Mírový

Večer.

- Bacha, zrzka je na terase.

Neodpovídám. Usmívám se. Síť to jistí. Dnes jsem poprvé nezatopila. A takové krásné chroštíčko jsem si přinesla ze zahrady!

- Ne, nezavírej tam, ať Zrzka může přijít. 

Jdu se nechat obejmout. Už ji mám pod nohama.

- A zatáhlas´dveře?

To mě štve. To jsem zapomněla.

- Ne, jdu je teprve zatáhnout.

- Dneskas´ to tu docela dobře proluftovala.

Mlčím. Operativně a bleskově honím hlavou myšlenky, vocogo. Kam míří?

- V ložnici je okno otevřené, v koupelně je otevřené. Na terasu jsi nezavřela, nechalas jen síť. Netopíš.

Řehtám se. Jo. Zapomněla jsem. Tak jak ten dnešní krásný den začínal?

Ráno.

Jak se jmenuje dnešní úterý před Velikonocemi? Zrzka ještě pokulhává. Injekce už asi vyprchala. Neměla bych ji pouštět ven. Na chvilenku. Mour už za oknem zas oplenduje. Zrzka se elegantně protahuje na schůdku. Kocour jí jde pozdravit. 

Budou Velikonoce? To bych měla mít umytá okna. Chci si je hezky nazdobit. Ta do ulice. Pro radost lidem. Vím od Péti, že si všímají. On tiše kouří ve tmě. Slyší jejich chválu na náš dvorek, zahrádku, okna.

- Hele, tady je ten dům, jak mají to...

Na Vánoce světýlka a na omítce sněhovou bouři. Teď rozkvetlé krokusy, sněženky, bledulky, čemeřice. Pořád jsem měla starost, jestli se sněženky zvětší. Sníh je zaléval. Krásně vyrostly do výšky, jako to bývávalo u maminky v zahradě jejího domečku. Včera jsem okukovala jahody. Vůbec letos nepustily šlahouny. Před dvěma lety jsme v březnu zrekonstruovali jahodový záhon. Půl pod fólii, kvůli pleveli; půl bez; přírodně. Na obou částech roste plevel. Fólie prý není zdravá. Zbytečná. Analogicky. Když roušky na tvář člověka rakovinotvorné, tak fólie na záhon též. Stejná netkaná textilie, stejný humus. Tak jsme udělali strýčkům majitelům Zeměkoule radost. Rockefeller plánoval: Budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy.

Skyp s maminkou. Uvědomuji si nyní pod vlivem TV Šalingrad, jak opravdu už druhý rok nemůžeme zkontrolovat, jak naši rodiče žijí, co mají, jestli to ještě mají. Prý když jedou lidé třeba na kontrolu se zuby, skončí mimo svůj pokoj někde v karanténě. A testy. Každý psycholog, co psycholog!, i ředitel zařízení řekne: Co nejméně změn, abyste Vašeho blízkého nepletli, neuváděli v chaos. No, tak fašistické zřízení Zeměkoule bude tvořit chaos, nejistotu, bázeň za nás. A loutky našich psychopatických bláznů plní. Netuší, že i na ně dojde. Teď jsou ještě v plné síle. Bez nesundatelného náramku. Bez čipu. (Divadlo pro národ se propíchlo. Agenta Bureše v Izraeli nepustili do prostor, kde se čip vyžaduje. Co mu to hergot asi píchli?! :-) Lež má krátké noženky.)

Dnes na Šalingradu četla můj vzkaz. Ano, mám maminku v DD. Ano, přes rok jsem nebyla u ní na pokoji. Nemohu ji rozvíjet. Naposledy jsem ji viděla zmrzlá zmrzlou v prosinci. Tehdy mi Jana dovezla pomalu stoletého člověka v kraťasech a v jedné slince dečce. V prosincové zimě. Tomuhle mám důvěřovat? Ještě že jsem měla deky, plédy... Co dělat... Kdy ji obejmu? Obejmu ji ještě?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-30_S_maminkou/

Dnes bude vedro. Paní Hudáková mě ubezpečuje, že chodí lidé ven od minulého týdne.

- Tak ahoj, maminko!

- Ahoj, ty má kočko!

Tak mi maminka říkávala. Asociuje mi dětství, mládí, krásný čas. Ukazuji jí třešně. Sázely jsme je spolu. Vzpomínám na to, jak Péťa s mamkou zahradničili. Jednou oštulcovali třešně. Ječela jsem. Maminka - autorita Péťa se schovával za ni. Prý ona ukázala, kterou větev a kde. :-) Objevila se Zrzka. Zaradovala jsem se. Půjdu si ji chytit. Už ji nechám doma. Musím stále zavírat dveře. Kocour by si přišel označkovat náš prostor. :-) Od sousedů slyším dětský smích. Skáčou na trampolíně. Božská hudba! Jen ať skáčou! Ať posilují imunitu! Za plotem někdo říká, že půjdou k obědu.

- Mami, oni jdou k obědu, já jsem ještě nesnědla snídani.

Běžím si dopít svou příchuť máta s čokoládou. Dnes jsem si přidala baby špenát. Osvěžující. Skvělé. Zdravé.

- Mami, Linda má odkopnutou tvou yuccu, tvé kosatce... Tvoje kytičky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-_03_-_30_Zrzka_-/

Než jsem se rozhoupala, kocour Zrzku zahnal. Zrzka netušila, že má být v půl třetí doma. Rozplynula se.

TV Šalingrad: https://www.facebook.com/353992008970504/videos/834053354128763

Dozvěděla jsem se, nestačí plexiskla v PS: Poslancům má za nepřístojné chování hrozit exekuce. Radek Vondráček - boj proti nezařazeným Bojkovi a Volnému. Alhamajda - fuj, odporný ksicht, ukazují ho BEZ ROUŠKY! A to se smí! Když dva dělají totéž, není to totéž. Ten Šalingrad snáší skvělé informace.

Testujeme vakcínu na generaci nižšího věku. Hodíme na děti, že jsou přenašeči. Fuj. Hnůj! Páchat experimenty na dětech. Mengelismus.

Poslouchám lékařskou petici. Velice, převelice zajímavé. Smazáno. Znovu smazáno. Ale Vimeo to jistí. Lidé jsou vynalézaví. Pomáhají si. 

https://vimeo.com/530548665?fbclid=IwAR3_HYujlGbO-UV1aeXRCAKwCJ-jvxxt2aTrCGAdZcKT_HTw_9tKQ4Wv7m8

32. minuta kazuistika: Kolega lékař měl doma elektrikáře. Spadl ze žebříku. Zlomil si krček stehenní kosti. Test pozitivní. Dali ho na kovidové oddělení. Nakazil se. Do pěti dnů umřel. Ano, tento člověk umřel na kovid. Spadl ze žebříku.

Resumé:

Při určitém nastavení testů jsou schopny testy zjistit cokoli u kohokoli. Nastavení testů u nás je právě chybné. Ubližuje lidem a zabíjí je. Jedinec, s falešně pozitivním testem...

Co já toho za dopoledne stihla. Zkouknout film Smrtihlav. Francouzský. Skvěle vybarven jako odporná šelma toužící po krvi. Ano, Heidrich. A jeho Lina. Tolik krve... My jediný český národ jsme dokázali odbojem zabít vysoce postaveného nacistu.                                                                                            Vylisovala jsem hromadu prádla.

Sluníčko mě vábí ven. Na obloze duní strašidelně letadla. Hrozivě. Za chvíli zatáhnou oblohu. Mažu ven. Volám kočku. Přibíhá moráček. Péťa přijel s bandaskou od kafe z rachoty. :-) Přeháním. Bez bandasky ze své milované práce. Třicet let podnikal. Když prodal firmu, zas podnikal. Ale už jen na sebe. Uživil se výborně. Taky se nadřel. Druhý rok u energetiky města. Miluje svou novou a poslední práci. Vykonává ji víc než svědomitě. Chce se mi napsat poctivě. Mohu. Ano, poctivě.

- Peťuš, Zrzka nepřišla.

- Vždyť doktor říkal, ať ji dvacet čtyři hodin nepouštíme.

- Prosím tě, tohle vůbec neříkal.

- Jo, povídal. Abychom ji pozorovali.

- No, tak tam zavoláme, že kočku nemáme.

Vytáčí ordinaci.

- Řeknu, že nám kočka utekla pod nohama.

Tady má nesoulad s tou poctivostí. :-) Poctivě pracuje. Ale lhát se nemá.

- Ty mě štveš s těmi výmysly. Prosím tě dej mi to.

Vysvětluji doktorovi, že jsem Zrzku pustila na hodinu ven, ale že nemá hodinky. Ordinuje do pěti; jestli se kočka ukáže, ozveme se.

Vyřízeno. Péťa někam jede. Jdu si pro rýč, hrábě, hnojivo, tašku na stařinu. Nesu si nářadí dopředu. Vracím se pro tašku.

- Zrzko!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-30_A_mam_te_Jedeme/

Vyvaluje se jako by nic přede dveřmi chatičky. Potvora jedna. Kocourek tančí okolo ní. Čapla jsem ji. Volám Péťovi. Volám do ordinace. Teď tam má psího pacienta, za deset minut čtvrt hodinky můžeme přijet. Zrzečku si dovoluji nést jen v náručí. Balím ji do plédu, abych ji nenamáhala pacinku. Naše sebejistá je dnes nejistá. Zavrtala hlavu pod deku. Opatrně ji pokládám na klín. Dívá se z okna. Krajina ubíhá. Zdravím louku před železňákem. Louku za železňákem. Stromy!

- Peťuš, tady jsem si letos v zimě zaběhala. To bylo luxusní. Přenádherné. Krásné. Okouzlující. Unikátní. Pěkné!

- Taky bychom mohli už na kola. Ale na Velikonoce - už tomu věřím - udělají zas mráz a déšť.

Dohadujeme si, kdy si vyjedeme. Láká mě Kuks. Cesta okolo Labe kouzelná. Labíčko je tam ještě relativně uzounké.

V čekárně lidé. Jsme objednaní. Starý pán s dcerou přijeli z Hradce. Jejich kohoutovi teče z uší hnis. Pán si se mnou hezky povídá. Obdivuje Zrzku. Vyletěla jsem ze zahrady jen tak. Bez kabelky. Bez roucha :-)  Jedna paní jde objednat zvracivou kočičku. Obává se, jestli ji ještě dnes vezmou.

- Vezmou. Nebojte se. Mají do pěti. My jsme raz dva tři venku.

Další paní jde zaplatit.

- Paní Hrobská!

Nemám na hubě kávový filtr. Ani starému pánovi to nevadilo!! Prohmatává pacičku. Zrzka ani nekvikne. Injekce v tom okamžení. Kss, kss - dezinfekce. Ani si nevšimla. Kočka se mu líbí.

- Já jsem vám ale říkal, že ji nemáte dvacet čtyři hodin pouštět.

- To mi neříkejte nahlas!

- Vidíš, já jsem ti to říkal.

Doktor pochopil. Řehtáme se. On mi to říkal. :-) 🤣🤣🤣😂😅😅 Chtěla jsem to zamést. Já jsem slyšela totiž, že ji včera nemáme pouštět. A že ji máme pozorovat. Slyšíme to, co chceme. A mně se chtělo slyšet, že má Zrzka dnes dopoledne vyběhnout do svého revíru s kamarádem.

Svištíme domů.

Ukládám Zrzku na terasu. Naivně. Jsem myslela, že bude spát. Kocour už je na schůdkách. Jdu prohrábnout konvalinkové pole. Pasu se na bršlici kozí noze. Juj, to je mladých výhonků. A ty by mi tu prznily konvalinkovou nádheru. Majitelka zahradnictví mi poradila: Vytrhávat jen zelené lístečky. Podzemní výhonky odumřou. A fakt. V týdnu kvetení konvalinek cítím jejich vůni až do ložnice. Mám růžovou stařičkou vázičku. Na každém stolečku v babiččině hospodě v Nouzově stávala tahle obyčejná růžová kráska. Pro mě vzácná starobylost. Nedala bych ji do myčky. Tak právě do ní vždy natrhám kytici konvalinek. Přenesu se v čase.

Po očku pozoruji Zrzku, sedí před zasunovací sítí zevnitř. Kocour zvenku. Tak to ti asi nic moc není, když sis skočila z křesílka. Přesouvám se dopředu. Vyhrabuji listí. Rýčkem zarývám kravský hnůj do pučící rebarbory. Zas se pasu. Všechny mladé výhonky bršlice končí ve mně. Uvidím, co to se mnou udělá. Má totiž i projímavé účinky, nejenom léčí dnové nohy. Jestlipak o kouzelné moci tohohle úporného plevele věděl Rudolf II. nebo pan Werich?

Petroušek nakládá do tašky suché lískové listí. Přiváží mulč.

- Peťuš, vůbec nevoní.

- Bylo to tam dva roky.

- To koupíme nový pytel. Aby to tu vonělo borkou. Tady na tu tkaninu. A támhle žádnou nedáme. To si asi zryju. možná sem zasadím brambory.

Ve třech nám jde práce hezky od ruky. Kocourek chodí od jednoho k druhému. Občas sebou plácne na dlažbu. Zpívají ptáci. Koruny smrků - husté právě pro jejich hnízda. Sklízíme. Sedáme si na mamčiny lavičky. Stloukla si to tu neuměle, ale krásně sama. Kdysi. Dávno. Před čtyřiceti lety? Tady odkládala kabelku. Jídlo. Pití. Tady odpočívala. Dnes tu odpočíváme my. Nad hlavou zpívá kos. Kouzelně. Linda volá.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-30_Pracujeme%2C_odpocivame%2C_kocour_stale_s_nami/

- Hele, já si nahraju kosa. Tak zatím!

Loučíme se. Věnuji se černému zpěváčkovi. Kocour vyskočil na fošnu stolu. Má se k Péťovi. Mír. Vážím si. Sytím se. Nasávám mírový podvečer. Kde by mě napadlo, že budu takhle trapná. Před deseti lety jsem ještě spala. Myslela, že mír je setrvalý stav. Když je dement velmoci u moci a má prst na červeném knoflíku a myslí si, že přišel do senátu před sto dvaceti lety, nutno si večer zapamatovat. Obtisknout do mysli. 

Doma. Zrzka kníká. Chce ven. Vysvětlujeme jí, že až zítra. Dnes ji přece ještě bolela ráno ta packa. Nechápe. Sedáme si k ní. Hladíme. Domlouváme. Podávám fix. Hraje si.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-30_Vecer_-/

- Podívej! Hrabe tou bolavou! Nic jí není. Tak mě to stálo osm stovek.

Řehtám se. Co by pro ní neudělal. :-) Ještě máme ve stříkačce sirup na zítra. :-)

Linduška ještě volá. Jde domů. Chodí pěšky. Nekoupila si za hříšné tisíce lítačku. Zatím utratila na jízdenkách šedesát korun. Být Pražany, mít zdravé nohy, udělat to všichni...

Pomáhá jedné holčičce s AJ a ČJ.

- Mami, ona si vše krásně odůvodní, ale neumím psát diktáty! Vždycky se jí ptám, jestli si to zkontrolovala; prý ano, přitom tam má chyby. Ústně umí, ale psát neumí.

- Chybí jim škola!!!

A to je maličkost. Kde je socializace, výchovy výtvarná, tělesná, hudební, třeba i pracovní - to už není, řád, režim, smysl pro povinnost... Radost z žití!

Poslouchám TV Šalingrad. Paní Renata - skvělá. Jsem tam, kde jsem začala. Večer.

Sdílím od Heleny Heclové příspěvek. Vysypal se mi snad stokrát. Mažu. Mažu. Mažu. V zájmu ochrany skupiny ble, ble, ble... Na tři dny nesmíte vkládat. Super. Jestli si myslíte... Napište nám. Píšu. Taky píšu Lence, vím, že chodí pozdě spát. Jo, nasdílí. 

- Hele! Zapnuli mě. Díky!

Dobrou noc!