´   mívala jen bílé. Mami, kdybys potřebovala kytku, tak přidám nevěstin závoj. A já mám růžový!

Co to mozek potí?

No, tak ještě do kelímku pivo k závojům. Afrikánek je ohlodán. Ale kdy? Kdy mu překousnou květ, poupátko? Kdy tam udělají tu svou slizkou stopu? Jak to, že hlídám jako ostříž, přesto se jim povede udělat kytce škodu. Měla bych držet noční stráž. Obcházet každou hodinu…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-15-chaticka-okna-ibisek

Zpět. Ráno. Klidné. Tenhle týden mám volníčko. Příští narvaný. A to budu chtít odjet… Uvidíme, povídal slepý.

Otevírám oči. Nevím, jak kočky zjistí, že se vracíš zpátky do těla. Cítí to. Micicinda vždycky když už jsem se propadala do snu, udělala žuch na parapet ložnice. Bubenice se probubnovala dovnitř, ač jsem užuž spala.

Žofie cítí mou energii. Na prahu ložnice kvílí.

- Jedeš!

Zopakovala svůj jek. Beru Petrouškův polštářek. Házím ho ke dveřím. Zásah. Žofie zdrhá. Slyším, jak chodbou nadává. Jak domovnice, když jí pošlapou umyté schody. Ale to jsem si to slízla. A hned ještě na chvilku usnula.

Druhý pokus. Vstávám. Jdu do dne. Mourek i Žofie projevují radost. Protahují se. Dlouze zívají. Nejprve kočky. Pak já a mé rituály. Nevynechávám přípitek horkou vodou dni, lidem, míru, zdraví ani dnes v horkém dni. 

Smrk v protější zahradě se raduje. 

Dnes přijel LP sám. Přivezl místo kačírku bílý vápenec. Jemně do růžova. Z Kunčic.

https://www.krkonose.eu/nakladni-lanovka-z-cerneho-dolu-do-kuncic-nad-labem

- To je ten, jak mi ho dáš k narozeninám?

Přitaká. A okna dovezl. I je natřel. Kdepak skončila ta tatínkova... Kolik původních jeho výrobků, věcí z jeho doby, z jeho života se odsud vyvezlo… Chatička byla brána jako zahradní domek. Dnes je krásná, pevná. Zrenovovaná. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-15-bagetky

Jdu zadělat na bagetky.

- Pojedeš někam?

Zacouval do dvora s těžkými pytli s kamením.

- Ne. Asi na kole. S kytkou na hrob. Včera jsem koupila.

Dnes je patnáctého. Mijanek slaví 55 let.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-15-to-nadherne-druzne-leto-1999

- Halo, haló!

- Hola!
- Mijanku, dnes je ten den. Byly jsme s maminkou na LVT. Liberecké výstavní trhy. To bylo v roce 69. Zpíval tam Walda, Chladil, Pilarka. A když jsme se večer vrátily domů ze zájezdu, Iva na nás nečekala. Tehdy v to léto mě chvíli hlídala, když mamka byla v lázních. Udělala mi buchtičky se šodó. No jo, Iva je prý v porodnici. A narodil se hošíček.

- To jsem já!

Radostný. Vtipný. Jak já toho klučíčka miluji. Trošku vyrostl. Na oko se divím. 

- To seš Ty? A já se radovala tak, až jsem skočila nohou do kbelíku s vodou. Já jsem teta! Mijanku, kolikrát já jsem už nechtěla být tetou. Jen Irenkou. No. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Chtěla jsem ti popřát. Jste asi u moře.

- Ne, v Chomutově u Kamencového jezera.

- Aha, děda když se holil, měl kamenec, aby mu zastavil krev, když se říznul.

- No. Voda je taková hnědá… Nejsou tu ryby ani vyšší organismy…

- Mijanku, přeju ti hodné lidi, modré nebe, lásku, zdraví, štěstí, sluníčko nejen nad hlavou, ať ti to jde ve škole s dětmi. Vždyť víš, co jsem ti říkala po Akademii. Mám pro tebe maličké dárky. Linda přivezla nějaké Jirásky, jenže ty máš po mamce celé Jiráskovo dílo, viď? Nerozdal jsi to. Dostal jsi celou knihovnu. 

- Ne, teto, mám celého Jiráska a Palackého.

- Dějiny národu českého. A já mám Baarovu trilogii. Nádherná četba. Překrásná. Lůsy, Paní komisarka a Osmačtyřicátníci. Čteš?

- Málo.

- Ano, nemáme čas, viď. Je tolik lákadel, do nichž čučíme. Já čtu už rok osmisetstránkovou knihu Strážkyně paměti od dr. Blochové. Přečtu stránku a spím. No, tak až přijedete, ozvi se. Přinesu ti to.

- Děkuji za přání. A pozdravuj Péťu.

- A ty Radku! Kluky máte s sebou?

- Ne. Jeden pracuje a druhý je u slečny.

- A to je který?

- Kubík.

- Ach, Kubíček. Přišly jsme s mamkou asi před deseti lety za Radkou do hudebky. On přišel zrovna ze školy. Uviděl mamku. Vrhnul se k ní. Objal ji v pase. Tak srdečně. Vydechl:

- Babičko!

- On je celý starý Morávek.

Mijanek se na druhém konci směje. Starý pan Morávek, jeho děda. Dej mu pámbu věčnou slávu.

Je jedna ráno. Jdu schválně nalézt album. Když mu bylo třicet, nechala jsem se vyfotit s jeho dortem s třicítkou. Jenže mně bylo 43, Ivě 52. Procházím album. Bože, to byl krásný čas. Na oslavě byla i Deniska s Alešem. Lukášek mrňavé mláďátko. Mijanek měl v kapli na Starém Plese křtiny. Narodil se jim Tomášek. Našemu Lukáškovi byly dva. Koukám na fotky, jak jsme ho měli někde na obědě. A na chalupě. Aha, v to léto jsme jeli s Ivou společně na Štrbské Pleso. Dole ve Štrbě nás stavěli za jízdu. A prý ke komu jedete. K Ireně Morávkové na Štrbské pleso. Jaj, k paní Morávkovej. Tak jeďte. - Její švagrová Irenka – ach, hodná žena. Pracovala tam jako provozní v Hviezdoslavovi, Kriváni… Připíjíme na fotce na Solisku na zdraví! A u Denisky se radujeme z Lukáška. To byla Deniska šťastná. Zamilovaná. Jé, a v Pekle – točil se Musíme si pomáhat. Převážně celé léto v pevnosti. Ale tady se scéna s Annou Šiškovou a Jarouškem Duškem točila v krásném prostředí Pekla u Nového Města… Fotíme se s tatínkem jedné mé studentky. Pan Petráček. V uniformě SS. A pan inženýr Karel Jaroš. Zvukař mnoha českých filmů, pohádek; Policie Modrava ho má zapsaného jako mistra zvuku… Docent. Učí na filmové škole. Vzpomínky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-15-leto

Petr natřel okna. Dnes pracoval sám. Je udřený. Nesu mu tvaroh s borůvkami. Pár třešní. Jahod. Někdo volá.

- Tady je firma ble ble.

Nějaký Zuzínek nebo Zuzlánek… Jupínek.

- Paní Hrobská, já jedu ve čtvrtek vaším směrem a mohl bych vám poradit jak s podnikáním.

- Pane, je jsem měla napilno v době plesů. Mám všechno. Máme fotovoltaiku, léto, zahradu, hodného muže. Teď ať mi lidé dají pokoj. Já se jim věnuji místo čtvrt hodiny třeba i dvě. Oni jsou tak nevychovaní, že mi řeknou, jestli bych jim tu analýzu s jídelníčkem poslala mailem. No, to víte že ne. To posílám jen svým klientům. A myslíte, že si ze slušnosti něco koupí? Třeba koktejl. Nebo vitamíny. Nebo krabici chipsů. Ne. Tak ať mi vlezou na záda. Já si teď užívám léto. Lezu do bazénu.

- Vy jste skvělá žena. Zůstaňte taková, jste autentická.

Trošku jsem se zarazila. Mám na mysli, že v červenci si mám dávat pozor na aroganci. A když mi tři ženy řekly zůstaň autentická – ty bláho! Přemýšlela jsem o tom. Ta první mi to řekla už před drahnou dobou. Ale má zubařka a bývalá muzejnice mi to řekly v minulém roce. Divné.

- Pane, to jste mi teď nasadil brouka. Protože tři ženy mě utvrdily v tom, abych se neměnila. A teď to slyším od muže.

- Paní Hrobská, jste jedinečná. Hovor s vámi je radost. Já denně volám dvaceti lidem. A oni jsou utrápení. Strozí. Nekomunikativní. A vy jste jiná, energetická. Jsem rád, že jsem s vámi mluvil.

- A to já hezky děkuji. a přeji vám, ať se vám daří. A lidem to odpusťte.

Hm, tak pán mi chtěl poradí v podnikání, radostně jsem ho odbyla. Nakonec z toho byl dlouhý rozhovor, kdy on mi řekl - zůstaňte taková jaká jste, Vy jste autentická. To je radost s Vámi hovořit. Mám zamotanou hlavu. Sice radost, proč jsem to ale měla znovu slyšet nejen od tří žen, ale ještě od cizího pána. Potvrdil, ať jsem bláznivá, radostná, přímočará. To možná pro ty škarohlídy, zapšklé báby bez radosti ze života. Ale to je jejich. Mám svou energii. Tvořím si svou realitu. 

S Péťou užíváme léto. Líčím mu, jak jsem ušetřila nájemníkům asi sedm tisíc za rok za elektřinu. Díky Lindě. Ta mi řekla, jak snižují ceny.

- Lindo, ale já jsem loni slyšela takovou prognozu, že začnou snižovat. Asi tak dva roky nás uspí. A pak přijde teror. No, ono jim to nevyjde. Ale vidím, že se věci plní, jak to slyším na Svobodném vysílači. Daně - nejprve zvýší o sto procent, pak rapidně. Každá další nemovitost se nevyplatí držet... Divné.

- Peťuš, prosím tě, odvezeš mě večer s kytkou na hřbitov? Chtěla jsem jet na kole. Ale mám víno. A nechce se mi.

- To víš že jo. A pak dojedu pro mlíčko.

Mácháme se. Povídáme si. Vnímám jen léto. Mír. Petrouškovy řeči. Ona ta obloha není modrá. Na modré je špinavý nádech. Jako když tam někdo rozlil špínu z podlahy. No nic. Nevšímám si toho. Vnímám teplo. Vodu. Dobré bagety. Rajčata. Okurky. Víno. 

- Peťuš, dnes jsem si udělala roztok mléka, vody sody a postříkala okurky venku. Ty ve skleníku končí. Kdyby někdo měl salát, nebo sazenice okurek…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-15-s-kytkou-rozsvitit

Jedeme. Beru jen overal. Vyměňuji vodu. Vyhazuji uschlé květy. 

- Peťuš, tuhle láhev do vázy si vystřihla mamka z nějaké tvrdé plastové láhve.

Ukazuji mu nějaké zajímavosti na hřbitově. A už zas šup do vody.

Bylo to tu kouzelné. Děkuji za krásný den!

Dobrou noc!

Dobjou! Dobjou! Dobjou!