Mír. Maminka. Klid. Láska. Blízká setkání. Pohoda. Nedělenka.
Chjo, už je tu neděle. Víkend se schyluje... Mohu spát. Nedá mi to. Čeká mě hodně práce. Petroušek je někde. Peču buchtu. Zbyla mi polovina mascarpone. Upeču koláč. Výborný. Buchtu poklást jahodami. Navrch krém z mascarpone a šlehačky. Míchám levandulový květ. Vanilku.
- Peťuš, máme tam sedmikrásky?
Petroušek je v mžiku zpátky s hrstičkou chudobiček. Nejsou výrazné. Přidávám čokoládové srdíčko. Ještě lesní jahůdku. Vychladit.
Za maminkou. Simonka ji hezky nafénovala hlavu. Má to dost tmavé. Já jsem to říkala... :-) Jedeme na terasu. Držím košík, kabelku, telefon, klíčky a maminka shodí nohy na zem.
- Mami, máš mít boty obuté na pásek. Vozík je pro mě těžký! Zraním se! Nemůžeš mě náhle zabrzdit.
Dělá to dost často. Boty nazuté na půl žerdi. Hlavně, že máme doporučené, zdravotní, drahé.
Nabízím proviant z košíku. Začínáme jahodami se smetanou. Chutná. Utíkám zalít caro se sojovým mlékem. Simonka zlatá zalévá.
- Mamko, chceš cukr?
- No to jo, hořké kafe mi nechutná.
Trošku přislazuji třtinovým cukrem. Jen malinko. Vytahuji koláč. Ó, ten přišel vhod. Luštíme.
- Iniciály Alberta Einsteina?
Tady bude možná problém. A je.
- Nevím.
- Mamí, víš. Iniciály Oldřich Konečný?
- O.K.
Jmenuji lidi z rodiny. Vše správně. Ale Albert Einstein, ne.
- Tak Albert?
- A.
- A jak se píše Einstein?
To je práce, my to snad nedáme.
- Druhy bavlny? To, mami, vždycky víš.
- Maco.
- A množné?
- Maca.
Už se rozjela. Lidi tu blbnou, neaktivizují. programové zasouvání lidí na vozíky, lehátka, do postelí. Žádné házení míčem, žádná aktivizace, žádné vaření, malování, žádné pohybové aktivity, žádné střihání, žádné zpívání. Jen kecy v kleci. Tedy na nástěnce. NENÍ NA LIDI ČAS!!! Simonka mi svěřila rozhovor z rána:
- Buďte tady se mnou.
Dokonce jí přidala nějakou sprostou říkanku nebo písničku jako bonus. Kde se to v mamince bere? Držím ji za ruku. Pečovatelky navážejí lehátka.
Paní Dana:
- Vy jste jí v pátek řekla tak důrazně, že nesmí říkat haló, že opravdu půl hodiny byla zticha. Postavila jsem ji ke sv. Zdislavě. Dívala se na ni.
Však jsem na ni myslela, jestli jsem jí nevzala přestávku. Mamka se dívala; kochala a nasávala přírodu. Individuální přístup paní Dany. Nad rámec svých povinnosti!! Děkuji.
Lehátka a vozíky se množí. Díky za to. Lidé budou pospolu. Nabíjejí se. Mohou poslouchat hlas pečovatelky. Pozorovat vlaštovky. Slyším takovou čilou bezva paní. Tvrdila mi, že je jí sto let:
- A to je kdo?
-To je její dcera.
-To má pěknou dceru.
- A chodí za ní každý den.
- Tak to je hodná.
Jdu paní pozdravit. Asi (možná) si mě pamatuje.
Loučím se. Půl druhé. Domů.
- A ty už jedeš?
Nechci tu otázku slyšet. Přála by si u sebe mít kohokoli, jen nebýt sama. Samota = blbnutí. Síť neuronů řídne. Mozek propadá sítí.
- Mamko, jedu za Petrouškem. Chtěla bys fidorku?
- Rozdělej mi ji. tu si dám.
- Mělas oběd, dortík. Mami, ve tři máme oslavu vnučky a vnoučka. Zas zítra přijedu.
Petroušek se zasytil svačinkou. Teprve po příjezdu ryba s hranolky. Já těstovinky od včera. Kompotek z třešní, jahod. Okurkový salát. Žádné buď a nebo. Obojí. :-)
Nestihla jsem žehlit. Balím dobroty do přenosného boxu. Holčičce jsem koupila domeček s tunelem, mechanický ofukovač, vějíř. Hošíčkovi kolečko s nářadím, knížku se slovíčky, tričko... Všichni vnukové dostali krásného hopíka - s dinosaury . Holčičky růžové, hošíček modrého. Hopíky blikotají při skákání. Maminka snašky - mám ji ráda. Minule:
- Tys nedonesla buchtu. Pečeš dobře.
Dnes jsem pro ni speciálně upekla dopoledne dobrotu. Trefila jsem se. Chutnalo. Můj dort vedle krásných barevných taky domácích sklidil úspěch. Chutnal.
Děti. Čtyři krásné holčičky - kamarádky. Způsobné, vychované. Hezoučké. Tři jdou s D. do školy, jedna srpnová půjde až za rok. Holky prolézají stanem s tunelem.
- Trefila jsem se?
Přitakají. Do stanu, natož do tunelu by mě nikdo nedostal. Přestala bych dýchat. Petroušek hup, je v domečku. Prolézá tunelem. Malý hošík si užívá vozítko na kolečkách, rozebírá auto, trakárek... Bývalá Petrouškova žena přivádí svého nového přítele. Sympatický chlápek. Roztomilý stařík. Sedíme, povídáme, tlacháme. Klidná atmosféra. Užívám si - s blízkými. Pozoruji Petrouškovy děti - vnoučky. Má pokračování...
Oči nevěří. Hlava neumí rozkódovat. Rozum zkrátka stojí... Děti mají ovocnou nebo sladkou nebo jakou pizzu. Uvnitř naskládané jedovaté nádherné imitace... Z gumových medvídků. Kdyby se chemik zeptal: A dáte svému dítěti oxid blá blá plus kyselinu blá, blá, plus zásadu blá, blá... Určitě by to zakázali.
Oslava velmi hezká, pro děti, pro nás pro dospělé... Snaška s manželem se opravdu a velmi moc snažila. Měla nachystáno - hodně mňamek. Hodně práce. Setkávání se - to se nechce. A to jsme dnes zažili. Spokojenost. Ani domů se mi nechtělo. Děkujeme.
Kdo ví, jak dopadla Letná. Křiklouni vedení loutkovodičem -
jak se jmenuje ten z Milionového chlívku? Kde se vzal Minář? Kde
vyčarovali Čaputovou? Kde vytáhli z klobouku Macrona? Hrají si s námi.
Snaží se nás rozkmotřit. Jak to udělat, aby se tu lidé začali prát? Mlátit po hlavě? Jak tu vyrobit Majdan? Trapných
padesát milionů. A kde jsou miliardy miliard z ukradených podniků, rekreačních bu, chalup, podnikových bytů. A
kdepak je myšlenka ukradení našich národních státních zlatem už jednou vykoupených majetků - prolomení Benešových dekretů. Řvouni
pitomý hulákají o Babišovi, zatím se tu rozkrádá zemička. Jak je možné, že
nácci Walderode dostali majetek? Tupci tupí z Letné. Mají to marné. Bohatí
si cpou svá břicha a chátra huláká na náměstí...
Smutné.
Ač jsem nic nedělala, unavená. Dnes si dovolím žuchnout do peřin. Dnes kouzelná moc - na sv. Jána. Byliny mají sílu...
Dobrou noc!
https://www.infowars.cz/post/rod-walderode-m%C3%A1-n%C3%A1rok-na-vr%C3%A1cen%C3%AD-majetku-v-hodnot%C4%9B-3-miliardy-korun-nikdo-neprov%C4%9B%C5%99oval-arch%C3%ADvy?fbclid=IwAR0PkxVnzNH-HlC94wl6Gefd-vg17jUJ4_2pADrsvgMzO0hiE7mwmUDB7e8
Rod Walderode má nárok na vrácení majetku v hodnotě 3 miliardy korun, nikdo neprověřoval archívy
Záznam genealoga Dr. Petra Stehlíka z 16. ledna 2003
"Karl hrabě Des Fours - Walderode se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Byl od roku 1937 do roku 1939 konceptním úředníkem Svazu německých velkostatkářů v Praze. V té době také vstoupil do nacistické strany Sudetedeutsche Partei (SdP), jak vyplývá ze seznamu členů SdP z Prahy a okolí. Ministerstvu vnitra byly po válce předány členské legitimace, mezi nimiž je legitimace SdP na jméno Karl Des Fours - Walderode, narozen 1904, bytem Praha, Úvoz 3. V roce 1939 požádal o říškoněmeckou státní příslušnost. Od jara 1940 byl vedoucím právního oddělení Zbrojovky v Praze. Od 05. 09. 1941 byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety v Praze jako tlumočník francouzského, anglického a italského jazyka, později byl přeložen na Abwehrstelle Prag (nacistická vojenská rozvědka) jako překladatel. (kartotéka spolupracovníků s Němci) V roce 1943 byl propuštěn do civilu, protože se vyreklamoval ke správě svého velkostatku. Dne 05. 10. 1945 ve svém vylhaném životopise uvedl, že nikdy nebyl v Henleinově straně (což opakoval dvakrát). Vzhledem k tomu, že po II. světové válce nebyly uspořádány archívy nepřišlo se na jeho členství u Henleinovců a působnost u Abwehru. Proto mu byla v roce 1947 vráceno československé státní občanství na základě dekretu presidenta republiky č. 33/45., což bylo v rozporu s dekretem presidenta republiky č. 33/45, neboť to odporovalo oběžníku ze dne 24. 08. 1945 upraveném ve znění ze dne 13. 11. 1945 k tomuto dekretu. (Kdož se nikdy nestal členem SS, SA, SDP, NSDAP, NSKK nebo jiných složek nacistických, přestože k tomu byl nucen...). Po válce se stýkal s dalšími podobnými osobami jako on např. s Františkem Jindřichem hrabětem Dobrzenským z Dobrzenic (1915 - 1978), členem české fašistické organizace Vlajka (č. legitimace 107.840) a zároveň členem Svatoplukovy gardy. Svou "českost" korunoval svým sňatkem v Londýně se Sylvií Marií Anicou Galliovou (nar. 02. 06. 1921), za války říšskoněmeckou státní příslušnicí, aktivní nacistkou a vedoucí Hitlerjugend, trvalým pobytem v Moravském Písku č. 1. Její matka Dr. Irena Galliová byla za války říšskoněmeckou státní příslušnicí, členkou různých nacistických organizací, udržovala styky s nacisty, gestapem a německou kriminální policií, byla přísedící nacistických lidových soudů, při nichž byli příslušníci českého národa odsuzováni na smrt, vyhrožovala českým lidem gestapem, udávala je nacistům, jež také podporovala hospodářsky. Svatby své dcery v Londýně v roce 1949 se nemohla zúčastnit, neboť české soudy její činnost ocenily 5 lety těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění. JUDr. Karl hrabě Des Fours - Walderode tudíž musel vědět, koho si bere. Z tohoto manželství pocházel jediný syn Karl Alfred (* 31. 03. 1949 v Londýně)."
Semilský soud založil legitimitu nároku rodu Walderode na tom, že Karlu Walderode bylo české občanství po válce 16. prosince 1947 vráceno a že se za druhé světové války proti československému státu neprovinil. Archivní záznamy vojenské zpravodajské služby Abwehrstelle III, kde podle genealoga Petra Stehlíka působil Walderode jako překladatel, ovšem naznačují něco jiného. Soudy ani žalované strany neprověřily archivní dokumenty, které leží v archívech Ruské federace a jsou součástí společného "Rusko-německého projektu digitalizace německých dokumentů v archívech Ruské federace".