Mise splněna v bojových podmínkách

Pondělí. Pro mě bude náročné. Nejen pro mě. Na třináctou být v HK. Pojedu v deset, jedenáct... Však to známe. Ještě jeden člověk dnes očekává s napětím, jak to dopadne.

Zalít zahradu. Nakrmit kočičáky. Vybrat pračku, vymáchat prádlo v octové vodě. Dnes s vůní opia. Ne ta voda - olejíček. Pověsit prádlo...

Zrzečka jak z kozy duch. Mourek heldegron, který nemá nikdy dost. Krájím vepřové krásné maso ve slevě - možná prase mělo červinku. Nebo zelenku? Nebo něco... Zrzka čichla k misce s kousky nakrájeného masa, bič a pryč.

- Zrzi!

Poprosit, a po kouskách jí nabízet dobrotu. Jo, takhle ano.

Vlak v deset je pryč, v jedenáct - to nemohu stihnout... Krakonoš v 11.41 hod.

- Peťuš, prosím tě, utíkám na vlak, ale mám málo času...

Zapomněla jsem, že mi dnes vzal auto na přezutí nových botek.

- Já ještě auto nemám.

- A jinak? Nemůžeš mě přiblížit?

Nemůže. Odhaduji - pět minut k závorám, pět minut k vlečce, pět minut na nádrží. Mohla bych to stihnout. Stihla! A ještě pět minut čekala.

Tentokrát byl přesun v pár minutách. V tropických vedrech kráčím Hradečkem. Mám já tohle za potřebí? Mám. Potřebuji pomoci člověku, který dnes stane před soudem. Státní mašinérie se na něm vyřádí a mocný, nezodpovědný, který nebožáka dostal až před soud svou laxností, debilitou, nezodpovědností, lehkomyslností, bezohledností, vymetá svou zadelí dál ředitelskou sesli.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-25Hradecek_Salon_-_republiky/

Na trhu si kupuji dvě meruňky. Kilo za sto. Nádherné třešně - lezou jim po nich vosy. A nezlevní! To jsou teda ceny! Trhovci, hanba! Vy máte mít ceny nejlevnější! Přecházím most. Zastavuji se. Tam na obzoru bude vidět Sněžku. Je tam. V oparu - sleduje mě holka z hor. Tak to je dobré znamení! Dobře to dopadne. Muzeum. Přenádherná Kotěrova stavba. Přes řeku jsme na jaře vymetaly Nábřeží řemeslníků. Od řeky i od hor fučelo, zima mi byla. Stoupám ulicí V Kopečku okolo kadeřnictví. Před třiceti lety ti tu nafotili obličej, namodelovali různé účesy, ostříhali podle modelu, který se ti nejvíc líbil. Sem jsem chodila. Směřuji k překrásně opravenému historickému jádru města. Mířím k vkusně opravenému schodišti Bono publico. Na začátku si pouštím Smetanovu Mou vlast. Sestupuji. Už jen přejít cestu a jsem u Okresního soudu. Aha. Tak ne. Tady se staví kruhový objezd u Fortny. Obíhám budovu soudu k bývalému pivovaru. Přecházím. Vracím se k bráně.

- Ne, tady nemůžete, musíte obejít budovu soudu.

Ty bláho! Zpátky. Obejít budovu soudu. Vedro. Jdeš do systému. Fuj! Teror. Cítím tu negaci, nadřazenost, zupáctví. Bábochlap u rentgenu. Bože, jak je hnusná. Odporná. Generálka. S tou musí mít doma manžel potěšení. Má všechno na rozkaz. Chová se arogantně. Doma určitě chodí v okovaných botách. Takoví slouží prohnilému systému... (Ten udavačský opičák, chodí sem ještě? Zpráva pro něj: Píšu obecně, jo? Umělecká licence, ano? Beze jmen, identity, beze všeho. Hezká povídka, ne? Trolle!)

Jezdívala jsem sem k okresnímu soudu s učni nebo studenty z gymnázia na soudní líčení. To tu nebylo tak příšerné. Spíš jsem to nevnímala. Součástí systému. To jsem nemohla vnímat. Usedám do první lavice. Jsem vyzvána, abych sdělila, jestli jako poškozená budu chtít finanční náhradu. Určitě nebudu. Je to neetické. Jak se vyčíslí život člověka? Náhradu by měl vyplatit systém. Tady u toho šprlení, vážený soude, měl stát ten dacan, který nebyl schopen týden zajistit opravu debilní sprchy. A proč? Protože při nástupu do fce zrušil recepci, zrušil údržbáře, zrušil, zničil, zbavil, zavinil. Slizký chladný had. Všeho schopný nelida! Měří pečovatelkám na vteřiny, za jak dlouho jsou schopny vykonat činnosti. 

Opouštím síň. Za chvíli jsem zavolána zpět. Hovořím o těžké práci pečovatelek. A o té jedné, která uměla maminku hezky zabavit, krásně jí vyfoukala vlasy, nikdy mě neokradla o minuty. Vždycky ke skypu uvařila horký čaj. Upozornila mě - čaj je vlevo, vpravo má maminka kompot... Jo, to některé kachničky ve svých výpovědích nepochopily. Prý paní Hrobská, paní Hrobská!!! pořád něco... Nesnesitelná. Jenže se mnou každý ví, na čem je. Neumím koukat za monitor. Fakt, nejde to. A když jsem vybídla maminku, aby se napila, odpověděla, že nemá čeho. Jo, mami, máš tam vlevo hrneček s čajem... Paní Hrobská si fakt nenechala za celý maminčin důchod dělat na hlavu. Hlídala maminku jako ostříž. Do vedra maminku natáhli v kožichu a v prosinci v kraťasech. Doslova. Soudkyně chápe. Vnímá. Rozumí. Dodávám, jak obžalovaná dosloužila 12 let své mamince... Koupila ze svého klientovi chodítko. Do prčic a tenhle člověk má být zlikvidován? Systém! Kdo bude mýt zadky? Kde vezmou lidi? 

Předběžně hrozil trest osmnáct měsíců s odkladem na tři roky a zákaz činnosti na tři léta. Vážený soude, jak je možné, že jedna žena myje imobilního klienta sama? Kdo to dovolil? Kdo je k potrestání?! Mají nedostatek lidí. Pokud vyhlásíte zákaz činnosti člověku, který pečlivě pracoval a ocitl se v nepravý čas na nepravém místě, pak to bude systémové udupání člověka.

Nechali mě mluvit. Na chodbě před vynesením rozsudku se dozvídám o návštěvě hřbitova ve výroční den... Do síně! Vyslechněte rozsudek - tečou mi slzy. Rok na rok a žádný zákaz. Skvělé. Soudkyně velice, ale velice hezky, citlivě a lidsky vysvětlila své rozhodnutí. Není to opovržení ztraceným lidským životem... Už rok se trápí v obavách tahle zhroucená žena. Státní zástupce souhlasil. Nezničili život člověku, kterého den po úmrtí maminky zasáhl infarkt. Soudkyně po vynesení hovoří konejšivě k obviněné. Prý ještě nikdy v životě nehovořila k obviněnému soukromě. Vybízí, aby se nadechla, aby žila. Až jí zdravotní stav dovolí, ještě může pomáhat lidem. A s tím souhlasím. Osoba mně nejbližší ke mně imaginárně hovoří; slyším, jak říká - seš hodná, žes´ jela a že ses´ jí zastala. Mami, vím, že bys mě pochválila. Iva ti s nadsázkou říkala - ochránce psů a koček. Paradoxní. Tak dnes si konečně může nešťastnice vydechnout. Děkujeme.

Čeká mě cesta zpátky. V nehorázném palermu. Ušla jsem asi deset tisíc kroků. Se zátěží. Tentokrát stoupám schodištěm k pivovaru. Tam se zahnízdili trubci Krajského úřadu. Tam jsem jezdívala na školení ředitelů. To jsem ještě byla ukotvena v systému taky. Měli mě. Procházím do Rokycanovy. Ulici lemují přenádherné štíty měšťanských domů. A teď Kopečkem - stavím se u Vietnamců. Tam mají pohádkově vyzrálé meruňky za šedesát. Docela velký rozdíl oproti stovce na tržišti. Jak to ti Vietnamci dělají? A kousek melouna. Má dráha s jednou taškou na rameni s ovocem, s druhou taškou na rameni s mou stokilovou kabelou - byla opravdu překážkovým během.

Půl třetí a deset minut. V patnáct nula čtyři odjezd. Zabíhám do Au parku k Rocherovi. K nákupu dostávám láhev na pití a krásnou taštičku s dvěma odličovacími oleji a pinzetkou. Teda - dostávám... Taštičku za sedmdesát devět korun. Vybíhám zas do tropů na dlažbě. Šílenost. Nastupuji do vlaku plného Ukrajinců. Štěbetají tu řečí, podobnou ruštině. Hluční. Asi výletují. Nebo jedou z práce? :-) Co jich tu je! Krásně oblečení, hezké kabelky, batůžky, spokojenost. 

Petroušek mě čeká na nádraží. Jedeme vyzvednout nějaký balíček a poradit se, co s mou kouzelnou hůlkou na telefon, která funguje nefunguje.

- Peťuš, myslím, že mi má na šestnáctou přijít paní.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-25_Kafe,_to_ja_rada/

Rychle pár brambůrků od včera. Okurkový salát. Nakouknout do messengeru - ne. Až na sedmnáctou. Hurá! Voda v bazénu závratných 33°C.

Petroušek vyměňuje hadici ve skleníku. Veze stroj, agregát se tomu říká? Přifukuje bazén. Řehtám se. Prý čemu.

- Peťuš, v takovém vedru je nejlepší položit se na teploučkou hladinu a jen být.

Povídáme si. Lebedíme. Péťa zkušeným okem, zrakem, hmatem zjišťuje, že čerpadlo hapruje. Jen tak bublá. Na sedmnáctou lezu. Nová paní. Už rok o mně ví. Rozhodla se po zkušenostech u konkurence. Měřím. Vysoké nadstandardní hodnoty. Úpí. Ne, ne. Klídek. Proto sem přišla. To se zvládne. Vysvětluji. Radím. V půl osmé mi začínají nutriční webinář, porada...

V Messengeru nacházím zprávu s díky za péči. Vypočítala jsem analýzu stavby těla - teda já ne. To počítač. :-) Těším se na její první výsledky. Prozdraví tělo. Proštíhlí. Nabere svaly. Odpálí tuky. Změní kvalitu svého těla.

Jednadvacet. Konec. Ještě vybíhám do zahrady napojit ji. Zalévám smrky, růže, jabloně... Pijí, ale asi to je málo.

- Koupil jsem nové čerpadlo. 

Kdo to má? Takového šikulu!

Hlava mi bimbá. Mám hezky v duši. Mamince už nepomůžeme, ale živým ano.

Pokud by snad měl někdo problém, je to vaše výzva.

Dobrou noc!