Mlha za mnou

Poslední zpráva dne - smutná. :-(

Ráno. Vstupuji do prostoru kuchyně. Vítá mě jemný hlásek naší Zrzečky. Nakrmit. Dopoledne jsem zaneprázdněná.

Rychle ohřívám oběd. Skyp. Koordinační šteluje kamerku, mikrofon. Spouštím nahrávání.

Ještě se ubezpečuji, kde jsou kapesníčky, kde je čaj. Asi před týdnem jsem prosila, aby s mamkou procvičovali jemnou motoriku. Vyšroubovat a použít jelení lůj. A nalévat čaj z konve. Ptám se, jestli už to nacvičovali.

- Já mám paní Hrobská jinou náplň práce.

No, marnost!. Ireno mlč, nebo tě ukamenují. Nevážíš si péče. Stále kritizuješ. Vezmi si maminku domů. Ty vorle. Nespravedlnosti světa! Kolikrát jsem tu vzdávala hold těžké práci pečovatelů! Ani náhodou bych ji nechtěla vykonávat. A v téhle době obzvlášť. Poklona až k zemi. Hlavně - mít od jara na puse roušku, to je něco! V hábitech... To se vládě opravdu povedlo. Ženy, které zdvihají těžká nemohoucí těla. Ne, ještě si tak dovedu představit zpívání, četbu z knih, házení lehkým balonem - mají jeden u maminky. Koupila jsem ho a nechala ho tam schválně.

Pod nohama mi běhá naše nová Zrzka. Ptám se, kde brala kočky maminka. Chci jí ukázat její poslední tříbarevnou přítulu. Starou hodnou myšařku. Sdílím obrazovky. Mihla se mi tam fotka mamčiny kamarádky z mládí.

- To je Jarča Ferbasová!

To obdivuji. Sama sebe si plete se svou maminkou, ale kamarádku z dětství pozná. Chvíli si povídáme nad fotkami. Vzpomínáme. Dnes je ten den - aktivní. Včera byl den - spací. Všímáte? Zajímavé. Střídání jak na hodinkách.

- Mami, napij se!

Maminka popíjí čaj.

- Jaký máš, maminko čajíček? Máš teplý?

- Takový vlažný a sladký. Dobrý.

- Jo? Jak to že máš sladký, my pijeme hořký.

- Vy si ho pijte hořký, ale tenhleten je sladký!

Vtipná.

Kdyby mi někdo řekl před deseti dvaceti lety, co vše vydržím! Nevěřila bych... Prý člověk vydrží vše...

Čičina prohání své hračky. Probíráme se starými fotkami. Nedostala jsem se na obrázek maminčiny trojbarevné krásky. Zítra. Bude nějaké?

Petroušek je tu. Chvíli povídáme v pracovně. Zrzečka se ihned dožaduje naší společnosti. Objednaní dva klienti. Tak rychle na zahradu. Kočička prohlíží prostor. Občichává zahradní stůl. Stejně je ještě lepší doběhnout do domu. Teplo a bezpečí. 

Celé odpoledne pracuji. Obchoduji. 

Telefon. 

- Paní Hrobská, jen volám, maminka nebyla testována, mezi klienty je deset pozitivních.

- Děkuji. To nic neznamená. Fejkové testy to zkreslují. Víření vody. Humbuk. Koukám na hodiny. Za pět minut pět.

- Už jste doma nebo ještě v práci?

- V práci. Obvolávám klienty.

- Chjo, zbytečná práce. Utíkejte už domů!

Soucítím. Má být už doma, u rodiny... Ptám se na pozitivní pečovatelky. Odkazuje mě na stránky DD. Jdu se tam podívat. Ještě stále tam visí canc, že kdo odmítne testování, musí ho nahlásit na KHS a hrozí pokuta až do výše tří milionů. Píšu řediteli, že má na stránkách text odporující právu. Máme dostatek řitních alpinistů. Hned se tam dvě realizují. A radí. Prý si mohu vzít maminku domů. Božínku, božínku. Vybírám si lidi kolem sebe. S chytrým raději tratím, nežli s blbým nabudu - říkávala maminka. A měla pravdu. Jakým právem si dovolují mi řídit můj život. Nikdy bych si nedovolila někomu říci, co má dělat. Nehorázná drzost. Neuctivost. Bránit člověku v jeho názorech. Zkrátka ředitel zodpovídá za to, co mají na oficiálních stránkách. Nemusí odstraňovat. Stačí napsat pod příspěvek. Tady jsme se mýlili. Ministr sdělil, že nikdo nesmí proti jeho vůli nutit... Kolikrát už dokázal, že není zběhlý v legislativě.!!

Dnes jsem se setkala s orgánem státní moci.

- Máte roušku?

- Nemám.

- Tak si ji jděte koupit.

Nepochopil. Já ohrožuji sebe i ostatní - BEZ ROUŠKY. Jsem takový bezohledný tvor. Už to bude rok. BEZ ROUŠKY. Dr. Peková si může pusu uštěpit, že rouška proti virům je jak pletivo... Ireno, buď už zticha. Neoháněj se stále mezinárodními dohodami, Ústavou nebo Listinou základních práv a svobod...

Apropó - svoboda. To jsme si vyzvonili. Mamce jsem dnes připomínala... Vzpomněla si, jak jsme jeli do divadla na Vinohrady... Do roku osmdesát devět šikanované. Svoboda. Jak rychle vyprchala... Byla tu? Chiméra...

Odpovídám rychle na žádosti o přátelství. Všechny lidi si prověřuji... Nemíním mít v přátelích troly. Jedna taková s vychlastaným hlasem se aktivovala. Ona ještě neumřela? Hm. Kouří, pije, sotva dechu popadá.

V létě jsem pochválila krásný kamínek na FB. U Mirky. U mé učenky. Měla mě ráda. Pochválila jsem ho a do týdne mi přišel poštou. Překvápko. Chtěla mi jen udělat radost. Povedlo se jí to. Byla hodná. Inteligentní. Věděly jsme o sobě. Lajkovala jsem sešity s jedničkami u jejího prvňáčka. Letos už do druhé třídy... Jejich rodinné výlety. Krásné dva hošíčky měla. Co čtu:

Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit, že se tohle stalo... Je to nepochopitelné, smutné a především bolestivé a tragické... Člověk jde na obyčejné vytažení stentu na chirurgii a za pár dní zemře Dnes v tuhle dobu je to týden, co nás navždy opustila moje milovaná ŽENA Miruška a maminka dvou úžasných kluků... Budeme Tě mít navždy v našich srdcích lásko NAŠE Milovaná....

Velmi smutná poslední zpráva dne... Myslím na pozůstalé. Mirka si v říjnu měnila obrázek...

Porada Word teamů končí můj den.

Dobrou noc!