Miluji sníh. Miluji jaro. Miluji vedro. Miluji vůni listí. Miluji zimu...
Petroušek slouží v energetice. To já ráda. Mám až do čtrnácté hodiny čas. Už nic nemusím. Nikam. Jen to, co chci. Užívám si důchod. Raduji se ze všeho. Probouzím se. To je fajn. Ještě tu jsem. Vstávám. Krmné válce na větvích jsou vyzobané jen z poloviny. Vysvětluji si to tak, že ptáci nechtějí vydávat energii. Jdu se podívat, jak to je. Mýlím se.
Během jediné mrazivé noci ztratí ptačí tělíčko až pětinu váhy.
Jak může malé ptačí tělíčko vydržet teploty hluboko pod bodem mrazu? Ptáci se v mrazech promění v načepýřené koule, což funguje v podstatě jako péřový spacák. Ale zdaleka nejdůležitější je pro ně možnost každý den se pořádně najíst. Nakrmte je, aby nezmrzli.
"Pro ptáky je zima opravdu velmi rizikové období, které mnozí z nich nepřežijí. Na udržování stálé teploty těla vynakládají obrovské množství energie. Zvláště to platí pro drobné pěvce, kteří mají v poměru k tělesné váze větší povrch těla, odkud teplo odchází," říká Lucie Hošková z České společnosti ornitologické.
Shánění potravy je ale pro ptáky značně problematické, zvlášť když krajinu pokryje souvislá vrstva sněhu. Dostatek potravy je ovšem nezbytný k nashromáždění energie na udržení tělesné teploty a především na přežití mrazivé zimní noci.
Například náš nejmenší pěvec, králíček obecný, vážící kolem šesti gramů, vydá na udržení tepla tolik energie, že během zimní noci ztratí až 20 procent své váhy. Tuto tukovou zásobu musí během následujícího krátkého zimního dne obnovit, jinak nemá šanci přežít další noc.
Ptáci mají naštěstí k dispozici úžasný přírodní vynález v podobě peří.
Hlavně drobní pěvci musí jíst každý den!
Jak se ptáci se zimou vyrovnávají? Důležité je pro ně dobře se vykrmit již na podzim a vytvořit pořádné tukové zásoby. Ale i v průběhu celé zimy je dostatečný přísun potravy životně důležitý, protože drobní pěvci musí jíst celý den.
Ptáci se také během zimy změní v načepýřené koule a minimálně se pohybují; v podstatě jen při shánění potravy nebo aby unikli před nebezpečím. V peří se totiž v načechraném stavu vytvářejí vzduchové kapsy, které ještě zlepšují izolační vlastnosti. Do načepýřeného peří si pak ptáci schovají i neopeřené nohy a zobák.
Spaním ve skupinkách se dá uspořit až 80 procent tepla
Někteří drobní ptáci jako jsou střízlíci, šoupálci, sýkory, brhlíci či zmínění králíčci vytvářejí v zimě společné spací skupinky. Těsně namačkáni na sebe totiž lépe odolávají mrazům a vytvoření chomáče tělíček jim uspoří obrovské množství energie. Již dva ptáci přitisknutí k sobě ztrácí o čtvrtinu méně tepla, ve velkém chumlu pak úspora tepla dosahuje 80 procent.
Povídali vědci…
Jak si umí zatopit
Když je nejhůře, pak si ptáci (stejně jako savci) umí pomoci i chvěním svalů, zejména prsních. Tím mohou tvorbu tělesného tepla v krátké době zvýšit až o 500 %, ale stojí je to obrovské množství energie.
Když jsem před kolaudací v prosinci myla okna. Děsně mrzlo. Skla namrzala. Pamatuji si, jak jsem v hromadě prořezaných větví pozorovala řadu spících ptáčků. Seděli jeden vedle druhého jak sochy.
Tak v roce 2012 se doporučovalo na podzim vykrmit, v zimě živit.
V roce 2024 je to jinak:
Jak neudělat víc škody než užitku, když si chceme pro potěchu oka i duše přilákat pár ptáčků na krmítko? Opravdu to potřebují a bez nás by nepřežili, anebo si to jen namlouváme? A pokud už jsme se rozhodli ptactvo přes zimu přikrmovat, jak na to podle zkušených ornitologů?
"Nejdůležitější je ptáky nepřekrmovat. Měli bychom si přiznat, že je krmíme hlavně kvůli sobě a podle toho se chovat," říká ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Je jednoznačně přesvědčen, že když člověk sype do krmítka, pomáhá víc sobě než ptákům. Současně ovšem platí, že krmítko by vlastně mělo po většinu dne zůstat prázdné. Kdy tedy začít přikrmovat?
Vida, jak to vědci vyzkoumali nebo vykoumali. Je to jako se sádlem. Jednou vědci tvrdí, jak je škodlivé, po čase zase je to nej, protože má vysokou zápalnou teplotu atd.
Nejvtipnější – závěr článku. Moderní!!! S přesahem na ptačí chřipku. Jen tak mezi námi, chřipka se nechytá!! Je to čištění těla. Pasteur a Koch a další jen plnili zadání mocných. Vymysli! Viry nikdy nikdo neviděl ani elektronovým mikroskopem. Stále si nikdo nevyzvedl nabídku asi dvou milionů eur za ukázku viru. Nikdy nikdo!
Závěrečná perlička:
Ptáci nezobou z jednoho místa. My jim ovšem takové nepřirozené prostředí vytváříme a vystavujeme je riziku, že od sebe něco chytí.
Tak jak? Přikrmovat, omezovat? Hlavně aby od sebe něco nechytli. U nás na krmítcích se živí i hrdličky. Lítá sem sojka, někdy lítal dlask, různé druhy sýkorek, vrabečci, strakapoud… Občas sem ze šancí přišel zobat pod stromy bažant. Hlavně aby nekýchali. O jejich hubnutí a přežití nejde.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-04-rano
Zkusím jim nalouskat pár oříšků. Dívám se, jestli je slunečnice vhodná. Je. Má se míchat i s prosem a obilím. Jenže to mi vždycky na krmítcích zbude. To sypu na zem. Tak nevím, proč tak málo v krmítcích ubývá. Chjo. Mají začít mrazy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-04-na-snih
Strojím se. Jedu do mrazu. Miluji, když jsem zateplená a jdu do fukeře. Ještě stále nastoupím u vrátek a jedu až do luk. Jen ten kopec. Jsem na něm trapná. Dnes jsem ho sjela zas o něco jistěji. Nevadí mi, že je pošmourno. Stříbrno. Nasypáno. Klušu v rytmu. Dýchám srajdy z ovzduší. Vůbec mi to nevadí. Neškodí mi to. Dnes jsem rychlá. Na čas i na délku. Čtyři dny a takový pokrok. Dávám si tři velké louky a jednu malou. Jak jedu v rytmu, velkou mám ani ne za půl hodinky objetou.
- Ahoj. Seš v polích?
- Petroušku jsem. Poklušu co nejdřív domů, abych stihla uvařit. Jen se mnou měj trpělivost.
- Neboj. Jen si to užij.
Užívám. Zastavuji se jen na vysmrkání. Pozoruji řeku. Nikde žádná kačenka. Neslyším ani ptáčka. Jak v ledovém království. Ani živáčka. Objíždím okolo zahrádkářské kolonie. Ta se mi nelíbí. Pozemečky jako dlaň. Chatičky jak pro maňásky. Neděle. Poledne. Vyzvánějí z gotického chrámu sv. Mikuláše, z barokního sv. Jakuba i z empírového pevnostního kostela se střechou ve tvaru helmy rakousko-uherského vojáka. Sv. Jakub byl původně gotický. Někde ze čtrnáctého století. Po přestavbách a požáru ho zbarokizovali.
Jedna louka, druhá louka. Medituji vedle valu, po němž jezdí vlaky. Nechápu, jak ten val postavili, že tolik let drží takovou tíhu. U železničního mostu vycházejí dva lidé. Asi čtyřicet. Pán a paní. Oba usměvaví. Krásní. Svítiví. Zářící. Sympatičtí.
- Jej, já si tady komunikuji se svým vyšším já a vy jste mě vylekali.
Smějeme se. Říkají něco jako omluvu. A že za mnou půjdou, aby nepoškodili stopu. To už se vznáším okolo řeky. Stopa pěkná; tam, kde se žene vítr, naváto. Tam se jede nádherně. Pak právě u železničního valu je nekvalitní. Zas člověk dává pozor, zapojuje všechny svaly na místech, kde prosvítá listí, jsou větvičky… Celé tělo vyvažuje. Na měřiči se mi ukazují konečně první výsledky mého snažení.
Doma jsem dřív, než jsem předpokládala. Běžec přiběhl tak, aby stihnul připravit oběd. Pohyb má na mě neblahý vliv. Totiž už čtvrtý den si nedávám víno. Hm. Divné.
https://www.youtube.com/watch?v=KklA3qtkhH0
K večeru si sedám k filmu Správci osudu. Něco na tom může být. Ve filmu Jupiter vychází je podobná scéna.
- Petroušku, dnes jsem si v lukách vymyslela, že v úterý nepojedu do bazénu. Využiju sníh. Bazénu si ještě užiju dost. Než běžet Hradcem, to raději budu dvě tři hodinky lítat na běžkách.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-04-hraju-si
Večer jdu k sobě tvořit. Hrát si. Lepit, stříhat. Pouštím si k tomu Aristokratku ve varu. Řehtám se a řehtám. Nebolí z toho ruce ani hlava. Dřív vypadl z obrazovky krumpáč a lopata. Dnes po dlouhé době jsem koukla na fantastický film, tam vypadl z monitoru mozek a chomáček duše. :-) Moc přemýšlení. U aristokratky se monitor ani nehnul. Nic. Jen zábava.
Správci osudu mě prve přišpendlili k výběru podložky na odkapávání. Temu. Šla jsem noční zahradou bosa sněhem změřit si do chaloupky rozměry. Napadlo mě, že bych mohla pokrýt novou skříňku v koupelně. Nekonečné Temu. Probíháš se bezbřehou planinou obchodů, vzorů, rozměrů, cen, pomahátek do kuchyně, na zahradu, oblečení. Porovnáváš a ne a ne se utrhnout. Teď už je čas. Spát!
Dobrou noc!