Mokrý. S očekáváním ZÍTŘKA!
Decibely lásky mi zní pod psaním. Líbí se mi koncové motto:
Láska, ve všech svých podobách, nám dává křídla.
Má moc přímo nadpozemskou a s ní se dá vyhrát každá bitva, i ta nejtěžší.
Nedělenka ledová. Čtu si vzpomínky z roku 2018. Ledový den dnes i tehdy. Deštivý. Ráda si čtu staré články. Porovnávám. Pokusím se vylézt a vrátit. V zahradě krásně zelená. Celou noc pršíčkovalo. Posekaný trávník přijímal vláhu. Jemný déšť - požehnání přírodě.
Dnes by slavil své 68. narozeniny můj první manžel. Dej mu pánbu věčnou slávu!
- A kdopak to vylezl z brlohu?
Petroušek mě vítá do dne. Vytrácím se do zahrady.
- Dobré ráno, zahrado!
(Ježibabo vychlastaná, hledám pampelišku!)
Tady to žije. Tady se proletuje. Tady to zpívá. Konvalinkové pole voní až do domu...
- Micinko, panička je v zahradě. Co tam děláš?
- Hledám pampelišku.
- Jsem ostříhal ty přerosty u záhonků. A vykopal jsem javor. Ten byl!
Vpředu v mahonu se zdvihl javorový klacík. Obcházíme zahradu. Ukazujeme si. :-)
- Tohle ještě vykopu.
- Počkej, zkusím to vytáhnout.
Vytahuji javůrek. Ale to vedle je na krumpáč.
- Tady má Micka díru. A jak pěkně zamaskovanou.
- No, tudy sem chodí kocouři. Vidíš, tady jsem to obstříhal. Sem jsem se sekačkou nedostal.
Hm, jako věta z Musíme si pomáhat: Kepkeho klepla pepka. Včera jsme si ji s Lindou připomínaly. Bolek ne a ne ji vyslovit.
Vracím se zpátky. Snídám. Jdu si tradičně zkouknout , co je potřeba odmáznout v ntb. Spím. Posiluji na příští týden. Konečně jsem dokoukala Zázrak z Wörglu. Pochopila jsem. E-koruna.
Máme odpočinkový den. Ohřívám dobroty ze včera. Zvoním velkou rolničkou z NDR. Celý život jí svolávám k obědu. Medvěd tvrdě spí. Jdu k němu do pracovny. Lážo. Pohoda. Po obědě si znovu ducneme. :-) Dnes by se hezky plelo. Petrouškovi i mně je třeba odpočinku.
Zítra svoboda. Jaká svoboda?!
- Peťůůůš? Zítra mohu chodit normálně?
- Do obchodu ne.
To je svět, to je svět. Plíce - očistný orgán. Myslím největší v těle? Nebo pokožka je největší? Výdechem odchází CO2 a jiné zplodiny metabolismu. Bakterie; některé potvory nám jsou prospěšné. Žijí s námi v symbióze; čeho je ale moc, toho je příliš. Škodí. Plíce je vydechují. Pro mě volné dýchání znamená život. Pro každého! První nádech člověka - narození. Poslední výdech - smrt. Základní lidská svoboda DÝCHAT!! Okysličovat mozek. Pokud kyslík chybí - tělo podlehne nemocem. Pamatuji si na podzim - nemohla jsem čtrnáct dní dýchat ve sprcháči. Zemřel Gott a já to nemohla vydýchat. Nechápu proč. Prý nějaká bytost, asi tatínek. Neoplakala jsem ho v dětství. Zkrátka roušku na obličeji nesnesu. Neunesu. Na kolách jsme s Petrouškem jeli bez roušek. Tečka.
Jak mohou prodavačky a další profese vyfukovat škodliviny? Obzvlášť, mají-li je poctivě i přes nos. Lidé nosí různé druhy, ale prý i trojnásobné roušky, ze tří látek! Jak to asi profukují? Kolik námahy musí vynaložit, aby nadechli dovnitř potřebný objem vzduchu s kyslíkem. Přežívala jsem v ubrousku na harmoniku složeném. Používala jsem barvy podle oblečení. Válí se mi jich na podlaze v a na předním sedadle mraky. To je teda skandální. A nikdy jsem na sebe necákla dezinfekci. Fuj. Párkrát jsem použila růžovou ručně šitou roušku od mé klientky. Byla lehounká, perfektní.
A co astmatici, alergici, lidé s psychickými problémy! Astmatici i alergici berou více léků; což je na závadu zdraví. Ale prospívá to farmafirmám. Pro ně život s rouškou musí být utrpení.
Nechápu rodiče, kteří ofačovali obličeje svým dětem!!! Ne, nerozumím. Děti mohou chodit volně. U nich je prý použití roušek snad nejškodlivější. Co mi dalo práce naučit se dýchat nosem. Už jsem učila. Hodně jsem ležela na ORL. Primářka ORL mě učila dýchat nosem, když mi hrozila operace uzlíků na hlasivkách. Skvělá, vynikající lékařka. Naučila jsme se dýchat fyziologicky. Klesat hlasem dle interpunkce. U spojky nebo čárky se nadechnout. Nemluvit do konce dechu. V té fázi se nejvíc vysilují hlasivky. Cvičila jsem na jeden nádech: My máme doma na zahradě jednadvacet dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet ... jabloní a hrušní... Protahovala jsem počet jabloní a hrušní, jak jsem se učila dýchat. Do té doby jsem nefiltrovala vzduch přes nosní sliznici s chloupečky na zachytávání prachových částic, pylů... Vysušovala jsem si sliznici hlasivek. Překrvovaly se. Vytvářely se uzlíky. Hodně jsem mluvila. Na diskotékách se kouřilo. Zpívala jsem z plných plic a škodila kouřem hlasivkám. Věčný chrapot. Při dýchání nosem se vdechovaný vzduch cestou ohřívá; plíce se lépe s teplotou zvenku vyrovnávají.
Dnes se svým hlasem umím hospodařit. Čtyřicet let jsem ho používala profesně. Z toho asi tak deset let špatně.
Děti měly skoro tři měsíce ve svém růstu hlavy a formování ústní dutiny zábranu. Při otevřené puse se špatně formují obě čelisti. Děti dýchají pusinkami. Vydělá zas zdravotnictví; maminky jim koupí rovnátka, pokud nato budou mít... Jsem jednoznačně za, aby lidé, všichni, i prodavači, personál v restauracích, všichni mohli svobodně dýchat. Ať už se přestane s touhle hrou. Ať imunita nedostává přes špinavé hadříky na obličeji na frak!
Zaplaťpánbu, že lidé měli čas chodit na slunce, do lesa, ven; dýchali na plné plíce bez roušek. Ozdravné. Slečna prodavačka mi svěřila, že se jí při pobytu doma díky spánku a pobytu na slunci zlepšila pleť. Heuréka! To je jasné. Snad se lidé naučili - ne, to je špatně: Snad lidem zbyde čas dopřávat si běžné aktivity, pohybovat se na slunci a budovat si oslabenou imunitu. Znám paní, dva měsíce neměla příjem. Nyní má tři zaměstnání. Kdy spí, netuším. Konec slunci. Dýchá v roušce.
Není pochyb, že vládní nařízení lidem neprospělo. Oslabili svou imunitu. Hned po zimě. Místo aby se radovali, družili, přišel příkaz: Dodržujte sociální dištanc! Základní lidská potřeba - dotyky, objímání, kontakty. Ještě dnes někdy v obchodě vidím, že někdo čeká dva metry ode mě, aby mohl k regálu. Raději se vzdálím... Obcházím magora ve velkém oblouku. Aby náhodou nezačal křičet. Pracuji co nejvíc na jarním sluníčku. V České republice s umělým zakrýváním slunce jsme jedním z evropských národů, který má průměrnou nejnižší hladinu vitaminu D! Podíl na naší snížené obranyschopnosti. Po zimních měsících si lidé nemohou užívat čerstvého vzduchu, přírody, pobytu venku, na slunci. Zhluboka dýchat. Svobodně! Pro zdraví. Sílu. Energii života. Pro duševní pohodu.
Nemyslet na plánovanou druhou vlnu. Nevědět, co vědí (NE)mocní mocní. Raději netušit, co na nás chystají.
Těšit se ze zbytných věcí; z maličkostí pro radost. Naplňují nás radostí v každodenním životě; který teď pro spoustu lidí nebyl vůbec veselý.
Vibrovat na vlně lásky. Milovat, přátelit se, stýkat se, kontaktovat se, scházet se, potkávat se, komunikovat, družit se! Dotýkat se. Miluji dotyky. Ráda se objímám. Už zase. Žádné trapné dotyky loktem. Nebát se a nekrást! Toť vše.
UŽ ZÍTRA!
Z Í T R A k mamince.
Dobrou noc!