Mňau, už to bude dobré. Ale mňau, bolí to

Bude půl osmé. Něco mi říká:

Vstaň. Běž za kočkou. Potřebuje tě. Jdu. Ačkoli mám mrak času. OK. jdu za kočkou. Kde je? V koši není. Co když ji Petroušek někam odvezl? Co když nechtěl, abych viděla. Beru si baterku. Volám. Hledám. Hledám všude. Žádná odezva. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-29-zofie-se-mi-ztratila-v-dome

Dokonce i za zavřenými dveřmi pracovny. Ano, tak člověk zblbne. Odcházím z pracovny, zavírám dveře. Jdu do ložnice, kde nemůže být. Přesto jdu na čtyři. Ne. Není. Není v poličce, kterou okupovala Micinka? Není. Jak může být v ložnici, když byly dveře také zavřené? Vyschlo mi v puse. Lezu po čtyřech u Péti. Ne. Volám mu.

- Dal jsem jí nažrat.

- Kam?

- Do koše.

- Ale tam není.

- Než jsem se vrátil, byla pryč ale trošku sežrala.

- Ale kde je?

- Někde v domě.

- Tys´   ´ji nikam neodvezl?

- Neééé. Prosím tě, já musím jet na kotelnu. Pak mi ještě zavolej.

Hledám. Volám Lindě.

- Mami, někde je.

To by mohlo být. Ale kde. Jdu si pro baterku. Jak šílená hledám. Jé. Ona je pod gaučem! Potichoučku. Skrytá. Vylekala mě. Šla se schovat. Pokouším se ji pohladit. Brečí. Petroušek je tu. Domlouváme se. Ne, teď ji vyndávat nebudeme. Necháme ji odpočinout. Až otevřou na veterině, šup tam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/29-01-2024-k-erice

K Erice pojedu o hodinu dřív. Když tak počkám.

K Erice pojedu o půl hodiny dřív. Když tak počkám.

K Erice pojedu dřív. Když tak počkám.

K Erice pojedu na čas.

K Erice jsem dorazila s desetiminutovým zpožděním. Chtěla jsem se stavit cestou na dvou místech. Ne. To bych nestihla. Já dnes měla nekonečnou šanci přijet ne pozdě, ne na čas, já mohla přijet s hodinovým předstihem! Já tu šanci nevyužila!

Erika se diví, už jsem dnes tady. Pracuje rychle. Její ruce jsou drahokamy. Petroušek volá. S Žofií jsme objednáni na třináctou hodinu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-29-skonci-to-nekdy

Cestou zpátky obstarávám obchůzky. Modrá obloha opět očárovaná. Dosud svítí sluníčko. Co mě čeká doma? Jak kočičí klubko?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-29-zofinka-se-vraci-do-zivota

Odemykám. Kočička stále pod gaučem. Nabízím dobrotky. Jdu si ohřát polévku. Vystoupila ze své skrýše. Kočkolit. Čůrá i kaká. Výborně. Raduji se. Překvapení. I tohle je maličkost dne. Radost. Hurá. Fotím. Posílám fotky Petrouškovi. Je tu.

- Tak pojedeme s ní? Nebo to mám zrušit?

- Ne, ne. Žádné rušení. Ať  ji doktor uvidí.

Mám ji vzít do velkého koše nebo do malého? Vystýlám její poslední dekou menší koš. Zabrečela. I přesto ne, děkuji za rady. Přepravku ne. Nemohu z ní dýchat. Zvíře je v kleci. Je jedno, o jakou tašku, bednu se jedná. Používám náruč, dnes koš. Jak ožila, jak jedla, jak kočkolitovala! Sáhnout na sebe nenechá. Jedu jen nalehko, v pantoflích. Žofie pozoruje míhající se cestu. Nebrečí. Hladím ji. Mluvím na ni. Uklidňuji ji.

- Peťuš, prosím tě, podíváš se, aby v čekárně nebyl nějaký trhač.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-29-na-veterinu-a-domu

Cesta volná. Usedám v čekárně. Petroušek ťuky ťuk. Z ordinace:

- Moment!

- Ano!

Vychází doktor. Pro něco jde do vedlejších dveří. Petroušek optimista.

- Žofino, tohohle pána s´   ještě neviděla.

Doktor se směje.

- To budeš koukat!

Z ordinace vychází velká přepravka s kočkou. Jako náš Mourek.

Jsme na řadě. Zakládáme kartu.

- Pane doktore, dcera mi volala: Mami, doktor bude myslet: U Hrobských žerou kočky.

- To bych si nedovolil. :-) :-) :-) Nejste sami, komu se kočky takhle mění.  Zdá se, že má teplotu.

Měří. Ano 39,7°C. To je prý jen zvýšenka. Njn, obraženina se hojí.

Prohmatává ji. Hladím, točím. Uklidňuji. Nahmatává místečko nad ocáskem. Tam kviká. Jinak jsou vždycky všechny kočenky – Micinka, Zrzečka, Mourek i Žofinka hodné. Byl to náraz zezadu. Prostředí dělá své.

- Pane doktore, ta nám už udělala škod. Je to kočka stromová. Narozená asi 6.5.

- No jo, tak co byste chtěli od májové kočky. 

- Trochu klidu. :-) V létě vyletí na vrbu. Tam kaskadéří. Teď ven vůbec nechodila. Až minulý týden jen v noci na chvíli. 

Doktor aplikuje injekci na bolest. Ve vteřině. Zvíře nic nepoznalo.  Žofinka si sama hupsla do bezpečí košíku. Pořád se jí dotýkám. Domlouváme kontrolu na zítra k večeru. Nepouštět dnes ven. Bude mít náladu. Injekce zabere.

Platit. Jedeme. Radostně. Domů. Vypadá to, že má v sobě kompas. Přijíždíme do naší ulice.

- Tady to znám. Tady to znám!

Stelu jí do velkého koše. Zase si zalezla pod gauč. OK. Spinkej.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-29-vecer-pracuji

Zvonek. Přichází čtyřiadvacetileté mládě. Mělo by zhubnout asi dvanáct kilo. Není obézní. Ale už zakládá. Holka šikovná. Maturita na SEŠ. Dělá podřadnou práci. Po ní ještě utíká uklízet. V práci si plánuje, co udělá. V pět přiběhne domů. Padne mrtvá za vlast.

- Mňauk!

Otevírám dveře. Jejka. Přišlo to za mnou. To je radost. Ožilo to od rána krásně. 

Slečna mě utvrzuje v obrázku dnešního světa. Nemá praxi. A kde ji má vzít? Ona se potřebuje pocvičit v účetnictví. Podporuji ji. Prý se  už smířila. Ne, ne. V žádném případě. Zhmotnit svou myšlenku! Bere si jídlo. Přeju si, aby pocítila lehkost, změny, radost… Slibuje, že bude aktivní pro svůj budoucí život.

Den nezačal moc radostně. Vyjukaná, sucho v puse; vyschlo cítím celý den, i když piju. Paní na FB píše, že nám jen nakopli. Ale jim dnes zajeli pejska. Myslela, že ji přežije. Komu bude dávat kostičky a dobrůtky. Chjo. Pejsínek krásný. Máme my lepší večer než tam u pejskových. Ten už na ně hledí zpoza duhového mostu od svých psích předků. Ať je paní co nejdřív obdarována novým psím štěstím. 

O Marii Terezii příště.

Dobrou noc!

P. S. Dnes jsem si poznamenala:

Pravda jej pravdou, i kdyby jí nikdo nevěřil a lež je lež, i kdyby jí věřili všichni.