Mluvím, mluvíš, mluvíme. Umím - umíš, umíte?
Probouzím se. Jé, ještě je čas. Jen se otočím. Pospávám dál. Bude devět. Telefon v domě. Linda.
- Dobré ráno! Ty nevíš, že do devíti mě máte nechat spát?
Smějeme se.
- Petr nepřijede v deset, možná v jedenáct. Vysvětluje proč.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-10-jdu-na-smrkove-vyjhonky
Jdu si natrhat smrkové výhonky do koktejlu. Kočky mě doprovázejí. Dnes mají konzervový den. Stále přimíchávám trošku Félixe. Ale čím dál méně. Snad je přeunaučím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-10-druhy-den-rekonstrukce-zahradniho-domku
Dnes už maličko poopustím postel. Ráno ještě levé víčko odulé, ale je třeba začít opatrně žít. Polehoučku. A chránit oči brýlkami. Mám od Zepteru.
Jedenáct. Lindin Petr je tu. Pokračuje na výměně kabátku zahradního domečku, který dávno dávínko, když jsem tu ještě sama nebyla planetárně přítomna, postavil můj tatínek ze starého válečného párkařského krámku. Zatím se to dere na svět pomalu. Jenže on je šikovný. Tvořivý. Pracovitý. Udřený.
Jdu se podívat, jak mu práce jde.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-10-sedmikrasky-pojdte-se-nasusit
Využívám koberců sedmikrásek. Holčičky, budete v čajích prospěšné nemocným lidem. Odesílám pomerančovou kůru, citronovou kůru, někdy přihodím i sušené sedmikrásky. Kilo za sedm stovek. Tak mám třeba necelých deset deka. Dřív jsem celoročně kůru shromažďovala pro vnučky. Už nejsem žádoucí, teda žádaná. Samochtějícímu se křivda neděje – povídal prý Petrouškův tatínek. Mám finanční prospěch. :-) Kdoví, jestli vnuci vědí, že bych jim kůru ráda darovala do školy.
Dopoledne telefonujeme s kamarádkou z Moravy. Je na měsíc v nějakých lázních u Olomouce. Nějak jako Slatinice. Povídáme si o tamní prdlavce, o soli, o molekulární léčbě... A taky o tom, že jsem v síni tradic HL zas a stále umístěna.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-10-bagetky-vcera-i-dnes
Linda se přijela podívat. Plánujeme rozmístění nábytku v chatičce. Ohřívám rýži se sýrem a rajčetem. Umixovala jsem skvělou pomazánku. Zbylo mi kousek už tvrdého uheráku od Vánoc od strejčínka. Vybrala jsem čabajkovou pomazánku. Nebude čabajková, ale z uheráku. Povedla se. Včera jsem darovala bagetku kamarádce. Jednu jsme snědli. Jednu jsem dnes nakrájela. Tedy šup šup, tři nové hotové. Jednu jsem darovala.. Koloběh bagetek.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-10-podvecer
Odjíždějí. Petroušek jede pro mléko. Sedím v zahradě. Hledím do koruny smrku. Tam to žije. Ptáci hopkají, popoletují, hašteří se, zpívají. Odpočívám
Telefon. Jé. Moje zubní lékařka. Jen mě zdraví; jdou na hodinku na majáles. Další telefon. Kamarádka. Cvrlikáme do jarního večera. Péťa je tu. Svářím mlíčko. Včera jsem se dočetla. že se má pít mléko nesvařené. Přidávám ho do koktejlu tedy živé.
Mluvení. Správné mluvení. Už se ve škole neučí správné dýchání, říkánky, aby se vytvořila svalová paměť, posed, držení tužky… Násobilka – šup, drilem. Nacvičovat techniku, to se dnes nedoporučuje. Technika mluveného projevu spadla pod stůl. Přitom je to padesát procent úspěchu toho, jak to říkáme posluchači. Veledůležité pauzy, tečky, důrazy na předložky. Výslovnost sem, nikoli já jsem. Nešvar. Říká se sem a sme. Hyperkorektně se nebere. Má ředitelka na učilišti mě přesvědčovala, že se někdy říkávalo by jsme. Hrůza. Byla kultíkem osobnosti. Nejraději by přestavěla gramatiku od národního obrození.
Správná mluva je úcta k člověku, aby mě pochopil, úcta k mateřštině i ke mně samé. Umět dobře artikulovat, zbavit se zadrhávání, ráčkování. Je důležité, aby člověk nebyl přes svou vadu řeči srážen, aby měl dostatečné sebevědomí. A to nemá, když si šlape po jazyku. On to dobře ví, že kazí řeč. Před každou větou se zamyslíme, nadechneme se. Plynule ji řekneme. V mládí, když jsem si léčila uzlíky na hlasivkách na ORL ve FN v HK, paní primářka Nováková mi znovu připomínala, co nás učili na fakultě. Správně dýchat. Nadechovat se u čárky. Nacvičovat dech. Prodlužovat ho.
My máme doma jednadvacet, dvaadvacet jabloní a hrušní.
My máme doma jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet jabloní a hrušní.
My máme doma jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet, pětadvacet jabloní a hrušní.
...
V češtině mluvíme podle přírodního zákona vody. Mluvíme rovně a končíme do tečky. Dáváme důraz vždy na první slabiku. A pozor!! Rozlišujeme předložky primární – vlastní a sekundární – nevlastní. Ty se do předložek dostaly z jiných slovních druhů. Např. Jdu okolo. Jdu okolo rybníka. První okolo - příslovečné určení místa. Adverbiale loci. Kdežto jdu okolo rybníka – tam je okolo předložkou. A to souvisí s důrazem na první slabice, tedy i na předložce. Ty primární jsou jednoslabičné a na nich je přízvuk. Ty sekundární, ty přivandrovalé jsou jako slovo. Tedy opět důraz na první slabice – o – kolo ry – bníka. Ostatní důrazy jsou slabší a slabší. Zřejmě jsme jediný národ na světě, který má přízvuk na první slabice. Poláci na druhé. Francouzi to mají různé. V ruštině různé. To se musí cizinec naučit.
Ruský přízvuk je různomístný, tj. není vázán na určité místo (slabiku) ve slově, může být na kterékoli slabice, např.: • na 1. slabice – берег (břeh), окна (okna), новый (nový) • na 2. slabice – рука (ruka), нога (noha), конец (konec) • ...
Absolutní základ mluvení je dýchání. Když se to lidi naučí, vítězí. Už se to na fakultách neučí. To není rétorika. To je technika – nádech. Nejprve odslabikovat, pak to dát dohromady. Zadržíme dech do bránice a větičku řekneme na jeden nádech.
Aplikační říkanky:
Kůň, kůň padl, v tůň. Žbluňk, žbluňk. – To je proto, aby věta jela rovně jako voda.
Češi mění názory, žbluňk. Automobil by si už klidně koupili oline. Žbluňk.
U a O je základ. Pokud někdo něco neumí, opakujeme, opakujeme, důležitá je svalová paměť. Až se to člověk naučí. Nutno naučit se poslouchat. Taky hudební sluch je nápomocný při odstraňování vad řeči. Slyšíme se v lebce.
Mluvíme nahlas, aby nás slyšelo celé auditorium – i poslední řady. To je ohleduplnost. Šílím, když v předu někdo kuňká a já ho ve třetí řadě neslyším. A vždy mluvíme k někomu.
Když telefonuji, mám koutky nahoru. Ten na druhém konci mě vnímá, že se usmívám. A taky se mi rozzáří oči.
Důležité tři složky je hlava, srdce, pohlaví.
Mluvím-li s někým, poznám, jak je vzdělaný, sečtělý, nevytahuje se nade mnou… Důvěryhodný. Poslouchám. To je hlava.
Srdce – paní Nováková, jsem moc ráda, že jsme si promluvily… Pojďte, uděláme si příjemnou chvilku.
Pohlaví – i stará žena ať je báječná mladá žena. Ne kyselá okurka. Žena je žena. Muž je muž. Prezentovat ženu. Muž nemá být ani namyšlenec, ani mačo.
Hezitační zvuk - to vadí. To vadí šíleně. A plevelná slova. Slouží k rozmýšlení další věty, myšlenky...
Zvuk vznikající při hezitaci, tj. při porušování souvislé řeči ulpíváním na některých hláskách nebo slabikách. Může jít o zvuk vznikající při fonaci, který nemá charakter konkrétní hlásky jaz. a přirovnává se k různě modifikovanému [e], event. zvuku při pokašlávání. V běžné mluvě je zcela běžný, ve veřejném mluveném projevu však bývá hodnocen jako nedostatek (zvuk parazitní, zvuk váhací). V psaném projevu (umělecké stylizaci mluveného projevu) mívá konvenční formu eee, ehm, hm. Má např. funkci jako signál toho, že se mluvčí připravuje k řeči, hledá vhodný výraz, je projevem rozpaků atd. Z hlediska techniky řeči slouží i jako příprava ↗fonace. V tradiční slovnědruhové charakteristice lze h.z. zařadit mezi ↗onomatopoická citoslovce. Podobnou funkci jako h.z. mají v souvislé řeči i některé sémanticky vyprázdnění výrazy, které překlenují pauzy tam, kde mluvčí promýšlí a formuluje odpověď, udržují kontakt s komunikačním partnerem apod. V rétorice se jim říká expletiva, výplňková slova, parazitická slova; nemusí jít o slova v běžném slova smyslu, ale i o slovní spojení n. i krátké věty: Teda já, teda, že, abych tak řekl, to, myslím, víte, já myslím teda, že by se o tom jako mělo jako tento, uvažovat.
Mají to politici. Hrůza. Nemusí mít super dikci. Uf! Ale snažit se. Jak se zbavit plevelných slov? Nahrát se. Dávat si pozor. A dýchat!
A ještě jedna věc. Rázy. My Češi mluvíme s rázem – na okně. Moravané a hlavně Slováci mají spisovné bez rázu – naokně.
Můžeme klidně mluvit rychle, ale tak, aby posluchač stíhal vnímat naše slova a myšlenky. Pozor na uspavače hadů. To je smuteční řeč – usneš.
Každá samohláska – vokál – má v puse svůj chlívek. Přesná výslovnost. Poslouchám-li někdy Pražáky – směju se. Mění špatnou výslovností samohlásek naprosto smysl věty. Někdy si větu zapíšu a večer ji dám do počteníčka.
Čeština je zvukomalebná a temporytmická. Prosím, PROSÍM!! NEříkejte Mějte hezký den!!! Anglikanismus! Šílím! Jen – Hezký den!!
Budeme to diskutovat. – Co to je? Budeme o tom – pojí se se 6. pádem!!!
Zmíniti se – o tom. Ne zmíním to!!
V budově z ambasády – to je nesmysl!
Lidi neumějí používat předložky!!
Sama používám při psaní hovorově – náklaďák, gympl, víc, míň – ale správně je nákladní automobil, gymnázium, více, méně. Určitě nenapíšu policajt, ale policista. A neříká se Brňák – ale Brňan. Ne Hradečák – ale Hradečan. Ne Jaroměřák, ale člověk z Jaroměře nebo Jaroměřan.
Vážení pšáteué. :-) Závěrem – má první zkouška na vysoké škole byla z fonetiky a fonologie. Jé – to jsem si dala opáčko. Poznámka – paní učitelka Bednářová – nádherná ukázka vzrůstu projevu na veřejnosti. Včera mluvila nádherně, sebevědomě, nezadýchávala se. Text si pro jistotu napsala, ale měla ke komu hovořit, vypadalo to, jako že mluví z hlavy. Bravo!
Dobrou noc!
P. S. Nefandím určitě Reichlovi. Určitě žádnou stranu. Ale paní Turková míří vždy do černého:
Ivana Turková
1 d ·
Prolhaná, fejková a zkorumpovaná "mladá a pohledná"
Tohle má být vzorem a ovlivňuje naše studenty
V Polsku rektor, který kupčil s vysokoškolskými a doktorskými tituly, nejenže odstoupil, ale byl obviněn a trestně stíhán
Danuše jako rektorka o kupčení s doktorskými tituly na univerzitě, kterou vedla, údajně nevěděla Žert
Rektor Tulaja, kterému prokázali tři predátorské články, se omluvil a vzdal kandidatury na ministra
Rektorce Danuši prokázali devět predátorských článků bez řádného recenzního řízení, účast na fejkových prázdných konferencích a nic, ani odstoupení, ani špetka slušnosti
Dál bude jezdit po celé republice jako kandidátka nejen na europoslance, ale dokonce na eurokomisařku
Fialový hnus velebnosti…
Pojďme vrátit této zemi slušnost a nevolme politiky, za které se musíme stydět
Buďme PRO #stranapro #politika #usteckykraj #europarlament