Mrazivý
Usmívám se. Právě jsem se probrala. Klimbla jsem. Jsem přesvědčena, jak všechny miluji. Ono se to nedá nacvičit. To je třeba žít. Koukám na rozkošný obrázek u někoho na FB. V jeho přátelích vidím usměvavou tvář jedné falešné ženy, která na mě nenechá nitku suchou. Ta, jak ji vyhodili z jednoho zaměstnání – kradla. A z druhého – kradla. A podváděla svého muže. Rozbila dětem rodinu. Vodila jim tatínky. A je to taková ukňučená všeobjímající vesmírná – mrcha s andělským kukuč. Sundej si tu masku, masko!
Ireno! Milujeme bezpodmínečně.
No! Tak mohu začít znovu. Erika by mi řekla:
- Vidíš? A tohle lidi nechtějí slyšet. A vařící by řekl:
- Kdokoli jsi bez viny, hoď po mně kamenem.
Co jsem dnes zažila krásného? Dnes jsem si dala oddech. Celý týden jsem byla pilná, pracovitá, mám nárok spočinout v lenošení. Fakt se mi nechtělo. Kdybych však tušila, jak krásný den nám příroda nabídne, vstala bych a jela se klouzat na lyže. Kdybych, abych – to nám říkal v jednom školení u Herbalife jeden Američan… Ukazoval nám, jak lítal stíhačkou, jak byl pilný, jak, jak. Dnes už tu není. Myslím, že se jmenoval Black. Odnesla jsem si od něj, že se nemoci abych kdybych budu vyhýbat. Že si budu dávat pozor. Jakmile zpozoruji příznaky, ihned ji přeruším, potlačím. Činím tak právě nyní – kdyby.
Ó, dočítám se, že nemusíme mít vždycky plán. Někdy je potřeba jen dýchat. A věřit. – Tak to jsem dnes praktikovala.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-19-dopoledne
Ráno se jdu většinou mrknout na FB. Někdy si zalezu zpět do vyhřátého sarkofágu s mobilem, ntb, tabletem… V ložnici nemají své místo. Necháváme je zářit daleko od místa spánku. Dnes na mě škrábla Žofka. Jen jsem zavrčela. Představila jsem si její dráp na smrkových dveřích. Odprejskla. Měla se víc snažit, abych objevila tu bílou slunečnou nádheru. Když jsme otevřela dveře, nečekala. Běží z koupelny. Asi si hověla na teplé dlažbě. Hladím ji. Zdravíme se. Ona svým krátkým mruk s intonací nahoru. V koupelně vidím, že se tam opravdu bavila. Rozcupovala podložku u vany. Na ní mám malý kobereček, na něm ručník. Abych vystupovala z lázně do měkkého.
Čtu si, jak se mnou jedna milá osoba včera putovala do Opočna. :-) Těší mě, i kdybych psala pro sebe a jediného čtenáře. Díky za to, že mě čtete. Aspoň někdo má o mě zájem. (Vtip.) To byla krásná cesta. Sice pršelo, sníh mizel před očima, mlhavo, ale cesta krásným krajem byla osvěžující.
Copak se píše dále. Nešly mi otevřít komentáře. FB si se mnou hrál. Ale nenaštval mě. Jen mi vzal pár minut drahocenného artiklu ze dnes. Času. Přece jen jsem se k poznámkám dostala. A v SZ jsem si přečetla
- Krásně jsem si početla. Byla jsem s tebou v Opočně... A vzpomněla jsem si na maminku. Měla ráda jogurty z Opočna. Dodnes mám pár skleniček. Používám je na marmeládu nebo na chilli papričky
Ona totiž pěstuje chilli papričky. Náhodně - moje Linda je miluje. Mohla by jít do soutěže.
Odpověděla jsem hlasovou zprávou – že je taky používám na marmeládky. A že jsem si znovu po sobě přečetla včerejší den. A že jsem našla jednu chybku – 1óvocný.
Raduji se z odpovědi:
Směju se Děkuji Ti. Za zprávu. Za dobrou náladu. Za úsměv. Za to, že si všímám obyčejných, ale krásných věcí. Za to, že mám radost z každého dne. Hodně jsem se toho od Tebe naučila. Možná to ve mě bylo, ale dřímalo to. Chci, abys věděla, že i když nejsem moc aktivní na Facebooku, tak na Tebe myslím. A já chyby přehlížím Snažím se je nedělat, ale pokud se vloudí, tak promiň. Krásný den Ti přeji
Potěšilo mě. Dodalo sílu. Když se před půlnocí dozvím, že mi FB omezil účet. zaplať bůh jen nesmím sdílet.
Druhý týden volám do chirurgické ambulance. V lednu mám
přijít ukázat jizvu. Ani nepočítám, že se dovolám. Dovolala. Jakýsi unavený
hlas mi říká, že na kontroly neobjednávají.
- Ale já vím, že objednáváte. Nechci u vás trávit svůj čas. Přijdu na domluvenou hodinu.
Ona mi lže. Byla jsem na kontrole na čas. Popletla jsem si to a přišla o hodinu déle.
- Ne, neobjednáváme.
- Chci k dr. Xy.
- Ten ordinuje v liché týdny.
- A jak poznám lichý?
- Jedna, tři, pět…
Ty vorle!
- Je vím, co jsou lichá čísla. Ale ptám se, v diáři nemám označené týdny.
- Teď je sudý.
- Takže kdy mám přijít?
- Kdy chcete.
- Před obědem nebo kdy?
- Ordinujeme celý týden.
- Tak v úterý?
- To pan doktor neordinuje.
Včera, dnes a zítra, v sobotu večer, v neděli ráno. Lezou mi oči z důlků. Tohle je zdravotní sestra?
- Víte co? S vámi je domluva jak s kozou na ledě. Já se podívám na internete. Děkuji.
Neochota. Nelidskost. Odtažitost. Chladnost. Neúčast. Nezájem. Míca.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-19-do-snehu-kdyz-muze-kocka-mohu-i-ja
V poledne lákám Žofku ven. Projdeme se sněhem. Nesu si
košík na jablíčka a kbelíček se slunečnicí. Žofka letí se mnou. Na prahu se zastavuje. Prý ona do sněhu nejde. Počká na
mě na schodech. Než zasypu krmítka, než zaběhnu do skládku pro jablíčka, ještě
hledám květináč na cibulky, koukám, že mi prsty na nohou červenají. Jdu se domů mrknout,
jestli mi neupadnou. Ne. Neupadly. Mohla jsem tam ještě pobíhat. Člověk neví,
co může. Ale deset patnáct minut je v bundě příjemných. Nohy si osahávají
vločky, zemi. Sníh příjemně pálí. Jak dlouho bych to vydržela? Když člověk
nestojí na místě, hřeje se pohybem, zvykne si. Jenže u zásypu krmítek stojím. Trénuji. Ireno, opatrně!
Proběhla jsem se, otřepala z rozhovoru s chirurgickou umělou inteligencí. Až tam přijdu, pana doktora se zeptám, co to bylo zač. To za majitelky ordinace nikdy nebylo. To byla radost přijít. To byla komunikace. Srdečnost. Zájem o člověka. Život. Rozhovor. Úsměvy. Smích! Krátký rozhovor! A pozdravujte…
Ježíšmarjá! Ireno, šup. Dobrá nálada.
Jedu rychle pro mátu. Oblíbili jsme si zázvorový čaj s medem, citronem a mátou. Sazeničku už nikoli. Ta zhebla za dva dny. Beru vaničku krásných větviček. Kdepak je asi ve Španělsku natrhali. Možná v tom území o velikosti Československa s tisíci fóliovníků. Máty mám na zahradě! Ale ne v lednu.
Na patnáctou měli přijít manželé. Určitě zapomněli. Ano. Zapomněli. Paní se vrátila z lyžáku. Vůbec mi to nevadí. No, mohla jsem jít na běžky. Ale zítra je taky čas. Domlouváme termín.
Petroušek dostal za úkol najít široký zinkový květináč. Vaničku na cibuloviny. Na podzim jsme všechno bez ladu a skladu vyrovnali do pergoly. Najít tam něco v lednu - nemožné.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-19-kosicek
- Nenašel jsem.
- Tak půjdeme spolu.
To já ráda s Petrouškem.
- Podívej, kos!
- Počkej, on se tu pase. Natočím ho. Žofka na něj přes sklo vždycky cvaká zuby.
Až když jsme se přiblížili, vzlétl na okap. Mohutná černá důvěřivá kulička. Trošku semínek jsem rozsypala pod krmítkem. Ale jak mu to říci?
Dnes byl vodokres. A já na to ani nevzpomněla. Kouzelná moc
vody.
DEN VESMÍRNÉHO SPOJENÍ
19. ledna mění voda svoji molekulární strukturu, pokud to řekneme jinak – energie života v ní mnohonásobně vzrůstá. Provedete-li však analýzu v laboratorních podmínkách, nic nenajdete. Ke změně dochází na atomární úrovni, kdy atomy mění svůj životní potenciál. Voda, to je, samozřejmě, život v kterékoli době, ale 19. ledna – tento život mnohonásobně narůstá!
Na 19. ledna spadá vesmírné přeformování energií a Země dostává kolosální množství těchto energií. Všechny Zemi příbuzné planety se, jako by, energeticky shromažďují v jednom místě. Voda v tento den nabírá takovou sílu (energii), že kdyby takovou zůstala, tak by se příroda velmi změnila (stromy budou gigantické, tráva vysoká jako stromy atd. – nastal by chaos). To ale není předpokladem Tvůrce, aby voda byla pořád takovou, však příroda musí být taková, jaká byla stvořena. V tento den můžeme oslavovat Vesmírné Spojení. Dveře všech planet, které jsou příbuzné Zemi, jsou otevřené. Skrz vodu dochází k propojení s celým Vesmírem. Všechny vesmírné energie jsou představovány ve vodě. Umývejte se v takové vodě a koupejte se v ní!
Tato energie má takové vlastnosti, že kovové trubky pro ni nepředstavují žádnou překážku. I voda tekoucí z kohoutku, ve vodních nádržích, rybnících, má tyhle vlastnosti. Žádné náboženské rituály k tomuto nemají žádný význam. Voda má tyto vlastnosti od rána 19. ledna až do západu slunce. Potom tato energie z vody odchází do země. Ani voda nabraná v tuto dobu z jakéhokoli zdroje do nádoby tuto energii neztrácí. Tato voda se proto může uchovávat roky a nezkazí se.
Z knihy: Rodina - kosmická jednotka
Autor: Alexandr Savrasov
Z edice knih Vědění prvopočátků
No, tak zase příští rok, budu-li živa.
Od 16. do 19. 1. studené psí dny. Prisské oteplení. Končí hyginská zima a začíná prisské oteplení. V tomto období studených psích dnů jsou od sebe odděleny dva výrazné chladné časové úseky ledna: hlinská zima a vůbec nejznámější a zároveň i nejchladnější lednové údobí – fabiánská zima. Patronkou prisského oteplení je svatá Priska (18.1.). "Když přijde svatá Priska, tak se často oteplí a pod saněmi mokrý sníh píská."
Petroušek letos dostal tatranský čaj. Láhev jsem mu
vyzunkla. Po kapičkách. Snad lepší než becherovka. Autor – před dvěma dny
(náhle?) zemřel.
Dne 17. ledna nás bohužel opustil Ján Semaňák ve věku nedožitých 60 let, zakladatel společnosti Karloff. Věhlas této firmy je především spojen s ikonickým alkoholem Tatratea, který se vyrábí od roku 2003. Jeho úmrtí oznámila společnost na svých webových stránkách a na sociálních sítích. Ján Semaňák, rodák z Kežmaroku na severu Slovenska, založil firmu Karloff v roce 2002. Díky své tvrdé práci a vizi udělat z Tatratea světovou senzaci, se mu podařilo vybudovat úspěšný byznys.
Volá Linda. Zas na protější stráni hoří.
- No jo, tak se chtěl ohřát. Byla mu zima. Mrzne. Co by si počal v noci...
Tam, kde shořel seník, má vedle takový nějaký – jak ho nazvat – řeknu léčený narkoman – chudou chaloupku. A ta dnes chytla.
- Mami, slyšela jsem ránu.
- Ježiš, aby ho to neusmrtilo. Mrzne. Chtěl teplo.
- Tak jsem tam zas volala. Někdo už to hlásil, ale nevěděli kam jet. Upřesnila jsem jim to.
- Tohle dělá společnost. Likviduje lidi alkoholem, drogami... Dělají, jako že proti drogám, přitom dnes jsem četla, jak je CIA lifrovala mezi lidi.
Ježiš – to jsem fakt četla. To je jistě fejk. Tomu nevěřím, samozřejmě. Za nás když Radek John napsal Memento, byli jsme z toho rozsekaní. Vyléčení nadosmrti cokoli brát. Odpor, obava trvá dodnes. Včera jsem u práce poslouchala o Žilkové. Agáta brala drogy. Ta brněnská primátorka řekla, že je to trend. Aha, tak trend.
- Mami, já jsem ráno zase cítila dým, spáleninu.
Už podruhé. Minulý týden cítila spáleninu. Ptala se Petra, jestli něco nepřipálil. A v noci shořel seník. Dnes – shořela chaloupka nebožáka. Smutné. Co se mu asi stalo? Zachránil se?
- Petroušku, dáme si česnekovou?
- Jé, to je dobrý nápad. Změna.
Tak dnes bez koktejlu. Dávám hodně česneku na parazity. Trošku mé zeleninové pasty. Pár kostiček opraženého chleba, cihly, pár čmírek šunky. Kompot z jablíček.
- To bylo lahodné. Přišlo mi to k chuti.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-19-dobjou
Vařím zázvorový čaj s citronem, medem, lístečky máty. Sedám k psaní. Petrouškova hodina už dávno odbila. Sklenici červeného už nedopiju. Klušu za ním.
Dobrou noc!