Můj svět

Ne všechno, co vidíš, je pravda. Je to jen něčí pohled na svět. Ne všechno, co vidíš, ukazuje celý příběh. Každý člověk vnímá život skrze své vlastní zkušenosti. Proto se nenech  příliš ovlivnit názory druhých. Důvěřuj tomu, co cítíš ty. 

V plánu mám zabalit dárky pro jednu holčičku narozenou v červnu. Už, už, už… Lezu si na půdu pro papír. Budu tvořit. Kdybych mohla, měla čas, nezdržovala se hloupostmi, už bych tvořila do adventu.

Jenže když se zaobíráš kočkami, jo, to pak času nezbývá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-04-ranni-kocici-kino

Programuji horkou vodičku. Dnes s domácím octem. Mimo jiné nikdy nezapomenu na mír nad naší kotlinkou i na celém světě. Člověk si nesmí uvědomovat, co jsme za planetu. Jak tu stále někdo dmýchá a rozpoutává válečné konflikty.  Když jsem maturovala, končila válka ve Vietnamu. V Kambodži nastoupili Rudí Khmerové pod vedením Pol Pota. Od té doby jsou vnímám ve zprávách stále jen války, povstání, revoluce, shazování režimů, nastolování nových zřízení, dělení států nebo naopak sjednocování. Asi proto TV už mnoho let neposlouchám. Jen znepokojuje svými nepravdami. Načechrává strach v lidech. 

Asi před dvaceti lety jsem viděla film z doby Pol Pota. Všichni byli opatrní na slova, na pohyby, nikdo nesměl být podezřelý. Přesto nějaká rodina? Manželé? Měli někde za zrcadlem schované peníze. Možná dolary. Někdo jim pomohl k útěku. Věděli, že když půjdou jistým směrem, uvidí mrtvá těla, mastnotu z nich a krev. Nakonec se útěk zdařil. Zadávám tenhle odstavec AI k identifikaci filmu:

Podle vašeho detailního popisu se jedná o československý film Devět kruhů pekla z roku 1987. 

Tento film režiséra Milana Muchny je naší domácí obdobou slavného oscarového snímku Vražedná pole (The Killing Fields). Vaše vzpomínky na děj a atmosféru jsou neuvěřitelně přesné: 

• Manželé a nebezpečí: Hlavními postavami jsou československý lékař Tomáš (hraje ho Milan Kňažko) a jeho kambodžská manželka, tanečnice Khema (Oum Sovanny). Příběh ukazuje nástup Pol Potova režimu, kdy lidé museli skrývat jakékoliv známky vzdělání, cizích jazyků či buržoazní minulosti, protože sebemenší podezření znamenalo smrt. 
• Peníze za zrcadlem: Scéna se schovanými dolary za zrcadlem je klíčovým momentem filmu. V totalitním režimu Rudých Khmerů byly peníze oficiálně zrušeny, a vlastnictví americké měny se trestalo popravou. Tyto ukryté dolary rodina využije k podplacení stráží. 
• Útěk přes "mastnotu a krev": Popis cesty přes hnijící těla dokonale odpovídá vizuální surovosti filmu. Rudé Khmery se v něm daří podplatit právě schovanými cennostmi. Průvodce je vede skrze bažiny a tzv. vražedná pole plná obětí režimu, kde se mísí krev s rozkládajícími se těly. 
• Úspěšný útěk: Tomášovi se nakonec podaří uprchnout za hranice do bezpečí, ačkoliv osud jeho ženy v Kambodži zůstává tragicky otevřený.

Film se natáčel přímo v Kambodži krátce po pádu Pol Pota, což mu dodalo autentickou a velmi tíživou atmosféru, kterou si diváci pamatují i po desítkách let. Hudbu k němu navíc složili Michael Kocáb a Michal Pavlíček, což ještě umocnilo jeho mrazivost. 

Chtěla byste si o filmu Devět kruhů pekla zjistit více, například kde se dá dnes přehrát, nebo si chcete připomenout další detaily o hercích a natáčení v tehdejší Kambodži?

Zajímavé, proč mě to napadlo? A proč si pamatuji dekády let podrobnosti. Protože to byly krutosti. Zdá se, že na FB jich vidím s boji v současnosti víc a víc. Myslím, že jsem asi viděla Vražedná pole.

Tuhle na mě vybaflo video. Strašné. U stromu přivázaní dva hoši. Vojáci?  Obtočená těla pásem něčeho. Ruce nad hlavou. Hlavy pomlácené. Jejich mladíci, kteří nechtěli bojovat. Čísi synové. Co jejich matky? Co to je? Člověk má právo na nebojování. Jsem naivní. Včera jsem viděla plynovou komoru v Osvětimi. Brr. Zbláznila bych se strachy, jít tam i dnes se do toho pekla podívat. Mluvilo by to tam na mě. Ne, tam bych se neopovážila.

Co to na  mě leze za chmury už druhý večer. Přitom den byl krásný, klidný, mírový, láskyplný. Hm… Mysl je ovládána?

Prve se mě někdo zeptal na Tik Toku: Neberte to prosím zle, jen mě to zajímá. Našeho premiéra chápete?

Nezajímá mě. Politici lžou. Slibují. Klamou. Přála bych si čestné. Dívám se na ně. Poslouchám. Chytám záblesky cti, pravd… Občas sdílím – jen pro informaci. Ale NEVĚŘÍM! A stejně jsem pak zklamaná. Paradox. :-)

Dopoledne uteklo. Zavolala spolužačka z gymnázia. Její maminka mě učila na klavír. Milovala jsem ji. Stále ji vidím. Krásnou ženičku. Hodnou. Elegantní. Jiskrnou. Když odcházela učit do Hradce, viděla, že se mi moc a moc líbí jedny noty, které mně půjčila. Klasikové se jmenovaly. Moc ráda jsem hrála těžkou skladbu, kterou bych dnes už ani nepřečetla, nevěděla bych, kam položit prsty. Noty od její maminky mám na klavíru dodnes.

- Irenko, máš ještě ten sekací stroj na Thermomix?

- Mám.

Ona při hovoru chystá vaření. Já se maluji. Hodinka je pryč. Ne, nechci zaplatit. Peníze mi vrátili. Přístroj nechtěli. Dám jí ho zadarmo. V pondělí sem jedou k advokátce. Staví se. Těším se. Poledne.

Jedu do obchodu. Nic nepotřebuji. Kuřecí křídla. Herdek kuřecí krky se vypařily. Neseženeš. Kytkuna hrob. Jakou? Nejdéle vydrží listopádky. Vracím se domů. Nabírám košík se svícemi. Jedu. Á, právě přijíždí světlo mého žití. Stahuji okýnko.

- Kam jedeš?

- Peťuš, na hřbitov.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-04-za-rodici-tetami-vitouskem

Ometám hrob. Rovnám svíce do lamp. Vylekaly mě dvě ženy. Kde se vzaly, tu se vzaly. Ptají se na pomník mariánský? Takový neznám. ale támhle, jak vyčuhuje ten kříž, to je Suškinův památník… Vyprvávím jeho vznik. 

- Ten myslíme.

Dávám jim historii pomníku. Vysvětluji symboliku bojara, matky, dětí na knize.

- Jé, to se jde tam dozadu? To jsme nevěděly.

Vysvětluji, co tam najdou.

Odcházím od hrobu. Ženy s jedním pánem na mě volají, že mi děkují. Přidávám ještě Josefinku Kosteleckou. Martina Veselého. Jiřinkové slavnosti v České Skalici. Pátera Myslimíra Ludvíka – do jeho rodného statku jezdíme pro mléko. Pátera Regnera Havlovického. Svatbu Boženy Němcové 1837 v ČS. Královna prvního jiřinkového plesu. Narození Hynka v hotelu Veselý v pevnosti… Pomník se lvem – ne, ne, ten není důležitý. Dva důstojníci jeli z kopce Šóbrák, my jsme doma říkali Šoubrák. Tam dole bydlel zahradník v pevnostním parku. Schober. Oficírům seděly dvě děvy na klíně… Koně se jim splašili, důstojníci se zabili. Byli to prý lvi salonů. A jejich kamarádi jim na památku nechali zhotovit obrovského kamenného lva. 

Hodinka utekla. Spěchám. Oni pokračují do kláštera v Polici. Myslím, že to nestihnou. Jsou z Břeclavi. Ve dvou autech jezdí na poznávací výlety. A to je fajn, aspoň splní mé motto: Nechci umřít blbá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-04-obed-svacina

Obědvám.

Dnes došel z Německa odkládací rám na šatstvo.

- Já ho přidělám.

- Zavolej, až budeš potřebovat.

Než jsem se naobědvala, Petroušek má hotovo. Věším si ramínka zpátky. Perfektní. Tohle nové zařízení má nosnost dvacet kilo. Krásně funguje.

Jdu si chvilku odpočinout.

- Jedu na stadion stavět stoly.

Vstávám. Jsem čilá.

- Počkej, dám ti koktejl.

Odjel. A mě chytla vařivá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-04-variva

Válím těsto na nudle. Poslouchám u toho to své. Dávám vařit kousek hovězího a jedno křídlo na polévku. Polévka bude jak od maminky. Zavářím ji svými nudličkami a knedlíčky. Dávám svou masovou zeleninovou zavářku. To si zítra dáme. Povedla se. Jak malvaz. A voní!

Omylem jsem vyndala takové hnusné dvě klobásy. Dunajské? Dárek. Co s nimi? Jdu se podívat do Thermomixu. Pomazánku. Ano. Uděláme. Hotovo.

- Petroušku, podívej, na čem si zítra pošmákneme.

- Ty máš nudle? No teda! Ty ses tu nenudila. :-) 

Krásný den pod obláčkem zahrady, koček, vaření, hřbitova, kytek, Petrouška. Nemyslet na nic. Je to bezpečnější. Aspoň není člověk zklamaný.

Ty dárky jsem zas nezabalila. Už měsíc. :-) Maňana.

Dobrou noc!