Mladé Buky dnes, 15.3.1939 tehdy

Večer jsem spěchala do postele. Stejně jsem se tam objevila – jak je mým špatným zvykem – pozdě. No jo, jenže já se vzbudila půl hodiny před budíkem. Jak jedu na hory, vstává se mi lehoučko. Všechno jsem stihla. Nakrmit Mourka. Umíchat sportovní výživu po lyžování, do termosky horkou vodu na thermojetics, tyčinky sportovní, tyčinky svačinky, nápoj Christiana Ronalda, vodu s aloe. Namalovat se. Mám pořád kvantum času. Tak ještě vyčistit okýnko u kamen. Péťa jde vynést popel. Koukám do Mladých Buků. Vypadá to na hezké počasí. Je třeba projet poslední permanentku. Naposledy jsme opouštěli Zrzku a Mourka, dnes jen Mourise.

https://www.facebook.com/100010275607900/videos/pcb.844981102521069/844947969191049

Dnes bych se maminky zeptala, co jí říká datum 15.3.1939. Vím, co by odpověděla. Vzpomněla by si na pana učitele Kyzlicha, nebo pana řídícího, teď nevím, jejich učitelka Nečesaná to nebyla, byl to pan učitel; ten jim říkal při pohledu z habřinské školy dolů na cestu s valícím se německým vojskem:

- Děti, na tenhle den nikdy nezapomeňte.

Maminka nezapomněla, vzpomněla si i na datum a říkala: To vpadli do naší vlasti Němci. Fašisti.

No vidíš, mamko, dnes to jsou naši přátelé. Najmenovali se do fcí v EU a dělají z lidí Evropy otroky. Teď potichoučku podepsali uhlíkovou daň, na tu lidi nebudou mít peníze. Jejich domy se vyvlastní, zbourají… Dnes mi na lanovce Petroušek říkal, že se to nestane. Uvidíme. Péťa má pravdu. Péťa má vždycky pravdu. Péťovi se věří!! Já mu věřím!!!

A včera měla výročí odchodu Eva Pilarová. Odešla potichoučku v době plandemie. 2020.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-15_Rano/ 

Ráno v pohodě jedním očkem vnímám čas. Nakukuji znovu do Buků. Rozpis lyžování na březen. budou končit. Ubezpečuji se - ano, mají od devíti. Jé, to je času. Poslouchám Dádu Gondíka na Dvojce:

- Pane profesore, je různá hmotnost u telefonu plných dat a telefonu bez dat?

- A ještě otázka – mají všechna data stejnou hmotnost?

- Pane profesore, snižuje se hmotnost dat posledním odpočítáváním?

Jedeme. Péťa si jede langsam.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-15_Do_Buku_a_zpatky/

- Péťo, vem ho!

- Tady je devadesát.

- Péťo, tady na té rovince máš příležitost... 

Celou cestu mačkám plyn do podlahy. Ale on to nevnímá. Na radarech, jo, to by to natáhnul. Aspoň využívám focení panoramat nad Trutnovem. Ó, to je pohled pro bohy. Černá hora a její sjezdovky – na dlani. Sněženka má dnes sněhobílou překrásnou čepičku. Buky nás vítají. Slunce. Pohoda.

Utíkám na ty krásné čisté velké WC. Rychle běžím zpátky. Trošku se zlobím. Letos se mi ani jednou a to dnes se to málem, ale málem podařilo – nepovedlo být na vleku PRVNÍ.

Šup do bot, rychle obléknout. Do prčic – sluchátka. Sundat přilbu, kuklu. Nasadit sluchátka. Kukla. Přilba. Zas mám dlouhý řemínek. Zkrátit později. Chránič páteře. Bunda. Fofrem rukavice.

- Utíkej, přijdu za tebou.

Utíkám. Doháním sedmiminutový skluz. Ty vorle! Skleněná hora. První jízda bez radosti. Soustředění. Ale pak už! Jedna báseň. Honíme se s Péťou. Někdy jedu na vleku. Někdy lanovkou. Někdy jedu na vedlejší kopec. Někdy jedeme spolu. 

- Jedeme to zkusit nad hospodu.

Vyjíždíme spolu. 

- Peťuš, mám žížu. Dám si svačinku.

Vychutnávat si sportovní tyčinku s pohledem na Sněžku – kdy se ti to povede.

A zas dolů, nahoru, dolů… Počasí jsme trefili. Nemá to chybu. Jezdí tu tři postižení. Jezdí na takovém sedátku a lyžař ovládá lyže a vozík vpředu.

Čekám, kdy navrhne, že jdeme na čaj. A dnes nic. Hm. My jsme využili veškerý čas na lyžování. Tak to jsem ještě nezažila. S Péťou...

Procházíme vedle sebe turniketem. Jsme oba připraveni v padoku. Označuji si tak chlívečky, které se otevírají pro vjezd na pohyblivý pás. Pak se zavřou. Nasedneš. A další. Najednou jedu sama. On až za mnou na druhé lanovce. Opozdil se. To je rozdíl mezi námi. Má rychlost, dnes trošku i dravost. Jeho klídek; pohodář. Když doma spěchám, popostrkuji ho na chodbě se slovy – mohl bys zrychlit? Spěchám. - Ne, nemohl. On je všude včas, nezná spěch. Utrousí - máš chodit včas. 

- Peťuš, jak se ti lyžuje na nových lyžích?

Vím, co odpoví.

- Normálně.

- No snad lépe, ne?

Jedu s nějakou paní a malým hošíčkem. Hraju si s fotkami. 

- Prosím, až budeme vystupovat, upozorněte mě, abych si schovala telefon. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-15_Hraju_si_na_lanovce/

Naprostá spokojenost. 

Čas se naplnil. (Větička jedné micky z kovidové doby v DD – jako gestapačka přišla s touhle větou k tabletu s mamkou. Kdybych mohla tehdy prostrčit ruku monitorem, už by ji měla.)

Mám objednanou paní. Frčíme. Sundávám lyže. Petroušek mi je čistí. Konečně se zbavuji kartičky. Jde ji vrátit k pokladně. Vracejí stovku.

Doma jsem ráno připravila brambory na páru.

- Já si teď skočím na oběd.

- Já ho mám ale nachystaný. Až ta paní přijde, máš tam brambory. Jatýrka…

Před domem zatím nikdo. Ale je čas. Mám ráda opozdilce. Chystám narychlo oběd…

- Já už si to dodělám.

Jdu připravit objednávku paní. Za chvíli se tu staví.

- Už je tu nějaké auto.

Nová klientka. Měřím. Vysvětluji.

- Máš tu paní pro nákup.

Na chvilku opouštím studio. Nesu nákup k brance. Vracím se. Nová paní si vybírá program. Odjíždí.

- Jdu si na chvilku lehnout.

No jo, jenže sobě vypsat paragon, poslat výzvu k platbě. Poslat jí info mail. Doplnit statistiku... 

- Prosím tě, běž si chvilku odpočinout.

- Peťuš, na půlhodinky.

Fakt propadám se okamžitě, ale ve vteřině. Před půl šestou mě budí.

- To bylo osvěžující.

- To bylo krátké. Půl hodiny. Měla sis odpočinout dýl.

- To mi stačí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-15_Na_prednasku_a_zase_zpatky/

Bere mě do knihovny na přednášku Hvězdáři z pouště Atacama. Hvězdář Bardon tady z nedaleké vesnice vypráví o focení v Atacamě. Tam se jen tak někdo nedostane. Tolik lidí na přednášce jsem ještě nezažila. Obsazeno. Nacházím jedno místečko. Nabízejí vpředu na gauči. Beru. Bořím se do měkkých polštářů. Spokojenost. Vidím hezky. Fotím. Sedmdesát lidí!! V naší knihovně rekord. Je uznávaným fotografem noční oblohy, Mléčné dráhy… Jeho fotky přebírá i NASA. Vysvětluje, že jednu fotku skládá třeba z tří set obrázků. Vypráví o základně a životě v poušti. Prý s chřipkou není radno tam přijet. Neodkašleš si. A nesmíš se svlékat. Pořád mít na sobě oděv. Jinak začneš vysychat. Máš bolestivé praskliny na kůži. Lámou se nehty. 

Kráčím domů. Na přechodu jsem se vylekala. Za mnou chlap.

- Já jsem se tě lekla!

Dávný dávný známý. Jdeme spolu. Povídáme si. Dozvídám se věci, o nichž nelze psát. Zve mě na čaj. Jdu.

- Ty jsi úžasná žena. Tolik stejných názorů.

- To mi říká Petroušek taky. Jen své informace mu předkládám v autě. Tam mi nemůže zdrhnout.

Volá Linda. :-) Říkám jí, kde jsem.

- No víš, ty hlavolamy ze sirek... 

- Nevzpomínám si. 

 Na osmou spěchám na školení. A TV Šalingrad. A zatopit…

Loučím se. Hezky jsem se zahřála čajem. Přišel mi vhod. Celá jsem drkotala zimou. Teď už si běžím nočním městem.

Zatápím. Mourka krmím. Petroušek přijíždí. Dnes nevyhrál.

- Protože jsi byl unavený z lyží.

- Peťuš, víš, koho jsem potkala? Šla jsem na čaj.

Povídáme si.

Už se s komunisty asi mluví

Jj, orgie pokrytectví.

Trapný ovan levné voňavky se šíří z Hradu

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-15_Pulnocni/

https://www.facebook.com/100084617054786/videos/209212278365823

Poslouchám Libora Malého. Ukazuje propagaci fašismu na Ukrajině. Zabíjení lidí. Mlácení. Hajlování. A přiblblé vysokoškolské studenty na dnešním protestu proti svému vzdělanému děkanovi. Někdo je ponouká. Tam je jasná stopa loutkovodičů. Nesahají děkanu Štěpánkovi ani po paty. Neumějí mluvit, čtou své projevy z papírů, při chybějící argumentaci divoce gestikulují, když dojdou slova, jsou vulgární. Cáká z nich agresivita, nenávist a blbost. Hlavně z toho jednoho. Z jeho pohybů, očí, pohledu, šermování rukama a mluvy bych ho zařadila někam níž než učně. Bez slovní zásoby, spíš tak deváťák. A to bez urážky těch starých dnešních učňů. Protože ti by dnes vystudovali levou zadní vysokou. Totiž IQ spadlo pod stůl.  

https://www.facebook.com/petr.varhanik.71/videos/765870531593424

Někdo dal na FB srovnání s rokem 89. Stejný scénář, stejné metody, stejní žoldáci. Jen helmy mají jiné. Bílé. Dnes černé ve tvaru těch požárnických.

Jé, to je legrace. Náš pan jenerál přijel obutý neobutý, oblečený neoblečený, přivezl dar nedar. Schválil okrádání důchodců – no taky jak jinak, že jo? Ale podá ústavní stížnost. :-) Směšné. Tak to se budeme těšit, on to pan Rychetský, potomek proklaté rodiny – vyřeší… Určitě ke spokojenosti fialového hnusu.

A já už mažu taky spát. Ráno zas brzy vstát. Tentokrát důvodem připitomělá velká kráva z Itálie. Nerozumíte? To neva. Počkat, urazila jsem ta rozkošná zvířata. Labilní čůza… Nic.

Dobrou noc!