Mise splněna, ale ucvrndla jsem
Jéé! Schrupla jsem. Vrátila jsem se z divadla. Zatopila. Hlava mi upadla. :-) Měla bych být nadšená a zářit nad komedií. Zahráno excelentně zářnými hvězdami... Valérie Zawadská, Zuzana Slavíková, Veronika Gajerová, Jana Švandová, Michaela Dolinová. A to je asi tak konec chvále. Pokleslé téma. Hodně pokleslé. Vulgární. Až tam jsme spadli. Podbízejí se dvojsmysly; nebo přímo na plnou pusu oplzlými vtípky. Sprostý humor. Sprostý humor pro sprosté publikum. Za mnou lidi odešli o přestávce. Tohle prý ne. Řachanda. :-( Představení narušil jakýsi dupot. Hluk. Hrálo se dál. Až když jsem sestoupila schody, na nichž nás dva roky šikanovali pracovníci divadla, před vchodem stála sanita. Nejen že jezdí jak blázni celý den, už i do divadla...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Cervena_repa_plus_kokos_-_ananas/
No, tak jak ráno? Načala jsem tu obrovskou červenou řepu. Většinou dávám řepu do příchuti jahoda malina nebo do jahoda mléčná čokoláda. Výjimka potvrzuje pravidlo, protože dnes jsem si odkrojila plátek do příchuti kokos ananas. Výborné zahájení dne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Jedu_mostovat/
Čeká mě úkol. Mise. Probírám jablka. Beru malá. Rovnám do auta. Až odpoledne jsem zjistila, že košík malých jsme ještě zapomněla. Nic. Kompot to jistí. Vyjíždím asi v půl jedenácté. Jedu známou cestou. Nevím proč jsem si zapamatovala naše asi tři čtyři cesty na kolách s maminkou tímhle směrem. Když babička skončila ve své hospodě v Nouzově, rozhodla se ještě hospodařit v Újezdu. Přestěhovali se o pár km jinam. Vnímala jsem, že už to není ono. V Nouzově - zavedený statek, celý život se všichni znali. Tady v Újezdě už babičce asi nesloužily nohy. Zastavuji u venkovského opraveného kostelíčka. Jedu dál, Čibuz. Odbočuji. Hned je mi jasné, že špatně.
- Peťuš!
Vysvětluji, kudy jedu. Ano, ubezpečuji se, že mám projet celou vesnici a na konci odbočka, už to vidím. Mezi vesnicemi se pasou plyšové krávy. Matně si vybavuji, že v další vesnici přijedu na Y. Odbočit vlevo. Asi třetí zelená vrata po pravé straně. Funguje to. Vidím vrata s červenými srdci. Nádherný motiv. Dnes by si tam dali co? Hákový kříž? Ireno, neblbni, je to slovanská svastika. A ještě se liší jestli jde vír doprava, či doleva. Zajíždím do dvora. Dva milé obličeje... Jeden obsluhuje lis. Druhý mi říká, co mám udělat.
Za mnou najíždí dodávka. Vyrovnávají bedny jablek na váhu. Budou mošt zavařovat.
Vyptávám se, co dělají s výlisky. Jestli by nešly na kalvados. Nešlo. Příliš suché. Pozoruji práci. Prý si pro zbytky chodí pán pro daňky. Taky se to prý někde vykupuje na jablečnou vlákninu. Usuší, prodávají.
- A taky by to mohlo plnit funkci hnojiva, že?
- Mohlo.
Dávám se do řeči s pánem za mnou. Ač holá hlava, což nemám ráda, velmi, ale moc sympatický. Srdečný. Požárník. Hm, poklona až k zemi. Nasazuje život. Pomáhá lidem. Patří do té kategorie - záchranář, požárník, takové ty profese pomáhající lidem.
- Neznáme se? Ten váš kukuč odněkud znám.
- Odkud jste?
- Z Trutnova. Jmenuji se...
Říká jméno, které si musí každá zapamatovat. Nosil ho jeden politik.
- Aha, a nedělala vaše babička zdravotní sestru v České Skalici? Tam jsem před pětačtyřiceti lety učila holčičku s takovou babičkou...
Pán říká, že mají letos z obrovské zahrady devět set kilo jablek. Že už tu jsou poněkolikáté; syn studuje obchodní akademii. Až v Liberci. Proč? Kvůli judu. Pán mi pomáhá vysypat bedýnku.
Obsluha osmdesátiletý bezva pán mi říká, že si vezmu pípu do ruky.
- Vy jste odvážný!! Mě doma programovali na studuj, studuj, hlavně na nic nesahej.
Vturánu jsem ubezpečena i požárníkem i starým hospodářem, že mě budou jistit. No, jistili, hlídali, kanystry chystali, stejně jsem jeden přetekla. :-) No, nešika. Cvrndla jsem.
- A do kdy budete moštovat? Ještě za týden?
Oba páni moštáři se smějí. Ten mladší kouknul na hodinky:
- No, ještě tak půl hodiny a pak zas za rok.
- Jé, ještě platit. Kolik toho mám?
- To záleží na vás.
- Ježkovy voči. To nevím.
Přijela jsem akorát. Pomohli mi vyrovnat kanystry do klece. Syn mi to odnesl do kufru. Když jsem to vyprávěla Petrouškovi, dozvukoval, že to tak je. Na vesnici. Hodní. Na nic si nehrajou. Obyčejní. Pomáhají si.
- Máte toho zhruba dvacet litrů.
- Aha, kolik má tenhle kanystr?
- Pět.
- Tak asi dvacet litrů podle oka.
Hoch vyjíždí ze
dvora.
- Já se budu muset asi otočit.
- To zvládnete. Jen vycouvejte.
Požárník mi dává důvěru. Vyjíždím bez problému. Loučím se. Děkuji. Volám Denisce. Ano, chce.
- Kudy k tobě?
- Jeď na Výravu.
- Prosím tě, já už jsme v Újezdu.
- Kudy jedeš? Dej si Vaze.
- Za chvíli jsem u tebe.
Volám Péťovi.
- Ne, jeď jako domů, pak na Náchod. Odbočíš...
- Vím, vím. A proč nemohu jet mezi mosty?
- Protože tam je objížďka.
Zapínám Vaze. Sjíždím pevnostní most.
- Zahněte do ulice Langiewitzova.
- Jo, to víš, tam je objížďka.
- Zahněte do ulice Langiewitzova.
- Tak já tě teda poslechnu, ale jestli se budu vracet!
Šipka v telefonu vede bez nějakých přerušení, značek. Jedu po fungl nové nádherné okresce. Pěkně značená. Á, támhle klepou asi jablka. Neklepou. Sázejí stromy. Srdce plesá. Až pojedu domů, vyfotím si je.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_U_Denisky/
- Kolik chceš?
- Stačí mi pět litrů.
Okolo nás běhá její bílý šampion. Denisčina chlouba a láska. Má nějakou alergii. Vzali mu z pacek biopsii. Vysvětluje mi, že červená na nohou je od slin. Jak si svrbění lízal. Pejsíček je veselý. Sbírá ceny. Dnes zrovna měl jet. Ale prý by mu mohlo uprostřed předvádění přeskočit a věnovat se jiné činnosti. Třeba olizování pacek.
Deninka je činorodá. Ukazuje mi rozšíření domečku. Stavba v dnešní době... Žádný strach. Zvládne to.
- Mami, jeď doleva.
- Nepojedu. Jedu doprava. Tam sázejí stromy. Chci si je vyfotit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Vysadba_aleji_u_novych_silnic/
Tak se stalo. Zastavuji. Dělníci ve vestách. Asi i cizinci. Vyptávám se, co jsou zač. Jeden mluvčí.
- Víte, Eurotel u nové cesty vysazuje stromy. Spíš okrasné.
Jedna vesta oponuje:
- Ne, to jsou ovocné.
- Kdybyste chtěla, můžete přispět. Oni si nás najímají na sázení.
- Jj, už jsem přispěla takovým dvěma klukům. Mám diplom, že jsem zasadila asi šest stromů.
- No, taky my tree. Ale ti sázejí třeba i v Kolumbii...
- Ano, znám je, taky jsem jim přispěla.
- Vy asi máte ráda přírodu.
Usmívám se. Dovolují mi fotit je. Děkuji. :-)
Hledám teď pod psaním, kam jsem to vlastně poslala peníze. Na sázíme stromy ne. Ano na dvě další:
mytrees https://mytrees.global/home/ Ty znám od Lucie Wise a od pana Sontaga z FB.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Podzim_u_cesty/
Cestou se hodně venku pasou koníčci. U jedněch zastavuji. Fotím šípky, koně, krajinu. To je krásné... Když zapomeneš na fašismu, marast doby, jsi jen objímán a tišen Přírodou, vlníš dobrými vibracemi.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Doma/
Zrzečka sedí na křesílku. Vítá mě. Chce dovntř. Tam se roztahuje Mourek. Za chvíli přijede i černá Kitty z Phy. Snad bude už oprsklá, když ví, že Mourek je neškodný kamarád.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Chlebanek/
Zadělávám na chlebíček. Přetekl mi kvásek. Těsto vždycky dodělávám po ohmatu. Protože přilívám kvásek, nemohu dát plné množství vody. Někdy je těsto přesto řídké, jako dnes, přidávám mouku. Jo. Odhadla jsem správně. Dávám ho na ošatku. Zapomněla jsem málem. Vykynul. V troubě nádherně narostl. Povedl se.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Pekelne_se_soustred/
Kitty je tu. To jsem ráda, že ji Linda nenechala samotnou v Pze. Směju se. Jde na kočkolit. Nad ní listopadky v konývce. Legrační obrázky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Dnes_ve_skleniku/
Jdu vykopat brambory do skleníku. Mám pocit, že papriky rostou jen kvůli mému hlasu. Chodím je tam chválit. Mají už krásné zelené. Každý den utrhnu zbytek rajčátek. Dnes jsem objevila malou okurku. Už jsme je chtěla vytrhat. Ne. Ještě počkám.
- Vidíš Zrzku? Nakukuje na tebe přes sklo.
- Hlavně slyším souseda. On si vybírá víkendy na týrání. Bezohledný.
Linda si chce po celotýdenním náročném pracovním vytížení odpočinout. Ne. Zní jí kosti od vrtačky. Jde na něj zaťukat. Prý ať si klidně zavolá policii. No jo, když má někdo peníze, že jo? Může hlučit i o víkendu.
- Mami, to je k nevydžení, zavolám městskou.
Policistka má starost, že pán určitě přes týden pracuje a nemá čas chodit na stavbu.
- Ten má tolik peněz, že může klidně prodat jeden z pozemků zaplatit si firmu přes týden. Víte co? Nejezděte. Ať vás ani nenapadne tady zvonit.
Vrčení se snažím přehlušit hudbou. Ne. Marné.
- Máš tu policii.
- Řekla jsem vám, abyste nejezdili.
- Byli jsme vysláni.
- Tak zas odjeďte.
Policista je sympatický. Jeho rezatý kolega nám dává rady. Takový lidský robůtek. Bez emocí. Prý sousedovi můžeme napsat, aby nehlučel.
Ty vorle! Ne. Zrovna jsem poslouchala pana Hlásenského. O fašizaci systému. Už je to do očí bijící.
- Nebo k okresnímu soudu.
- Jo, prosoudit kalhoty. To vás učili ve škole nebo na školení?
- On si nepřeje, abyste mu chodili...
- Tak ať si tam dá zvonek!
- Nebo se můžete odstěhovat.
Tak přátelé, ten má dost. Už chápu, proč do Macochy naskákalo za minulý měsíc víc lidí než za celý rok. Proč se zastřelil člověk před Úřadem vlády. Proč se zastřelil loni člověk před Ministerstvem zdravotnictví. Proč se upálil člověk před budovou soudu někde v Brně. Neměli šanci dosoudit se práv.
https://www.facebook.com/100083015850497/videos/619365789879006
Moc je zneužívána. Lidem jsou zablokovány účty, nedostanou se k penězům kvůli třem stovkám. Pomáhejme lidem, kteří nemají na svou obranu ekonomicky, mentálně, fyzicky, jinak se to obrátí proti nám.
Extrémismus je na vzestupu proto, že lidé tolerují bezpráví tyranii, která je páchána pod záštitou zákona ve jménu spravedlnosti.
Svět nebude zničen lidmi, kteří zlo dělají, ale těmi, kteří jen koukají a nic neudělají - Einstein. Volbami nic nezměníš. Nefungují. Nemůžeme nikdy volit kvalitně. Vždy je to ještě horší. Snažíme se, máme naději, stejně jsme podvedeni. Platí Stalinovo: Není podstatné, koho lidé volí, ale kdo ty hlasy sečítá. - Policie rezignovala na svou zákonnou povinnost dle zákona 110 z roku 1998 článek 3 ost. 1 - zodpovídají za bezpečnost země, tedy aby tu platil zákon. Veškerá moc je dle článku 2 Ústavy v rukou lidu. Jo?
Lidem, kterým nebude pomoženo, přeprogramují se a půjdou proti společnosti.
Všechen život převádějí do digitálního světa. Totální kontrola. Od Nového roku nucení do datových schránek.
Poslechněte si varování s panem Hlásenským.
Hnus doby.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-05_Nejstarsi_remeslo/
Chystám zátop. Petroušek mě vezme do divadla. Den tak nádherně začal tím příjemným tanečkem okolo jablíček; a tak nepříjemně skončil
rušením klidu. Hra mě taky nenadchla. Hrály nádherně. A to je vše.
Dobrou noc!