Mohl bych zítra zase zážitkový den jako dnes?
Nasněžilo. To měli o víkendu v Kusku na trzích prodejci štěstí. Dnes půjdu bosa ke krmítkům. V kuchyni Mourek i Žofinka už způsobně sedí jako žáčci. Čekají na snídani. Žofka divný tvor. Někdy se k talířku nehrne. Nechce. A pak najednou všechno slupne. Dnes lupala ihned.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-pred-snidani
Dnes se obě ženou k miskám. Zajímavé. Když řeknu Mourek – je to vlevo. A Žofinka, položím misku vpravo. Obě kočky se vždycky prohodí, srovnají, jak mají pořadí u svého kočičího stolu.
Mezitím připíjím na svět, na lidi, na dobro, na osvobození dětí, lidí, na modrou oblohu, na zdraví smrku, na zdraví veškeré přírody, na… Hlavně mi do toho dnes neremcá Žofka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-pres-okno
Ptáci mi vyťukávají morseovku na předních oknech. Jdu do pracovny. Košatinové – proutěné krmítko se jen točí pod tělíčky lehoulinkých strávníků. V ložnici taky podívaná. Nekonečné. Dívala bych se, jak jsme se dívali v dávných dobách na čb přestávková koťata v košíčku.
Výrobce krmítek z proutí jsem viděla o víkendu v Kuksu. Potěšila jsem pána, že jejích krmítko máme už deset let. Sice pod střechou, ale na větru, dešti, slunci, mrazu.
Nasnídaná. Jdu krmit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-v-zahrade
Bosa do sněhu. To já ráda. Nesu velký kýblík slunečnice. Na vrch jsem si poskládala pár koulí bez síťky i v síťce. Než obejdu zahradu, mám kýblík z poloviny prázdný.
https://www.youtube.com/watch?v=d7uaTdp9AKM
Krásná přehlídka ptáků na krmítku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-ve-snehu-to-studilo
U dveří do domu už čeká Žofka. Sníh jí stačil. Pacičky se šly ohřát do koupelny.
Mám v plánu vyčistit co nejvíce oken. Vyžehlit tři pračky prádla. Výzva. Mezi prací si vždycky na chvilenku odpočinu. Stačí deset minut. Čtu na FB. A jdu na další okno.
https://www.youtube.com/watch?v=bUFsrMwFutQ
U práce poslouchám Janu Tomajkovou. Rovnám si, co jsem kdysi považovala za fantasmagorii nebo nezáživnost, dnes o tom hovoří. Rozhovor s Nerudou, ano, stáhla jsem si rozhovory před lety, ale nedoposlouchala. Když jsem chodívala meditovat, byla moderní hudba WingMakers. Asociovalo mi to indiánskou krajinu, volnost ptáků. Naše guru nás zrazovala, ne, ti jsou negativní. Pozor na ně. Na svobodném vysílači jsem poslouchala u Pavla Hlávky pořady s Peterom insiderom. Pracuje v tajné organizaci ACIO. V tajné a prozradil to? Líčil, jak někde v nějakém americkém městě v známém hotelu vyjedeš do posledního patra. Projdeš stavem, kdy se ti rozostří zrak, všechno kolem se chvěje. Jsi na Marsu. Přestala jsem ho poslouchat. Hovořil o tom tak lehce, že to nebylo k uvěření. Myju okno a říkám si, že na vnímání, pochopení, všimnutí si jsem měla vždycky leta času. Dnes všechno v jednom pořadu. Když jsme bydleli v paneláku, někdo mi poslal čmáranice na obloze s divokou hudbou. Co to je? Smazala jsem to. Dnes se tím zabývá např. vědec, který učil na americké prestižní univerzitě, Radovan Dlúhý. Byla jsem hloupá.
Projekt WingMakers - Tvorcovia Krídel je rozsiahly filozoficko-duchovný materiál pôvodne prezentovaný ako "objav" starodávnej časovej kapsuly v Novom Mexiku koncom 90. rokov. Zahŕňa hudbu, poéziu, maľby, filozofické texty a príbeh o pokročilej ľudskej civilizácii z ďalekej budúcnosti, ktorá zanechala "dôkazy" pre súčasné ľudstvo, aby nám pomohla prebudiť sa k vyššiemu vedomiu – k stavu Suverénneho celku. Najznámejšou časťou sú rozhovory s Dr. Jamissonom Nerudom – svedkom z tajnej organizácie ACIO a jej elitnej vetvy Labyrinth Group. Dnes vám prinášame prepracovanú prvú časť Piateho (a najvýznamnejšieho) rozhovoru
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-mam-pomocnika
Nesmírně těžké vyprávění. Šmidlám okna. Tablet na parapetu. Pozoruji zahradu. Sníh. Poslouchám o životě v naší časové kapsli. O nutnosti uvědomit si své JÁ. To je osvobození.
Oběd. Ze sobotní naší návštěvy restaurace. Pročítám si FB:
První pražskou porodnici založila 22. listopadu 1762 císařovna Marie Terezie. Iniciovala vybudování ústavu pro svobodné matky a sirotky. V budově v Soukenické ulici se první dítě narodilo roku 1766. Na dokončení stavby se finančně podílela hraběnka Kinská. V roce 1776 se rozhodlo o připojení porodnice k vlašskému špitálu na Malé Straně. Ten po připojení Šporkova domu nabízel místo pro 20 rodiček: postele oddělené závěsy, plechové umyvadlo, dětskou vaničku a dva "porodní sály". Více v Příbězích z kalendáře na Dvojce:
Píšu: A tady to začalo. Nikdo se neptá, co začalo. Jen plačící nebo páčiky nahoru. Lidi chápou.
Než jdu na další okno, pročítám u Hely Heclové její dnešní dlouhý text o kosmickém stromu.
Kosmický strom byl ve všech civilizacích vnímán jako kříž, skrze který proudí na Zem tvůrčí impulsy vlnovou frekvenční formou. Byl vnímán jako zdroj života, existence a záchrany. Lze se i při příslušné praxi dostat za něj, za hranici dimenzí a světů, možná je ZA TÍM křížem onen Bůh... možná je v nás, když se dokážeme dostat za tu hranici v sobě, a jde to. Nyní už to jde, protože to Devátá vlna umožňuje. Dává citát z knihy Devět vln stvoření od pana Callemana z roku 2016. Před pár lety bych tohle vůbec nečetla. Teď už vím, o čem čtu, čím se prokousávám. Kam až jsem dolezla ve vnímání světa, člověka, duše, inkarnace. Všechny mé poslechy, četby se spojují v jeden celek. Co bych tomu asi říkala v sedmdesátých, osmdesátých letech. To tady panovala slepota a hluchota. Snažím se rozkodovat Callemanův text.
Hela dodává:
To, že byly tvůrčí impulsy kosmického stromu napadeny parazitem a přesměrovány, je jiná věc. Ony totiž dávají tu možnost. Klidně to šlo bez krve a násilí a manipulací, ale to by holt pak neměli někteří ty kliky a jiné věci ze zlata, zatímco jiní umírají na bojištích... Podle mě nejlíp ilustruje tu nákazu slovanský mýtus o Kostějovi Nesmrtelném, který má život ve vejci v jehle, ta je v kachně, ta v zajíci a ten v truhle na obrovském dubu... na kosmickém stromu života... a je na každém z nás tu jehlu zlomit... a bude to
Helu sleduji už několik let. Začala perfektními rozbory slovanských pohádek. Naposledy měla ukrajinskou O Modřínkovi. Symbol na symbol. O Kostěji Nesmrtelném – tuhle jsem nikdy nečetla a neslyšela. Od Hely jsem tuhle postavu slyšela rozebrat několikrát.
Mám čtyři okna umytá. Docela fyzicky náročné. Pokračování příště.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-na-nakup
Kousek po šestnácté si jedu pro balíček a na nákup. Ješiši, to už dnes nevyžehlím.
Petroušek měl dnes volno. Celý den pracoval. Zacouvávám pod stání. Petroušek už je doma. Ukazuje mi, ať dám pozor. Jsem skoro na zdi. Pomáhá mi s nákupem. Hlásím, co všechno jsem udělala.
- Tys´ mi rozbila brýle.
- Peťuš, to byla na mě past. Někam jsem se musela postavit na tom stole. Tak jsem je chtěla složit. A lup. A zjistila jsem, že jsi tu nožičku měl slepenou. Podvod. :-)
- No, už jsem si to spravil.
Řehtám se.
- Peťuš, já jdu asi zapnout kamínka do chaloupky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-vecer-v-zahrade
Jeden fukar mám v chaloupce. Pro druhý se vracím do domu. Minuty běží. Než dám do zimní zahrady topidlo, vytírám. Vyměňuji sáček ve vysavači. Ty bláho! Ne a ne se trefit pytlíkem…
- Peťuš, mám tu pro tebe oříšek. Navléknout pytlík do vysavače. A zjistit, proč netáhne.
- To musíš dnes luxovat, jo?
- Ano, musím. Chci sem dát kamínka.
Jsem vzteklá, protože se blíží osmá. Začíná vysílání na Šalingradu. Vysavač je rok starý. Netáhne. V devět bude Karol Stonjeková vysílat. Ještě mám připravit koktejl. Svačinu Péťovi. Vymáchat další pračku. Ty bláho!
- Péťo, zítra ho sbalíš a odneseš do elektry, Ať ti předvedou, jak se tam ten pytlík zasune.
- A kde je prodejka?
Nesu mu dvě. Máme dva totožné vysavače. Jeden v chaloupce. Jeden v domě, abych nemusela vytahovat centrální.
- A kde je ten konec?
- Péťo, ty máš zúžené vidění jako kůń. Tady! Jsem ti to donesla.
- Představ si, že tomu jednomu končí záruka zítra. A druhému pozítří.
- Tak to štěstí, že jsem se do něj koukla. Peťuš, dnes jsem ti ulehčila rozlišování záclon. Tady jsou závěsy a krátké okno.
Péťa je zručný. Šup, šup, hotovo.
- Máš štěstí, že se to na to okno hodí.
Víme, o čem mluví. Loni navěšel podlouhlé závěsy na šíř…
- Peťuš, tady ještě, kdyby se ti chtělo, závěsy do ložnice. A přinesu dlouhou do obýváku.
Jdu péct chleba. Kváskový. Žitný. Přisýpám trošku špaldy.
Chlebíček upečen. Teplo v domě. Osprchovaná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-24-od-kvasku-k-chlebicku
Svačinka připravená. Čaj v termosce na zítra uvařen.
- Prosím tě, mohl bych zas zítra zažít takhle zážitkový program, jako dnes?
Umí mě pobavit. To byl zážitkový večer!
- Peťuš, ale to se divíš, co zvládneš, viď? Ty seš totiž děsně zpomalený. Mohu ti zas něco na zítra připravit. budeš koukat.
- Dobrou noc. Tak zas zítra se budu těšit.
Vyhřála jsem mu postel vyhřívací dečkou, aby ho nestudila Teslova podložka.
Přicházím do obýváku. Chci si sednout. Ne! Neéé! On dlouhou nechal přehozenou na gauči. A kratičkou z ložnice, ne! pověsil na okno, kde měla viset dlouhá.
Už spí. Si myslím. Ale slyší mé syčení.
- Co je?
- Nic. Zítra! Spi! To dokážeš jenom ty! Budeš mít zážitek.
Pomohl mi moc. Ale!
Když se mě ptal, proč tak spěchám, připomněla jsem mu, že v neděli chci mít hotovo. Věnce. Stromeček. Okna. Pak už je to šudli šudli. V teplíčku, čistá práce.
To máš prosím tě týden!
Peťuš, neřiď. Za měsíc je Štědrý den!
Dobrou noc!
P. S. V listopadu velký čtenářský zájem opadá. Mé deníky jsou už asi nezáživné. Možná, že příští platbu za rok už nezaplatím. Budu si psát pro sebe, zadarmo. Možná v prosinci zas vyletí statistiky ke dvěma tisícům. Uvidíme. Pokud budete sdílet, budu ráda. Uvidím to na statistice. Děkuji.