Myslela jsem dvě bomby, ale ta třetí - to je síla!

Chci si prodloužit doménu na dva roky. Čekám už asi dva měsíce. Mladý pan šéf mi asi před měsícem slíbil, že pro mě ještě vymyslí něco, v čem se nevyznám. Doména, giga, mega. Tahle slova jsou pro mě nerozluštěna. Vím jen, co je lajk. Neznám status, post, hejt, se to tak nepíše, neznám skoro nic. Jo, vím, co je heštek a proč se užívá. A taky jak ho na klávesnici vytvořím. To je vrchol mého virtuálního umění.

Volám číslo - Lukáš a fa. Ozývá se pro mě neznámý hlas nějaké slečny. Ptám se, jak si prodloužím stránky.

- Vy si to objednáte a do mailu vám přijdou platební údaje.

- Moment, vy jste mi slíbili kompenzaci vašich chyb, které se vyskytovaly při úpravách Vašeho portálu. 

- To musím dohledat v naší komunikaci.

- Dohledejte. Zavolejte.

- Já vám napíšu mail.

- Ne, zavolejte. Potřebuji si to zaplatit do 17.10. Už se k tomu chystám dva měsíce.

- Já to dohledám, pošlu vám odpověď v mailu.

- Ne, vy to dohledáte a zavoláte. Nebudu si s vámi psát. Ano? A přestaňte na mě užívat metodu ohrané desky. Přezka už spadla, už mám nějaká skolení z psychologie za sebou, pár certifikátů s razítkem evropských grantů mám v šanonu. Taky jsem skládala státní zkoušky z oborových psychologií...  A dost! Jděte se zeptat pana Lukáše, ano?!
Čtenář netuší, že mám v plánu ještě jednu kládu. Konjunkce tří planet působí. Ano, tvrdě!

Asi za dvě hodinky volá zas unylý hlásek. Znovu opakuje, co už jsme si sdělily. Je snad zapomnětlivá? Nebo si to myslí o mně?

- A dost! Kolik platím? Chci tam dát slevový kupon.

Řekne cifru skoro o polovinu nižší, než jsem platila před dvěma lety. Divím se.

- Vy jste zlevnili? A o tolik?

- Ne.

- Já jsem platila tolik a tolik.

- Aha, vy jste neřekla, že máte nadstandardní služby.

- Tak to by bylo dobré, kdybyste si to zjistila, viďte?
Běžte si teď hezky zjistit k panu šéfovi, nebo k té paní ze Slovenska, co jste mi v písemné komunikaci slíbili. Pak se ozvěte.

Holka volá asi za hodinu.

- Prý vám nemůžeme poskytnout slevu v kuponu.

- No, tak ještě naposledy: Netušila jsem, že se dnes setkám s někým, na koho platí statistika snížení IQ: Ale o tolik jednotek! Jste živá? Nejste biorobt? Pro mě komunikace s vámi není přínosná. Vy nereagujete, vy neposouváte hovor. Vy nejste iniciační, aktivní. Tedy s vámi já jednat NECHCI. Chtěla bych hovořit s tou paní ze Slovenska. Tam byla jiskra, inteligence, snaha vyhovět klientovi. A jestli nechcete moje peníze - a to si rozmyslete, protože jste placena z peněz, které si vyděláte svou šikovnou obchodní technikou - dejte vědět. Já si platím vaše služby. Ale pokud je z vaší strany nezájem, obrátím se jinam. Je vás po netu mraky. Kolik hodin jste mě zdrželi, když jsem se pokoušela do tři do čtyř do rána něco vložit, uskutečnit, ale ne a ne a nešlo to. Pak jste závadu odstranili. A omluvili se. A slíbili... Takže adieu!

Nevolají. Půl čtvrté. Dáme šanci vydělat jim?

Další cvičení:

Mám přání. Chci potěšit snachu dárkem. Včera jsme se domluvily, že ji obdaruji celkovou masáží lávovými kameny. OK. V hlavě mám špatný záměr: To bude zas kláda! - No jo, Vesmír mi to splnil. Jak to chceš, tak máš! Jaký si to uděláš, takový to máš. 100%!!!

Volám na číslo z netu. Ústředna.

- Dobrý den, chtěla bych pro snachu a pro mě koupit celkovou masáž.

- Ano, ale prosím vás, teď nám nepůjdou asi čtvrt hodinky počítače, můžete si zavolat po obědě? Na konci buď 220 nebo 221.

Aha. Bude půl dvanácté. Proč bych si nemohla zavolat teď? Třicet minut znamená logicky, že počítače nepůjdou od 11.45 do 12.00. Holka, tys zas vypadla z vesmírné hry. Dnes tě obsadili do špatného avatara. Dnes si moc nevymýšlej. Jsi ta honěná.

Volám. Koncové číslo 220 nebo 221. Hlásí se ten samý hlas. Jsem zas na ústředně.

- My jsme spolu prve mluvily, chtěla jsem to zkusit stihnout do tři čtvrti.

- Zkuste to po obědě.

Ok. Ireno, hlavně nezapomeň. Budík v telefonu od jedenácti hodin posouvám. Vlastně mám v hlavě jen nezapomenout zavolat objednat masáž. Celodenní náplň. Končím přesně v 14.46. Ulovila jsem. Ale co předcházelo! Temnota. Bludiště. Absurdno. Ztracenost. A že bychom tě nevykolejili? Ale to dáme. Začneš ječet jak Viktorka. Startují mě zhruba dvanáct až patnáctkrát. Nevydržela jsem.

Volám koncové číslo 221. Už asi po páté. Vyzvání. Neberou. Dovolávám se někam do kanceláře. Chci tu svou masáž dvakrát

- Prosím vás já dělám uzávěrku, musíte si zavolat 221.

- Ano, to volám.

- Ale dovolala jste se...

- Ofotila jsem vám display. Jestli chcete, pošlu vám důkaz. Volám koncové číslo 221.

Začíná kávomlýnek. Neděkuji. Vypínám hovor; vytáčím znovu. Ty vytáčíš? Ne, ne. Omyl! Oni vytočí tebe. Dnes jsi lovná zvěř. Uloví si tě dvakrát. Naprosto tě zdeptají. Vždyť mám cvičení od ještěra. 

Konečně se dovolávám. Sypu ze sebe, co potřebuji.

- Ale vy jste se dovolala na recepci. Musíte volat na obchodní.

- Jak na recepci, volám 221!

- Tak to sem asi spadlo. 

Ty vorle. Já nemám nic jinýho na práci. Střídají se mi přijímací kancelář, obchodní, recepce... Vždy mě někam pošlou. Mám chuť poslat je taky někam. Konečně se dovolávám na 221.

- Dobrý den. Chtěla bych koupit pro sebe a pro snachu masáž. Celkovou. Asi lávovými kameny. 

- Ale to voláte špatně. Musíte volat 607.

Ječím, že nemusím nic, že chci koupit jen dvě celkové masáže a jestli jim to je zatěžko, abych jim nechala své peníze, svou energii, že si to sakra koupím pro tu svou snachu jinde.

- Počkejte, my vám zavoláme.

To budu blahem bez sebe.

Mezitím se snažím dovolat snaše. Už bude z pracovního procesu v povětří s dětmi někde na cestě domů. Nebere.

Volají. Znovu blekotám, co chci.

- Aha, tak vy chcete dárkový poukaz?

- Nemusí to být dárkový poukaz. Já to zaplatím; a hned si objednám termín. Vím, je to zas úplně jinde, paní Janečková. Ta zas nesežene termín. Minule mi dost neomaleně řekla, když jsem nemohla půl roku sehnat společný termín s manželem:

- A proč si nevyberete sobotu?

- Protože jste mi to nenabídli. Vždycky řeknete, že končíte ve čtrnáct; že nepracují, tak jak mám vědět, že berete v sobotu?! Naše únorové poukazy jsme si s manželem vybrali horko těžko minulou sobotu!!!

- Aha, tak já vám zavolám. Jdu se zeptat, jestli by měli termín naráz. 22.11.

- Ok. Mně už je snad i jedno, jestli pojedeme jedním autem, aby měla Gréta radost, nebo jestli pojedeme každá svým. Už je mi to fuck! Hlavně chci ty dvě masáže!

Volám snaše. Nebere. Volá zpět.

- Kačenko, prosím tě, právě dobíhám svůj tříhodinový maraton. Hodila by se ti neděle 22. listopadu?

- Hodila. Děti někam dám. 

- Ok. Musíme položit, kdyby mi volali. Tam se nedovoláš, nedomluvíš. Já už mám s nimi asi patnáct hovorů. Už to trvá asi tři hodiny. 

Volají. 

- Tak já jsem se byla zeptat. V ten den je tam jen jedna masérka.

Ty vorle, my pojedeme každá svým autem. Tak jedna masérka na celou sobotu. Ireno, mlč. Už se blížíš do cíle. Tohle soukolí je příliš složité. Jak zaváháš, už tě nikam nepřepojí. Nebo naopak. Přepojí tě na oddělení lampárna. 

- Ok. A jaký je rozdíl mezi dárkovým a platbou?

- No, kdybyste přišly obě, můžete to hned na recepci zaplatit, ale protože přijedete každá zvlášť, snacha dostane poukaz a vy si to zaplatíte.

- Jo. A musím si pro něj samozřejmě dojet.

- Ne, pošlu vám údaje pro platbu a vy mi tam napíšete její adresu.

- Ok. To by šlo. A mohu si to dopředu zaplatit i já?

- To bychom poslali snaše na jednom poukazu i vaši platbu. A vy přijedete každá zvlášť. Poukaz musíte mít s sebou.

Klesá mi hlava. V sobotu večer, v neděli ráno. U blbých na půdě bych se domluvila rychleji. Souhlasím, že si to zaplatím na recepci. Kartu nosím. Píšu si do diáře - neděle, termín, Kačenka placeno, já budu platit.

- Nebo bychom poslali ´poukaz i vám.

- Ne, děkuji. Děkuji za trpělivost a teď mi poděkujte za mou trpělivost. Bylo to vyčerpávající. Už jsem to chtěla vzdát. Ty vaše nefungující linky, to přehazování. My jsme spolu začaly hovořit před půl dvanáctou!! Řekla jsem vám, co chci, a vy jste mě poslala na nějaké jiné číslo. 

- No hlavně, že jsme si to vysvětlily. Děkuji vám taky za trpělivost. 

- No, MÁTE ZA CO! Tříhodinový horor kvůli dvěma masážím. A zajímavé, že jsem se k té datumářce Janečkové dostala omylem, ale nakonec jste mi termín dala vy.

Už chápu to jejich - my vám zavoláme. My vás přepojíme. A znovu my vám zavoláme. Ony se tam obíhají.  

Paní se směje. Ty vorle, tři hodiny života za dvě masáže lávovými kameny. Společnost prý v roce 89 měla průměrné IQ 110, VŠ potřeboval ke studiu průměrný inteligenční koeficient 120. IQ za třicet let pokleslo na průměrných 90. Ať mi tohle nikdo neříká. Určitě zas zfintili čísla. Jako se vším - kovid, volby, IQ.

Jo - a třetí bomba? Ne. To by se za socialismu nemohlo přihodit. Bude půlnoc. Procházím FB. Co to tady píšou? Proč mi posílají to video ševce, jak si jde zazpívat do Země krále Miroslava? Píšu:

O co jde?

Tisková konference blázna a šaška. Oči mi lezou z důlků. Uši plandají a nevěří. Mozek se mi obrátil naruby. Ne. Já jsme na planetě bláznů. NE! To nevymyslí hlava inteligenta. Podle statistik - vaří z vody. Ale jo, Zákaz zpěvu. Napadlo mě, že se mě vnuci budou ptát:

- Babičko, a jak ti bylo, když jsi tu debilní nesmyslnost uslyšela. Když zpěv je léčivá vibrace?

Dobrou noc!