Mírový se vzpomínkou na mrtvé z 5.5.1945

05.05.2022

Dožehleno. Dvě pračky. Prádlo maličko zneutralizovat v octové vodě. Stejně ze ždímačky odtéká pěna jak na pivu. Vzpomínám na maminku. V jakých dryjácích se pralo v DD. Lidé se tam odrbávali. Nosit na sobě celý den jedovaté prádlo, přímo na těle, pomalé zabíjení. Kdo že to konstatoval Budou jíst, pít, dýchat a nosit jedy?? Nejhorší je celou noc spát v povlečení napuštěném chemií. Prací prášky, hlavně následná aviváž je útok na zdraví člověka. Je mi z duše odporné jen cítit čmuch rádoby příjemných avivážových vůní. Kdo tohle vymyslel! Asi tým vědců se zadaným úkolem. Tane mi na mysli ten lékař, jak hovoří o útoku na šišinku mozkovou prostřednictvím fluoru, hliníku, glyfosátu a wifi. Prý kdo vymyslel naladění frekvence právě na tuhle vlnovou délku, byl buď totálně blbý, ale spíš se to jeví jako totálně vědoucí, co se po wifi chce. Udělat z fluoru, hliniku a glyfosátu koktejl. Tolik útoků na štítnou žlázu... Štít! Hlavně odoperovávat. Aspoň kousek a předepsat hormony. Aby neprodukovala. Aby se big farma napapkala. Orgán, který nepoužíváš, atrofuje.

No nic, kam jsem to sklouzla v myšlenkové mapě?

Obcházím zahradu. Mé kroky vedou na kopřivu. Potkávám Zrzku. Ireno, jdeš na kopřivu. Mourek se hlásí. Hladím ho. Nesmírně přátelský, věrný, hodný, pokorný, vděčný za přijetí. Ó, tady mám mladé lístečky bršlice. Ještě si vyfotím květ jabloně. Pamatuji si obrázek jabloňové větývky někde z početnice nebo ze Slabikáře. Zcela přesně si pamatuji, jak na mě působily barvičky - bílá přecházející v sytou růžovou. Obrázky mě zaujaly hned v září. Jeden kaštan a jeden kaštan jsou dva kaštany. Ale ta kvetoucí jabloňová větývka - já na ni mohla oči nechat. Nám malovali nádherná realistická vyobrazení. Vzadu ve třídě na zdi polička s knihovničkou. Mohli jsme si půjčovat knihy domů. No - mohli. Spíš to bylo takové nějaké lákání? Nebo povinné? Nevím, ale bylo to kouzelné. Půjčila jsem si nějakou knížku a v ní byly obrázky jen v bílé ploše. Představovala jsem si, co je tam na konci. Jestli tam pokračuje chodník, cesta... Dnes obcházím zahradu a v hlavě mám esenci dětství. Má milovaná paní učitelka Jitka Sedláková. Psala jsem o ní. Měla Jitku a Frantu. Pan manžel byl vojenský doktor. Jak já ji milovala! Bože! Tak moc bych si přála se s ní setkat. Ale už třeba není mezi námi. Čím se asi stal Franta? Ten byl starší. Jitka - ta byla pod námi. Pak ve třetí jsme dostali paní učitelku Ludmilu Vítovou. Ta byla přísná. Ale měla jsem ji taky ráda. S její Markétou jsme se hodně nalumpačily na gymplu. Zrovna v sobotu naše třídní vzpomínala, co jsme to vyvedly na výletě do Jeseníků... Dostaly jsme tehdy důtky. Stoupali jsme na Petrovy kameny. Nechtělo se nám. cesta se vinula tak, že když jsme naší profesorku nazvaly krávou, nebyla daleko, slyšela nás v točící se cestě za stromy. Nasekala nám důtek. Hotovo. Já měla ráda všechny své učitele. Objala bych je všechny, kdyby to šlo. Jen Jindřich Pilát - německá konverzace na gymnáziu - ne, toho jsem se bála. Zahynul už asi v důchodu při havárii. Do školy jezdil moskvičem. Měl nevýraznou barvu. Ten moskvič. Moje spolusedící Ela o něm prohlašovala, že si němčinu zdokonalil v Hitlerjugend. Bůhví, kde to slyšela. Učitelé, děkuji Vám za to, co jste do mě svou přísností vložili. Prve jsem poslouchala - co to bylo? Moment, jdu to nalézt. Tady? Ne. To jsou PL.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Stehlikova-na-Prime-opet-rozebirala-Putina-Rakovina-Agonie-dramaticke-krece-Snazi-se-jen-vydrzet-do-9-kvetna-701317?fbclid=IwAR2AYnKl6aijlgh-YovWJdcr8jhtjAl0XLlqDWyZ705EK_Mw4l_bIEyLsZM

Ta žena je tak sebevědomá, až to tříská dveřmi. Drzá, neuctivá, neomylná. A neetická. Hanba!

https://cnn.iprima.cz/stehlikova-odhadla-zdravi-vladimira-putina-ma-hlavu-jak-polstar-jeho-stav-se-horsi-107194

Jana Zwyrtek Hamplová fanpage

54 min ·

Paní Stehlíkové se divím, jak si dovolí dělat na dálku diagnózy... Už se přece tak spletla ! PL si nás všimly, a zmapovaly naše názory... A to je naopak fajn. 

Stehlíková na Primě opět rozebírala Putina: Rakovina. Agónie, dramatické křeče. Snaží se jen vydržet do 9. května...

05.05.2022 22:04 | On-line

Hosty čtvrtečního pořadu Co Čech, to politik! byli psychiatrička Džamila Stehlíková, biochemik Zdeněk Hostomský a advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. Diskutovali o vážné situaci na základní škole v Bílině, kde nepřizpůsobiví žáci terorizují své spolužáky i pedagogy. Probral se psychický stav ruského vůdce Vladimira Putina.

Džamila (jméno jak z Pohádek tisíce a jedné noci) by potřebovala jít do své ordinace. A posadit se naproti sobě. Páne, to je odbornice! Tu jsme tu potřebovali.

https://cnn.iprima.cz/stehlikova-odhadla-zdravi-vladimira-putina-ma-hlavu-jak-polstar-jeho-stav-se-horsi-107194

Prý pohlavek v rodině není zakázán, ale je to selhání rodičů. No jo, to se pak teda nediv, holka, že hovoříte o dětech, u nichž zabavujete nože a boxery. Bože, vypněte ji!! Co tu dělá! Proč neřekne:

Je to výsledek volné výchovy! Dítě je středobod, kolem kterého se vše točí. Má všechna práva, ale nesmíš mu přikázat, aby vyneslo koš. Jinak volá na linku bezpečí. Nemá mantinely. A z toho se šílí. Musíš znát, co ano, co ne. Ten organizovaný chaos tady ničí lidem psychiku, paměť, život. Začalo to nenápadně. Zkusili střídavou péči. To je konec silné osobnosti. Dítě nemá svou postel, svůj stůl, své bezpečí. Pořád šibuje mezi mámou tátou. Na učilišti mi jeden hoch prozradil, že když mu táta nekoupí něco, sebere se a odchází k mámě. Toto je výchova?

Do prčic co to píšu? To nikoho nezajímá. To není shrnutí dne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-05_Mirove_rano/

Tak obcházím tu zahradu hodinu a půl. Nechápu se. Vždycky zajdu do domu a vracím se zpátky na slunce do zelené. Plním nádobu na vodu. Umísťuji do ní vodotrysk. Mourek se chytil. Jde omrknout, co to je. Miluje vodu. Naši filtrovanou pije po hektolitrech. Jinak se vody bojí. Koukám, že mu chutná i vodotrysková. Utíkám do domu pro telefon. Kouzlo okamžiku pominulo. Aspoň kousek jeho pití... Fotím pítko pro ptáky. Je na třešni to krásné krmítko? Jdu se mrknout. Je. Cestou si zobnu pampelišku, tu sedmikrásku, v téhle době mi nejvíc chutná bršlice. Zvykla jsem si na ni. Bezva salátek rovnou do pusy bez omytí. A zdravý.

Vzpomněla jsem si na včerejší přednášku o hypnóze. Jen tak připomínám. Cizí slova buď píšeme cizím pravopisem nebo počeštěle. Pozor, nesmíme kombinovat.

Tedy: gymnasium - gymnázium. Hypnosa - hypnóza.

Malý chlapeček při autonehodě přišel o hybnost ruky. Tak stanovili dg lékaři. Nebude pravou ručenku už nikdy ovládat. OK. Jeho maminka mu ale před spaním vyprávěla, že má ručičku tak těžkou, protože ji má naplněnou hlínou a kamením. Každý večer přijde skřítek a odveze v kýblíku trošku nákladu. Každý večer přicházel skřítek, aby odnesl kýblík nákladu. Přišel den kontroly u lékaře. Konsilium - ano, sešli se :-) konstatovalo, že ruka je beznadějně ochrnutá. 

No jo, je to jako s tím čmelákem. Je vědecky dokázáno, že čmelák se svými parametry těla nemůže vzlétnout. Jenže on to neví. Létá. Maminka na konstatování pana doktora vyzvala syna:

- Honzíku, zamávej panu doktorovi!

A bylo po lékařské dg.

Skřítek všechnu hlínu a kamení odnosil. Ručička se nadlehčila. Začala pracovat. To mi asociuje stádo bečících ovčánků, kteří si poctivě balili v kolektivní hypnóze své čenichy celé dva roky do neschválených hadrů. Dnes mají v plících nebezpečné mikroplasty. Neuměli říci NE! Raději sklonili hlavu. Taky někteří suverénové potřebovali na dovolenou, že? Tam obvázaná huba byla nedílnou součástí dovolenkové atmošky. K moři a na hory se zednickým respičem do prašného prostředí s nedoporučeným nasazením do čistého prostředí. Nota bene ne na déle jak dvě hodiny! A to nikoho nezajímalo, že má jít na policii podat trestní oznámení. Ničili jim zdraví! Nejvyšší správní soud konstatoval: Nošení respičů bylo NEZÁKONNÉ!!

https://cnn.iprima.cz/povinne-noseni-respiratoru-bylo-v-rozporu-se-zakonem-rozhodl-nejvyssi-spravni-soud-107151?fbclid=IwAR3z9otIuZ7oX4-h7XAktze1NxaBXo_-2OlCg1TqAh14TwyCHHpXS08RE_Y

A tak to je. Držíme život, situace, naše životní příběhy ve svých rukou! V celém vesmíru platí tvoje NE! Co - ve vesmíru - na Zemi! Protančila jsem dva roky bez náhubku; své jasné ne jsem dala na vědomí soudruhům ze škodit a buzerovat i KHS. Ale musela jsem být proaktivní! Vystoupit ze své komfortní zóny. Naučit se řádku zákonů. Napsat. Bránit se. Totiž bez znalosti zákonů bych nic nesvedla. Leda tak svého Petrouška.

Věřili byste, že se tenhle obézní bude svíjet v rytmu rokenrolu?

https://www.youtube.com/watch?v=4MAdVOtBQD8

Oběěěd! Co si dám?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-05_Brambory%2C_zelenina%2C_ovci_syr_-_skvely_obed/

Mořské plody. Miluji. Na nich recept: brambory, cibule, česnek - dávám hodně hodně moc, ovčí sýr - jo mám od Holanďanky z víkendových Ratibořic, přidávám pár zelených lusků, koření; zapékám. Skvělé!

Mám jeden příběh. Rodiče mají syna. Velkého kluka. Čtyřicetiletého. Upletl si asi před čtyřmi lety dítě. S matkou pijavicí. Vdaná v Itálii. Nechala tam dospívající dítě. Odcestovala zpátky do Čech s partnerem a miminem. Narozené dítě v době manželství má jednoznačně stanoveno, kdo je otec. Manžel! Co to dalo práce, dokázat otcovství nemanžela. Čtyřicetiletý pár - to už je velká holka a velký kluk, že jo? A není to pravda. Ona vydírá. Ona tančí na nervové soustavě prarodičů i partnera. Vydírá jak malá holka. Nepůjčím vám vnučku - Ale půjčí, ještě ráda. Včera po pěti dnech láskyplného pobytu u babičky a dědečka odjela vnučka s tatínkem a maminkou do Hradce. Tatínek byl s dcerou v dětském koutku. Maminka si šla něco obstarat. Mezitím se tatínkovi vybil mobil. Maminka se mu nedovolala. Tak kam by se tak mohla dovolat. Ano, ona má ve zvyku volat stále policii. Dala bych kjavě k zaplacení zneužití policie. Únos! Únos! Prdlajs. Jasně že je našli hrát si v dětské koutku. Tatínek neměl ani možnost rozloučit se s holčičkou. A maminka s dcerunkou měli asistenční odvoz až k vlaku policejním autem. No, tohle se děje. Ono nestačí strašení kovidem, rouškový teror - Hostomský najednou couvá, že prý jsou na nic, no, ale ještě v lednu hovořil jinak. On nestačí strach z podpory válčení... Ne, ona ještě bude starým rodičům svého partnera tančit po hlavě. Co je už stála peněz. Baletka. To by na mě nebylo. 

Dobrá zpráva dne. Děti jely na výlet. Paní učitelka chtěla platit za celou třídu. Řidič autobusu řekl:

- Když mohou cizí jezdit v naší zemi zadarmo, vozím naše taky bezplatně.

A bylo.

Volá Linda. Učí soukromě dvě děti anglicky.

Adélka :

- Ona mi to Linda, mami, nebude věřit, co jsme zas dělali.

- Tak copak jste dělali, Adélko?

- Přeskočili jsme 5 lekcí!

Ty vorle - tohle nepochopím. V tom organizovaném chaosu je zahrnuto úplně F jako fšecko. Ten můj žáček taky do učebnice chodí tak třikrát za pololetí!!! Poctivě jsem probrala vždy celou knížku. Návazně. Oni ne. Hlavní účel přeskočení? Nestíhám. Blíží se konec školního roku, měla bych pokročit. Jak s tím pohnout, když nám děti zblbly, zpomalily se. :-) Tak si džampnem. Jako poskočíme. A nebudeme troškařit. Tak kolik? Pět lekcí. A příště navrhneme tvůrcům učebnic, aby je rovnou vynechali. Jen mi nejde na rozum, jak může přeskočit učivo pěti lekcí. Na co bude pedagožka navazovat. Bude se vařit z vody. To vidím u svého žáčka na češtině. On je u komína, ale základy a sklep nemá. Vznáší se v nevědomosti.

- A co ty Michale?

- My máme tři projektové dny.

Rozuměj třídenní cochcárna. Ne aby využili drahocenný čas, který dva roky profrcali, ne. Středa, čtvrtek pátek projekt.

- A co jste dělali?

- Byli jsme v Ďáblickém háji, než jsme tam došli, hráli jsme fotbal, pak oběd, domů.

No tomu se říká projekt. Pokud mají ve třídě cizince, aspoň se chytili - ne? To se jim muselo líbit.

- Mami, ona je tak šikovný. Rodiče mu platí doučování. Aby uměl, znal, aby na něm nebyl patrný dvouletý výpadek. On vše vypráví v angličtině.

- A co bylo dnes?

- Dnes jsme se učili svátky jara.

Namítám - trošku pozadu, ne?

- Neznal Moranu - dnes se dozvěděl, kdo Morana byla.

Tak sice dva měsíce zpožďo, ale zas bodík za slovanskou bohyni zimy a smrti.

- Najednou skočil do Irska na sv. Patrika.

- Ty vorle - to je únor.

- Vyprávěli si pověst o Patriku a duze.

- Neznám. To není naše. To je z Irska - zima. Proč je neučí naše!

- Zítra mají poslední projektový den. To ještě neví, jak ho promrhají.

Kdyby to nebylo k pláči, tak se řehtáme. No, my se opravdu řehtáme té fantastické debilizačně pokračující realitě.

Z pracovny slyším  hlasitý odposlech:

- Co děláš?

- Koukám na hokej.

- No já taky. Tak koukej. Tak ahoj.

Jako co chceš od školství, když ti to doma čučí do bílého pole s černým pohybujícím se bodem, za kterým se honí parta chlapů. Kdyby si šli raději čichnout k jabloňovému květu. Jenže to by měli alergii. Ireno, už jsme jinde, v jiné pohádce. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-05Mourek_oslavil_Prazske_povstani_fyzickou_aktivitou/

Mourka chytil rapl. Moc rád si hraje mezi chrupkáním a papkáním. Tak tlustý a tak mrštný. Večer si zacvičil.

Bylo to tu docela divoké, že? Krásné. Se zážitkem předání protokolu o bytě, kauci.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-05_Zabloudil/

Do naší ulice zabloudil kamion. Tady se nevytočí. Ucpal na chvíli provoz. Za ním řidič osobního auta zuřil. Náš bývalý nájemník mu velmi dobře a důrazně řekl něco ve smyslu, aby vyfičel. Nechtěla bych být v kůži řidiče kamionu. Zahnul o ulici dřív. To auto za ním mohlo bez potíží vycouvat a domů se dostat o ulici jinak. Je malý zná to tu. Ne. Agrese stoupla za třicet let nehorázně. Taky jsme zvlčila. 

Lidé jsou různé blbé a pitomé - povídali v jednom filmu.

Vzpomněli jste na padlé při Pražském povstání? My žili mírový den, oni v roce 45 umírali zbraněmi fašistů naprosto zbytečně na úplném konci války. Rusové se sem hnali od Berlína. A dnes po nich pliveme. Pro nás skončilo válečné běsnění 9.5.1945. Pro EU o den dřív. I toto nám změnili.

Dobrou noc!

2014 - připomínka. Děsí mě, že žena zachovatelka rodu, haraší zbraněmi. Já nechci žádnou válku. 

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/doneck-pripomina-valecny-stalingrad-svedectvi/r~4b03e01a222c11e4bce90025900fea04/?fbclid=IwAR1vgciRrlTRac7JI_jXnqxQojvymu902ZmrSSZtESUyFCnEavp-gxcX2P0