Moje nejoblíbenější vánoční hudba

Nádherné období. Mám ho ráda. A ještě jedno jsem milovala. Čas před letními prázdninami. Písemky, testy, slohové práce, dolaďování známek, odevzdávání učebnic, výlety, konference. Vůně sena věstila blízkost svobody, cestování, lenošení. Teď už miluji jen tuhle dobu. Letos o týden kratší. Purpurou jsem prováněla dům už v době předadventní. Letos jsem si užila trhů, výstav, koncertů, setkání. To bylo něco. Taky jsem hodně vnímala mísení energií. Tlouklo se to jako černá bílá, studená a horká, hloupá a chytrá. Napadají mě další protiklady ze současnosti. Zrovna včera jsem se náhodou podívala na profil mého oblíbeného studenta. Indoktrinován. Mně se v poslední době dělá slabo. Najednou mi je divno. Už asi dvacet let mám emoce přestěhované ze solar plexu do srdce. Cítím srdcem víc a víc. Zaručené. Přesné. Intuitivní. Je-li to dobré, vlní mi v srdci nebo hrudníku československá vlajka. Je-li to jelito špatné, ždíme se mi tam ukrutně hadr na podlahu.

Odněkud volá Petroušek.

- Prosím tě, otevři bránu Petrovi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-16-zahradni-domecek-vzkveta-skladek-uz-slouzi

Je tu. Otevírám. Pod rukama mu roste budoucí podlaha v našem zahradním domečku. Škoda, že už tu není mamka. To by bylo žůžo. Chtěla bych vidět její tvář. Překvapena? Až bych jí řekla, že konečně máme výborně uskladněna naše jablka a brambory. Loni touhle dobou jsem ve vzpomínkách na FB četla, jak jsem vynesla ze sklepa maminčina domečku dva kbelíky jablek. Letos u našeho uskladnění dvě jablíčka. Jedno shnilé a jedno nahnilé. Luxus.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-16-takove-normalni-pracovni-dopoledne

Předposlední sobota adventní. Poslouchám koledy. Na plotně purpura. Zlé entity pryč – teď! Slunce se blíží. Potřebujeme ho. Zadělávám asi dvě těsta. Nemám upečeno nic. To se mi ještě nikdy nestalo. Asi před třiceti lety se mi zdálo, jak jsem doma u maminky a s hrůzou zjišťuji, že nemám na Štědrý den cukroví. Letos to tak je. To dám. Doženu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-16-petrousku-prosim-te-pomoz-mi

- Petroušku, prosím tě, pojď mi pomoci.

Nesu mu malou bedýnku loňských ořechů s tvrdou skořápkou. Louská. Brblá, jak jsou tvrdé.

- Peťuš, a myslíš, že bys mohl přestat u každého ořechu komentovat, jak je nedobytný? Já bych je vylouskala. Ale hoří mi čas.

Pryč jsou doby, kdy mi oříšky nalouskala, namlela na ručním strojku maminka. Děkuji, mami, děkuji. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/203-12-16-ta-nase-vanocka-ceska

Zadělávám na vánočku. Povedla se. Nazdobená mandlemi jak ježek. Krasavice.  A pak jsem ji zapomněla zapnout. Rozlezla se. Je sice vynikající, ale placatá. Jsem to ňachla, jak by řekla babička Jůlinka.

Štěstí, že mi Péťa šetří čas. Stejně jsem dnes neupekla plánované tlapy a rohlíčky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-16-je-jaro

Odbíhám do zahrady s občerstvením. Obloha tmavá, osvětlená sluncem. Vypadá to jak na jaře. Kde jsou bílé zimy? Kde je normální počasí? Geoinženiring nám bere radost. O vánočních prázdninách jsme sáňkovali, koulovali se, vymetali klouzačky, natáhla jsem své lyže s vyřezávanou špičkou, vázáním na péro, bambusovými hůlkami na konci s vyplétaným kolečkem proti zaboření. Pravidelně jsme bruslili. I do školy jsme na tělocvik nosili brusle. Dole nad řekou Metují, kde jsou dnes tenisové kurty, bylo kluziště Tiby. Naši hokejisté tu trénovali, hráli zápasy. Nahoře ve věžičce s tlampačem stále zněla hudba. To bylo naše kvalitní kluziště. Co legrace, nahánění, dovádění jsme tam užili. Družili jsem se všichni vespolek. Kde je ten čas? Kam se ztratil? Vrátí se ještě někdy?  Domů jsem chodila okolo řeky, vlevo temný sráz porostlý vysokými stromy. Nebála jsem se. Nic se mi nemohlo stát. Byla jsem v bezpečí. Žili jsme zdravě a beze strachu. 

Oběd. Petr ještě dotluče prkno. Říká, že je nešroubuje, až pokud se některé bude chtít kroutit. Zapaluji dvě svíce na věnci. Zítra zapálím třetí. Vánoční atmosféra. Linda dnes kluše do nějakého starého kostelíka na koncert tam u nich. Já jsem si včera objednala vstupenku do Kuksu na Rybovu mši.

Hledám už asi měsíc vánoční závěsy. Svítící. Nemám. Dnes jsem opět prohledala vše, kde by mohly být? Ne. Nemám.

Vstávám od psaní. Jdu do skříňky se záclonami. Hele, tady jsou! To brzy. Mohly mi tu dělat radost už tři týdny. S jakou jistotou jsem šla… A našla! Jak je to možné!

Lístky v Kuksu se budou vydávat mezi 16. a 16,30 hod. před kaplí Vyjíždím před půl pátou. Moc se těším.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-16-rybova-mse-v-kuksu

Asi tak v roce 1972 nebo 1973 přišla na Silvestra do našeho domečku moje spolusedící Elena Sázavská s Ivanem Kalandrou. Přinesli desku Jakuba Jana Ryby s Českou mší vánoční. První něžné tóny. Přesně si pamatuji, jak mě hudba omámila. To byla něha. To byl zpěv ptáků, kukání kukačky, povídání lidí, na cestu se vydáme. Tehdy jsem si hned Mši nahrála na svůj kotoučový mgt. Od toho Silvestra mi zní Rybovka v různých vydáních na cédéčkách. Text je kouzelný.

https://www.poutnik-jan.cz/lidova-zboznost--c/text-ceske-mse-vanocni-j-j-ryby/

Hledám, kde najdu lístky. Nakonec to není před kaplí, ale blízko pokladny. Mám. Jdu na schody kaple.

Ukázka nádherné české hudby:

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/vanocni-koledy/ceska-mse-vanocni-offertorium-428765

Vstupujeme dovnitř. Přední řady rezervace. Chci si sednout. Zpředu se hrnou čtyři ženy. Je mi trapně, jedou jako tank. Zas cítím energie. Mlátí to. Dávám přednost. Čtyři furie se rozkydly do lavice. A já mám sedět kde? 

- Tak snad mi uděláte místo. Chci si taky sednout!

Jedna drzka výchovně a důrazně:

- S do-vo-le-ním!

- Ne s dovolením, dala jsem vám přednost, pustila jsem vás, takže bez dovolení!
Vnímám ždímání hadru v srdci. Sedím pomalu na jedné půlce. Vychýlená do uličky. Tak to dlouho nevydržím. Bolela by mě záda. Najednou mě někdo chytá za ruku.

- Ahoj, Irenko!

To mám radost. Jana krásná žena z FB. Jak mě tu našla?

Najednou se vedle hrouda odvalila. Sedím konečně rovně.

- Mám tu taťku, zpívá. Je mu 86 let!

Po dvou úvodních koledách se sbor přesouvá za svými sólisty na kúr.

První tóny! Točí se se mnou svět. Něha, hudba hladí. Balzamuje duši. Zase jsem tam dávno v našem domečku. Poprvé zas slyším kukačku, varhany napodobují ptáky. Dívám se na veliký obraz ve stínu. Něco se na něm hýbe. Bílé postavě někdo podává ze tmy ruku. Andělé na oltáři se vlní. Fantazie pracuje.

Vznešenost, lahodnost, pokora, radost, harmonie, oslava člověčenství. Naslouchám hlasům zpěváků. Ladí. Dva ženské party mi jdou z bočního balkonku. Užívám si to; jsem v sedmém nebi. Jsem tu jen já a hudba. Všechny nekalé vlny odletěly.

https://www.youtube.com/watch?v=Oc75gxZ6psc

Hned bych se tam vrátila znovu. Na závěr Narodil se Kristus pán. Jana mi představuje tatínka – asi nejstaršího zpěváka sboru. Seznamuje mě s manželem. Zpíváme. A radujeme se z osobního setkání. Maličká krásná blondýnka. Oči se jí smějí. Když mě požádala o přátelství, napsala jsem jí v domnění, že je to nějaké třicetileté mládě, proč mě žádá. No, je asi o čtyři roky mladší. Vypadá nádherně. Sálá z ní energie. Živel.

Vycházíme z kaple. 

- Já parkuj tady nahoře.

- My taky.

- Jak jste našli cestu?

- Podíval jsem se do mapy.

Jdeme k autu. Parkujeme vedle sebe. To je náhodička, co?

- Petroušku, to bylo tak lahodné. Duše pookřála.

Je spokojen s mou spokojeností. Lístek za 180 korun. Jsou tací, kteří se diví, že byl koncert na lístky. Když přijedeš pozdě, neplatíš. :-)  Ale to prý nemá říkat. :-)  Co je na tom?

Doma zatápím. Nalévám víno.

Bylo to zas po mnoha dnech tady na světě hezké. I s těmi útoky temnot. Je třeba vítězně vybojovávat pozice. Šavličku jsem si zas složila a uklidila do kabelky. O nic mi nejde. Pomlouvat budou. To se mě netýká. Nejsem ničí handřička. Mám tu taky své místečko.

Od 20.12.2020 se máme zpomalit. Nehrnout práci. Co nestihneš, maňana. Už toho tolik nepoděláme. Fyzické tělo ve hmotě potřebuje odpočívat.

Jdu na to.

Dobrou noc!

P. S.