Minda není micka. :-) Potrefená husa zakejhala

Krásné žitíčko! Kouzelný den! Netušila jsem, že bude pracovní. Dnes volno. Jenže od rána práce! A zase práce. Nečekaně. Dík, Vesmírná inteligence. V devět volá pán. Potřebuje pro svého vrcholového sportovce CR 7 drive. Rozkódováno: Cristian Ronaldo, číslo dresu a drajf. Má křeče. Je podvyživený. Ne Cristiano, ten syn :-) Spojuji třístranný hovor s odborníkem na sportovní výživu. Do oběda vyřízeno.

Jedu na kole za maminkou. Stezka. Příroda. Řeka. Zvířata. Nekonečně moc opojená vůní jara. Pozoruji lístečky stromů. Důmyslné narození malých. Od včera poskočily. Proč se pořád divím východům a západům sluce. Proč se stále kochám jarem, létem, podzimem, zimou... 

Seskakuji u slepého ramene Labe. Loni tu řádily pily. Nevím proč. Všechny smrky nebyly suché. Ale vymleli to dokonale. Prohlížím pařezy. Některé mají krásné tvary. Vypadají jak rozpláclé kapky... A nádherné kopřivy. Ó, musím si natrhat na jíchu na bylinky.

Okolo loděnice. Čeká mě kopeček. Zkouším si přehazovat. Zapomněla jsem, co která páčka dělá. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej - dokazuji komu svou nešikovnost? Jsem sama skoro před domovem důchodců - shodila jsem si sama řetěz. Jenže - já jsem šikovná. Oni to nevědí. Na blízku nikdo blízký, aby mi pomohl. Nahodila jsem ho. Dvůr DD. Utíkám si umýt ruce. Potkávám vílu - u kávomatu. Kamilku. Krásnou, hodnou, milou, ochotnou, šikovnou. Není to žádná minda; (milostivá, co jste mě dnes napadla, že rodina se chystá, abych se omluvila - nepoužívám micka :-) :-). Mohu napsat: Lžete :-) Pro mě je slovo minda synonymem pro podobné. Na slova a myšlenky si dávám pozor. Úspěšně je kontroluji.)

V uměleckém textu si mohu vymýšlet jména, příhody, mohu stylizovat, zkrátka umělecky tvořit, co chci. Ještě existuje svoboda uměleckého projevu :-) Zakazovat - to už tu bylo. 40 let!! I teď! NWO! Omlouvat se? Není za co. Žádná minda mi nebude vyhrožovat; nebudu se omlouvat. Micko neříkám. To se nerýmuje :-)

Dnes měli zase výletní den - na terase. Pečovatelky se zas nadřely. Přes prahy.  Vyvezly lidi na sluneční koupel. Nabít se. Přijela jsem, už se sluníčko schovalo za mrak. Ještě jsem mamku vytáhla ven. Vyrovnala jsem jí načaté kaštany super hořké, ledové kaštany klasické, kofilu.

- To já né! To mi tam někdo chodí!

- Mami, načalas to sama...

Bože, nesmířím se nikdy, že se mamka takhle propadla. Před deseti lety jezdila autem, byla svobodná, volná, silná, vozila se do Velichovek na koncerty, stmelitelka rodu... Dnes... 

Potkala jsem na chodbě paní Danu. Dala mi sílu... Zrovna dnes měla mamku v péči. Hovořily jsme o kravách... Jak hezky o nich mluvila, prý má zkušenost s prací s nimi. Na pastvě nenastydnou na vemínka. Do kolika říkala? Mínus dvacet? Asi se pletu. Venku nejsou, protože je vyženou až s telátky. Nádhera, Dano! A o mamince - o propadech v nemoci, o síle a nutnosti smířit se...

Mamka chtěla zůstat venku... Běžela jsem vyjednat si... Uvidíme... Chápu.

Cestou domů maličko fouká. Kéž by přinesl vítr déšť... Nákup. Potkávám paní klientku. Chválím nákup v košíku. Jde se mnou s celou rodinou a zaměstnanci už od Velikonoc 2015? 

Cítím se svobodná, volná... Ještě vybíhám na chvíli pracovat do zahrady. Pytel se suchým hnojem vleču po zahradě, zakopávám k růžím, borůvkám, ke clematis... Hnoje ubylo... Ještě půlka. Už musím domů. Stmívá se. Zítra Praha. Štrůdl, vlasy, připravit se na ráno. Půlnoc.

Těším se. Uvidím se s kolegy.

Vesmírná inteligence, děkuji! Hezký den jsem mohla prožít.

Dobrou noc!

P. S. Přeji krásné počteníčko VŠEM! Zvědavým i láskyplným přátelům :-)