Milující dcera, milující manželka, milovaná maminka, milovaná manželka. No prostě NEDĚLENKA :-)

10.02.2019

Folklor žije. Ráda poslouchám ten pořad. Pokud jsem vzhůru. Pokud mohu. Dnes na téma Erotika a mužsko-ženské škádlení, jiskření, pošťuchování mezi muži a ženami všeho věku v uměleckých dílech. Košilaté dvojsmyslné lechtivé písničky.

A moj milý velký má, uhodnice čo,

velký kúsek si k nám,

a ked přidze, já mu dám, uhodnice čo,

v zahrádce velký tulipán.

Nebo:

Moja milá, malů máš, malů lásku ke mně.

Škádlení se sexuálním podtextem se objevovalo o svatbách, křtinách, narozeninách, fašangových a velikonočních obchůzkách, svatojánských ohních,dožínkách, o hodech a posvícení. Erotické jiskření se projevovalo přímo a fyzicky. Třeba velikonoční pomlázka s milostnými až lascivními nápisy na kraslicích. Taky o masopustních obchůzkách. Tam se oslavovala a podporovala plodnost v podobě obscénních tanců medvěda a jiných masek. Tam se povalila žena na záda a napodoboval se pohlavní akt, aby byla zajištěna plodnost hospodářství i samotné hospodyně. Odvod znamenal vstup muže mezi dospělé. Odváděli jednadvacetileté, ale i mladší, sedmnáctileté. U žen byl vstup do pohlavní dospělosti určen pozváním na první tancovačku. Rodiče o pozvání věděli. Museli svolit.

Vstup do manželství byl umožněn omezenému počtu lidí, kteří uměli zajistit ekonomickou soběstačnost např. koupí chaloupky. Mnoho lidí zůstala do stáří svobodných jako služebná čeleď. Neměli na zabezpečení rodiny. Děvečky měly nemanželské děti třeba se sedlákem. Děvčata prý uměla obcovat, aby nedocházelo k následkům. Existovala spousta pomocného služebného personálu čeledínů a děveček, kteří na sňatek z ekonomických důvodů nikdy nedosáhli. V celibátu rozhodně nežili. Sex prováděli na pracovišti. Na venkově nikdy nebyla přípustná úplná nahota. Smělo se jen odhalit spodní část těla a okolí pohlavních orgánů. Pomineme-li léto, kdy se dalo přespávat na půdách, senících a sušárnách, intimní a společenský styk se odehrával v jedné místnosti - v jizbě. Na posteli spali většinou hospodář s hospodyní, na peci děti, na lavicích dospívající mládež. Všichni spali v oblečení. Intimní styk býval skrytý. Při milování se děvčata nikdy nesvlékala. Muži si rozepnuli pouze poklopec. Ženy jen zdvihly sukni. O to víc se sexu dařilo na poli, při sklízení sena, při řemeslných pracích.

Poslouchám lechtivé písničky. Nepřežily nánosy století náhodou. Sběratelé, muzejníci, učitelé sbírali. Dnes? Zapomíná se na dějepis, natož na folklórní umění...

Jsem tu sama. Petroušek je někde v povětří. Už je tu.

- Tady to žije.

- Dobré ránko!

Byl u bratra. Měl včera narozeniny. Cestou z hor jsem mu z auta blahopřála.

- Víš, co ti vzkazuje Zdeněk?

- Ne.

- Včera bylo divadlo. Zapomnělas. Byli tam Ročňákovi. Chodíš s nima přece.

- Ty vorle, už druhé divadlo v sezoně. Minule Pha. O co jsem přišla včera?

Hledám v diáři. Aha. Východočeské divadlo Pice. J. h. Ladislav Frej. Njn.

- Kdybys mi to na začátku sezony nahlásila, napsal bych si to do kalendáře a vždycky bych tě vyslal.

Jéžišmarjá, to něčím zavání. Poletuju v oblacích, nedělám si starosti, hodiny mi jsou volné, diář :-) Měla bych se zas trošku zglajchšaltovat. Zařadit do systému. Snést se do reality. Úsměvné? Jak pro koho.

Za maminkou. Stále mě trápí myšlenky, kdo zavřel dveře s větou: Zavřeme to halo, halo. A kdo odmítl dát mamku na záchod s větou: Máte plíny. Mám to v mysli a nemohu se toho zbavit.

Po obědě. Paní Alenka ještě krmí. Líbí se mi, že má paní na lehátku u okna. Na světle. Boženka si drží své plyšáčky v malé jídelničce s denním světlem.  Nejdu se na ni podívat. Včera mě její dcera prosila, abych jí hračky dávala do ruky. Nechce kvůli nachlazení za maminkou jet...

Mamka obědvá u malého stolečku na chodbě. To místo se mi líbí. Je mimo ratejnu - jídelnu s umělým světlem. Nad stolem na síti visí větev s množstvím nádherných papírových vloček. Za mala jsme tomu říkali dečky. Sestra uměla hezky vystřihovat. Nádherná dekorace. 

Mamka nemá svetr. Je po nemoci; jdu ho hledat. Je to právě rok, co se jí ztratil její krásný, opravdu nádherný šmolkově modrý. Ona si dodnes pamatuje a říká:

- Ten mi ukradli. Byl takhle modrý.

A ťuká mi na džíny.

Hledám; svetr v prčicích. Tiše a bezmocně zuřím. Koho nakopat do zadele? Všichni vědí, že ho beru domů vyprat. Aby ho v prádelně nezničili v jedovatých lektvarech, aby ho nesrazili na šedesátku a aby ho neztratili!!! Jsem jak ostříž. Bohužel, včera jsem tu nebyla. Paní Dana říká, že jí včera svlékala červený. Kurník v pátek jsem tam byla. Měla jsem ho vzít. Ale na co? Držet na něm zámeček? Je to jak u blbých na půdě. Hlavně, že píšou do počítače.

- Mami, povídej mi, kdy jsi poprvé viděla taťku.

- To bylo za války. Ty nevíš, co je válka. Válka to je hlad. Lidi z města jezdívali na vesnici se najíst.

- A kam taťka jezdil?

- No do Neznášova.

- A kam? Říkalas, že jste měli takovou "jako" hospodu. Pivo přes ulici.

- Ale neměli jsme hospodu. Děda jen prodával pivo. Hospodu měli až v Nouzově. Táta jezdil do hospody. Bylo jich víc.

- Byl mezi nimi Dóda Hrochů?

- Jo, byl. To byl jeho kamarád.

- Pletu si ho s tím, jak měl to číslo na ruce?

- Ne, on nebyl v koncentráku.

- Doda byl veselý, viď?

- Moc.

- Jednou, to už byl taťka po smrti, bylo mi tak šest, přijel nás navštívit. Já ho viděla jen asi dvakrát v životě. Ptal se, kam si může pověsit kabát. Sahal na skříň, asi pro ramínko a nahmátl tam ten zahnutý hřebík. Pamatuješ? Věšeli jsme za něj ramínko.

- No, to takhle měli lidi na skříních.

-  Mami, to není pravda.

- Jo. Měli.

- Tak jo, tak měli hřebík na skříni. A kdes toho taťku viděla?

- V hospodě. Tam na rozcestí.

- Myslíš u paní Krušinové? Ta mi šila asi v patnácti šaty, kostýmek. Elegantní, slušivé, s nápadem, vždy vytvořila krásný model. K tý tě babička dala na přivyučenou, že jo? Od ní ses naučila šít.

- No a tam jsem tátu viděla poprvé.

Tatínek se narodil v červnu 1914. To už je let, co se ti dva na světě potkali a zamilovali se do sebe. Mám schovaná maminčina svatební oznámení z listopadu 1944. V lednu 1945 jí bylo osmnáct. Ochránila se před totálním nasazením.

Luštíme.

- Balík zastarale?

- Pakl.

- Jé, na to bych zapomněla. Hlavní město Norska?

- Oslo.

- Situace?

- Stav.

Tajenka vyluštěna.

- Mami, seš hezky nafénovaná.

Mamka potřebuje na záchod. Jdu poprosit paní Danu... Maminka prý dnes vyzunkla termosku čaje. To je neobvyklé. Pije málo. Dana jí dala hodně medíku. Děkuji a utíkám k Petrouškovi.

Servíruji druhé jídlo. Péťa pochrochtává. Vypadá to, že to nehraje. Obkládám zelím s křenem, křenem s červenou řepou a jablíčky. To by měli dávat v DD, aby lidé měli imunitu. Dal si domácí majolku. Uvařila jsem jablečný kompot. Lahodný.

Celé odpoledne uklízím. Převléknuto. Tahám jednu pračku za druhou. Používám eko prášek nebo lanolin, maximální počet přidaných máchání. Ještě máchám ve vaně s octovou vodou. Pokud pereme v chemii třeba povlečení, nevymácháme, prý se na noc nakládáme do jedů... Kůží prostupují do těla. Vytírám dům. Vytírám zimní zahradu. Vytírám přední terasu. Běhám ven věšet prádlo. Celou zimu jsem venku nesušila. Uvidíme, jak bude prádlo vonět. Večer. Ještě jsem chtěla žehlit. Už týden. Nechce se mi.

- Tak nežehli. Dnes jsi toho tolik udělala.

- No jo, ale když ono mi to pak nabude a stojím u toho dlouho.

Petroušek se odporoučel s pusinkou do postele.

Poslouchám pod psaním Lásku za lásku. Kouzelné vyprávění malíře Anderleho. Miluji jeho milý hlas. Jeho styl. Jeho pohodu. Teplo a bezpečí starých dob. Slušnost lidí. Líčí babičku, maminku, sousedy, kamarády, politickou situaci - tak lehoučce. Labůžo. Ještě přečíst, opravit, vložit fotky a nasměrovat se do čistého povlečení.

Myslím na lidi. Myslím, že jsou hodní, slušní. Ačkoli jak mrknu na FB, hned mě to přejde. Nebo když si vzpomenu na tu kráčmeru, která ublížila mamince. Nesloužila, povyšovala se.

Stejně je slušných, hodných, vstřícných, láskyplných, milých, život milujících, dobrosrdečných, radostných a ochotných pomoci VÍC než hajzlíků. Souhlasíte?

Dobrou noc!

P.S. 1 - Obcházela jsem zahradu. Loni už kvetly talovíny, sněženky, čemeřice. Ta nejstarší nemá ani poupátka, mívá je už v prosinci. Ani vidu po krokusech, talovínech, sněženkách. Nové rostlinky čemeřic začínají kvést. Vítr mi rozfoukal ulitky hlemýžďů. 

P.S. 2 - Děkuji za Vaše lajky a za to, že sem chodíte. Ne na zapřenou! Normálka, veřejně :-) Denně se Vás tu prožene okolo sto padesáti, někdy ke dvěma stovkám, někdy jen devadesát. Těší mě Vaše přízeň.  Jen tak dál :-) :-) :-)