Mourek si to pokazil. Dán na index
Hlavou se mi honí můj svět. Neděle. Mohla bych dospávat, ale v půl deváté už cvičím s jogu břišně taneční - dnes na záda. Mimo cviku noha za krk, zvládám dnes vše. Omamné protahování navozuje výbornou náladu. Jana - sluníčko. Znám ji teprve asi rok. Umí nádherně podat, co je třeba. Bohatou slovní zásobu. Srdečný člověk. Duchovní. Vždy milá. Jen jednou jsem ji zastihla rozjetou - asi před měsícem po kontrole mezi okresy. Její vzkazy od moře, ze sjezdovky, ze zahrady - osvěžující. Nejlepší - poslat vesmírnou energii našim nepřátelům, co nás tyranizují, lžou, nepomáhají a ohrožují. Neznají zákony. Neznají své pravomoci. Pokud znají, vědomě je překračují. Pak jsou to ještě o něco všivější bytosti, než jak si je malujeme.
Rovnám se do póz. Dýchám. Držím rovnováhu. Petroušek okolo mě chodí po špičkách, aby nerušil. Nachází si vždy nějakou činnost. Dnes jsme usoudili, že asi mohl po celou dobu hrát s jedním člověkem ping pong. Nebo ne? když teda to nové koště Kůže oznámilo, že žádné deset, dvacet, ale dva venku, dva vevnitř. Jsem z toho janek. NWO vplul s fašistickými zvyklostmi do našeho života, ani jsme si nevšimli. Je to tu.
Jdu se osprchovat. Uzemnit. Umýt vlasy. Připravit na jedenáctou. Ještě beru objednávku a vezu ji klientce. Mám na to patnáct minut. Je v práci. Zajímavé. Pracuje v neděli. Pět minut na cestu domů. Na sídlišti mě vidí řidič, ale nedbá. Normálně vycouvává. Nikde nikdo. Ale on nepočká. Narušila jsem si pěkné naladění z cvičení. Naschvál stojí uprostřed cesty. Zdvihám ruce z volantu. Dělám hysterické - tak co? Tak jeď! V duchu doplňuji zvíře. Nechci vidět jeho obličej. Vidím auto napříč cesty. Neděl dopoledne. Nikdo nikde. Dělá to naschvál. Zdržel mě asi dvě minuty. Právě ty, které jsem potřebovala na klidný dojezd. Mezi dveřmi už slyším vyzvánění skypu. Odhazuji oblečení, boty.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-11_S_maminkou/
- Ahoj mami! Dobrý den! Ještě si jdu pověsit klíče. Moment. Hned jsem tu!
Myslela jsem, že si vybírám lidi, ale kretén se zkrátka vsune, aby člověk věděl, že existují. Minulý týden to byl ten na poště. Dnes - možná to byl zfetovaný pirát. :-) (Pozdrav!)
Za rouškou vidím oči malé Irenky. Obdivuji. Vrátila se do DD. Maminka tří dětí!! Poklona až k zemi. Dnes lidé nepřivedou pro jistotu ani jedno dítě do této válečné doby. Je odvážná. Tedy SILNÁ! Děkujme za její odvahu. Za tři malé Slovánky. Snad budou vyrůstat už ve svobodě, u nás - je tu nějaká jistota svobody? Od zítřka? Za dvacet let? Nikdy? Ten kovidový hampejz - vůz s prachy pro nenažrané zaprodané zaměstnance lidu?! Ne. Žalář národa. Někteří už se nechali obalamutit. Vybrali si smlouvu s ďáblem. Já ti dovolím, ty mně za to pustíš... To není správně.
Dnes to s mamkou plyne jak voda v řece. Osprchovaná, vyfénovaná. Iri, ale Iveta to umí lépe. J To byl fór! Snad mi bude Irenkou prominut. J Zítra už nebude vidět účes...Moc děkuji za služby. Moc. Všem. Paní Daně, Ivetě, Irenkám, Petronilce, Věrce - už odešla kvůli ještěrovi o dva roky dřív do důchodu... Tuhle jsem počítala kuchařky, pečovatelky, sestřičky, uklízečky, údržbáře a recepční - co lidí odporný ještěr vystrnadil, odradil, zbavil se. I s psychiatričkou se rozhádal. (Ireno, láska, láska! Máš plnou pusu lásky; neumíš milovat bezpodmínečně. - No, neumím. Jsem totiž jenom hříšný člověk. Se to učím v tomhle životě. Učení jde ztuha. Už Lenin říkal učit se, učit se, učit se.) Zničil dlouho budovanou dobrou pověst korábu, který byl bývalou ředitelkou skvěle, výborně, odborně - troufnu si říci nezištně, neb nic neukradla - nasměrován. Ještě chvíli plul. Ale teď je jak po bitvě. Už drhne o dno. Loď potřebuje nového kapitána. Starou, zkušenou osobu s dobrými mravy. Hlavně aby na kapitánský můstek nenastoupil pirát. To by mohlo osazenstvo přijít o život.
Vzpomínám s maminkou na mou radost ze školní docházky, studia na gymnáziu. Předčítám s krajského plátku Rodným krajem. Mamka poslouchá.
- Mami, víš co já ti ukážu?
- No!
- Mami, sleduji třetí sezónu díky klientce Jarušce čápy na komíně v Bohuslavících.
Sdílím obrazovku. Maminka pozoruje čápa. Zaplavuji ji info ze života těchhle krásných tvorů.
Už je tu Tatiana. Přeju dobrou chuť.
Telefon s paní z doporučení. Vysvětluji. Posílám výzvu k platbě. Srdečná paní.
Odebírám do keramického hrnce polévku z kovového. Obě nádoby stojí na plotně. Zbytek v hrnci ohřívám. Přichází hladový Petroušek z venku. Míchá sběračkou polévku v keramice na plotně.
- Už to bude? Ještě ne.
- Peťuš?! V tomhle hrnci na plotně to nebude nikdy, víš?
- Jéžiš, to mám z tebe!
Popadám se za břicho. Hrnec mám připravený do lednice. Vymýšlí.
- Až vystydne hrnec, tak to přeleješ, viď?
- Peťuš, proč bych do lednice dávala hrnec s velkým průměrem, když si ušetřím místo?
- Ty ze mě máš pr...
- No, mám. Pobavils mě.
Že bych prostřela venku? Ne. Ještě ne. To by nepřežil. Nemá rád změny. Složil venkovní stůl. Naolejovala jsem ho. Ubrus. Ještě slunečník.
Po obědě telefon s další budoucí klientkou. Na čtrnáctou další objednaný hovor. Nová paní. Posílám analýzu stavby těla. Vysvětluji. A výzvu k platbě. Paní není obézní. Stačí jí tři čtyři kilka. V hovoru se ptám, jaká byla jízda za svobodu v HK.
- Sešlo asi asi dvacet třicet aut.
- Poslouchala jsem TV Šalingrad. Něco se stalo panu Volnému a jeho synovi.
https://www.facebook.com/353992008970504/videos/1103497273458198
Paní neví. Na sluníčko. Mourek dostal něco na zub. Ale je dnes dost agresivní k Zrzečce. Tak rád by si ji ukořistil. Snad dvacetkrát na ni naskočil a hryzal ji do krku. Zrzka kvičí. Péťa křičí.
- Hele, ten kocour ať zmizí. Ty ho furt krmíš a teď se ho nezbavíme.
Přišel Honzík s vnučkou V. Je průhledná. Změnila se. Chodí do první třídy. Byla tam týden. Nezná spolužáky. Chjo. Co změním? Dávám jí vařit puding. Vybírá k jablečnému kompotu příchuť jablečný se skořicí. Vysvětluji techniku vaření. Snaží se. Ke konci jí říkám, aby si ztlumila teplotu. Ukazuji, kdy je puding hotový. Hmota bublá. Vnučinka šikovná. Nepřipálila ho. Velmi zručná. Ale přišla o první třídu. Navždycky. Nemůže sdílet příběhy s dětmi. Nezažívá denní kontakt.
Pracuji před okny. Vyrostly mi dvě pažitky z loňska. Přifrcla jsem si je ke květinovému záhonu. A kupodivu vyrašil i libeček. Stříhám yuccu. Stařinu. Hnojím.
V Messengeru zpráva od paní. Poslance Volného šikanovali. Věděli, že je to protiprávní. Imunita neimunita! Fašisti. Pouštím si video. Hrůza. Policisté na benzínce bez deklů na ksichtech, myslí si, že po očkování nemusí. Velký omyl!!! Největší a nejnebezpečnější přenašeci!! Nějaká pirátka udala poslance. Policie ví, že je to on podle otázky... Najednou - neví. Dal jim své iniciály, skočili na něj. Jenže je to chlap jak hora. Zkoušeli hmaty. I - jak se tomu říká? Elektrický obušek? Žena policistka. Nejhorší tahle ženská krutá drsná Ramba. Vojandy. Kruté ženy ve fcích ministryň války. Nebo jak ta Uršula z hoven do hoven. Nebo ta naše můra, co je za chvíli důchodkyní a jede proti starým lidem. Jourová. Poslouchám video. Zadýchán v autě; malý hošík se na něj lepí. Policistka drzá, neurvalá. Chce iniciály dítěte. A proč?! Das ist hrůza!
Kocour Mour stále obtěžuje. Zrzka odněkud kvičí.
- Kde máš rýč?
- Péťo! Kdo by ho ošetřil. Někomu patří. Je to živý tvor.
- Hajzl je to. Podívej, jak si Zrzka hraje s čmelákem, jak si užívá naší společnosti. On jí to narušuje.
K večeru odjel pro krůtí řízky. Fakt, kocour jak krokodýl napadal Zrzku. Zdrhla na vrbu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-11_Na_zahrade/
- Peťuš, dej támhle k té díře cihlu.
- Cihlou dám kocourovi.
Zatarasuje díru k sousedům.
- Hele! On přeskočil plot!
A Zrzka ho provokuje. Tak nám Mourek předvedl, že taky umí zvládat výšky.
- Jestli tu ráno bude na křesílku, tak ho vyženu.
- Komu tak může patřit?
- Napadlo mě, jestli ne té paní, jak umřela v únoru.
- Tak to vidíš. Nemá nikoho!
Pomalu přišel večer. Zrzka se skrývá doma. Kocourek jak krokodýl brázdí zahradu. Volá ji.
Probírám se FB.
Nebezpečí vakcín pro život člověka
jdu spát. Zas už se blíží ranní hodina. Péťa bude vstávat. :-) A Helenka - na šichtu. :-)
Dobrou noc!