Miluji páteček...

Ráno chci dlouho spát. Mám dopoledne volné. Ne, není mi přáno. Včera jsem reklamovala pětitisícový nedoplatek mých mladých cikánských nájemníků. Hoch pracuje na tři směny, dře jak kůň. Kde by mohl být nárůst? Nový člen rodiny. Jenže další dítě nemají a takové drhnutí z kůže? Volá mi nějaká tichá korektní paní. Stále nechápu, kdo je. Je zástupce ČEZ - jenže jsem od května u Eon. No, ale ona je ČEZ distributor. Rychle zapojuji nahrávání, abych měla jasno. ČEZ obchodník je někdo jiný. Během roku člověk může odejít k jinému obchodníkovi, ale drží nás v pařátech stále ČEZ distributor. Jj, Alena Vitásková je ten, který vnáší světlo do chaosu, který je tu nastolován. Jde mi hlava kolem. Tlumím agresi...

-Chtěla byste, paní Hrobská, být přítomna opisu měřidla?

- A proč? Já mám fotografii ze včera. Kolik ta rodina může natočit od čtvrtka do pondělka?

Úřednice mluví jak myška obecná šedá. Tuctová. Ty vorle, Němci nás berou - a krutě u krku! Kde je naše soběstačnost? Vitásková minulé úterý v Poslanecké sněmovně rozdělila svůj projev na tři části.

1. Do roku 89 - budovali jsme sloupy vysokého napětí, elektrárny, dráty... Soběstační, vyváželi jsme.

2. 89 - 2004 - vachrlaté, ale ještě jsme jakž takž soběstační. Nenechavci se už snažili.. .

3. Vstup do Zločinecké fašistické EU - do dnes - nejsme vlastníky, nejsme soběstační, nakupujeme energii od Němců. Jsou k nám neurvalí, necitliví, dřou náš český pracující póvl...

Dozvídám se, že při změně obchodníka se nezapíše stav měřidel - bacha, to je poučení!! Nebezpečné!! Velmi nebezpečné!!! Od června jsem utekla k Eonu - slibovali držení ceny energie. A tak se s virtuálním nepřesným stavem spotřeby udělá fakturka. Normálně dopláceli tak do dvou tisíc. A dnes? Skoro pět. Ty vorle, mě to tak popuzuje, i když se mě to netýká. Hnus, bídní červi, pracujte ne ve třech, ale ve čtyřech pracovních poměrech! Dřete v invalidních důchodech! Mějte nemoci! Umírejte! Hlavně plaťte, plaťte, plaťte!

Vylézám. Už se mi nechce spát. Hledám linku do Kauflandu - Z lásky k Česku! Není. Tajná. Dobrá. Vím, že ji najdu na účtence. Volám ředitelku z Jaroměře. Připomíná mi bez citového (ne bezcitného) reptiliána. Bez emocí.

- Paní ředitelko, slyším hluk.

- Mluvte, já vás slyším. Jsem na prodejně.

- Tak buď půjdete do ticha, nebo kdy mám zavolat?

- Já zvládnu dvě činnosti.

- Ne, já si to takhle nepřeju. Buď s vámi budu mluvit v klidu a vy se budete soustředit na hovor, nebo zavolám jindy.

Proč mě napadá to krásné označení mých kamarádek u cyklostezky. Proč? Vždyť nemá vemeno ani rohy. Nevím. Nechápu se. :-)

Ta míca se mnou mluvila tak, že hovor přerušovala: Dej tam tu modrou.

Nasypala jsem jí pár bodů - zbytečně.

- Koupila jsem si dvě rybky v jednom pytlíku; jedna byla shnilá, kašovitá, druhá jevila texturu rybího masa.

- To neovlivním!

- Jak? To ovlivníte. Je to pultový prodej.

- Ale vy jste to řekla nejasně.

- Ne, vy jste to pochopila nepřesně!!!

Dvě kosy se setkaly. Je neobchodní. Obchodník by řekl: Aha, špatně jsem to pochopila. Debil řekne: Špatně jste to formulovala. 

- Nelíbí se mi, že si nemohu přečíst v českém jazyce, co prodáváte.

- Na to nemám vliv.

- Prodáváte shnilé umyté brambory ozářené RTG, aby neklíčily.

- To neovlivním.

- U pultu se sýry, lahůdkami, uzeninami, masem běhá jedna prodavačka.

- To neovlivním.

- To ovlivníte. Jak to, že Čechům vládne černý Rumun? Jak to, že rozhoduje, kolik prodavaček bude obsluhovat v Jaroměři u pultu?! To je jasné, že to ovlivníte, ale musíte to na poradě říci.

- S námi se nikdo nebaví.

- Nebaví? Tak to já se budu snažit, aby se s vámi bavil. Budu ovlivňovat lidi, aby k vám nechodili! Jak je možné, že nevrátíte zeleninu, která je shnilá, zvadlá, žádná země ji nechce, vrací ji, tak se to doveze českému stádu!

- Nemohu to vrátit. Mohu to jen zlevnit.

- Jak to, že zahazujete zeleninu, ovoce? Jak to, že v Polsku mají voňavé ananasy a ty vaše se nedají vůbec kousat? Jsou hořké, středový kořen nejde jíst!!!

- To mohu jen zlevnit, ale vrátit ne.

- Nebo hodit do popelnic, že?

- To je bioodpad.

- Tak bioodpad! To, co naše Země vyprodukovala, tak tím vy pohrdáte, ano?

- To je systém.

- To je neúcta k naší planetě!!!   -   Dál - proč nezlevňujete večer pečivo! Já si ho u vás nekupuji, peču své, ale vím, že házíte rohlíky, koláče do koše! Zrovna tak jako lahůdky!

- To vracíme zpátky pekárně.

- Lžete. Nevracíte! Házíte to do popelnic.

- To je systém. Nařízení!

- Jo, takže chudobní, než by dostali rohlíky za čtvrtinu, tak vy to systémově zahodíte. Tomu se říká boží dárek!! Jestli vám něco říká úcta k chlebu. A vy zahazujete i lahůdky. Viděla jsem to na vlastní oči. Paní prodavačka lhala, že se to dává někam k užitku. Nedává, protože je problém v hygieně, povolení...

- A to si jako kvůli vám mám hledat práci jinde? Mám dát výpověď? A kde najdu práci?

- Já vám ji nabídnu. Nabízím práci!

- ???

- Osm let dělám výživové poradenství! Jsem třetí rok v důchodu.

To já dělat nebudu!

Děkuji za rozhovor! 

Volám na tu jejich slavnou info linku.

- Kaufland... Jak vám mohu pomociíííí?

Zakazuji si to mládě opravovat. Chybně artikuluje otázku. Aspoň si zchladím žáhu:

- Haló, hovořím s biorobotem nebo je tam člověk?

- Haló, slyšíme se?

Slyšíme. Mám několik podnětů. Pište si.

A slečna píše, přitaká, abych věděla, že tam je a najednou se z biorobotky stala živá holka.

Píše - český jazyk na zboží, lahůdky - uzenáče jeden kaše, druhý zdravý, zvadlé brokolice hned včera ráno, nemožnost vrátit ten hnůj. Paní ředitelka domu v Jaroměři se mnou hovořila při své práci, cítím to jako neúctu k zákazníkovi, i k člověku. Nevycválanost! Shnilé ozářené umyté brambory - smrdí jak když se strčí hlava do miskrovny.

- Víte, co je miskrovna?

-To nevím.

Slyším, jak stále zapisuje, co si povídáme.

- Víte co je suchý záchod? Latrina? Tak to dole, to se vyváží šoufkem a smrdí to jak vaše brambory.

- Aha. :-) 

Holčině to přišlo k smíchu. Směje se. Je mi to milé.

Zkrátím - vše si zapsala do devíti bodů. Předá. Budeme se těšit. Ztratila-li jsem 17 adventních drahocenných minut času.

Petroušek.

- Petuš, já jsem nic neudělala.

- To nevadí. Spalas?

- Ne.

A žaluji mu ČEZ, Kaufland.

- Ztráta času.

- Ne, je nutno,a by jim to někdo zavolal. Jo, nazdobila jsem ibišek.

Odjíždí. I já .-) I já:-)  Banka. No jo, včera jsme si pokecali s panem ředitelem, dnes opět cedule: Vážení klienti, polibte nám... Už tam ani není o trhnutí nohou. Už mě systém se... Drogerie. V soukromých rukou. Je to cítit, je to znát. Nechám jim ráda vydělat. Šest purpur. Není na nich výrobce. Když se mi nebude vůně líbit, mohu nerozdělané pytlíčky přinést zpět. :-)  To v Orionu? Nemáte nárok, já to tady mám v telefonu, drrrrrrrrrr.

Elektra. Tam je oáza. Bože, jak ráda tam chodím. Obsluhuje mě starší štíhlá milá paní. Jsou tam všichni klidní, ochotní, milí. Uau. Vysvětluji, že nabíječka super, ale propojení mezi telefonem a ntb jsem nevymyslela.

- To nevymyslíte. Potřebujete šňůru. Chcete bílou, černou červenou...

- ČERVENOU!!!

Jupíí. Paní mi líčí, jak ji nabil východ slunce. Vím, o čem mluví. Líčím jí západy slunce na stezce. Jak se do něj podívám a ono mi nasune modrý filtr, neoslní mě.. I čtyřletá vnučinka to umí.

Paní mi radí, abych si hezky odpočinula...  To Vám žádný Kaufland nepopřeje. 

Za maminkou. Na vozíku. Sedí mezi dveřmi do tmavé jídelny s denním světlem a čučí do tmy.

- Mami, co tam hledáš? Pojď ke mně.

- Já jsem tam čekala na jednu paní.

- Aha. Chceš kompot?

- No to bych si dala.

Její věta. Péťa ji velmi často používá. On chce vždycky .-) To bych si dal. Ještě máme několik mamčiných replik. Mamka je po nemoci, jen v tričku. Ještě má zastřený hlas. Ledové ruce. Utíkám pro svetr, deku.

- Mamko, je ti líp?

- Jé, to je lepší.

- Učilas mě, že malé děti a staří lidé potřebují teplo.

- No, potřebují.

Paní pečovatelka Jana - náústek, nemocná. Simonka - angína. Kdo tam ještě byl? Asi Věrka. Kamilka. Mládě. Doma vyprávím o Kamile. Zná lidi kolem ní. já v skoro 63 letech neznám nikoho. Petr mi dozvukuje.

- Ona se změnila. Jakoby dospěla.

Pátek večer. Nejoblíbenější. Píšu holčičkám dopis od Ježíška. Po obědě jsem si ho nasumírovala. Vytiskla jsem ho na hezký papír. A realizuji se. Nejsem estét. Neumím tvořit. Jsem trkvoň. Ale baví mě to. Jéžišek se podepsal zlatým písmem!! Ještě manželově neteřince - má dvě děti. Holčička je měsíční. I pro ně nachystat koledičky. A našim nájemníkům v paneláku. Mají dvě děti. Budou vděční za vlašské i lískové ořechy. Dětem sladkosti, jablíčka. Je půl noc. Končíme, končíme. Zítra nás čeká kouzelný den!!!

Dobrou noc! :-)