Mokrá, šťastná a s buchtou – státní svátek jako vyšitý

28.10.2025

Dnes státní svátek. Jsme už sedm let bezprizorní. Smlouva o republice platila jen na sto let. Přesto si místečko, kde se na planetě cítím doma a v bezpečí, zaslouží popřát, aby se dostala zas do našich rukou.

České zvyky, tradice a pranostiky KRÁSNÁ JE NAŠE ZEMĚ. . .

Věčným pramenem síly a bytí českého národa je láska českého člověka k české zemi a ke všemu, co z ní vzešlo. A věru je krásná naše země, bohatě obdařená přírodními dary. Každý ten kraj je jiný: roviny zalité světlem slunce s bohatstvím zlatých lánů, modravé vrchy porostlé lesy, stříbřité řeky a říčky, zrcadlové plochy rybníků, šťavnaté lučiny, holé skaliny, vlnité pahorkatiny, zadumané bažiny. Každá ta krajina mluví k našemu srdci svou řečí a my jí kupodivu všude rozumíme, vždyť všechny ty kraje jsou naším domovem, jsou naší vlastí.

Tyto roviny a pahorkatiny vytvářejí vnější podobu lidí, kteří tuto půdu vzdělávají od nepaměti. Tak poznáme Jihočecha, Valacha, Choda, Hanáka atd. Všichni jsme Češi, a přece každý z nás rosteme jinak, po svém, ale přece jen tak, jak to předurčuje náš rodný kraj, jehož jsme nezbytnou sounáležitostí a doplňkem. Bez země nebylo by života a nebylo by tedy ani národa kterého bez rozdílu odměňuje, kdo jí rozumí a kdo na ní poctivě pracuje.

---

Ráno. Svítí sluníčko? Ne, to není možné. Osm hodin. Chtěla jsem se ještě vrátit. To by byl hřích. Vyzkouším buchtu podle receptu z FB. Kočky. Kamna. A šupky ven. Sluníčko se ztratilo. Ještě naprogramovat telefon, abych se sem vrátila kvůli buchtě. Jdu hrabat listí pod ořech. Pod třešní žluto. Její lístečky půjdou na kompost. Jdu si pro obrovskou bio popelnici. Ořešákové netlí dobře. Darujeme městu do bioplynky a ještě za to zaplatíme. Tak to u nás funguje. Bioplynka vybere od města peníze za to, že jí město dodá materiál a pak plyn prodá. Takový podnikatelský záměr by mě nenapadl. Dvojí vejvar. :-)

Péťa včera říkal, že bude hrabat. Ne, předběhnu ho. Protože on, když hrabe, je to plnění úkolu. Jako když dřív policisté kontrolovali pásy. Nevšimli si že nemáš žárovičku. Roboti jednostranně zaměření. Když hrabu já, tak probírám listí. Hledám ořechy. Svlékám je z odpudivě černé košilky. Polámané klacíky po vichru odkládám stranou. Budou se hodit na zátop.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-28-na-statni-svatek

Hrabu, hrabu, hrabu si. Prohmatávám listí. Tady je ořechů! Včerejší vichr je všechny poshazoval. Kde mám mobil? Jdu do domu. Trouba už dopekla. Přidávám ještě pár minut. Hledám očima černou obrazovku mobilu. Kam jsem ho dala? Vždyť jsem programovala troubu. Kde může být?

Je to závislost nebo obava o přístroj? Když nevím, kde ho mám, jsem nesvá.

Hledám, hledám. Jdu do skládku. Kontrolovala jsem tam jablka. Přerovnávala loňské lískové oříšky. Ne. Mobil není. Jdu vyndat buchtu do domu. Píšu přes telegram Lindě i Péťovi, aby mi zavolali. Zkouším telegramem jednoho i druhého prozvonit. Kdepak. Odcházím k práci pod ořechem. Myslím na mobil. Kde asi je? Péťa je tu.

- Peťuš, prozvoň mě.

- Už jsem ti volal osmkrát. Podívej.

- To můžeš. I dvacetkrát. Když nevím, kde mám telefon, můžeš zvonit, jak chceš.

Jdeme poslouchat směrem k chatičce. Tam to zvoní. Ale kde je? V lednici? Otevírám lednici. Ne, nevidím. Zvoní z lednice. Ale odkud?!

- Vynes to šuple. Ne, tam není.

Vynáším druhé, třetí. Ale stále to zvoní z lednice.

- Peťuš, přerovnávala jsem tady lísky. Vybírala shniláky z jablek.

Jsme oba vedle jak ta jedle. Péťa vyzvání už asi potřetí nebo počtvrté.

- Vytoč mě znovu!

Sahám vedle bedýnky. Vyklouzl mi z kapsy. Postavil se vedle lísky. Nenašla bych ho. Až někdy na jaře.

- A kde ty jsi?

- Včera jsem ti říkal, že mám pohotovost.

Odchází. Neříkal. V hlavě si rovnám, že povídal, že pohrabe listí do popelnice. Ještě jsem odpovídala, že si pod ořechem pohrabu sama. Zítra je den odvozu. Jsem blázen? Nebo co se to děje?

Začíná pršet. Když už jsem vynesla zásuvky z lednice, hezky je přerovnávám. Spěchám kvůli sílícímu dešti. Čepice mi padá stále do čela. Z uší mi několikrát vypadla sluchátka. Zrovna poslouchám zajímavé povídání Víta Syrového ze září.

https://www.youtube.com/watch?v=XxUymxfi75U&t=2279s

Hovoří o získávání síly. Max Planck, toho jsme probírali ve fyzice na gymplu. Poctivý vědec, který došel vlastním přesvědčením a prožitkem až k víře v Boha. Veškerá hmota vzniká a je udržována prostřednictvím určité síly, která uvádí atomární částice do kmitavého pohybu. Drží je pohromadě. Zdroj této síly nemůže být hmotný. Musí pocházet z vyšších úrovní. Logicky vyvodil, že veškeré síly pochází z vyšších úrovní, jež se nachází vně pozorovatelného vesmíru a na počátku všeho byl Bůh. Veškerá síla pochází od živoucího Boha. Hovoří o tvorbě síly točením. Pozitivní je doprava a negativní doleva. Hned se mi vybavují slovanské kolovraty, svastiky. Pozitivní pohyb podporuje výstavbu, doleva značí přetváření, odevzdávání. Proto Coca Cola dostala ve dvacátých letech dvacátého století slovanskou svastiku doprava. A pak ji dostal Hitler. Vyprávění si vracím a vracím z důvodu ne nepochopení, ale ta sluchátka… Hovoří o tom, jak si jeho pes často honil ocásek. Přišel na to, že je to zdroj energie. Bůhví, co pejskovi sedělo na ocásku. Vzpomeňme rotující děrviše. Nebo cvik sedm Tibeťanů.

Déšť sílí. Ale mně to nevadí. Plním popelnici listím. Ořechy zbavuji černých košilek. Koš jich je. Večer se budou u kamen sušit. Ty budou první k vylouskání.

Nechce se mi opustit bohulibou činnost. Košík už má ořechovou čepici. Je čas chystat oběd. V mrazáku jsem vzala filety z lososa. Do skládku pro brambory. Krásné jako v dětství. Od hlíny. Žádné umyté hnusy ozářené radioaktivně, aby neklíčily. Na páru. Lososa do trouby. Okurkový salát. Už není vhodný. Ale ještě mám asi pět okurek. Vařím i jablíčkový kompot. Do horkého přisýpám borůvky. Kompot pro zahřátí.

https://www.youtube.com/watch?v=duDkBr96Ppk

Zelená bosorka hovoří moudrosti korespondující s devátou vlnou tvoření. Probuzení není pro toho, kdo hledá zkratky. Je to proces ve tmě, proces odhalování toho, kým opravdu jsme. Všichni v sobě máme sílu tvořit. Bosorečka moudrá:

Temnota aj svetlo sú súčasťou cesty. Jeseň nám pripomína, že pustiť môže byť liečivé – tak ako stromy púšťajú listy, aj my môžeme pustiť bolesť, strach a staré príbehy. Vráť sa k prírode, k tichu, k sebe. V každom dychu, v každom lúči svetla, v šume stromov je odpoveď. 🍂 🎧 Toto video je pozvánkou k pomalosti, k uzemneniu a k prebudeniu ducha. Nezabudni – keď liečiš Zem, liečiš aj seba. 🌍✨

Obědváme. Péťa spokojen. Má rád dobré jídlo.

Včera jsem si hodila naše jména na GPT. Mimo mamky jsme všichni pojmenováni mimo slovansky. Jenže dnes se přichází na to, že etymologické slovníky nehovoří pravdu. Co když je všechno jinak. A slova možná pocházejí z indoevropejštiny, staroslověnštiny, slovanštiny…

Jméno Linda má několik možných významů, podle původu:

Německý/španělský původ
Odvozeno od slova "linde" → znamená lípa (strom). Symbolizuje jemnost, krásu a ochranu.
Také se někdy spojuje se slovem "lind", což v němčině znamená jemná, něžná, měkká.
Latinský/románský vliv
Z jména Belinda, které může znamenat krásná nebo světelná.
Obecný význam v západních kulturách
"Něžná, milá, krásná", často používáno pro zdůraznění jemnosti a půvabu nositelky jména.

V Česku se Linda často vnímá jednoduše jako krásné a melodické jméno, bez přímé vazby na původní význam.

Jméno Denisa je ženská podoba jména Denis.

Původ a význam:

Původ: řecký / latinský

Denis (latinsky Dionysius) znamená "zasvěcený bohu Dionýsovi", což je řecký bůh vína, veselí a úrody.

Význam: často se interpretuje jako "věrná Dionýsovi" nebo "náležející Dionýsovi".
Použití: Jméno Denisa se běžně používá v Česku, na Slovensku, v Polsku a dalších evropských zemích.

Popularita: V Česku je Denisa oblíbené jméno od 70.–80. let a patří mezi středně častá až oblíbená ženská jména.

Přehled srovnání jmen Linda a Denisa z hlediska původu, významu a jejich "českosti":

1. Linda

Původ: západní (německý, španělský, anglický)
Význam:

Německy: linde = lípa → symbol jemnosti, krásy
Německy/anglicky: lind = něžná, jemná, měkká
Alternativně z Belinda = krásná, světelná

Použití v Česku: běžné od 60.–80. let, dnes vnímáno jako melodické, "české" jméno, i když původ je západní
Styl: moderní, krátké, jemné, mezinárodní zvuk

2. Denisa

Původ: řecký / latinský (z jména Dionysius → Denis)
Význam: "zasvěcená Dionýsovi" (řecký bůh vína a veselí)
Použití v Česku: tradiční ženské jméno, oblíbené od 70.–80. let, dobře zapadá do českého prostředí
Styl: klasické, melodické, známé a běžně používané

Jméno Irena je ženská varianta jména Irene, které má řecký původ.

Původ a význam:

Řecký původ: Eirēnē znamená "mír" nebo "pokoj".
Latinský vliv: přes latinskou podobu Irena se dostalo do mnoha evropských jazyků.
Význam: symbolizuje klid, harmonii a mírnost.

Použití:

V Česku: velmi běžné tradiční jméno, známé už po staletí.
V zahraničí: Irena/Irene se používá například v Anglii, Německu, Polsku, na Slovensku a ve Skandinávii.

Styl: Tradiční, klasické, elegantní, s pozitivním významem.

Jméno Věnceslava je tradiční slovanské ženské jméno.

Původ a význam:

Slovanský původ: složenina dvou slov – věnec = "věnec, koruna" a slava = "sláva, čest".
Význam: přibližně "ta, která nese věnec slávy" nebo "slavná svou korunou".
Muži: mužská varianta je Václav.

Použití:

V Česku: velmi staré tradiční jméno, dnes spíš historické nebo lidové, občas se objevuje jako netradiční volba.
V zahraničí: nemá přímou analogii, je typicky slovanské.

Styl: Tradiční, vznešené, historické, spojené s českou kulturou a historií.

Jméno Lukáš je tradiční české mužské jméno.

Původ a význam:

Latinský / řecký původ: z latinského Lucas, které pochází z řeckého Loukas – znamená "muž z Lucanie" (Lucanie je oblast v jižní Itálii).
Význam: často se interpretuje také jako "světlý" nebo "ten, kdo přináší světlo".
Biblický kontext: svatý Lukáš je autor evangelia podle Lukáše a Skutků apoštolů.

Použití:

V Česku: velmi běžné jméno, oblíbené po celé generace.
V zahraničí: analogie je Lucas (anglicky, německy), Luca (italsky), Luke (anglicky).

https://www.youtube.com/watch?v=wXtGP48lYLw

Šmejdím u Heleny na profilu. Za hodně let mě hodně naučila.

V roce 2016 Carl Johan Calleman napsal knihu Devět vln stvoření: Kvantová fyzika, holografická evoluce a osud lidstva. Hela Heclová leta vysvětluje charakteristiky jednotlivých vln. Asi od roku šestnáct. Knihu si prý stáhla elektronicky a po částech si ji přeložila. Den co den se setkávám s devátou vlnou stvoření. Už dlouho slyším o zrychlení času. Asi třikrát se mi dokonce stalo, že jsem během dne, jednou během večera, ztratila hodinu času. Hodina uběhla za minutu. Neblázním.

Základní charakteristika 9. vlny

Devátá vlna stvoření

Symbol Kosmická vlna jednoty / Univerzální vědomí

Začátek 9. března 2011 (podle Callemana)

Rytmus extrémně rychlý — každý "den/noc" trvá jen 18 dní

Polarita přináší sjednocení dualit — návrat k rovnováze mezi ženským a mužským principem

Účel aktivovat vědomí jednoty (oneness consciousness) – překonání ega a oddělenosti

Stav vědomí vnímání, že vše je propojeno – lidé začínají jednat z intuice a lásky, ne z ega nebo strachu

Další důkaz deváté vlny u mě – mimoslovní komunikace s kočkami… Se zahradou. S lesem. S autem. Mnoho lidí začalo komunikovat se zvířaty, stromy, kameny.

Dnes Hela hovoří o naguálech. Hledám si, co je naguál. Poslouchám celý večer Helu hovořit na tohle téma. Kniha Můj život s Castanedou popisuje, jak funguje parazit. Když je víc lidí pohromadě, jak okamžitě přeskupuje své síly, škodí. Tam, kde nic nebylo, kde bylo čisto, okamžitě se snese temnota a začne ničit společenství, přátelství, situace. Strategie parazita nekonečná. Ale my máme a můžeme být lepší. On funguje jen v určitém spektru. V této době se parazit namnožil už tak, že i sami démoni nás prosí, Hela myslí lidi, kteří je vidí, vnímají, tak abychom s tím něco dělali. Míra zaparazitovanosti naší společnosti je tak veliká, že démoni, kteří mají své fce, nemohou fungovat, tak jak by potřebovali. Démoni jako takoví jsou odpůrčí síly. Každá planetární fce má své odpůrce, dobrou špatnou stránku. A ty odpůrčí síly nás učí, nás zkouší. Vytvářejí určité situace, určitá pole, kterými my procházíme učeními a zkouškami. Ale parazit, ten jenom saje. Jeho program není jiný, než žrát. Vše pohlcuje. Hela nelobuje za démony, ale vezmeme-li to z gruntu, démon je přirozenou součástí světa, toho přírodního, přirozeného, biologického. Je součástí stvoření. Má své fce. Parazit je nicota. Žere všechno. Přestaňme živit parazita. Stává se mi taky, že jsem naladěná, naladěná, zářím, najednou ho fyzicky vnímám třeba v obchodě. Hajzla špagetového. Dá se ho zbavit. Úsměvem, láskou, radostnou komunikací. Ten druhý se celý rozevře jak poupě.

Hela probrala dvě kvality naguála. Nádherné, poučné vyprávění. A teď půjdu na pohádku O Modřínkovi. Hela neskutečně moudře rozebírá slovanské pohádky. Hlavně ruské z Krásy nesmírné. Ale Modřínek je zrovna ukrajinská. Ó, kdybych tohle uměla v době, kdy jsem učila literaturu. Jenže na to by nebyl v hodinách čas. Tam se plnil plán, osnovy. Když přišla ČŠI, hned šli po třídních knihách a časových plánech. Když sis špatně určila ztráty hodin – třeba o podzimních prázdninách nebo státních svátcích - už poukazovali na to, že jsi pozdě. A napřed bylo taky špatně. Ale to se mi nikdy nestalo. Napřed se nepovedlo za celou karieru.

Trošku mě bolí loket. Beru si svíci. Jak se to dělá? Už jsem zapomněla. Už vím. Svícuji si loket, lymfu v podpaždí.

Půlnoc. Tak zemičko naše, přeju Ti lepší pány a hodné lidi.

Dobrou noc!

P. S.

Dnes ve státní svátek přebírám text od Hely, který rezonuje s mou duší. Přeskočí ho ten, který neví, nevnímá, nechápe. Je to zbytečné ho číst.

Devátá vlna změnila naprosto všechno, jenže si toho většinou nikdo nevšiml, protože systém vyvinul obrovský tlak, aby nebylo možné si toho všimnout.

Především sejmula filtry vnímání, které nám celá tisíciletí zakrývaly realitu. Umožnila vnímat nedualisticky, a chápat věci, které jsme nechápali, a umět věci, které jsme neuměli. To, že to dosud většinou neumíme, není její, ale náš problém.

Mnoho lidí ale umí, začali si všímat, i když o této vlně nic netušili. Otevřela přístup k Bohu a Kristu mnoha lidem.

Ale víte jak... cesta je otevřená, ale jen někteří po ní jdou, ostatní si nevšimli a nebo ještě jsou vyladěni na staré vlny, a je jich hodně.

A co je důležité, změnila náš vztah k dominanci. V podstatě ji zrušila.

To považuju za největší zázrak vzhledem ke své osobní historii. A když nad tím přemýšlím, v době, když byla spuštěna, jsem už byla na volné noze a nebyl nikdo na světě, kdo by mi nějak chtěl dominovat, vyjma finančního úřadu. I holky ze sociálky, když zapomenu přehled, zdvořile zavolají a požádají . (Se mi fakt stalo ). Jenže, jak si můžeme všimnout, už většinou komunikujeme online, a vůbec s těmi lidmi nepřijdeme do styku...

To, že se nyní v této době hodně diskutuje o narcismu a mnoho lidí se až masově osvobozuje ze zneužívajících vztahů a vnímají parazitické struktury za nimi, taky není náhoda, protože cítí, že nechtějí dovolit dominanci kohokoliv nad sebou.

Tělo to totiž už nedovoluje, Devátá vlna je krutá svým způsobem. Pokud někdo dovoluje dominanci jiných nad sebou, je součástí minulosti a třeba onemocní, proto je svoboda životní nutnost.

Jsou nám ale připravovány další a další pasti... Cesta je otevřená, ale ti, kdo nesnesou ztrátu dominance, nám na ni nastavěli překážkovou dráhu, abychom si postup vpřed museli tvrdě vybojovat. Jak když v Bibli dostali židi od Jehovy svět, ale taky si ho museli napřed na starších bratrech vybojovat, a to i podrazy a podvody... Tak i my se musíme učit po ní jít a učit se tomu, co bylo prorokováno: společně s Bohem tvořit Novou zemi, ale bez podrazů, podvodů a teroru.

Pokud nás chce někdo ovládnout, vtáhnout nás do jeho her, obrat nás o energii, zaklít nás strachem, okamžitě to cítíme a něco se v nás vzbouří. Devátá vlna nám připravila i nástroje a způsoby, jak se ubránit, aniž bychom museli použít stejné manévry. Dala nám nový jazyk, nové nastavení. Dala nám ticho, vnitřní klid a jistotu. Dala nám slova a postoje, které tu předtím nebyly pro množství lidí. Devátá vlna opravdu ruší vibrační základnu dominance — to, co dřív lidé považovali za "přirozený řád", ve skutečnosti byla jen setrvačnost strachu a poslušnosti. Nebo něco, jako nucené a nevědomé přijetí cizí dominance. "Nucené přijetí dominance" je přesně to, co v psychologii znamená internalizovaný útlak:

člověk přijme do svého systému hlas nadřazeného, který určuje, co je správné. Devátá vlna ten hlas zeslabuje — vnitřní kompas se znovu napojuje na Střed. Devátá vlna přináší frekvenci jednoty.

V ní přestává být možné přijímat cizí vůli bez vnitřního souhlasu , buňky, mysl i duše vibračně odmítají vynucenou autoritu.

Klidně řekneme: "Tohle mi nesedí."

"Tohle už nemůžu dělat."

"Cítím, že to není moje pravda." "S tím nerezonuju", a jdeme dál. Nevysvětlujeme, neargumentujeme, nezraňujeme, nejdeme do boje, nehájíme se... Všimněme si toho. Pamatuju si to, to nebejvalo. Taky to vidím u svých dětí, které to ale nikdo neučil... Ty moje možná jo, měli jsme vždycky inteligentní a většinou duchovně laděné hosty doma .

Dřív se "přijetí dominance" maskovalo jako pokora před Bohem, učitelem nebo systémem, patriarchálním partnerem.

Ale skutečná pokora je spojení s Duchem v sobě, ne slepá poslušnost druhým. Devátá vlna učí novou formu pokory:

"Naslouchám, ale rozhoduju ze středu." "Nemusím se obhajovat". "Můžu klidně mlčet a být ve svém středu". A tak dál...

Globálně vidíme, že se rozpadá důvěra v mocenské struktury:

vlády, korporace, církve, expertní systémy. Zvenčí to vypadá jako chaos, ale zevnitř je to rozpad vibrační závislosti.

Lidé začínají hledat spolupráci místo řízení, sdílení místo kontroly,

odpovědnost místo poslušnosti. Samozřejmě si taky lze všimnout, jak systém těchto frekvencí využívá ke své agendě, ale už to nechci, prodlužovat, tento článek.

Samozřejmě jsou lidé, kterým to ještě nedoteklo a snaží se o dominanci tím, že něco shodí, zkritizují, pokusí se dostat někoho "pod sebe".

Včera jsem poslouchala pana Callemana, nějaké video z loňska, a samozřejmě jsou tam komentáře shazující jeho práci od lidí, kteří o ní neví vůbec nic a ani vědět nechtějí, ale to už tak je. Ale dominovat nad někým takovým je - ach - tak sladké a výživné

I v kali-juze jsou lidé osvícenější, než druzí, a i v satya-yuze jsou šůdrové, kteří nechápou vůbec nic... ale jak říkám s oblibou: nevstoupí Bráhman do domu šůdry... ne že by jím opovrhoval, ale z energetických důvodů... A tak nevstupuje člověk, který cítí frekvence Deváté vlny, do komunikace toho druhu...

Sláva Deváté vlně, ještě nás čeká hodně práce