Moji ptáci mi rozumějí :-)

Krásný den. Zhluboka dýchám, abych neprožívala úpadek světa. V osm schůzka v domečku se zedníky.  Petroušek mě popohání. Čas zedníků je drahý. Asi minutka zpoždění. Péťa se džentlmensky omlouvá, bere to na sebe.

- Ne, pro mě je mor chodit někam na čas. A ráno.

Zedníci otec se synem - krásní chlapi. Dohadujeme konkrétnosti. Koukám. Dveře do koupelny - bílé, lakované a zevnitř provrtané věšáčkem. Zabít ty ničitele. Zedníci začínají už dnes. Do devíti se musím vrátit; vezu si katalog s obklady, bateriemi... Jedeme.

- Něco ti ukážu. Co dokáže město. To uvidíš.

Příčná ulice. Nový asfalt. Tato a naše byly ještě loni na podzim prašné. Vyprojektována rovná silnice. Najednou oblouk do silnice. Jde ne o hubu, ale o život. Když lidé volali na město, co to je, tak prý to tak projektant naprojektoval. Nelze s tím nic udělat. V pevnosti Josefov za městem,  u pole, kde není žádný provoz, je to čtvrť rodinných domků, je z bezpečnostních důvodu do cesty vysunutý výběžek. Nerozumím.

Během dne mi Petroušek nosí zprávy. Jeden sokl nelze rozbít, má svou funkci. Ok.

V devět začínám. S touhle klientkou jsem před Vánocemi byla v Slezském Chlumu v lněném obchodě. V těch špičatých dvanácti, respektive už jen jedenácti domečcích. Dodatečně jsem se na fotce dočetla, že byly původně postavené pro české tkalce. To bylo ještě před Marií Teresií. 

Paní má zlepšené výsledky. Hodně mě to těší. Po Vánocích. Strava dělá divy. Ukazuje mi fotky z mobilu. Nafotila mi je cestou. Nádherně zasněžené smrky, cesta, pole, krajina. Prý se jí manžel ptal:

- To fotíš pro Irenku?

Směju se. Asi si mě za mou bezprostřednost cestou do Polska a zpět oblíbil. Prý mi říká Irenka. Milé. Seděla jsem tehdy vedle něho vpředu a fotila z auta krajinu, Sněžku... 

Zvonek. Už je asi tady. Volám do telefonu:

- Už jde!

Vybíhám ven, odmetám sníh; přeji mu do nového roku. Mávám. I další klientku přiváží manžel. Mám ji ráda.  Výsledky nastejno; prý cítí v těle těžko. No jo, když jí manžel čtyřikrát za Vánoce uvařil baileys.

- Jak se to vaří?

- Kondenzované mléko, rum...

- Aha, tak dělám vaječný koňak.

- To jo, ale on do toho vaří ještě puding.

- Jediná dobroto! To je kalorií :-) Taky jsem uvařila vaječný koňak. Nebyla jsem na něj sama :-)

- Však kdybych ještě čtrnáct dní takhle hodovala, bylo by ze mě prasátko. Je to moje chyby, švindlovala jsem. 

Příští návštěvu to bude srovnané. 

Pozoruji ptáky. Pastva pro oči, duši. Sněží. Svítí sluníčko. Snažím se nemyslet na nic nepříjemného pro mě.

Šmejdím po FB. Ty vorle. Co nechceš, to ti leze pod nohy, před oči... To přitahuješ. Gymnázium Blansko a jeho projekt Jinej neznamená špatnej. I muži mají nárok na sukni.   :-(

Ne, nevěřím svým očím. Rejpu, zapojuji se do téměř pěti set komentářů veřejnosti semknuté proti zvrhlíkům v sukních. Důwenblit - časo kmentuji. Navrhuji, proč nemají podprsenku. Kdy budou rodit a kojit... Svět se v zadel obrací - tam někdo napsal vulgárně. Čtu: Vojnu na vás. Nebo: přeji vám opravdu chlapský kolektiv. Třeba ve slévárně. Ten by vám to vysvětlil. Lajkuji,  argumentuji. Nemají nárok - proč? Nemají slušnou argumentaci. Mozky vypatlané. - Bacha, mluví ze mě agrese. Ve škole se NEUČÍ český jazyk a literatura, dějepis, přírodopis, zeměpis, latina, řečtina, tělesná výchova, výtvarná výchova, hudební výchova... Tady se studentům vymývají mozky. Neučí se. To jste nečetli. Můj muž má takovou průpovídku - Vidět koně blít, hada chcát - pardon, doplňuji letadlo po zábradlí couvat... To jste určitě už viděli. Ale tohle!

https://www.gymbk.cz/verejnost/aktualne/zprava/jinej_neznamena_spatnej:_i_muzi_maji_pravo_na_sukni-901.html?fbclid=IwAR1HofXoqI7DAZWU89uqzdmG2b57YaNRfz-P-3_Au9rQzC-Hb9jwO-N2hyU

Abych dostala ještě ránu, před očima titulek:

Profesor z univerzity Princeton - Sex se psy je neškodný. Tý vorle, co to je? Vím, že vystrkují rohy pedofilové - velká skupina je i u nás. Žádají pro sebe práva - když je získali teplí. V Německu, Finsku, Švédsku - tam už navrhli zákon... Zapomněla jsem v které zemi je pedofilie UZÁKONĚNA!!!

https://zemavek.sk/profesor-z-univerzity-princeton-sex-so-psami-je-neskodny/?fbclid=IwAR2gkDAekCemKpM1r5FWn-ZzrnR40L_ad59Qj5SQpt0kvV9MYI9V4rO3wPM

Dva krásní chlapi - můj manžel tomu říká - ne, nebudu to citovat. Mají spolu holčičku. Sodomie :-)

https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/ricky-martin-manzel-jwan-yosef-dcera-lucia-narozeni-novy-rok.A190101_093338_lidicky_zar?fbclid=IwAR0jI0KnmXe2DJK74LntAd_sy3NwoQzXaaCYzU2mCg4tdzBmxxHu0tTfSeE

Jsem prudérní. A ráda.

Jedu za maminkou. Beru si ji z jídelny.

- Mami, kam? Na chodbu, do pokoje?

- Radši do pokoje.

- Mami, vidíš? Sněží. Celý den.

- Nevidím.

- Dávám ji až ke dveřím. Nasazuji brýle. Přesto nevidí.

- Mamko, dnes jsem začala rekonstruovat koupelnu...

- Abych se tam ještě vykoupala.

- Jo, vykoupeš... Chceš chvíli luštit?

- S tebou budu ráda luštit. Buď u mě.

Luštíme. Ukazuji ji ptáčka v krmítku na terase. Nevidí ho. Až když uletěl. Mimochodem - Ředitel organzace má být dobrý hospodář. Tady jsou na dešti, sněhu polstrované židle. Hanebnost, pane řediteli. Jste nemožný. Mamka je ve svetru. Ledové ruce. Topení taky ledové. Pouštím ho na čtyřku. Odepínám bezpečnostní pás. Naklání se a dává ruce na topení. Hřeje je. Dávám ruce na její.

- Mami, to je fajn, viď?

Luštění jí jde. Stmívá se. Ukazuji ji v dáli cestu od Hradce.

- Mamko, támhle jsou Holohlavy.

Raduje se, přes Holohlavy chodily s babičkou do Smiřic do Dvorany tančit.

- Už mi to nejde. Už nechci luštit.

Užívám si mamky. Ona mě. Je to vzájemné. Nemluvím o zvěrstvech, která jsou roubována lidem do hlav jako norma. Ale vnitřně mě to trápí. Nepřemýšlet... Loučíme se.

První patro. Svítí. Nikde nikdo. Svítí se i v kukani. (Že by mi to tu předevčírem paní Malíková četla?) Před večeří. Mrtvo. Venkovní schody - nezametené. Bodejť, údržbáři, vrátní, lidi něco jako domovník - propuštěni naším lumenem. Chodníček zasypaný. Nezájem. Že tu musí chodit lidé? Že zamknul vchod přímo k autům - aby stařík neuklouznul? Nezájem. Sníh nevymeten, vchody zavřené. Ať se jde zahrabat. Třeba mu rok 2019 přinese změnu a vypadne on i jeho nemožná manželka.

- Peťuš, jsem tu. Představ si, v DD nezametené schodiště, chodník.

- Na to si musíš zvyknout.

Má pravdu. 26.1.1990 jsem vyřvávala:

- Rudoch už jde od válu.

Vypatlaná euforií z návštěvy Havla, Sachra v našem městě. Peťa stál střízliv za mnou. Znali jsme se teprve od 4.7.1989. Suše, racionálně pronesl:

- Bordel byl, bordel je a bordel bude.

Peťuš, kolikrát jsem ti už dala za pravdu. Ale o takovémhle bordelu, devastaci dětí, vzdělání... O tom se mi ani nesnilo, co mají připraveno.

Dobrou noc!

P. S. Toto jsou české čokoládové mince v síťce se všemi náležitostmi: