Modrý úplněk, čertovské energie
Motto
"Lidé se bojí těch, kteří znají sami sebe. Mají z nich strach.
Ti, kdo znají sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost. Mají charisma, které může vytáhnout mladé lidi z vězení tradic. Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit.
Každý génius, který ví něco o nitru člověka, je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou.
Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec. Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ.
Žádná společnost si nepřeje, aby lidé poznali sami sebe. Je to proti zájmům všech společností.
Pokud jsou lidé moudří, nelze je vykořisťovat. Pokud jsou inteligentní, nemohou být porobeni. Nemohou být nuceni do mechanického života. Života jako roboti.
Svoboda přichází s moudrostí a žádná společnost si nepřeje svobodné lidi. Komunistická, fašistická, kapitalistická, křesťanská – žádná společnost. Protože v okamžiku, kdy lidé začnou používat svou inteligenci, stávají se nebezpečnými. Nebezpečnými pro zřízení. Nebezpečnými pro lidi, kteří jsou u moci. Nebezpečnými pro majetné. Nebezpečnými pro všechny druhy útlaku, vykořisťování, potlačování. Nebezpečnými pro církve. Nebezpečnými pro státy. Nebezpečnými pro národy. Ale ve skutečnosti je moudrý člověk plamen, světlo, oheň. Nemůže jim sloužit.
Raději zemře, než by byl zotročen."
Osho
Modrý úplněk svádí k vyprávění pohádky. Jako vždycky. Tentokrát bude úřednická. Ach, kdyby to četl Jimi Hadži, jak by mi dozvukoval - být otrokem? To nikdy! Nechat si oklešťovat svobodu? Ne, ne. Nikdy!
Poslouchejte. Tady je první:
Majitelka nemovitosti se dozvěděla, že u jejího plotu soused něco buduje. Vznesla v dubnu dotaz na podatelnu MěÚ, o jakou stavbu se jedná. Ticho po pěšině. Dopis odnesla voda. Úřední šiml ho možná sežral. O víkendu se majitelka dozvěděla, že stavba u plotu už bude hotová. Stavba pravděpodobně nemá oznamovací povinnost. To neznamená, že nepodléhá nějakým předpisům. Rozměry, vzdálenost od hranice nemovitosti. Pokud Vy něco máte dokazovat soukromé firmě, organizaci s číslem D. U. N. S., což v pohádce znamená soud, exekutor, odbory městského úřadu apod., musíte dostát termínu, který vám nařídí. Žádných třicet, šedesát dnů. Ne, ne. Srovnej, uveď, zaplať pokud možno včera. Oni mají měsíc, dva, tři, čtyři, nekonečno, mohou písemnosti i ztratit.
Dopoledne majitelka volá na stavební odbor. V tom pohádkovém městečku je zavedeno, že pro lidi je úřad v neúřední dny zamčený. Sice od třinácti hodin, ale zamčený. Když se vám podaří při bezmocném oťapování u skleněných nedobytných dveří vstoupit do budovy, když zrovna vychází pávice, pardon, vedoucí odboru, může se přihodit scénka:
- Jé, prosím, mohu vstoupit?
Vedoucí odboru s chladnou tváří faraona povýšeně a naštvaně odsekne:
- No, to nevím!
To je teda ale poučná pohádka, co? Faraonka je placena z daní poddaných! Zlá osoba to neví. Bude třeba s ní zatřást, jestli by se třeba neprobrala k vědomí. Ježibaba.
Že byste očekávaly, milé děti, vstřícnost, lidskost, úsměv? Ne tak. V tomhle královstvíčku je zamračeno. Úředníci mají neomezenou moc, kterou jim lidé dobrovolně svěřili. Jak z té šlamastyky ven?
Nafoukaný vedoucí odboru v úřední den není na pracovišti. Asi dovolená. Nebo v terénu. Ví čert z čertovské sluje. Ale že ten vedoucí šikula s tím nadutým vrňákem neurčil zástupce, který bude vyřizovat hovory! Divné. V neúřední dny mraveniště s úředníky zavřené a v úřední dny v hromadě chybí.
Majitelka nemovitosti zjistila, že na úřadě na své zadeli sedí úřednice paní D. Hodná paní. To byla. Neplní. Kam se asi poděl dubnový dopis s dotazem...
- Já ale váš dopis nemám. Nemám tady kolegu.
- A koho to zajímá? Jo takhle, kolega odjel na bílém koni neznámo kam.
- Já ten dopis nemám. Nevím, kde je. Kolega už tu nepracuje.
Vida, jaký pořádek má byrokracie v tom našem královstvíčku. Tohle si s mí dovolit jen osoba úřední.
- A vy neumíte pod pohrůžkou pokuty z něj jeho agendu vydolovat? Co to je?! Vy si dovolujete jen na pracující lidi!
Majitelka nemovitosti se nikdy nedozví, co z kůču bude stát za její nemovitostí. Jen nájemníčci hlásí konec sluníčka na jejich záhony. To už tady jednou bylo, vpomínáte?
Pohádka druhá.
Majitelka nemovitosti má chodník krásně vymeten. Ona si svůj chodník před svým vchodem udržuje v čistotě. Totiž nějaký kráv vymyslel zákon, že chodníky bude uklízet erár. A tak se děje. Postavené na hlavu! Odjakživa si před vlastním prahem uklízí každý sám.
Vedle nízkého domečku dostal při stavbě své óbrkůči svolení jakýsi O. rozebrat chodník. Stodola to je obrovský barakus hnusus. Prašule asi hrály roli. Moudrá osoba znalá zákonů by hnusus nikdy nedovolila postavit v klidné zahradní čtvrti. Takový odporus. V zahradě nízkého domečku se okamžitě ztratilo slunce. Začali se houfně ve vlhku a chladu vyskytovat slimáci. Nikdy v zahradě nebyli. Sluníčko jim nedělalo dobře. Byrokrati dovolili rozebrat městský chodník. Kolaudacička má jednu prostou podmínku. Okamžitě po kolaudaci uvést rozebraný městský chodník do pořádku. No jo, vyvolení smějí nedodržovat podpisy pod smlouvami. To jsou nadlidi. Uplynul rok stodolus hnusus zkolaudován. Chodník stále nemá kabátek. Taky proč, když rozebrat ho bylo tak jednoduché. Ale postavit ho, hm, to dá práci. Nikdo ho nenutí, nekontroluje, nenařizuje. Tak proč by se sanžil! Majitelka sousední nemovitosti se slimáky při hovoru s úřadem žádá, aby byl chodník uveden do původního stavu, neb lidé přecházejí na cestu. Ohrožují své životy. Volá. Marně. Znovu. Marně. Úředníci nejsou kuželky. Ty jen tak nerozhýbáš. Dnes byl, děti, Modrý úplněk. Majitelka se hezky rozčertila. Který odbor, který úředník, má chodníček na starosti? Stavební? Odbor majetku města? Dopravní? Děti, v chaosu viníka nenajdete. Úředník je chráněná postava. Nemusí dodržovat pracovní dobu. Může se vymluvit, že je v terénu. Mimo úřední hodiny - kdo si tuhle blbost vymyslel - ho neseženeš. Je přece v terénu. Jo? A kde? A jak to, že nekontroluje po městě závady, nedodělky, dluhy, závazky, lhůty, termíny!!!
- Tak já si ho najdu v databázi a zavolám mu.
- A proč byste to dělala? Hezky mu to napište. Pošlete mu psaníčko po obecním Pepkovi Vyskočovi. Chodit umí, ale číst a psát ne. A já vznáším stížnost na nekonání a nedodržení zákona.
- To nejde. To musíte písemně.
- Jak písemně? A vy můžete vstupovat do jednání telefonem?
- Vy musíte dodržet správní řád a sepsat stížnost písemně a donést nám ji.
Děti, to je pohádka, co? Taková moderní. Nestydatá. O úřednické spravedlnosti. Ukazuje nemravnost doby. A chaos. Chodník spadá pod dopravní odbor, pod odbor majetku města, pod odbor stavební? Herdek, kdo ho má vlastně na starosti!?
Ta, co nenosí na krku zvon, nehoupe hlavou jako kůň a nebečí, děti - majitelka, jo? - se podřizuje úřednici. Nese stížnost. Tak už mají na tom pohádkovém byru dvě. Jednu pro ztrátu úředního lejstra, nekonání a nemožnost bránit se. Druhou pro liknavost a nechuť kontrolovat termíny a z nich vyplývající povinnosti.
Co se, děti, ale nestalo?! Ta, co není ovce, nenosí na krku zvon a nebečí - no, kdo je bystrý? o kom je řeč? - se po příjezdu domů nestačí divit. Jen valí oči. O. upravuje chodník. Jen tak? Zničehonic? To je náhodička! Už několikrát s manželem vyzývali k uvedení chodníku do původního stavu. Když to je jen přátelské pošťouchnutí, co by! Před třemi týdny upozorněn odbor dopravy. Nic. Nekonal. Asi to zapomněl úředník brkem zaškrábnout do agendy. Před třemi dny upozorněna vedoucí oddělení tradá tradá, tydýt. Je prý příliš hodná, než aby honila své podřízené na odboru tradá tradá, tydýt k plnění povinností. Cože? Že to neumí? A co dělá na vedoucím postu? Dnes se stal zázrak! Halelujá! Volejte halelujá! To je náhoda. O. dává chodník do původního stavu. Kterýpak číman ho varoval, že bude zle?!
Telefon úřednici, která správně vyžaduje dodržování správního řádu. Na chudé lidi musí přísnost být, to jinak nejde.
- Co vy si to dovolujete? Vy jste avizovala O. Jak jste si to mohla dovolit?!!
- Já jsem mu jen zavolala.
- A to je v souladu se správním řádem? Tak o tom se dozví nejvyšší. Podávám na vás písemnou stížnost za maření úředního výkonu a za nečinnost. Město mohlo dostat do své pokladny příspěvek v podobě správní pokuty třeba deset tisíc korun.
Děti, to byla ale divná pohádka, viďte? Tak to chodí… A lidi mají naprosto vymyté mozky. Kritizují ty, kteří se snaží vydobýt si pořádek.
Tak děti, ještě jeden příběh. Nebo ne. Příště. Jindy. Mohlo by se vám neudělat volno.
Konec pohádky. Vstávám. Na desátou mladý hasič. Čas s ním utíká víc než rychle. Mám v úmyslu péct větrníčky. Jeden dobroděj měl sváteček. Už uplynuly dvě neděle. Je čas. Balím dárek.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-19-model
V zahradě pracuje LP. Bohužel, odkrytá střecha našeho božího skládku protekla. No, pěkné nadělení. To se pořád hotoví, kdy, a ještě ne, teď taky nemohu, a za týden. Suché vhodné období pro výměnu střech právě skončilo. A je to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-19-dopoledne
Přijíždí pan truhlář se vzorníkem. Staré obroušené původní dveře mají divnou zelenou. Je to do modra? Do olivova? Je to do zelena? Nemůžeme správný odstín dohledat. Nakonec si bere zbytek brusného odstínu, nechá namíchat ten samý na míru. Linka hotová. Skládek budeme vystěhovávat a dělat znovu. To abychom se nenudili.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-19-vetrnicky
Peču větrníčky. Je třeba mít dobré nastrojení mysli. Jinak ti nevyběhnou. Část jich dostane jeden oslavenec, do druhé krabičky pro tu, která v neděli slavila sváteček.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-19-realizace
Balím dárečky jedné Petře. Ta se bude divit, že je obdarovaná. Dnes modrý úplněk. Čertovské energie. Chaos, binec, neurovnanost, nedodržování pravidel, řádu. Zákony platí jen pro někoho. Divný den.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-19-slepice-a-kohouti
Slepice přiletěly! Kolegyňka z Herbalife, hrnčířka poslala nádherné hejno. Tři si bere Linda. Tři si nechávám. O jedné vím, komu přistane. Ach, ty jsou krásné.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-19-jedna-rano-nejvetsi-bdelost
Jedna. Někdo klepe na okno. Žofie. Největší rozmar! Pomňaukává. Útočí. Dožaduje se. Že ona právě teď má chuť na maso. Má. Přes den si nedá ani soustečko. Potichoučku jí nabízím. Vyjedla celou misku. Mourek leží na zádech. Tvrdě spí. Chrupká si spokojeně. Nic nechce. Až ráno.
Dnes už dost.
Dobrou noc!