Milo v duši. Krásně na světě.

Ráno, ránečko. Dnes volníčko. Bez budíku. Napít čaje, ntb do postele a ještě pár veršíků. Z postele mě táhne telefon. Linda. Ach ty zuby, zuby. Všechny tři to prožíváme - já a Denisa to snad máme za sebou. Kanálky - hm, labůžo. Linda poprvé v životě. Rovnátka jí naučila hygieně. Potvrzujeme si, že lékaři už neodstraňují zubní kámen. Holt časy se mění. Od klientky zubní hygienistky je mi známo už rok. OK. Taky se vypravím.

Hodnotíme, řehtáme se. Hup - ale, ale. Micka skočila přes topení na okenní parapet.

- Micinko, tys mě nechala dospat? Ty jsi tu se mnou?

Manžel si ji vždy dobírá:

- Ty čubo jedna. Mně vskočíš do ksichtu a paničce ani nemukneš.

Taky to na mě někdy zkoušela. Najednou jsem měla packu na pelesti... Tiché mrauc. Odbila jsem jí kratičce:

- Jedéééš! Vypal!

Lezu, lezu. Dnes příchuť máta s čokoládou a banán. A betaheart a protein. Zapomněla jsem baby špenát. To je skvělá kombinace do našeho zdravého jídla. Příchuť banán má víc vlákniny, nic se neděje. Zvláštní. Včera večer jsem se klidnila. Pociťovala jsem rozkolísanost. Uvnitř člověka. Dnes? V duši obvyklý klid, mír, harmonie... Radost ze života. Věci se dají do pohybu v můj prospěch. Děkuji.

Zamýšlím se, jak jsem se dřív snažila pomáhat světu. Posílala jsem na Lékaře bez hranic, na děti do Afriky... A proč? Zblblá. Dnes si všímám svého okolí. Uklízím před domem, udržuji městský chodník bez plevele. Uklízím sníh, ač to není má povinnost. Aby se lidem po našem chodníku šlo aspoň kousek bezpečně. Kdo mě zná, ví, že na cyklostezce stále seskakuji, odbíhám na labský břeh, fotím. Nebo na druhé straně přibližuji stádo krav, koníků. Kochám se. Vzpomínám na léto. Támhle jsem v trávě meditovala. Za slunce. Probraly mě až první kapky deště. Při tom všem sbírám nejen klacíky - ó, jak se teď hodí na zátop - a pet lahve. Nechápu, jak někdo ještě dnes, sportovec, že? - odhodí plast, plechovku. 

Vybírám pračku, prádlo házím do vany s octovou vodou. Při máchání je čas a klid na zpytování. Tohle vše mi letí hlavou. Starat se o své okolí, být hodná, milá, vstřícná, vnímavá. Vystříhat se kritiky. Tam mám rezervy. Měnit sebe. To stačí.

Vybrat popel, vyčistit okýnko, vyběhnout do zahrady. Nasypat ptákům. Slyším je. Tikají jemnými hlásky.

- Nemáte zač! To je na oplátku za léto :-)

Lidé hákují od rána v montovnách. Mně je dopřáno užívat volnost, svobodu. Volá paní z O2. Kde je moje nabroušenost? Hezký rozhovor. Fakt - zvláštní. Že by somavedic? První tři týdny má mít snad člověk nějaké reakce, nebo necítí nic... Mně po osmi letech trhalo intenzivně oko. Včera jsem si uvědomila nepřítomnost tiků. :-) Dnes labůžo v duši. Holka, nechval dne před večerem. Pojedeš za maminkou. Narazíš na prvního trolla a budeš se divit.

Zkoumám metýnku. Na kousku mák, na větší ploše jablka. A drží pohromadě. Je tmavá - použila jsem namletá semínka na hrubo. S mákem beru mamince, s jablky Jarušce.

Maminka mě vítá obvyklými zdvižením rukou nad hlavu. Vezu mimo metýnky i skleničku horkého kompotu z třešní, švestek, jahod, jablek. Velebíme se vzadu v chodbě. Slouží Janinka, Simonečka, Věrka a - zas tu čtvrtou nevím. Maminka je jak dítě. Kompot. Bagetky s máslem - vzala jsem jen dvě kolečka. Jsem myslela k večeři. S medem je slupla hned. A fík. Dávám jí ho v plátcích do pusy. Metýnku prý až za chvíli. Luštíme. Ale opravdu za malou chvíli :-) :-)  Tedy hned. Mám i pro Jarušku. Chodí tu jak bludný Holanďan. 

- Můžu si vzít buchtu?

- No můžeš, ale nejsi přecpaná?

- Já? Vždyť jsem nic neměla.

- No, vem si. Teď už nemusíš večeřet.

- To jako už NEMŮŽU večeřet?

Chechtám se. Dnes jí křížovka jde, jsem místy za blba. A to je večer. Jen to sviští jako za poledne... Přijíždí sestřička s večerními léky. Tady je péče!! Hezky na lžičku, podá hrneček na zapití... Loni - LDN. Zabíjárna. 

- Skládací cylindr?

- KLAK.

- No hodí se mi to sem, ale v životě jsem to neslyšela. Heslo?

- MOTO.

- Hm, hodí se. Moto je myšlenka, idea. Heslo, jo? Iniciály Lamače. Jak on se jmenoval?

- Karel! KL.

- Pálenka z rýže?

- ARAK. No, mamko, jsem myslela saké. Statek šlechty?

- ALOD.

- Mami, já tu jsem za blba. Co to je alod?

- No to je statek šlechty. Normální.

- Římských 1005?

- MV.

- Mami, vždyť ti tuhle římská čísla nešla. Dnes to sypeš z rukávu. Americký stát?

- PANAMA.

- Jak ses mohla trefit? Vždyť jich mají hafo.

- Mami, neflusej mi jadýrka na botu.

- To bylo na boty? Kdybych chtěla, tak se netrefím.

Mamka dnes perlí, září, jde jí to. Asi kompot, metýnka - navrch jsem jí dala šlehačku - dvě kolečka bagetky s máslem a domácím medem udělaly své. Je v pohodičce. Jedeme na záchod. Navlékám ponožky.

- Mami, máš ledové nohy i ruce. Dám ti svetr.

- Dej, bude to lepší. To je tři dny před smrtí, víš?

Nemám tenhle humor ráda...

- Jaruško, chtěla byste kousek buchty?

- Noóó.

- Podejte si talířek.

Mamka jí chce dát svou ohlodanou. To nezvládla. :-)

- Mamko, přeci nemůžeš dávat okousanou buchtu.

Vzala jsem schválně s mákem - to milovala. Jaruška je vděčná za kousek s jablky. Hodina a půl utekla. Dnes to bylo skvělé. Milé. Janinka nese chleba bez kůrek. Převezli mě. Z kuchyně poslali chleba a máslo mixované s medem. Říkám jí, jestli jí pan ředitel řekl, aby mamce nabízeli chleba s máslem - med má na stolečku. - Ne, nic jí nikdo neříkal. Je to opravdu člověk, který nemá na ředitelském křesle co dělat. Nespolehlivý. Prolhaný. Klientelismus, zneužívání fce pro rodinné příslušníky... V létě mi jedna pracovnice svěřila, jak jim chodí na jejich svačiny nebo potraviny na stolečku. Pod úroveň.

- Mamčo, loučím se. Dnes jsem tady byla skoro dvě hodiny.

Mamka je v klidu, vezu ji do velké jídelny. Je prázdná. Sestřička pouští TV - Černé ovce. Za chvíli si pro ni přijde Jana.

Venku odbočuji přes vesnice. Vyhýbám se možné zácpě na státní. Cestou sem jsem mrkla na kopce maminčina dětství Chloumek a Prašivka. Jen jsem zašeptala:

- Pole, pole, budete přetržena dálnicí... Dnes tam stálo asi pět tater. Asi pracují jen od do. Večer stroje zaparkovány.

Vesnice se připravuje na advent. Už jim tu svítí na veřejném osvětlení hvězdičky, stromečky, vločky... Loni touhle dobou běžel advent - jsem se dnes dočetla ve vzpomínce na FB.

Ještě nákup. Přijíždím v půl osmé.

- Kdes byla? Jsem měl o tebe strach!

- Peťuš, měl jsi vyběhnout a pomoci mi s taškami.

- Na to jsem čekal, až přijedeš a sjedeš mě. Po tom se mi stejskalo.

- No, vidíš, tak už jsem tu :-) :-) :-) Máš hlad?

- Ne. Jsem rád, že jsi už tu.

A já taky. Topím. Oheň osvěcuje pokoj. Ntb. na klíně. Žuch. Něco buchlo venku na parapet. Hm, a něco velmi silně bubnuje na okno. 

- Tak pojď! Do tepla. 

Už jsme kompletní. Micicinda dostala smetánku, kapsičku. Ztratila se někde v domě. Rozbila jsem talířek. Mám to teď každý týden. Před třem týdny krásný červený podnos. Minulý týden obrovskou vázu. Dnes talířek. 

Hotovo :-)

Dobrou noc!