Mírové nebe nad hlavou
Jan EK
Stavte se u mě, já vám zabalím padák. Ještě jsem to nikdy nedělal, ale pro vás to udělám :-)
Překrásný den. Průzračný. Slunečný. Fantastický pro nás pro kočky. Dospala jsem se. Dnes nikam nemusím – jsem si myslela. Ale zmýlila jsem se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-06-brslice-ladonky-petrklice
Jdu si natrhat kopřivu. Mlsám přitom mladé lístečky bršlice.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-06-snidane
Nová hračka dělá Žofce obrovskou radost. Urvala z ní peříčko. Nechala růžovou kouličku. Rolničky ji dráždí ke hře. Skáče do výšky, do stran, honí se do kola… Neúnavně, nekonečně, nadšeně.
Petroušek někde ve městě něco odepisuje. Za půl hodinky se už vrátí. Mohl by mi v Kauflandu koupit tužidlo? Mohl. Přinesl ho před obědem. Málem jsem spadla. Tužidlo na vlasy za 179 korun českých. U Rossmanna. Neposlechl. Nedbal. Myslím, že v Kauflandu mají levnější. OK. Tužidlo ještě před nedávnem za čtyřicet… Inflace je kolik, prosím?
https://www.youtube.com/watch?v=6pRzxJVQbjo&t=116s
Znovu ho poslouchám. Je vynikající. Logický. Skvělý.
Ve 43. minutě obyčejně vysvětluje nenakažitelnost chřipkou!!! Pět lidí v rodině, dva mají chřipku. To není ani 50 %. Velice souzním. Slyšela jsem, že Pasteur podváděl - óoo, patogeny!! Můžeš chytit nemoc. Teorie dr. Bechámpa - velmi rozdílná!! Když mi něco je, určitě jsem si něco připustila, nějaký nesoulad v mysli. A zkoumám, co mě porazilo. Jsem zodpovědná za svůj vnitřní terén. Ano, chřipku nechytám. Neuznávám teorii dr. Pasteura. Mohu chřipku dostat, neb jsem si oslabila vnitřní prostředí. Zamyslela jsem se... Přišla na to, proč tělo stávkuje. Rak vypadá silně. Ale je dost zranitelný jen třeba malým pozorováním situace... Pan Pasteur prý na smrtelné posteli řekl, že Bechámp měl pravdu. Tak to jen pro rouškaře a ty, co se dívají skrz prsty na nás rebely. Rebely?? Ó ne.
Ještě poznámka: Bála bych se rodit doma. Jsem tak moc indoktrinovaná! Obdivuji mladé maminky s dulami. U nás systém rodit v nemocnici. Ale není to prý všude ve "vyspělé" Evropě. Někde se rodí doma. Teď nevím, jestli se mám radovat, že se mé děti narodily pod kontrolou lékaře. Důvěřovala jsem jim. Mé děti měly přestřiženou pupeční šňůru ihned; kmenové buňky se k nim nedoplavily, krev z placenty zůstala v ní. Podlehla jsem té zločinnosti a myslela, věřila, že je to dobře. Jsme v rozpacích. I tohle může způsobit nekomfort v těle.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-06-mirove-nebe-nad-hlavou
Budeme jíst venku. Vařím polévku z polských krůtích drůbků. Mé špaldové nudle. Má zeleninová masová pasta. Brambory se zeleninou na páře. Krůtí prsa nechám ogrilovat na uhlících. Petroušek mě chválí.
Miluji obědy venku. I v hospodě venku. Jako tečka jablečný jahodový kompot. Lahodný.
Po obědě jdu po zahradě. Kde začít? V zarostlých jahodách nebo v konvalinkovém políčku. Okopávám na kraji jahod růže a levanduli. Jdu do konvalinek. Maminčino políčko. Mám pocit, že tu jsou oba rodiče se mnou. Asi mě i chválí – si myslím. Nejsem vůbec unavená. Nechce se mi spát jako minulý týden okolo Velikonoc. Cítila jsem děsnou únavu. Povídali o saharském písku. Zajímavé, že dělá magnetické vzorky na čtvrtce, pod níž táhnu magnet. Modrá obloha - vše spláchnuto Dnes energie. Zas sem zaletí prý pohádkové částečky ze Sahary. To jsou věci. To zas bude stříbrné nebe!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-06-relax
Petroušek jede k mamince do prázdného domečku zapěnit ve špajzce cestu myším. Já si v klidu pracuji na zahradě. Pohoda. Klid. Nádhera. Linda mi v den maminčina pohřbu přivezla kytku. Už to budou tři roky. Nejdřív to vypadalo, že ji umořím. Jenže se to nepovedlo. Kytička prospívá. Mohutní. Kvete bílými květy podobným kalichu kaly na dlouhém šlahounu. Linda mě naučila zalévat ji. Už je jí květináč malý. Ne LIndě. Od jara nemám odvahu na kytku sáhnout. Den D dnes. Roztřetila jsem ji do tří květináčů. Snad květy vydrží. Zahradou jde Petroušek.
- Prosím tě, za půl hodiny máš být v divadle.
- Ježiši. To jsi hodný.
- Jdu rychle nakrmit kočky hovězím krkem.
- Peťuš, měla jsem víno.
- Vezmu tě.
V klidu se chystám. Beru si černé šaty s vyšívanými květy na rukávech. Vestičku. Svetr, který jsem měla poprvé v den, kdy jsem naposledy v životě hovořila s maminkou. Kdy jsem jí naposledy tady na světě vlepila pusu na zmodřenou potlučenou tvář. Vždycky říkávala s ukazováčkem na tváři:
- Jednu mi vlep. Semhle.
Tehdy jsem její přání ráda a s láskou splnila naposledy. Pak už jsem ji a pár dnů pusinkovala na tvář v kómatu. Za okny psaly svícny kaštanů do nebe vzkaz, že už je konec.
Petroušek je v pohotovosti.
- Mám tvé klíče. Mé jsou v zámku. Čekám venku.
Ještě se vracím pro telefon.
- Prozvoň mě!
Jdu do domu. Nacházím telefon po sluchu.
- Tak dnes přijedeš jednou brzy.
- Kolik je?
- Za pět sedm. A že sis nedala upozornění.
- Já jsem spoléhala na tebe. Včera jsem ti přece říkala, abys mi to dnes připomněl. Peťuš, že tys´ jel okolo divadla a viděls´ lidi a auta.
- Abych se přiznal, jel jsem na kotelnu. Ale vrátil jsem se. Opravdu jsem viděl lidi chodit parkem. A hodně aut.
Usmívám se. Pusa. Vřelé upřímné díky, že mě zachránil. Vystupuji. Odjíždí na tu svou kotelnu. Opravdu, přicházím výjimečně víc než včas. U šaten přehlížím toho skotáka, který mě honil před dvěma lety vestibulem kvůli roušce. Dobytek. Přehlížím i jeho paní. Vařila u mě. Vytanula mi právě dnes situace, kdy jsem se zlomenou rukou chodila do školy. Petroušek mě vezl ze sundání sádry do školy. Zpátky že pojedu autobusem. S tím paní kuchařka nepočítala. Z auta jsem viděla, jak po obědě mastila domů. Přitom jsem ji platila na další úvazek – vedoucí kuchyně. Měla pracovat do sedmnácti. Naštvalo mě, že nezavolala. Mohla bych jít domů? Odpověděla bych.
- Pokud máte vše hotovo, úředničinu dokončíte doma, můžete.
Jako ředitelka jsem měla mít přehled o svých zaměstnancích. Tak tuto úlisnici u šaten už x let přehlížím. Tihle lidé pro mě neexistují. Pomlouvají a omlouvají pomluvami své nedostatky.
Drbny, uhánějte! Tohle je pohádka o krásném letním dni a večerním představení. Co bych si sem ještě do příběhu vymyslela… :-) To už zná i ten opičák, který neumí číst a psát. Taky ho informovali mí laskaví čtenáři. Že? :-) Jj, nevyšlo to tehdy s tou komisí. Umělecké příběhy se dosud netrestají.
Na co to vlastně jdu? Zdravím paní vedle mě. Ó je. To zas bude. Hra začíná konverzací mladého páru. Očekávají návštěvu přátel. Mladá paní ne a ne otěhotnět. První aktualita ze současnosti. Sousedka vedle mě se dívá mimo jeviště. Hra ji moc nezajímá. To mě ano. Sice se na jevišti hýří vtipem, ale hovoří se tam na vážná témata současného světa u nás – o kovidu, o menších výdělcích, o tom, jak pán přece nemůže mít v kalhotách víc jak jedno pohlaví… Řehtám se. Vidím dnešní svět. Poslouchám, jak pejsek nestihl doběhnout. Povedlo se mu to složit na linoleum. Nikdo nebyl doma. V naprogramovaný čas se spustil vysavač. Dodělal dílo zkázy. Postranní kartáče rozstřílely exkrementy po stěnách. Museli vymalovat. Děj odsýpá ve vtipných replikách. Líbí se mi konverzace. Ano, vidím dnešní život lidí. Autor dobře odpozoroval. Vložil do vtipných situací. Žena je jako supermarket. Když už si myslíš, že ji znáš, přehází zboží. Můžeš zkoumat znovu. Manžel návštěvníků vypráví o Calhounově pokusu. Znám ho. Tenhle vědec zajistil myším dostatek všeho, stálou teplotu, dostatek potravy...
https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/calhounuv-experiment-mysi-104427
nebo
nebo
atd.
Analogie pokusu s dnešním úpadkem společnosti. Čtu o hře. Někomu se nelíbí druhá část. A mně naopak. Druhá část graduje. Už to není na třeskutý smích. Spíš smutek. Zamyšlení. Nejhorší zážitek z představení pro mě - spolusedící. Během hry všichni čtyři herci očima směřují vpravo. Divačka vedle mě čučí úplně na druhou stranu. Copak ji nezajímá, na co herci zírají? Během představení si několikrát zapíná telefon. Dívá se do něj. Prohlíží asi zprávy. Docela mě ruší. Protože bych chtěla vědět, co ji v telefonu oslovuje nejvíc. 😊🤣😂Mám už asi třetí nebo čtvrté divadlo v této sezoně díky ní s dvojitým programem. Očekávala jsem, jestli zas nebude prohlížet kapsičky kabelky, probírat pouzdro s doklady, pečlivě zkoumat přihrádky peněženky. Ne, dnes si jen četla v telefonu. A já nevím co. 🤣😂😊😍😒
Byla bych smutná, kdybych právě o tohle představení přišla. Jdu nočním městem. Září nad ním hvězdná obloha. Teplo. Vůbec to nevypadá na duben. Ale děkuji za teplé počasí.
- Jak jsi rozsvítila, Žofka seskočila. Dvě hodiny jsi jí chyběla.
- I Mourek je ve vítací komisi. Chvilku si s nimi hraju.
- Stálo divadlo za to?
- Petroušku, jsem ráda, že jsem neabsentovala. Děkuji!
Zasedám k psaní. Slečna Žofie mě hlídá. Jsem šťastná. Odpočatá. Nabitá. Čtu si FB. Na videu sedím v křesle a říkám, jak tu lítají sanity. Lidi píšou, že očkovaní by neměli sportovat. Narážejí na dnešní nějaký půl maraton v Pze. Sanity prý mají zelenou.
Lenka Kubínová
Břežany modro, sluníčko , poprvé se letos koupu v bazénu. Cítím se fajn, v Praze je vyhlášen trauma plán . Půlmaraton lidi nezvládají ,mnoho jich kolabuje. Energie je silná vhodná k četbě, klidu, odpočinku nikoliv ke sportu a o těch bláznech, kteří s tím sajrajtem v těle ještě běhají a pumpují srdce ani nemluvě už by jim to někdo měl říci konečně
Marie Zittová
Lenka Kubínová, no, Leni, taky mne to napadlo, že je hodně těchto aktivních lidí očkovaných. My máme bazén ještě složený. Zatím ho nevytahujeme, ale že horko je. Já byla s Týnou na delší procházce a měly jsme toho obě dost, až jsem se zpotila. Je to divné, takové horko v dubnu.
Lenka Kubínová
Marie Zittová No právě, měli by vědět, že je to extremní sprtování ohrožuje na životě a hrozí ucpání cév. Počasi je krásně teplé , myslím, že si pamatuji z dětství jeden rok, kdy bylo v dubnu takto teplo - mohl to být rok 1975 nebo tak nějak. A pamatuji si z dětství, že jsme se koupali v řece v dubnu , bydleli jsme u Orlice a bylo moc teplo..
Janka Jani
Je pravda že záchranky jezdí často až mám z toho těžko na hrudi .Je to fakt strašný.
Zajímá mě Lucka Wise. Ona slyší wifi. To lidi neslyší. Jen vnímají.
Lucie Wise
Irenko, u nás tento týden totéž! Vsimam si toho často! Druhý týden to zase šumí jako blazen. Pravidelne mě to budí. A už třikrát během týdne jsem cítila jak smrdi vzduch jako kočičí moč...toto jsem cítila ve vzduchu iza covidu a to byl třeba podzim...takže nic nikde nekvetlo...aby zase někoho nenapadlo, ze to smrdi nějaké kvetoucí keře nebo květiny. A do toho ještě ty energie, co nás tady lámou v půli.... To je směsice! Já vic odpocivam. Pamatuješ, jak jsem ti říkala, ze to neumím? Pásový opar, který mi málem vzal zrak,mě to naučil. Tak teď v klidu a kdo spěchá a tlačí...ať mi políbí zadek. Nemám na to kapacitu.
S dneškem jsem spokojená. Země mě nabíjela bosou chůzí. To miluji. Trávníček už narostl. Noha v něm je jak ve vatičce. Tak zas zítra! Doufám!
Dobrou noc!
P. S.
Cukr
https://www.youtube.com/watch?v=10weUpKCk-s
Co se děje s tělem, když jíte cukr
https://www.youtube.com/watch?v=ZcjrRThcG18&t=14s