Moje theatrum radosti

Pořád se tetelím štěstím. Krásný stav. Klid v těle.

Devět. Ještě chvilenku. Malou… Probouzím se ve tři čtvrti na deset. V deset je tu Linda a náš mladý terapeut. Nemaluji se. Kašlu na to. Kočénkám do misek. Zvonek. Žofka si nestihla ani první sousto. Žhavá šipka pod gauč. Můžu ji vábit, lákat, slibovat – ne. Ohrožení. Ani rok jí nebyl, konec ledna, když ji nějaké lidské svině nakopaly tak, že málem vydechla život. Ne. Nemá důvěru v lidi. Měsíc se dávala dohromady. Léky proti bolesti. Oboustranná poúrazová kýla. Náš veterinář svěřil operaci až po jarních prázdninách!! zkušenému kolegovi. Prý nevěřili, že přežije. Tři týdny krunýř… Těžká doba. Měsíc léčení, měsíc po operaci. Chápu ji, že na zvonek letí do skrýše.

Dávám misku na linku. Mourek by se vypořádal nejen se svou miskou, ale i s miskou své kolegyně.

Linda přivezla nohu štrúdle. Ze svého těsta, v němž je její máslo, naplněno jejími jablíčky. A sklenici kravského mléka. To zbožňuji. Samá smetana. Sklenici myju. Druhá je připravena z minulého týdne.

- Mami, ještě jsem vám přivezla kapalinu do ostřikovačů.

Zvonek. Lehátko. Fyzioterapeut je tu. Začínají cvičit. Poletuji. Snídám. 

Líbí se mi divení. Jak jsme to tu měli. Jak to tu máme. Dnes ruším. Nemám ráda zasahování do jejich cvičení. Dnes jsem neukázněná… Hodinka bleskově utekla.

Jdu na řadu. Probírá místa, body, chvilku se přetahujeme, pak zas jede po drahách. Bolí to jako čert. To já ráda. Aspoň cítím účinek. Čím víc bod bolí, tím jsem spokojenější. 

- Kde vás to bolí?

Ukazuji jeden loket, jeden palec.

Poledne. Petroušek. Hlásím, co se u nás po dobu jeho nepřítomnosti odehrává.

Hotovo. Znovuzrozená. Děkuji. Tetelím se štěstím. Pořád cítím radost z žití. Měla bych uklízet u sebe na stole, v obýváku jednu poličku dekorací. Nic. Nic nemusím.

Tak šup, uvař lečo. Rajčátek máš dost. Ráno průtrž… Jdu otrhat ta prasklá. Zase lije. Děkujeme srdečně. V největším lijáku jdu na rajčata. Cestou zpátky sbírám pár blům. Někde v zahradě naříká Žofajs. Utíkám do domu. Volám ji francouzským oknem. Běží zahradou. Jak mě zmerčí, zpátečka a za bazén. Co se stalo? Proč se lekla? Běžím volat z terasy. Zas se někde v zahradě vyloupla. Tentokrát jsem ji nalákala domů. Nesu jí mističku s masíčkem, kuřecími křídly, jatýrky od snídaně na terasu. Ještě stále mám dveře z pracovny zataraseny hromadou šatů na ramínkách. Dnes už neuklízím. Maňana.

Bagetky čekají na mřížce na vychladnutí. Pár chlebíčků beru do Kuksu hercům.

Jedu. Parkuji na pravém břehu Labe u hospody Na sýpce. Za našeho mládí – konírna. Dnes – nápis na fasádě hlásá: HOSPODA NA SÝPCE

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-22-theatrum-2026

Tak – klimbla jsem! Takový vzoreček jsem upletla:

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooolkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk\xlllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkklkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm

Sestupuji dolů do šapitó. Kafekára provozuje. Ale jen minu. V šapitó narváno. kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkklddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd

Zas jsem klimbla.

Slyším přes stan smích. Vstupuji do šapitó. Naní si kam sednout. Narváno. Herec si mě všimnul. 

- Dobrý den, paní!

- Dobrý den! Mohla bych si tu někde složit prdelku?

Komunikuji, lidi se smějou. Našla jsem si lavičku, kde při dobré vůli snesou jednoho sedícího navíc. Herci divadla Dno hrají představení Don Juan aneb postrach podkrkonošských žen. Národní divadlo Roškopov.

divadlo

Nejznámější svůdce dívek a žen už zase řádí! Zamkněte dveře, zabedněte okna, zatlučte okenice! Švihák Ponikelský je tu! Ale nebojte, na THEATRUM KUKS je to DERNIÉRA!

Představení tak moc vášnivé až by to mohla být legrace! Natálie Pelcová byla za roli kyblíkonosičky nominována na cenu "Jilemnický dukát". Kočovná divadelní společnost z Roškopova na stráni pod hospitálem! Už brzy ve vašich srdcích a kalhotech!

doporučený věk: 18+

režie : Jiří Jelínek
hudba : Tomáš Alferi
scénografie: Prokop Jelínek + NDR
hrají: Tereza Alferi, Monika Jelínková, Natálie Pelcová, Františka Jelínková, Prokop Jelínek, Tomáš Alferi, Tomáš Hájek a Jiří Jelínek

Dozvídám se, že Roškopov je víska tady v našem kraji. Aha. Je to stále mé oblíbené Divadlo Dno. Hrají příběh tak vtipně, že se stále a stále řehtáme. Mají ty své ručně vyrobené rekvizitky. Miluji ztřeštěnost. Je to má přirozenost. A oni ji mají a hrají.

Linda se za mnou zjevila. Nestihla hru. Přivezla mi lahvičku moštu.

- Lindo, máme jíst jen tolik co se vejde do dlaně. Když si hltnu moštu, mám v sobě rázem pět sedm jablek. :-)

- A chutná ti to?

- Chutná.

U stanu sedí Petr Hašek. Chvilku si povídáme. Představuji Lindu. 

- Prosím tě, ona tě nezná! Když jsem jí říkala, že jsi mě na Vánoce poznal v pevnosti na koncertě. Neznala. 

Jdeme dolů k Prďolovi. Tam už místní ochotníci hrají na schodech. Nesu krabici s obloženými bagetami. Začínají na nábřeží hrát Geisslers Hofcomoedianten hru Huberte! Eko výchovná. Bláznivá snaha jelena ovlivnit a zpacifikovat neukázněné návštěvníky lesa. Kluci se vyřádili v chůzi na chádách. Martin Bohadlo má na nohou takové pérovací oblouky.

Okouzlují. Pořád. Vždycky.

divadlo

Klasický barokní souboj o duši. Hubert je ve skutečnosti v celém příběhu jenom jeden. My však sledujeme dvě jeho povahy – dvě povahy jeho duše. Jedna je smířlivá s láskou k přírodě a živému, a lov bere jako určitou součást. Druhá je urputná, vznětlivější a celkově temnější. H 2 je ta dobrá část a H 1 je ta temná. V závěru jde o nápravu a smíření duše skrze Deux ex machina – Jelena.

Hodný, zlý a jelen. Znáte desatero ušlechtilé myslivosti? Víte, co je to parforsní hon? Už jste někdy byli na štvanici? To Hubert a Hubert si takhle jednou vyrazili do lesa na lov zvěře. A hádejte, koho uštvali? Volně podle legendy o sv. Hubertovi.

scénář a režie: Geisslers KPR (A. Pospíšil, P. Šmíd, M. Bohadlo)
dramaturgická spolupráce: Helena Koblischková
umělecký dozor: Petr Hašek
kostýmy: Kristýna Šrolová
hudba: Petr Šmíd
hrají: Petr Šmíd, Aleš Pospíšil, Martin Bohadlo

Dávám v krabičce pár bagetek Kateřině Bohadlové.

- Pojďte, dáme klukům. Přijde jim to vhod.

Ano, po představení jim to přišlo vhod. Martin Bohadlo mi říká, jak jsme se potkali na Jařinci.

- Ne. Tam jsem nebyla.

- Jo, šlo jsme přece průvodem.

- Ne. Jo takhle! Už vím. Zaparkovala jsem doma a viděla jsem vás. Vyšla jsem na chodník. 

- No. A já jsem tam šel na chůdách. Mával jsem vám. 

- Aha. Nepoznala jsem vás. Neviděla. Pamatuji.

Martin na chůdách byl i při zahájení výstavy v Dubaji. Linda se k němu hlásila. Jo, znám i maminku. Pak v srpnu jsem se mu šla připomenout.

- Znáte, znáte, neznáte.

- Jo to jste vy!

- Tak teď už ví Kateřina, kde bydlíme.

- Ano, při výletě na kolách mi váš manžel opravoval kolo.

- Martin už ví. A teď ještě pan profesor. Totiž vedle nás vyráběli loutky.

- Kde přesně?

Vysvětluji, kde bydlíme a kde Precliíkovi vyráběli a opravovali dekády let loutky.

Festival THEATRUM KUKS se připojuje k oslavám 10 let zapsání českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a je součástí celorepublikového projektu Rok loutkového divadla.

Ještě jsem si chtěla poslechnout písně jižních národů. Ne. Doprovázejí mě cestou přes most nahoru ke Kafe káře. Loučím se s majitelkou. Zítra odjedou zas na rok do Klatov.

- Do Klatov? Hm. Karel Klostermann tam u vás psal. Pamatuji Ze světa lesních samot. Tam když v zimě někdo zemřel, položili ho na prkno…

- …a čekal do jara na pohřbení. Ano, takovou divočinu tam máme. :-) 

Stoupám po schodech nahoru k baroknímu monumentu hospitalu. Rovnám si myšlenky. Zas se tetelím štěstím. Tentokrát v západním sluníčku.

Při zahajovacím představení v Hankově domě se mluvilo o světle, stínu. Představení bylo na kontrastu postaveno. Po něm světelná šou. Momentálně nelije. S kukským oudolím si hraje sluníčko – světlo a stín.

Světlo jako zrození a nový začátek. Světlo svíček na narozeninovém dortě. Sluneční světlo jako zdroj života a energie. Barokní světlo a šerosvit. Osvícení divadelních představení a barokních obrazů. Světlo, které symbolizuje prozření a pokání, světlo jako naděje a motivace k dosažení vytyčeného cíle, ale také božské světlo znázorněné v poustevně sv. Františka mezi Kuksem a Stanovicemi.

U krav chvíli poslouchám zvuky z louky. Je to jako by tu jel nějaký motorkář. Rozhlížím se po známých místech. Je čas.

Doma už nic nedělám. Jen si promítám v hlavě krásný den. Připravit Petrouškovi svačinku na ráno. Do termosky čaj. Bude sloužit lidu v energetice.

- Peťuš?! Já se celý den tetelím štěstím a radostí.

- To ti přeju. To je dobře.

Kéž se všechny bytosti světa tetelí se mnou. 

Dobrou noc!