Mikuláška, Nikolajka, Dalmácie, decimálka, hodinky jako holínky :-)Nakonec osvícení :-)

Spím jak dudek na lusknutí prstu. Usnu a probudím se za šest hodin. Někdy za sedm. Dnes? Každou hodinu jsem se budila. Jako by šlo o to, abych zaspala. Nebo abych byla uondaná. Konečně vstávat! Stíhám obstarat kočky, vymést popel. Vyčisti okénko u kamen. Uvařit čaj do termosky. Do malé nalít náš Herbalife thermojetics. Do krabičky malé kousky chlebíčka se sýrem a šunkou. Jednohubku z vánočky. Jablíčka na čtvrtky. Láhev naší filtrované vody s aloe. Namalovat se. Vybrat kočkolit. V osm se pro mě staví Lindin Petr. Jsem v klidu. Je nedochvilný. To mám ráda. Aspoň se nenervuji. Kolik to dnes bude? Včera jsme si smluvili čas osm nula nula. To už dávno bylo.  Tak jdu ještě napíchat dekorace do venkovního květináče. Měla jsem ho přes noc na rozmrznutí doma. Mám čas vynést koš ven. Nainstalovat ho na místo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-07-pred-odjezdem

- Za pět minut! Zdržují mě u závor.

Rychle obout. Zkontrolovat kočky, dům. Je tu. Jedeme. Najíždíme na dálnici.

- Tady to ještě znám. Vidíš, tady jezdím na kole. Támhle nahoru k prachárnám. Aha, a tady jsem se vracela na jaře ze Světí, když jsem na jaře kufrovala. A tady jsem ještě nikdy nejela. Vlastně jela jsem tu na kole. 

- Po dálnici?

- No, před otevřením. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-07-do-phy-a-zpatky

Po dálnici ani nevíš, že míjíš Hradec. Po Pze se Petr vyzná. Jsem unavená jen z pohledu na masy aut. Semafory. Proudy a proudy aut. Br. Nepříjemné. Jedeme tunelem Blanka. Aha, jsou to asi tři tunely v jednom, označené barevně. Nekonečné. 

- Chci světlo.

- Je dlouhý.

Občas vidím světlo od vjezdu z ulice. Konečně jsme venku. Ještě jeden tunel. Mrázovka. Starší. Sem asi nezahučelo tolik peněz. Anděl. Parkujeme v nějakém super velkém obchodním centru. Vůbec, ale vůbec mě neláká jít se podívat dovnitř. Ne. Hnus!

- Místo I F. To si nezapamatujeme.

- Neboj. Teď najít východ.

Míjíme obrovitánské skleněné budovy. Naproti přes ulici krásné staré původní domy. Tak kudy? Z metra vlevo okolo Ženských domovů. No jo, ale metro je támhle, támhle, támhle. Zadávám do navigace. Pod Mikuláškou.

- Prosím tě, taková ulice neexistuje.

- Počkej, zadám Praha.

- To nemusíš, zná tvou polohu.

Hledám v peněžence adresu. Mám to dobře. Lovím v telefonu fotku letáčku – pro jistotu. Chyba objevena. U Nikolajky. Počeštila jsem si Nikolaje na Mikuláše. Jdeme okolo Ženských domovů. Ty jsem viděla v nějakém černobílém filmu z první republiky. Jsme na místě. Jemně mží. Telefonuji.

- Já tam ještě nejsem, ale už běžím.

Má pravdu. Doběhl. Sympatický mladý muž. Seznamujeme se. Jedeme výtahem do pátého. Tam už v bytě čeká druhá terapeutka z páru. Velmi sympatičtí lidé.

- Dejte si na hruď pokorku.

- Co to je?

- To je originální egyptského zařízení. Čtyřiadvaceti karátové zlato.

Zlato na spirále. Cítím z jedné strany teplo. Z druhé chladno. Rovná srdce, bezpodmínečnou lásku. Průtok. Dovnitř ven.

Pokory a bezpodmínečné lásky se tu dnes nasytím. Nechci, aby mi vadili někteří jedinci. Zkrátka jsou.  Tečka.

Rezonanční metoda. Ruce na kovovou podložku. D uší sluchátka. Na počítači se dívám na své orgány, na jejich výstelku, jak pracují. Na můj věk docela dobré. Ale je třeba tělo povzbudit, regenerovat. Mám toxiny z různých parazitů. Ale parazité zmizeli.

- Beru MMS. Teď mám týden pauzu.

- To se vysvětluje. I ty jedy škodí. Nejen paraziti. Ale jsou pryč.

Jmenuje je. O každém řekne něco. Co způsobuje. Kde jsem ho asi nedechla. Léčení. Necítím, nebolí.

Petr na lůžku podstupuje svíce. Ty čadí. Je tu velká digestoř. Táhnou z orgánů a lymfy špínu. Teď Petra ukládají na křišťálové lůžko. Terapeuti jdou na polévku. Lehám si na lůžko v místnosti. Vturánu spím. Petr prý nespal. Byl v sobě. 

Klíče v zámku. Potichoučku se vrací léčitelé. Ptají se na stav. Petr po svících, kdy byl celý vedle sebe, se cítí sám v sobě. Lehce. Ozdraven.  Hotovo; odjíždí dodělat nějakou práci. Teď jdu na svíce já. Ještě si prohlížím odpad z jeho léčby. Nesmí se na něj sahat. Podívala jsem se, jak se to dělá. Jednoduché. Nic nepokazím. Ptám se, jak svíce vyrábějí. Důležité je namočit je potom v křišťálu. Označit symboly. Trojúhelníčky. Víc v pořadu na Zprávách z Galaxie ze října. 

Teď křišťálové lůžko. Odcházejí. Nechávají mě spát. Ještě pracuji se světelnými mistry. Poslední kolo. Bezpodmínečná láska. Cítím slzy. Tečou mi po obličeji. Teplo. Srdce…

Nenapsala jsem všechno, je toho hodně, co se nedá popsat. Tělo je zregenerováno. Vidět i ve tváři.

Platím. Sbíhám po schodech. Jdu dolů k autobusům. Linda volá, že už Petr jede. Ona mi jde vyzvednout koření k Salvátorovi. Dole se hledáme. Proud aut. Nesmí tam stát. Hledám očima blikající auto na chodníku. Á, vlevo. Ne. To není on. Vpravo? Už ho vidím. Nasedám. Cesta domů. Hrůzostrašná. Ucpané město. V tunelu kupodivu prázdno. Pochvaluji si, že z něj budeme venku natotata. Šup, najednou proudy aut. Volá Linda. Kde jsme; už vyzvedla mé koření. Kde si ho předáme? Na Černém Mostě? Na první benzínce, domluvíme se. Jedeme cestou okolo hotelu Duo.

- Do tohohle hotelu jezdím na školení. Támhle tudy se jede k Lindě do Tróji.

Jedeme už ven z Phy. Tak jsme si plánovali, co všechno stihneme. Baumax, zahradnictví a on celý den věnován našim člověkům.

- Už se blížíme k první benzínce.

- Tu jsem přejela, čekám na 19. kilometru.

Volám Petrouškovi. Jen cink. Je na zápase. Tam je klid. Žádné telefony. Hlásí se zpátky. Ano, jsem ok. Sejdeme se po zápase.

Druhá benzínka. Tam se scházíme. Dostávám krabici s cizokrajným kořením. Pán mi to hezky zabalil. Linda vyzvedla. Petr si od ní bere kanystr s tekutinou do ostřikovačů. Tady totiž stojí závratnou cenu. 

- Pozveme maminku na večeři třeba ke Kouli?

- Mně se nechce. Měla jsem krajíček chleba a žďabek vánočky. Jsem plná.

Veze mě domů. Oni jdou na večeři. Já spokojená do našeho klidného domečku. Ach. Uf. Och. Kočeny čekají. Krmení. Zátop.

Jsem šťastná. Nic a nikam nemusím. Lidé brázdí dálnici. Vydávají se denně ku Pze. Ne, to už není pro mě. 

Náročný den. Jak pracuješ s tělem, na těle, s organismem, se svým já, s člověkem – je to velice těžké. Někdo se prý cítí o deset kilo lehčí a nabitý. To byl Petr. Já se ještě pozoruji. Až zítra. Celý rok jsem byla unavená po kovidu. Na to jsem přišla vlastně náhodou. Že stále posedávám mezi prací. Po MMS energie, síla, elán. Tak uvidím zítra.

Dobrou noc!

P. S. 

KŘIŠŤÁLOVÁ POSTEL

Křišťálová postel je zkonstruovaná za účelem léčení mentálního, duchovního a emočního těla. Používá střídavé barevné paprsky světla, které jsou vyzařovány pomocí sedmi velmi čistých, speciálně vybroušených křemenných krystalů. Tato postel byla sestrojena samotným léčitelem Božským Johnem (John of God), přesně podle instrukcí vyšších bytostí ze světla (jak říkají místní - entit). Jsou zde použity speciální brazilské křemenné krystaly, které jsou řezány a broušeny v souladu s učením a metodami Marcela Vogela (1917–1991). Jsou to léčivé a meditační krystaly, které jsou řezány tak, aby maximalizovaly shromažďování, zesílení a přenos vesmírné životní energie.

Každý ze sedmi krystalů je zaměřen na jednu ze sedmi odpovídajících čaker a generuje barevnou a světelnou terapii za účelem vyčistit, zvýšit a vyvážit vibrace čaker.

Proces terapie Křišťálové postele

John of God "Spirit Doctors / The Entities of Light" slíbil, že pomoc se dostane všem, kteří budou ležet pod těmito světelnými krystaly.

Na posteli budete ležet přibližně 50 minut za souběžného poslouchání uklidňující a relaxační hudby.

Střídavá světla harmonizují frekvence ve Vašem energetickém těle, zatímco ležíte se zavřenýma očima. Vaše energetické tělo dostává tuto externí pomoc, aby zůstalo v rovnováze, a léčivé energie na vás zatím velmi intenzivně pracují.

Jak se připravím na terapii

Chcete-li dosáhnout co nejlepších výsledků, je nutné mít na sobě alespoň svršek z bílého oblečení. To proto, aby byla lépe vidět vaše energetická těla. Před samotnou terapií se uvolnit, vyčistit co nejvíce mysl od všech myšlenek, uvědomit si a poprosit jaký konkrétní problém chcete řešit, a pohodlně si lehnout na postel. Přes oči dostanete bílý hadřík, spustí se příjemná hudba a vy se snažíte úplně uvolnit, relaxovat, úplně vyčistit svojí mysl, případně i usnout. Světlo, krystaly a léčivá energie udělá zbytek. Během terapie můžete pociťovat a zažívat téměř cokoliv. Každý člověk je jiný a pociťuje terapii úplně jinak.

Vogelovy krystaly

Byly pojmenovány podle vědce Marcela Vogela, který přišel na nejefektivnější způsob broušení krystalů tak, aby jejich síla dosáhla největšího potenciálu. Větší konec krystalu je označován za "ženský konec", který přitahuje energii. Ta je postupně zesilována a soustředěna do opačného bodu krystalu. Jak se energie dostane do menšího "mužského konce", tak je energie již zesílena do svého největšího potenciálu. Energie uložena vně krystalu má podobu připomínající laserový paprsek.

Podle Vogelova výzkumu počet stran přesně určuje frekvenci a vibrace daného krystalu. Čím víc stran, tím vyšší frekvence. Existuje hodně krystalů, které vypadají, že jsou broušeny do tohoto stylu, ale nesmíme si je splést s pravými Vogelovými krystaly, které mají přísně vyhrazené parametry.

Krystalové postele Johna of God, obsahují 7 extrémně průzračných a důkladně broušených Vogelových krystalů. Každý krystal je vybrán a broušen tak, aby odpovídal frekvenci, která je požadována. Navíc jsou posvěceny entitami ze světla z Casa de Don Inácio v Brazílii. Když na takovéto posteli ležíte, tak jsou krystaly nad vámi seřazeny přesně v těch místech, kde se nachází 7 energetických center Vašeho těla neboli Vašich 7 čaker. Barevná světla, která odpovídají vibračním frekvencím čaker, vyzařují energii přes mocné krystaly do každé čakry Vašeho těla. Pulzují ve specifických rytmech, aby pročistily, vybalancovaly a srovnaly Vaši energii.