Mise úspěšně splněna :-)
Dnes jsem měla velmi příjemné vzbuzení. Trávila jsem den ve službě, o níž jsem byla požádána. A velmi ráda, moc ráda jsem sloužila. Ó, napíšu někdy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-27-snidane
Dopolední rituálky trošku narušeny. Mysl úplně někde jinde. A ač sluníčko ťukalo na okno a zvalo ven, ne, opravdu to nešlo. Byla jsem ve službě v domě. V příjemné a miloučké službě.
Už asi pětačtyřicet let jsem tuhle činnost nevykonávala. Hned jsem to uměla. Dostala jsem pochvalu. Sama sobě jsem se divila, jak jsem šikovná. Napíšu. Jindy.
Během dne jsem nakukovala po chvilkách na FB:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-27-vlastenec/1729172649
Na FB jakýsi Nacionalismus otiskl vzpomínku na velkého vlastence.
Dne 27. října 1845, před 181 lety, narodil se Josef Václav Sládek,
jeden z nejlepších našich básníků zapojených do generace Ruchovců a Lumírovců.Byl nejprve redaktorem almanachu Ruch, ale později se stal redaktorem "konkurenčního"
časopisu Lumír. Jeho tématy byl povětšinou český venkov, zde hledá hodnoty, tradice,
identitu národa. Venkovský svět si idealizuje, připadá mu čistší než život ve městě. Nejlepší vzpomínkou bude některá z jeho mnoha básní. Vybral jsem část básně Země Česká ze sbírky Skřivánčí písně. Je to poezie pro děti, což z dnešního pohledu je snad až k neuvěření srovnáme-li to s tím, co se dnes předkládá dětem. Posuďte sami:Země Česká.Můj rodný kraj jest Česká zem,
můj domov české luhy,
a kraj ten chovám v srdci svém,
jak v světě žádný druhý;
jej miluju, jak matku svou
má kdo jen v světě rád,
i ve štěstí i v chvíli zlou
a navždy, nastokrát!
Ten drahý domov dal nám Bůh,
a chrání Jeho ruka
tu zem, již orá český pluh,
ta květuplná luka,
ty modré hory, šumný les
a města, samot klid,
ten každý český
dvůr i ves
a v nich náš český
lid.
Po otcích zbyly vlasť i řeč
nám za dědictví svaté,
před nepřáteli reků meč
jej bránil tisíckráte!
Co po otcích jsme zdědili,
si zachovati chcem:
svých otců
svaté mohyly
a pro sebe tu zem!a tak si dnes když vzpomínáme jeho skonu zas a
znovu zopakujte závěrečné verše.......... Co po otcích jsme zdědili,
si zachovati chcem:
svých otců svaté mohyly
a pro sebe tu zem!
Adjektivum česká se píše s malým písmenem. To je vedlejší. Hlavní je myšlenka. Nemáme trpět nemocí aby/kdyby. Dovolím si maličko kýchnout: Kdyby dnes Josef Václav Sládek viděl žumpu, v níž plaveme, kdo ví, co by znělo v jeho povzdechu.
Externí ověřovatelé faktů uvádějí, že podobný obsah zahrnuje pozměněná média
Co to znamená
K vašemu příspěvku jsme přidali upozornění na ověření faktů
Obsah jsme v kanálu příspěvků posunuli níž
Příspěvek nebudeme lidem navrhovat
Příspěvek nejde použít k vydělávání peněz
Proč se to stalo
Příspěvek možná obsahuje informace, o kterých externí ověřovatelé faktů tvrdí, že obsahují pozměněná média.
Irena Hrobská
24. 10. 2026
Picnu se. Obrázek jsem vyfotila v naší zahradě cestou z divadla. Ne. Toto je opravdu planeta opic. Vadí obrázek noční oblohy. Nenormální. Nepřejatý, můj. Divná doba.
Všude se protestuje proti drahotě, jen u nás se vymyslel důvod pro svolávání lidí Milonem bublinek – pár idiotů chce platit za zkostnatělé prolhané médium, které už ztratilo svou fci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-27-vyjimka-mezi-dementy/1729172860
Včera mě mile překvapil kamarád Lábuse. Co dnes nakydal hulvát Hřebejk na Kaisera – ach, vot kultůra.
Na Kaiserovu podporu se ozval také politický komentátor Petr Holec, který sdílel příspěvek Libora Vondráčka. Ve své reakci zkritizoval část umělecké scény a vyzdvihl argument, jímž Kaiser obhajoval zrušení televizních poplatků.
"I mezi našimi dementními 'umělci' se najdou výjimky s mozkem! A hlavně jestli poplatky fakt neplatí ani na Ukrajině, vzorové zemi naší opozice a její národní mediální fronty, tak proč je máme platit my? Pravda, na Ukrajině platí úplatky, tak nevím," uvedl Petr Holec.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-27-sykorky
V mezičasí fotím sýkorky na krmítcích. I straka přišla přiživit se. Moc velká na malé domečky pro zpěváčky.
Volá Majčinka. Potvrzuje zítřejší návštěvu. Naše krátké hovory se protahují na hodinu. Těším se. Svěřuji ji, co jsem dnes dělala. No, zítra probereme i bránu a schody…
Petroušek se vrátil z práce. Povídali jsme si. Dnes měl pohřeb náš celoživotní známý. Někdy jsme spolu trávili Silvestra. Občas jsme se navštívili.
- Ješiši, šla bych mu na pohřeb.
- Nedali vědět.
- Vidíš a paní G. Přivezla loni parte až z takové dálky. Nevadí. Pamatuji si nebožtíka jako malého blonďatého kudrnatého hošíčka. Drží se za ruku paní Vachkové. To byla paní na hlídaní… Budiž ti, země lehká. Děkuji za společně strávené chvíle.
Dnes se mi stala divná věc. Prapodivná.
- Petroušku, kdy začala svítit brána a kdy se samovolně otevřela?
- To bylo v neděli večer.
- A víš, co se přihodilo dnes dopoledne? Seděla jsem v pracovně. Najednou jsem uslyšela otevření schodů na půdu. Vstala jsem. Neuvěříš! Schody se samy otevřely a napůl spustily.
- Ne. To je divné.
- A Linda dnes ráno taky někoho cítila v domě. I Kitty se posadila, když slyšela nějaké kroky nebo hluk nebo tak něco.
Svět se mele. Ale taky se blíží k času, kdy se přibližuje svět živých a mrtvých. Bůhví, co nám kdo chce sdělit – brána i schody jsou cesta. Uvidíme.
- Uděláš mi sportovní výživu na zápas?¨
Samozřejmě a ráda. Petroušek odjel.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-27-hotovo/1729173118
Mě čeká žehlení, které tu mám nachystané už několik dnů. Hromady vyžehleného se zvětšují. Konečně hotovo. Všechno mi spadlo na zem. Divné. Když jsem to sebrala, ještě znovu se hromada zhroutila na dlažbu. Uklízím prkno, žehličku. Jdu vyrovnat prádlo do polic.
Připravit jídlo na zítřek. Zapisuji si úkoly, než přijede návštěva.
- Jé, tady je teploučko.
- Zatápěla jsem asi před půl hodinkou.
- Ale hezky jsi dům zahřála.
- Dnes bylo asi vlhko v komíně. Vyhráls´?
- Vyhrál. Všech pět zápasů. Nejsem žádný céčko.
- Jsi hvězdička. Moje.
Dobrou noc!